Jirkan

15.5. 2016 - Divadlo Archa: Trochu zavádející název, který spíše připomíná nějakou komediální taškařici, kterou tato práce není. Nebylo to ani tak drsné, jak se to tváří. Bylo to ale neuvěřitelně precizní a přesvědčivé, co se týče herecké práce (F. Strnad, R. Finta, L. Bělašková vedou). Velmi dobrá souhra souboru. Krásně vystihnutá naivita dětské duše. Jednoduchá scéna s řadou nápadů, jako třeba led na jezeře. Vynechat nemohu (opět) hudbu J. Kudláče. Za mne jedna z nejlepších inscenací souboru z těch, které jsem měl možnost vidět.

9.8. 2015 - Divadlo v Celetné: Velmi jemné, ale zároveň drsné. Publiku a ani hercům už vůbec ne ulehčující situaci, protože to chce vysokou koncetraci, bdění a ochotu si tu skládačku pěkně poskládat. Není to nějak akční, jedná se o vyprávění, které mne bavilo poslouchat, vlastně jsem to skoro hltal. Velký podíl na mém zaujetí má i jednoduchá a fungující výprava. Je to kolektivní práce a chválím celý tým, ale přeci jen z mého pohledu Magdaléna Tkačíková byla trochu více tahounem celého příběhu.

27.3. 2014: Tady nejsem moc o kvalitě inscenace přesvědčený. Výstupy rize divadelní (plné nápaditosti) střídají výstupy až amatérské. Je to škoda. Výkony jednotlivých herců jsou nevyvážené. Nejlépe svou roli zvládla Josefína Voverková, zajímavé kouzlo mají její výstupy s Michalem Necpálem. Najdou se i další, ale i tací, kde by to chtělo trochu ubrat (Ondřej Vacke - ne vše je opravdu vypointované tak, aby to bylo vtipné). Snad dostane ročník jinou příležitost se ukázat. Kdyby to celé bylo pojaté jako ironická groteska, pak možná...

24.6. 2018: Nejsem si jistý, jestli si záměr autorů rozumí se záměrem autorů jevištní interpretace. Řekl bych, že v obsahu je více nadsázky. Co se tu nepovedlo je choreografie. Scéna je velmi jednoduchá. Po hudební stránce je to ale zajímavý kousek. Zaujala mne Leni v podání Veroniky Veselé. Epizodní postava, ale nešlo ji přehlédnout a v tu chvíli máte pocit, že vidíte velké muzikálové číslo. Podařenější je druhá část představení, kde se do toho opřela i sama hlavní představitelka, Alžběta Bartošová. Až si říkám, jestli ta její určitá "úspornost" v první části není záměrná.

1.4. 2010: Je divné, že je tato incenace derniérována. Je tam řada vtipů dokazující práci A. Procházky, prostě jeho rukopis, některé jsou hodně podařené. Mile mne překvapila M. Hrubešová a L. Rybová. Vydra je neuvěřitelný komik. Prostě dopočinkové divadlo pro diváka. Jen to nechutně silné ozvučení... Celkově by HDK mělo zamyslet nad svým repertoárem, volbou repertoáru a nad svou prací.

Ach jo, jak se něco předělá, tak to je konec. Ani V. Dyk a F. Němec to nezachrání... Škoda...

Klasická, ne moc prošrtaná, melancholická... jak to u pana ředitele bývá...

26.4. 2017: Divácky atraktivní a vděčná inscenace s trochou ironie k textu, ale i k hercům samotným. Mile překvapil A. Goldflam. Nejlepší byla Kněžna E. Hacurové. Obdivoval jsem projekce. Samotný závěr mi vtipný nepřišel (vlastně s ním i trochu nesouhlasím). Použití české hudby našich velikánů je vtipné (a když k tomu máte i dav v krojích), ale podobně k tomu přistupoval i Vl. Morávek v ND. Tato inscenace bude mít určitě pěknou řádku repríz, ale čekal jsem trochu jiný pohled na věc (jako třeba Furianti)...

22.8. 2010, 17.7. 2011: Těžko se hodnotí takové divadlo, jaké se odehrává před Otáčivým hledištěm a pak ještě, když jste na takovém divadle prvně. Mne to rozhodně uchvátilo od začátku. Inscenace měla perfektní kouzlo, povedená hudba, herecké výkony také dobré. Obdiv má také technická složka za rychlost úprav terénu. Do paměti se mi hodně vryje začátek. Některé scény jsou opravdu hororové. Asi to dám další léto znova. A zašel jsem, došlo k přerušení představení vlivem deště, ale dohrálo se a byl to opět příjemný večer.

5.4. 2011, 27.10. 2013 - Divadlo Archa: Morávek se mi spíše líbí v práci na vlastních adaptacích než při režii již napsaných her. Tato inscenace rozhodně nikde nevázne, je opět plna metafor, hudby a zvuků, emoce na naprostém vrcholu. Skvělé herecké výkony. Líbí se mi i kostýmy. Závěr opět strhující. Byl to zase jeden pěkný zážitek z hostovačky a po delší pauze něco pěkného od Morávka. / Za dva roky inscenace dozrála jako víno, nepřišla mi už tak trvdá. Z pravidelného navševování Husy v Praze přicházím některým členům souboru více na chuť. Těším se příště.

9.2. 2014: Pohybová férie o lovu, hierarchii, lásce v různých podobách, o člověku. Až jsem si říkal, že jestli není škoda, že je to tak krátké, ovšem věřím tomu, že pro tanečníky je to velký kus práce. Velmi zdařilé i po výtvarné a světelné stránce. Celý kousek obsahuje řadu nápadů, které baví a občas jsem si říkal, co všechno lidské tělo dokáže a vydrží. Více takových kousků na jevištích. (85%)

30.8. 2017 (Rudolfinum), 1.6. 2018 (Vyšehrad): Velký zážitek. Jedna z těch letních divadelních produkcí, kterou je milé vidět, pobavíte se a máte hezký večer. Poetické, křehké, dravé, vtipné, mrazivé (pod zábradlím byla už jen Vltava). Kousek opět na téma jak to s těmi vztahy je, ale s nadsázkou. Troufám si říct, že na to docela pěkně navazuje inscenace Muži (Ženy jsem ještě neměl tu čest vidět). Park u Rudolfína byl dobrý výběr. Celé je bylo ještě podtrženo kolemjdoucími a někteří se nemohli odtrhnout.

Tak s tím mne Nohavica překvapil...

30.1. 2013: Vydařené obrazy střídají obrazy nepřesvědčivé. Kdyby se celá inscenace nesla v duchu "četnického čísla z druhé části" nebo "cesty zpět do kláštera", pak by to bylo určitě lepší. Vše začíná u výtvarného řešení, které je až moc kýčovité (na můj vkus). Některé role jsou, dle PR divadla, obsazeny jako "bonbónek". Pochválit musím Z. Herfortovou, Z. Koliandrovou. T. Trapl vzal na sebe roli komika večera - a zvládá to dobře. R. Coufalová je milé překvapení po herecké i pěvecké stránce. Drží svou Denisu na uzdě a nepřehrává. Inscenace nese laskavý i satirický humor, snad si vše sedne.

13.10. 2013: (skoro 100%) Divadelnost Pavla Kheka mne, jako diváka, velmi oslovuje, baví a vyhovuje mi. Je to setkání s několikátou jeho inscenací a opět mám stejné pocity nadšení. Už teď se těším na další kousky. / Manon = Vydařené herecké obsazení. Jednoduché výtvarné pojetí založené (především) na herecké akci doplněné (choreografickým) pohybem a převedení do současnosti dává inscenaci kouzelný punc divadelního vidění. Vše je dovoleno, pokud je to smysluplné (a to zde funguje).

17.2. 2016: Poněkud intimní a naivní báseň ve velkém stylu, která na mne působí trochu neosobně, odstažitě, ale užíval jsem si její virtuozitu a nápaditost v jevištní podobě se vším výtvarnem, symbolikou, určitým nadhledem a místy i ironií. Výhodou je dvojce P. Štorková a P. Děrgel. Ona měla jasno a tak trochu si hrála, koketa. On bezmezně důvěřoval, miloval, naivka. Jejich závěr fungoval se vší divadelní parádou. (Další herce bych zmínil, kdyby bylo více prostoru). Za mne je ta inscenace velmi pokorná k prostoru, k divákům, k samotnému dílu, ale rozhodně ne prázdná. Ach, Manon...

23.2. 2014, 3.6. 2015, 21.10. 2015 (DvD): Nejprve šílená groteska (kde Vás M. A. štve svou rozmařilostí a povrchností), těsně před přestávkou tuhne úsměv. Po přestávce drama v řetězech o přežití. Text je současný a ne úplně z učebnic dějepisu, tak trochu bulvár. Vedle P. Štorkové musím zmínit Š. Opršálovou, L. Zahradnickou a O. Nováka. D. Špinar opět promyslel řadu detailů, které se propojují v celek, a v druhé části se krásně pracuje s prostorem. Výtvarně pěkné. Bavilo mne to! Divadlo chválím za odvahu se vrhnout na (u nás) neznámého autora.

20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).

4.12. 2013: Trochu vybočující z toho, co se běžně v MDP tvoří. Ne moc povedená dramatizace, která popisuje a s režijní koncepcí založenou na obrazech, pohybu a emocích se trochu tříští. Náročný kus pro herecký soubor, chtělo by to trochu více času, místy byla nejistota. Perfektní po výtvarné a hudební stránce. Z herců mne zaujal Robert Hájek, Jan Mašek, Jitka Smutná. Veronika Kubařová si nechala to nejlepší až na (téměř) samotný závěr, ale pěkné. Uvažuji, že tomu dám čas, aby se to "ohrálo" a půjdu ještě jednou, ale nechci v publiku nevychované školáky!!!

17.1. 2010 (Nová scéna): Eva Novotná hraje jako o život. Některé scény jsou hodně povedené. Pitínský opět ukázal svůj cit pro jevištní formu plnou hříček. Závěr hry je inscenován poněkud jednoduše, o to však více silněji... (Nová scéna, 17.1. 2010).

1.3. 2013 - Divadlo Hybernia: Byl jsem zvědav, jak se inscenace popasuje s prostorem divadla. Možná by to chtělo trochu zapracovat na zvuku. Ale to, co uvidíte, tomu neuvěříte! Na 3 hodiny jsem se stal dítětem a užíval jsem si to, všemu jsem věřil, nestydím se za to a sledoval jsem to asi s otevřenou pusou. Jmenovat v tomto případě by bylo nevhodné, práce všech byla perfektní a funguje jako celek, ale přeci jen zmíním Moniku Absolonovou, která mne hodně překvapila a Dušana Vitázka - jeho výkon vynikající. Brno pražské muzikálové produkci natrhlo... ;-) Viděl jsem (konečně) muzikál! Bravo!

Některé obrazy povedené. Výkon Maryši chválím, ale moc se tam tluče do stolů a ty nepodařené orgie u prasete...

14.12. 2017 (75%): Maryša intimní. Snová. Obrazová. Provokující. Trochu odcizená. Trochu studená. Sevřená. Pulsující. Možná hodně proškrtaná. Symbolická. Nápaditá. Pavlou Beretovou výborně interpretovaná. Doplněná zajímavými výkony M. Preissové a Vl. Javorského. Publikum tak trochu na jehlách a buď nadšeně tleskající nebo nevěřícně hlavou kroutící.

Ano, mám své výhrady, ale není tu takový prostor pro jejich prezentaci a nepovažuji tuto inscenaci za marnou nebo pokaženou. Ostatně práci J. Mikuláška jsem tu hodnotil mnohokrát a často mi i jeho inscenace nejsou blízké, ale tuto beru.

Velký klad inscenace: pohybová stránka, hudební stránka, výprava...

Jak pozoruhodná znalost autora divadelního prostředí :-).

27.2. 2011 - derniéra - byla tak trochu jiná, ale o to více zajímavá a zábavná. Soubor si může jen gratulovat.