Jirkan

12.1. 2012: Nic jsem od inscenace nečekal, lákalo mne téma a tvůrčí tým. Dobře jsem udělal, že jsem šel. Bohatá vizuální podívaná, která je místy hořká, směšná, ironická, laskavá, milá, drsná... psychologická, sociologická... Rozhodně to stojí za vidění. Je vidět, že každý z protagonistů dal do inscenace něco ze sebe a líbí se mi jejich přístup.

25.11. 2011: Možná několik diváků bude srovnávat s velkou inscenací, ale Fidlovačka má jiné možnosti herecké i technické a podle toho hodnotím já. Líbí se mi orchestrace O. Brouska. Hudba není nařvaná. Scénicky jednoduché. Pohybově podařené a vtipné. Skvělé herecké akce! Zmíním O. Malého, D. Ratajského, M. Holého. Pojetí Higginse je jiné, nevím jak hodnotit. M. Hanuš = neuvěřitelná energie, silný hlas, bavil mne. B. Mošnová = herecký talent, velmi příjemný hlas. Hodně mne překvapila a moc se mi líbila. Fandím ji. Doporučuji :-).

21.1. 2016 (Divadlo Archa): Bavila mne inscenace sama o sobě a herecké výkony (především Ivana Hloužková), ovšem co do obsahu, tak jsem byl občas ztracen v některých významech. Na Pitínského mi to i tak přišlo uspořádané a uhlazené. Byl to příjemný večer, ale...

6.2. 2011 (Nová scéna): Hra je to rozhodně zajímavá. Jsem rád, že jsem viděl režii M. Taranta, je to perfekní hráč se zvukem a světlem, což na divadlo patří, to se mi hodně líbí. Jen mi přišlo, že je zde velká snaha z toho udělat velký kus a přitom by tomu menší prostor slušel. Škoda málo využité filharmonie. Trochu mne rozčilovala věčně stoupající a klesající stěna. Řada scén je opravdu silná (díky divadelnosti režie). Hodně mne zaujal Josef Bartoň - naprosto civilní projev.

13.12. 2017: Jako divák jsem se s obsahem této inscenace naprosto minul. Začalo to z ničeho a v ničem to skončilo. Z mého pohledu se to nikde nepotkalo. Nic to neřeklo, marně to hledalo vlastní pointu. Téma už tolikrát obrácené. Co ale drží nad vodou tuto inscenaci je scénická nápaditost a některé herecké výkony, např. J. Suchý z Tábora nebo L. Polišenská. (V poslední době jsem v ND měl štěstí na dost podobná témata, chce to už změnu.)

Na tuto inscenaci se nechodí jako na divadlo, ale na návštěvu do rodiny Alice...

3.4. 2012 (Divadlo v Celetné): Šel jsem kvůli tomu, že je to Mikulášek s Bezruči, ale nic jsem nečekal a přišlo jen velké překvapení. Moc se mi to líbilo a zobal jsem všem protagonistům z ruky (v čele se S. Krupanskou a T. Vilišovou a T. Dastlíkem). Režie mne hodně překvapila. Mikulášek zachovává svoji stylizaci a metaforické promlouvání, ale herci mají mnohem větší prostor na "rozehrání se". Řada obrazů je opravdu velmi emotivních (až někdy drsných). Inscenace má dobrý spád. Víc takových kousků v Praze, prosím. Dávám skoro 100%.

15.3. 2012: (5. setkání s DK - viz.: hodnocení "Proces"). Tentokrát jsem si vybral inscenaci podle obsazení. Byl jsem zvědav na práci paní Kolářové se souborem. Inscenace mne dosti překvapila: místy baví, místy hodně mrazí. Je to drsné a přinutí to k zamyšlení. Prvně jsem tu v hledišti zažil i díváky, kteří tento druh divadla "neberou", zvláštní. Ze všech na jevišti musím především vystihnout R. Zacha, V. Hybnerovou (neuvěřitelně pohybově zdatnou) a (opět) G. Míčovou. Ta umí diváka dostat.

Nejprve jsem si myslel, že když budou hrát tu stejnou hru jako Fidlovačka (Habaďúra), že to nedopadne dobře, co se návštěvnosti týče. Divadla jsou ovšem na obou hrách plná. Každá je postavena na něčem jiném. Výhodou Palmovky je, že text je hodně proškrtaný. Vzniklo několik scén, které odbourávají diváky.

18.5. 2010 (Švandovo divadlo) - škoda, že zájezdová představení se nedají někdy "zavést celá", ale jinak pěkné to bylo. Publikum se bavilo, výstupy paní Kolářové jsou velkým tahounem inscenace.

27.2.2010: Text je upraven, tentokrát v dobrém (propojena je "střihem" první část - u Podtokatova a Agáty). Opět zde dominují rekvizity, hudba, zvuky a pohyb. Škoda jen, že ten fór s Dohazovačkou (zárověň hrána třemi herci - jen v první půlce, pak už jen dvěma) nebyl víc rozehraný. Vydra jako Kočarev slízí velké ovace. Až na závěrečné oponě se ukáže, že je to celé sen, ale asi ne všichni diváci to pochopí. Publikum bylo tak 50:50, část se bavila, druhá byla otrávená režijním přístupem. Na Morávka hodně vtipná inscenace.

Dobré rodinné představení odpovídající představám o tvorbě v ND.

16.2. 2011: aktualizovaná inscenace bez historického patosu založená na herectví s minimální scénou. Postavy jsou velkou karikaturou, místy až extrémně vykreslené. Druhá část večera je klidnější. Řada nápadů, které fungují a nejsou trapné. Škrty pro mne jiné, než znám z jiných inscenací této hry. Obdiv mají písně a interpretace. Každý tam má svou světlou chvilku, ale zmíním jména K. Sedláčková-Otlová a J. Wohanka. Určitě to bude divácky přitažlivé, děkovačka skandovaná. (Škoda předsudků ohledně režie, není to pravda).

23.6. 2011: Ze začátku moc klipovité, možná bych pro tuto inscenaci volil mnohem komornější prostor, aby se více vryla pod kůži. Přestávka je něco navíc, vynechal bych ji. Text velice zajimavý co se týče porovnání dvou životních "postojů". Odhaluje postupně životní vrstvy dvou postav a to v reálné rovině, žádná nastavovaná (fantastická) kaše. Oba protagonisté perfektní. Ovšem pan Zindulka se o přestávce hodně řešil, prý jestli už je opravdu tak starý - strčil publikum do kapsy :).

19.3. 2013: Vše podstatné už tu bylo řečeno. Věděl jsem na co jdu, takže se mi líbilo. Ovšem bylo by určitě lepší, kdyby to vzal režijně do rukou někdo jiný, třeba D. Gombár, a více si s tím vyhrál. Je to věc o přání, touze, věrnosti, odhodlání a určitě by bylo lepší to více rozehrát v abstraktním slova smyslu, jako je to třeba u Eskalátoru (který se tak trochu podobá). Ovšem líbí se mi, jak se ŠD hlásí ke svému okolí a myslím, že i přes všechny výhrady se zde profiluje zajímavý soubor. Už se těším na další premiéry.

14.3. 2011: Moc jsem se bavil, nečekal jsem, že inscenace bude mít tolik humoru. Povedená a funkční je scéna. Líbí se mi přechody jednotlivých obrazů. Kostýmy jsou také podařené. Herecké výkony nějak hodnotit nechci, asi bych tu mluvil o každém. Snad jen zmíním, že překvapením byl pro mne O. Sokol. Byl jsem fakt z celého večera nadšený, užil jsem si to.

5.2. 2018: Poměrně dobře odpálený začátek a spád a určitá jinakost inscenace se postupně vytrácí nebo stává všední, takže samotný dojem v závěru nebyl tak silný. Expozice některých scén je nezvykle dlouhá. Než o moci je to o chtíči. Herecky je to velmi pestré a jiné, to stojí za pozornost. Scéna a hudební výběr jsou podařené. Nabízí se otázka, zda spolupráce s takovým režisérem je více obohacující spíše pro soubor než pro diváka. Publikum mi přišlo rozpačité...

28.2. 2012: Bylo to moje první setkání se souborem, nechal jsem se utáhnout na ukázky, které jsem měl možnost najít na internetu. Inscenace se mi moc líbila. Scénicky a tématicky zajímavá a výkony všech protagonistů velmi zdařilé. Hodně zde dělá trefné využití animace. Veřím, že si vyberu ještě další inscenaci souboru, jejich práce mne začíná zajímat ;-).

29.11. 2008: Tato inscenace mne hodně překvapila. A Martina Randová nám profesně jen kvete :-)... 11.5. 2011: zašel jsem znova, dnes bylo publikum hodně živé, hledištěm se nesl bouřlivý smích, až bylo vidět, že nás pozoruje někdo ze zákulisí. Obě představitelky jedou plnou parou do publika. Řada diváků situace předvídá, ale i tak se smějí (možná i kvůli tomu). Doporučuji :-).

21.2. 2012: (Divadlo v Celetné) H. Ibsena má hodně lidí spojeného s významy jako "těžké, náročné texty". Zde soubor ukázal, že tomu tak není. F. Nuckolls pro mne není nějak "výrazný" režisér jako např.: Morávek, Mikulášek a další. Ovšem v této inscenaci se ukázal ve velmi dobrém světle. Výrazná úprava textu držící hlavní myšlenku komunální politiky, příběh plný satirického humoru. Skvělý J. A. Haidler. Funkční scéna a zdařilý (vtipný) nápad "Kotle". Dobrý hudební výběr. Za sebe spokojenost.

24.5. 2013: Trochu chladnější rozjezd, Fidlovačka umí muzikály přeci lépe. Pak nastal obrat, když "praskla" část podmínky dědictví a potom nastane komická mela, které vévodí Martina Šťastná a především Denny Ratajský. Zaujala mne i Marta Sovová, ale její role nemá takový prostor, rozhodně ukázala, že má komediální talent (další Funny?). Na pár místech trochu texty drhnou. Hudebně pěkná práce. Místy jsou narážky na současnost nebo na jiné muzikály, autory, lidové písně, operu. Myslím, že vznikla příjemná inscenace pro pobavení, jak se to od muzikálu čeká, ne moc muzikálů má vážnější potenciál.

3.4. 2013 - Švandovo divadlo: Ze začátku (zastavárny) jsem byl trochu na rozpacích, ale pak se to celé obrátilo. Vedle perfektních hereckých výkonů obou představitelů musím pochválit výpravu, svícení a pohybovou stránku inscenace, která vytváří krásné divadelní obrazy (a zážitky). Jen jsem se trochu pral s postavou Petry Bučkové, asi mi trochu uniklo její "proč" (to ovšem není chyba představitelky). Budu si muset povídku vzít do rukou a pročíst si ji. Mám rád podobné jednoduché a komorní inscenace.

3.12. 2011: Dvě odlišné postavy v jednom večeru, dva velké úkoly. První postavu M. Hofmann zvládá s velkou soustředěností. Jeho opilec je podařený, ovšem nikoliv lítosti publika hoden. Ukazuje jiné herecké polohy, než je u něj zvykem. Považuji tento monolog jako doplněk a konfrontaci druhé části večera, která je nesporně mnohem podařenější. Obrovský podíl na tom má (němá) Marika Šoposká, která ukazuje, že není malých rolí. Hofmannův zastavárník je zde "odpornější" než Stavrogin v Běsech ve stejném divadle. Líbilo se mi.

12.4. 2016: Rozhodně zajímavé přes herecké výkony, což je výhoda komorních scén. Prostě být tomu všemu tak blízko. Zde to fungovalo také, ale trochu jsem bojoval s povídavým textem a celkovým obsahem. Asi si to potřebuji nechat projít hlavou. Možná mne trochu rušila režie, která místy pracuje s realistickým podáním, místy s určitou iluzí (pomocí světel a zvuku).

7.11. 2014: (85%) Třeskutá groteska, parodie s hudebním doprovodem připomínající náladu němého filmu. Postavy jsou "komicky trapné" a dělají úplně něco jiného než říkají. Ke konci první části už jde mírně do tuhého a druhá část večera dostává dramatický spád. Sbírka motýlů je vyměněna za motýlky do obleků. Jak lehce inscenace navazuje na Miláčka, ale s větší drzostí. Marta Lucie Polišenské je naivní, roztomilá, ale když zazpívá, je v jejím hlase síla. Ostatní hrají také výborně (s přesností na tenké hranici). Stále více jsem přesvědčen, že tento soubor stojí za pozornost.