Jindrah

Pěkný hudební doprovod, minimalistická scéna, věrohodné herecké výkony, zajímavá choreografie, román vcelku věrně převeden.

Inscenace působivá, scéna se stínohrou nápaditá. Hudební podkres příliš hlasitý a v dosti pasážích nadbytečný (omílaná německá píseň), zeslabující účinek textu. Přerod liberála ve fanatického příznivce nacismu mi přišel poněkud zbrklý, možná mohl být více propracován na úkor americké strany.
Obrovská fronta u šatny, představení o 11 minut zpožděno, což není v Celetné výjimkou.

55% Výborná nápaditá scéna. Herecké výkony nevyrovnané, zaujmou Vyorálek a Noha. Vadil mi koncept hry ve hře. Inscenace má vytvořit iluzi autenticity. Režijně nedotažené, některé reakce a repliky mi nedávaly příliš smysl, byly zbytečné a křečovité. Text by potřeboval trochu očesat a umravnit. Mnoho nešvarů zdravotnictví, např. vztah k pacientům, dobře vystiženo. Morbidní scéna s hledáním maminky mezi mrtvolami se povedla. V množství narážek lehce některé nestačíte zpracovat (např. Nemocnice na Homolce a ředitel Dbalý). Absence děje nevadí, autorům šlo o něco jiného.

Výborná hra na stále aktuální téma manipulace médii. Vyrovnané přesvědčivé výkony 4 herců. Intimní prostředí Kolowratu. Nenašli jsme chybu.

Bratři Karamazovi je klasický "podvratný" Dostojevského román. Zaslouží si seriózní režijní uchopení. Byl již mnohokrát zpracován a režisér Čičvák se rozhodl přinést něco nového. Bohužel jeho inovační nápady (např. pokálený Kukura, hysterické ječení na mříži atd.) nejsou obohacením, nýbrž manýrou a fragmentací, která odvádí pozornost od silného děje a poselství románu. Možná i pro herce bylo trapné některé scény předvádět. Režisér padl do časté pasti "artového" zpracování. Pro takovou neúctu k předloze a nakonec i k divákovi nemám pochopení.

Reportážně zaměřené zobrazení posledních let Čapkova života. Množství postav Masaryka, Beneše, pátečníků, německých i českých nacionalistů, Němců prchajících před nacismem. Hledání paralel mezi kritickou situací před r.1939 a husákovskou normalizací prostřednictvím Čapka a Havla. Pro oba byl mravní imperativ silnější než strach a touha po klidu. Scéna nápaditá, na promítacím plátně se zobrazují informace a působivé záběry monstrózního Masarykova pohřbu. Pro užitek z představení je třeba mít základní znalosti o tehdejším dění a důležitých osobnostech. Je zřetelně vidět podobnost s dneškem. Opět je Evropa v ohrožení.

Alegorie ruského světa. Scéna výmluvně znázorňuje stav ruské společnosti a prostředí, v němž žije většina obyvatel. Když jsou všichni kolem vás svině, je možné být slušný, i kdybyste chtěli? První polovina je tragikomedie, kde hrají roli známé atributy života v Rusku: bezohlednost, bezskrupulóznost, postavení žen, všudypřítomný alkoholismus, sobecká honba za ziskem, vše ubíjející nihilismus. V druhé části není po komediálních prvcích ani stopa. Jedna z postav se po "osvícení Bohem" pokusí z bludného kruhu uniknout (strhující sólo A.Tesařové) ale pochopí, že v pekle by napravený hříšník shořel. I to mléko od hodné tetky bylo zkažené...

Tohle se nepovedlo. Ideu hry je těžké v přemíře balastu vysledovat. Chybí jasný tah na bránu a srozumitelnost. Souhlasím s Eviikou, že vulgarity byly zbytečné, pro mě rušivé. Taková nepovedená varianta Kafky. Připadalo mi, že ani herci nejsou o svých rolích přesvědčeni.

Baletně pantomimický prolog, znázorňující život hlavní postavy, která nikdy nepromluví, slibuje moderní svižný zážitek a to se potvrdí. T.Bernhardovi bylo blízké prostředí intelektuální smetánky ale hra by se dala zasadit do jakékoliv společnosti.
Všichni přece chceme aby nás ostatní viděli lépe, než jací jsme, jsme k ostatním přehnaně kritičtí ale nedokážeme z kruhu vystoupit, protože víme, že jinde to nebude lepší. Klaníme se autoritám, které v skrytu duše nenávidíme a závidíme jim.
Scéna velmi podařená, opilecký výstup Jany Plodkové geniální, "herec Národního divadla" také skvělý.

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

Povedená inscenace. Zhruba ve 2. čtvrtině několik hluchých míst, která rozmělňovala pozornost, inscenace měla být o 15-20 min kratší. Vše zachraňovala A.Kubátová, která byla v tragikomické roli skvělá (speciálně prolog a epilog). Celou hru zachránil emocionálně silný závěr. M.Bednář mi nepřipadl do role typově vhodný, výborný V.Vondráček by byl možná autentičtější. I bez znalosti předlohy bylo lze domyslet, která postava je autorem. Daňa byla trpělivá, poddajná, skromná, chápající atd. Forman, Sviták i Menzel nedopadli nejlépe. Oproti některým divadlům oceňuji, že hercům bylo dobře rozumět.

Úžasná dojemná tragikomedie.