Jirkan

9.7. 2014: Když Vám během představení lehce prší, ale herci hrají dál, diváci sedí všichni ve stejných (fasovaných) pláštěnkách a nad HAMU se objeví duha, pak je to asi kýč :-). Podle mne je Sen složitější kousek - tři dějové linky, žádná hlavní postava. Tvůrci letní produkce si s tím umí poradit s určitým nadhledem a humorem. Pro někoho možná moc alternativně, pro někoho klasicky. Rozhodně nápaditě, místy možná i s pokorou, vizuálně zdařile. Já se u včerejší reprízy bavil. Pochválit musím především dámskou část obsazení a Puka. Krásná je i autentičnost svatebčanů.

18.6. 2014: Soubor ŠD mne baví víc a víc. Zase jeden velký úkol (co se především prostoru týče) a musím říct, že je toho plně využito. Uvidíte Švandovo divadlo z "druhého břehu", už to je zážitek. V samotné inscenaci D. Gombár nešetří herce ani diváky. Inscenaci naplnil expresí, pohybem, symbolikou i humorem. Je to opravdu drsná groteska a pro někoho možná velké sousto. Místy celá inscenace působí dost improvizovaně. Jmenovat herce nebudu, protože toto považuji za kolektivní dílo o tom, jak jedno jedince může společnost a její nároky zničit.

11.6. 2014: Poměrně vtipný hudební kabaret s trochou cynismu, ale tak, že to neuráží, navíc tak trochu něco do sebe něco má, což je bonus navíc. Bavil jsem se a to díky především zdařilému hereckému obsazení, proto nikoho nejmenuji a beru to jako kolektivní práci. Je to tak trochu jiný pohled na jednu ze zásadních postav "dějin" (?) s nadhledem a zasazení do tohoto divadla je jen žádoucí.

6.6. 2014: Bavil jsem se. Ale má to své mouchy, vynechám-li samotný text hry: Chrobáci tak trochu ilustrují, mravenci = dobrý nápad s teambuildingem, ale nefunguje úplně přesně. Perfektní po výtvarné stránce, moc fajn (brechtovská) hudba. U Motýlů baví především K. Dobrý a F. Kaňkovský, to je dvojce! Podobní jsou Cvrčci v podání L. Žáčkové a I. Orozoviče. Lumka Vl. Beneše nepřehlédnete stejně jako Kuklu M. Kerna. Konec má určitou potřebnou hořkost. U Špinara mne baví, jak si z něčeho udělá srandu a na závěr to pěkně "nadávkuje", ale nemohu se ubránit pocitu, že se trochu drží stranou. (75% ?)

16.5. 2014, 18.10. 2015 (DNV): Zaujal mne děj a jeho vystavení. Nečetl jsem knihu a "hltal jsem to". Nejprve jsem si myslel, že v některých jednáních postav jsou chyby, ale jednotlivé slupky se odkrývají postupně až do konce. 2 díly - na autobusové zastávce o hledání hodnot, sebe sama, o společnosti; v Kolumbáriu o rozřešení příběhu o završení toho, po čem se pátrá a něco navíc. Z herců: H. T. Briešťanská, M. Bačíková a H. Čermáková, P. Vacek a J. Leflík. Jedná se o velký a kolektivní kus, takže všem všechna čest! Další vyprávění o této inscenaci je na dlouho.

9.5. 2014: Podle mne je to zajímavá a docela povedená hra, která se trochu pokazila pojetím inscenace. Kdyby vše směřovalo do absurdity a pečlivěji se pracovalo s podobností příběhů (postav), které se vzájemně propojí, pak by z toho vyšla určitě mnohem zajímavější inscenace se slušným potenciálem. Ovšem nemohu si stěžovat na hereckou práci, nezapírám, že jsem to sledoval se zaujetím. Trochu mi do prázdna vyzněl závěr.

30.4. 2014: Když jsem se dozvěděl, že tuto inscenaci MDP uvedou, obsazení V. Gajerové a A. Procházky bylo první, co mne napadlo. Vyšlo to. Funguje to! Včetně V. Kubařové (ta mne hodně tentokrát zaujala) a V. Dvořáka. Souhlasím s názory, že po herecké stránce je to velmi vydařené. Pokud dosáhnete pocitu, že vidíte před sebou Marthu a George a ne V. Gajerovou a A. Procházku, pak gratuluji, tomu říkám maximální divadelnost. Na vulgaritu textu nehleďte, není prvoplánová a funguje. Sama o sobě je hra drsná. Tentokrát chválím i za obsah programu k inscenaci.

25.4. 2014: Bavil mne Pavel Liška společně s Ivanem Luptákem, myslím, že se zde s dvojníkem hlavního představitele pracuje velmi vhodně a jemně, aby to více podtrhlo jeho běsi, které v hlavě má. Pak určitě nepřehlédnete Marii Spurnou, Anežku Kubátovou a Magdalénu Sidonovou. Snad nelžu, když řeknu, že jsem měl pocit, že to soubor baví. Přišlo mi, že jsou v tomto případě hodně sehraní a vedle vtipných scén tu jsou i scény s napětím (např.: sundávání krabice v 1. části). Více mi sedla až druhá polovina, ale celé to má zvláštní punc, ještě trochu přemýšlím (75%).

24.4. 2014: Nejsem příznivcem komedií, kde se masově publikum mlátí do stehen, řve smíchy a přitom to mnohdy nefunguje a je to prvoplánové. Co se dá říct i o této inscenaci: vše, co je v ní řečeno, je všeobecně známo, tak proč to publikum tak baví? Protože je zde něco zdařilého: komunikace a vzájemná interakce nabízí mnohem více pro publikum a asi i pro herce (Jan Holík). Občas vzniknou nečekané situace, které okoření i další reprízy. Pokud se sejde publikum, určitě je to legrace. Doporučuji podobný kus navštívit s partou přátel či kolegů, dva jsou možná málo pro kýžený výsledek.

23.4. 2014: Vedle vydařené výtvarné stránky zde za pozornost stojí hudba Petra Kalába a hlavně choreografie Jana Kodeta, tahounem celé inscenace je Zuzana Stavná. Nečekejte divadlo plné zvratů nebo dramatu. Osobní linka příběhu Muybridge je zde vedlejší. Jde zde o jeho práci, jeho fotografie před Vámi přímo ožijí. Vizuální složka a princip vede. Rozhodně zajímavý divadelní počin, ale tak trochu pro mlsouny (mne to chutnalo = 75%).

17.4. 2014 a 15.10. 2014 (DvD)(85%): Celé to začalo tak, že jsem se dozvěděl, co divadlo chystá, téma mne zaujalo, vzal jsem do rukou knihu, která mne uchvátila, takže bylo rozhodnuto, že to musím vidět. Mé hodnocení tedy asi není objektivní. Celá inscenace mne bavila. Velkou zásluhu na tom má velmi soustředěný výkon Š. Benoniho! Vyrovnaným partnerem je mu M. Štípková (takový strážný anděl, který Vám zmizí ve chvíli, když už není třeba). Je fajn, že inscenace doslovně nepopisuje a o to více podporuje představivost, takže to celé do sebe zapadá. A na závěr pro uchvácené malý bonus...

13.4. 2014 (Divadlo Archa): Morávek = hodně světla, dýmu, zvuků a hudby, herců v prostoru, nábytku. Je to pro mne dokonalý scénický aranžér než režisér a baví mne to. Mám rád jeho kousky víc a víc. Amadeus = tolikrát převyprávěný příběh, že už se v něm nedá asi hledat něco nového. Takže se nechte jen unést (vizuálním) vyprávěním. Navíc tento má dobrý marketingový tah Donutil + Donutil. Martin hraje s vlezlou a drzou mladostí a v druhé části mile překvapuje. Miroslav byl pro mne velkým překvapením, takto hrát jsem ho nikdy snad neviděl. A koho ještě nepřehlédnete je Simona Zmrzlá.

1) Výborný nápad s fungující a promyšlenou realizací, perfektní místo a téma. 2) Provedení vůči divákům. Občas se stane, že Vám něco podstatného unikne a pokud důvěrněji příběh neznáte, tak je to asi trochu problém. Děje se toho tolik, že pokud se nechytíte někoho jako novináře, snadno o něco přijdete. Škoda, že v momentech kdy jste někým z postav osloveni můžete jen gestikulovat, možná by byl pak zážitek větší. Obdivuji více formu než obsah. V tomto směru (a nasazení tvůrců vč. herců) je to mimořádné. Pomalejší rozjezd a pak čas nevmítáte a snažíte se vše pochytit.

11.4. 2014 (Švandovo divadlo): Ionesco je pro mne zajímavý autor a jeho texty mne baví a tento také, ovšem občas se musí hlava více zapojit. V paměti inscenace uvízne především výkonu Heleny Čermákové, ale i ostatní musím pochválit. Myslím, že je to povedené. Líbila se mi výtvarná stránka. Je zvláštní kolik spojitostí v textu se najde s jinými dramaty, asi už tu opravdu všechno bylo. (75%)

10.4. 2014: Taková trocha brutality tak trochu brutální formou. V inscenaci jsou místa velmi vtipná, ale celkově z tématu mrazí, žádná velká sranda co do obsahu, ale Mikulášek opět přinesl svůj nadhled. Řadím mezi jeho nejlepší inscenace. Povedl se hudební výběr. Herecky velmi zajímavé. To "divadlo" za sklem mne opravdu velmi bavilo. Troufám si říct, že je to vymakané! Tato inscenace do Disku měla přijít dříve, než (skoro) na konci sezóny.

5.4. 2014: Myslím, že je to velmi slušná inscenace. Mne se (až na nějaké drobnosti) líbila. Začátek je trochu pomalejší, ale pak se to rozjede. Rozhodně velmi příjemná herecká práce, protože text by mohl svádět ke groteskním karikaturám s přehnanou intonací a gesty a to se tu neděje. Iva Janžurová v ND po pauze dostala větší příležitost a je vidět, že ji na postavě hodně záleží, její práce je soustředěná a promyšlená. V inscenaci je řada nápadů a narážek, které jsou vtipné. M. Dočekal poslední dobou nachází oblibu v písních v podání hereckého souboru. Závěr se opravdu povedl. (75%)

27.3. 2014: Tady nejsem moc o kvalitě inscenace přesvědčený. Výstupy rize divadelní (plné nápaditosti) střídají výstupy až amatérské. Je to škoda. Výkony jednotlivých herců jsou nevyvážené. Nejlépe svou roli zvládla Josefína Voverková, zajímavé kouzlo mají její výstupy s Michalem Necpálem. Najdou se i další, ale i tací, kde by to chtělo trochu ubrat (Ondřej Vacke - ne vše je opravdu vypointované tak, aby to bylo vtipné). Snad dostane ročník jinou příležitost se ukázat. Kdyby to celé bylo pojaté jako ironická groteska, pak možná...

20.3. 2014: Váhám, ale asi o to víc nad inscenací přemýšlím a dávám to za "vinu" tvůrcům. Chápu to jako totální apokalypsu, poslední z posledních smíření se svým osudem, jinak to být nemůže, rezignace. Jen jeden se snaží najít příčinu, tak s ním tu hru hrajme, teď s tím už nic neuděláme. Nikdo z nich netuší, jak se to ale obrátí. Výborná výtvarná stránka. Moc pěkná herecká práce. Struhující J. Hušek (až by mu i člověk držel palce, aby to bylo jinak). Krásná byla i jeho herecká partneřina s V. Hlaváčkovou. Líbilo se mi to, mám ale řadu otázek, které mne uvádí do rozpaků.

19.3. 2014: Pro J. Heřmana velmi zdařilý činoherní debut. Podobná témata mu nejsou cizí a umí s nimi pracovat (viděl jsem hodně jeho inscenací). Velký kus práce zde odvádí jeho věrný tým výtvarníků. Jeho zkušenost s operou se projevuje v davových scénách, kde Vám nic neunikne, takže pradleny a rituál v II. dějství si užijete, to jsou momenty maximálně divadelní. Hodně zajímavé je pojetí vztahu tří hlavních postav. D. Verzichová hraje s dívčím naivním šarmem a energií. Pozornosti neujdou ani další herci, za všechny jmenuji alespoň M. Töpferovou, J. Huška, T. Vitů a D. Bambasovou.

12.3. 2014 - Divadlo v Celetné: V případě této inscenace mne velmi oslovila její forma, ta je velmi vydařená včetně stavby textu a hereckých výkonů. Bylo příjemné to nasazení sledovat, takže nikoho z celého týmu nebudu zde jmenovat, je to kolektivní práce. (Paradoxem je, že mi to tak trochu připomnělo Pařízkovu Komedii).

6.3. 2014 a 22.4. 2015: Pro muzikál Kabaret mám slabost a asi vždy i velká očekávání a tu jsem se bavil. Jednoduchá a fungující scéna. Když je živá hudba, pak je to vždycky fajn. Líbil se mi nápad přítomnosti všech účinkujících na jevišti. Celkově mne práce Lumíra Olšovského překvapila. A co je ještě milejší je herecké nasazení ročníku v čele s  M. Dancingerovou, A. Nesvadbovou a P. Šmídem. Myslel jsem, že to pro studenty bude velký oříšek, ale strčí některé pražské produkce do kapsy. Rozhodně hodně muziky za málo peněz (vzhledem ke vstupnému do Disku)! Půjdu znova. (Váhám, zda více %...)

5.3. 2014: Kašpaři mají (co do rozsahu a obsazení) další velký projekt a celkem příjemný. Neinovují. Některé nápadité výstupy podporující tragikomičnost příběhu. Celkem svěží inscenace, čas mi v hledišti rychle utekl. K první půlce mám drobnější výhrady, ale nic zásadního, co by kazilo dojem. Několik zajímavých hereckých výkonů (pojetí postav), ale zmíním L. Jůzu, který dostal velkou roli a hodně toho využil a M. Steinmasslovou - její Raněvská je sobecká (a trochu arogantní), viděl jsem už 3 zpracování Višňového sadu a zde je Raněvská jiná, což je velmi přínosné (příjemné).

1.3. 2014: Nezdařená výprava s nedotaženým nápadem. D. Ratajský a M. Randová hrají na hraně komiky, ale vědí co dělají, takže to funguje a baví, toto se ale nepovedlo u D. Háka, to je hodně špatné. Výraznou posilou souboru je A. Krejčíková. M. Doležalová ze sebe chrlí neuvěřitelné (a příjemné) množství energie, ale musí si to ještě sednout, je to velký úkol. Určitě dobrý tah, inscenace není nějak novátorská, pohrává si s humorem. Tento titul určitě nějakou dobu hlediště bude plnit, to je přesně ta Fidlovačka, kterou mají věrní diváci rádi (soudě podle ohlasů hlediště). (65%)

23.2. 2014, 3.6. 2015, 21.10. 2015 (DvD): Nejprve šílená groteska (kde Vás M. A. štve svou rozmařilostí a povrchností), těsně před přestávkou tuhne úsměv. Po přestávce drama v řetězech o přežití. Text je současný a ne úplně z učebnic dějepisu, tak trochu bulvár. Vedle P. Štorkové musím zmínit Š. Opršálovou, L. Zahradnickou a O. Nováka. D. Špinar opět promyslel řadu detailů, které se propojují v celek, a v druhé části se krásně pracuje s prostorem. Výtvarně pěkné. Bavilo mne to! Divadlo chválím za odvahu se vrhnout na (u nás) neznámého autora.

21.2. 2014: Mimořádnost tohoto projektu je v naprosté autentičnosti, která je velmi vykreslená a neparoduje. Do velké míry (a záměrně) má na tom podíl prostor, kde se vše odehrává. Stanete se svědky události, nikoliv divadla. Reality show z minulosti. Něco se stalo a asi tak to bylo. Teď, diváku, jsi toho součástí a závěr si udělej sám (podobně jako v "Já, hrdina"). Zasmějete se, ale Dechovka není zase moc (od)dechovka, a tak trochu ilustrace.