Jindrah

Úžasná dojemná tragikomedie.

Skvělá alegorie na (nejen) soudobou českou společnost. Češi si neumí vládnout, řeší marginality, přehnaně lpí na předpisech nebo je naopak obchází, závidí si, chytračí. Až jednou přijde chytrý podnikatel, který slíbí, že problémy vyřeší a všichni se budou mít dobře... Chce od nás bianko šek? "No proč ne?"

Výborná hra na stále aktuální téma manipulace médii. Vyrovnané přesvědčivé výkony 4 herců. Intimní prostředí Kolowratu. Nenašli jsme chybu.

Alegorie ruského světa. Scéna výmluvně znázorňuje stav ruské společnosti a prostředí, v němž žije většina obyvatel. Když jsou všichni kolem vás svině, je možné být slušný, i kdybyste chtěli? První polovina je tragikomedie, kde hrají roli známé atributy života v Rusku: bezohlednost, bezskrupulóznost, postavení žen, všudypřítomný alkoholismus, sobecká honba za ziskem, vše ubíjející nihilismus. V druhé části není po komediálních prvcích ani stopa. Jedna z postav se po "osvícení Bohem" pokusí z bludného kruhu uniknout (strhující sólo A.Tesařové) ale pochopí, že v pekle by napravený hříšník shořel. I to mléko od hodné tetky bylo zkažené...

Velmi povedené, herci se do své práce položili, klasické představení bez samoúčelných nápadů režiséra.

Výborně napsané, výborně zahrané. Přiznání Evy Jízdné je strhující scéna. Podařený hudební doprovod. Od zdánlivě nevinného otevření hrací skříňky se exponenciálně objevují další a další hříchy a tajnosti všech členů na první pohled harmonické společnosti. Nechtějte znát celou pravdu, mohlo by to bolet...
Epilog, který nás vrátí na začátek, byl názorný a vtipný.
Scéna mohla být nápaditější, postupné odhalování hříchů - kácející se karty - působí poněkud toporně. Příjemná minutáž. Jako vždy v Celetné opožděný začátek.

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

Víc než dějová linie mě uchvátily výkony pánů Holuba a Vladyky. Ty stálé změny identity jsou vtipné a pro herce nesmírně náročné. Velmi povedené představení v prostředí bývalého kina Morava je zábavné, nechybí vážné momenty, rychle odsýpá.

Pěkný hudební doprovod, minimalistická scéna, věrohodné herecké výkony, zajímavá choreografie, román vcelku věrně převeden.

Reportážně zaměřené zobrazení posledních let Čapkova života. Množství postav Masaryka, Beneše, pátečníků, německých i českých nacionalistů, Němců prchajících před nacismem. Hledání paralel mezi kritickou situací před r.1939 a husákovskou normalizací prostřednictvím Čapka a Havla. Pro oba byl mravní imperativ silnější než strach a touha po klidu. Scéna nápaditá, na promítacím plátně se zobrazují informace a působivé záběry monstrózního Masarykova pohřbu. Pro užitek z představení je třeba mít základní znalosti o tehdejším dění a důležitých osobnostech. Je zřetelně vidět podobnost s dneškem. Opět je Evropa v ohrožení.

Podařená inscenace kritická k minulé i porevoluční době. Vytkl bych příliš expresivní pojetí devótního sluhy rodiny zbohatlíků. Obdivovatel pohledné Lenky Šmídové nepřijde zkrátka.

Dost dobrá ale poněkud temná predikce posametového vývoje. Nějací slušní idealisté stále existují. Osobně bych uvítal více prostoru pro oportunistické nebo idealistické motivace aktérů na úkor emocí a vášní v osobních vztazích. Explicitní sexuální epizodky nebyly nutné. Vztah papalášských manželů mi trochu připomněl Kdo se bojí V.W. Odkaz na Andreje (Bureše) Babiše byl poněkud aktivistický.

Vtipný, sarkastický, ironický souboj dvou světonázorů, reprezentovaných soupeři, kteří se respektují. Chytré repliky se střídají v rychlém tempu, takže pro průměrně inteligentního a vzdělaného diváka je problém všechny pochytit. Nejedná se však o planou intelektuálštinu.
Scéna Freudovy pracovny je pohledná a příjemná, oba herci v rolích namyšleného, sebevědomého Freuda a skromného avšak vnitřně jistého Lewise přesvědčiví.
Otázku existence Boha sice pánové nevyřeší ale je potěchou sledovat vodopád břitkých dialogů okořeněných nemalou dávkou jemného humoru.

Jak již bylo řečeno - standardní Řeznická. Výborné herecké výkony pozvedají tuto inscenaci o úroveň výš. Byl Einstein skutečně takový sobec nebo ho autor poněkud stylizoval k zesílení sváru mezi celospolečenským prospěchem a utrpením blízkých?
Mezery mezi sedadly odpovídají postavám max. 170 cm vysokým.

Baletně pantomimický prolog, znázorňující život hlavní postavy, která nikdy nepromluví, slibuje moderní svižný zážitek a to se potvrdí. T.Bernhardovi bylo blízké prostředí intelektuální smetánky ale hra by se dala zasadit do jakékoliv společnosti.
Všichni přece chceme aby nás ostatní viděli lépe, než jací jsme, jsme k ostatním přehnaně kritičtí ale nedokážeme z kruhu vystoupit, protože víme, že jinde to nebude lepší. Klaníme se autoritám, které v skrytu duše nenávidíme a závidíme jim.
Scéna velmi podařená, opilecký výstup Jany Plodkové geniální, "herec Národního divadla" také skvělý.

Povedená inscenace. Zhruba ve 2. čtvrtině několik hluchých míst, která rozmělňovala pozornost, inscenace měla být o 15-20 min kratší. Vše zachraňovala A.Kubátová, která byla v tragikomické roli skvělá (speciálně prolog a epilog). Celou hru zachránil emocionálně silný závěr. M.Bednář mi nepřipadl do role typově vhodný, výborný V.Vondráček by byl možná autentičtější. I bez znalosti předlohy bylo lze domyslet, která postava je autorem. Daňa byla trpělivá, poddajná, skromná, chápající atd. Forman, Sviták i Menzel nedopadli nejlépe. Oproti některým divadlům oceňuji, že hercům bylo dobře rozumět.