Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (180)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.9.2015)
4.9. 2015 - Divadlo v Celetné: Vyprávění příběhu z herecké šatny s živou hudbou a nápaditou filmovou dotáčkou. Každý z nás je tak trochu Don Quijote. Každý tak nějak bojuje s větrnými mlýny. Proč ne. Pro soubor má tento kus ještě trochu jiný vnitřní význam. Rozhodně to není inscenace plna patosu, ale plna nadsázky a nadhledu. Velký podíl na tom má Kryštof Rímský. A z těch všech Quijotů překvapí nejvíce ten Jana Plouhara, protože ukázal, že má i jinou polohu herectví, než je u něj zvykem.
(zadáno: 16.9.2015)
16.9. 2015: Pro někoho až příliš expresivní podání, které občas nešetří ani jadrným jazykem. Pro někoho i absurdní děj. Chápu, každému podle chuti. Já jsem spokojen. Bylo pár míst, u kterých mi unikal trochu význam. Druhá část inscenace je trochu nastavovanou kaší, dalo by se škrtat. Určitá dravost je místy zcizena vystoupením z role. Výtvarně perfektní inscenace. Bavil mne Jan Meduna a tou pomyslnou třešní dortu je Helena Dvořáková!
(zadáno: 16.10.2015)
15.10. 2015: Obdivuji, že s každým projektem se snaží Rosťa Novák přijít s něčím jiným a přistupuje (z mého pohledu) k tomu jinak. Ovšem v začátku jsem se trochu ztrácel, některé texty byly až příliš doslovné oproti uchopení tématu. Některá čísla byla tvrdě ukončena bez dalšího zapojení do děje. KLADY: práce se zavěšenou obdélníkovou konstrukcí byla fascinující jako i Matyášova práce s trampolínou. U momentu, kdy z rodiny na své rodiče nemá nikdo čas si řeknete "ono to vlastně tak je". Místy až folklorní prvky. Finální výstup pánské části souboru s jednou ze stěn srší poctivou divadelností...
(zadáno: 17.10.2015)
16.10. 2015: Hořká komedie. Hořká proto, že to není jen takové jevištní dílko pro pobavení, ale má to přesah, což je dobře. To si inscenace zvládá udržet i přes určitou předvídatelnost některých momentů nebo klasickou archetypálnost jednotlivých postav. Je vidět, že to dámskou šatnu Švandova divadla baví a diváky také.
(zadáno: 3.11.2015)
2.11. 2015 (Divadlo v Celetné): Naprosto čistá inscenace, která dává prostor hercům (a to i scénicky). Jednoduchá inscenace bez přílišných aktualizací. Místy improvizovaná a místy si dělající klauniádu z divadla samotného. Byla radost se na to dívat. Ovšem celková výpověď inscenace mi není úplně jasná (a neříkám, že není chyba u mne). Byl to příjemný večer.
(zadáno: 19.11.2015)
19.11. 2015: Velmi literární text, který je pro mne zajímavý více svou stavbou než obsahem (a někdo asi nepřistoupí ani na to) ve velmi chytře pojaté scéně (s povedeným ozvučením) a jednotícím prvkem v kostýmech. První příběh se trochu odlišuje, další dva splývají, což je trochu škoda. Škoda, že v tom není hlubší prolnutí příběhů. Herecky pěkné, ale jmenuji Kateřinu Holánovou, ta mne překvapila a sedlo jí to. Nemohu se ale zbavit pocitu, že tomu něco málo chybělo, ne úplně jsem měl z toho pocit, který mi slibovala anotace inscenace.
(zadáno: 23.1.2016)
21.1. 2016 (Divadlo Archa): Bavila mne inscenace sama o sobě a herecké výkony (především Ivana Hloužková), ovšem co do obsahu, tak jsem byl občas ztracen v některých významech. Na Pitínského mi to i tak přišlo uspořádané a uhlazené. Byl to příjemný večer, ale...
(zadáno: 18.2.2016)
17.2. 2016: Poněkud intimní a naivní báseň ve velkém stylu, která na mne působí trochu neosobně, odstažitě, ale užíval jsem si její virtuozitu a nápaditost v jevištní podobě se vším výtvarnem, symbolikou, určitým nadhledem a místy i ironií. Výhodou je dvojce P. Štorková a P. Děrgel. Ona měla jasno a tak trochu si hrála, koketa. On bezmezně důvěřoval, miloval, naivka. Jejich závěr fungoval se vší divadelní parádou. (Další herce bych zmínil, kdyby bylo více prostoru). Za mne je ta inscenace velmi pokorná k prostoru, k divákům, k samotnému dílu, ale rozhodně ne prázdná. Ach, Manon...
(zadáno: 19.2.2016)
18.2. 2016: Trochu jinak uchopená hra, možná díky tomu ubírá na určité absurditě. Je ale plná nápadů, které baví. To samé lze říci také u hereckého nasazení, především u Petra Lněničky. Je až škoda, že se o jeho výkonu nemluví (nepíše) více, protože díky jemu je to opravdu večer plný příjemného humoru.
(zadáno: 12.4.2016)
10.4. 2016: Baví mne hry, kde se proplétají časové roviny a zde si s tím tvůrčí tým dobře poradil, ale chápu, že pro někoho je to náročné na soustředění. Zdařilá je i scéna a některé nápady (co do symbolů). Výkony také dobré, zapálené, ovšem Kateřina Winterová nesporně vede. Trochu mám pocit, že se to ale s publikem nesešlo. Není to špatné, více než společenské či válečné téma jsem vnímal téma lží v rodině (mnohdy ale ne cílené, prostě zub času).
(zadáno: 17.4.2016)
17.4. 2016 - Divadlo Archa: Samo o sobě mne to bavilo. Jsou tam nápadité výstupy a prostě Morávek = je tam vše od dýmu, hudby, křiku, také záhadná postava. Dojde tak trochu i na interakci s divákem. Ještě je to navíc obohaceno o nápaditý vtip, který ale asi trochu utrpěl na kráse díky rozdílnému prostoru než je Husa. Možná i díky tomu, že před začátkem Vl. Morávek vše vyzradil, možná to molo fungovat jinak... a ve finále si každý odnese jiný zážitek.
(zadáno: 26.4.2016)
26.4. 2016: Je dobře, že vznikají takové texty na takové téma pro Národní divadlo. Inscenace je po vizuální stránce povedená. Vychválit musím také hudbu, ta mne hodně bavila. Zajímavá je konfrontace Boženy a Báry a jejich scéna s Krkavci je jedním z vrcholů inscenace. Herecké výkony velmi slušné. Trochu je neposlušná scéna - židle. Text je pro někoho možná dlouhý a moc povídá, já mám takové texty rád. Konverzačka na vážné téma místy nevážně. Zážitek ještě vyšší o to, že je to první hra L. Lagronové se kterou nemám problém co do významu. Obdiv tomu slovnímu humoru.
(zadáno: 13.5.2016)
30.3. 2016: Rubínovská hříčka, která je nápaditě propracovaná a ty momenty, kdy přemýšlíte, zda je to bar nebo peklo mne na divadle baví. A kdo je vlastně ten barmana je to vůbec barman? Každý v minulosti děláme chyby a někdy si to nechceme přiznat. Bavil jsem se ten večer.
(zadáno: 29.6.2016)
28.4. 2016: Délka celé inscenace a její úprava zpřehledňují vztahy a oba světy, které se prolínají. Mile mne překvapilo, jak byla inscenace přijata publikem (potlesk během hry a hodně smíchu). Nápaditá scéna, hudba, pohybová stránka. Humor je zde vypointován a někdy se zdá, že trochu na hraně (a opakovaně). Měnší výhrady mám ke konci. O vyjímečnosti (zajímavosti) inscenace vypovídají rozdílná hodnocení / rozdílné recenze.
(zadáno: 31.8.2016)
24.8. 2016: Jiné než všechny předchozí projekty, ale lehce v závěsu. Super je příjezd na scénu a začátek. Pak přijde pár míst jen tak pro radost, změní se to příchodem jediné ženy a závěr, ve kterém dostává prostor hodně Jindřich Panský, zase ohromující. Ta snaha udělat každou inscenaci jinou a smysl pro humor mne u tohoto souboru baví nejvíce.
(zadáno: 14.9.2016)
13.9. 2016: Co se týče inscenace a hereckých výkonů, pak spokojenost, byl to fajn večer a pobavil jsem se (a to nejen ve smyslu smál jsem se). Ovšem samotný text je pro mmne trochu problém. Je v něm skoro z každé Shakespearovy hry kousek a tím to trochu působí nevyváženě. Bylo to moje první setkání s tímto příběhem a asi to potřebuje čas na uzrání :-).
(zadáno: 15.9.2016)
14.9. 2016: Našlo se v hledišti pár překvapených diváků nad pojetím této inscenace a na druhou stranu studenti v publiku mile překvapili svými reakcemi a bouřlivou děkovačkou. Ta inscenace má humor a spád. Herci si to užívají a občas si to asi i okoření. Klade to na ně dvojí nárok: nevypadnout z konceptu a role a zároveň zahrát Shakespeara. Na začátku jsem měl trochu problém oreintovat se v postavách, pak si to sedlo. Z další strany to ukazuje na samotný text a na jeho přednosti i nedostatky, což mne zaujalo nejvíc (75%).
(zadáno: 25.9.2016)
23.9. 2016: Od M. Františáka jsem čekal více expresivnější inscenaci s větším množstvím hudby a přišlo trochu něco jiného. Poctivé divadlo, které se soustředí na velký příběh. Mile překvapila T. Terberová. Pak je tu Števa a Laco a viditelný věkový rozdíl (a tedy zkušenost a zralost), to příběh ještě více podtrhuje. D. Havlová - Veškrnová je asi tahákem diváků. Musím říct, že její výkon mi tentokrát přišel hodně koncentrovaný a soustředěný, především v druhé části inscenace. Překvapilo mne co všechno v roli Kostelničky je. V tom je opera (za mne) více jednotvárná.
(zadáno: 1.10.2016)
30.9. 2016: Závěrečného monologu z reproduktoru je škoda (i přes odkaz na Rajmontovu inscenaci). Anfisa v této inscenaci je jiná a tím se vytrácí i některé motivy této postavy. Na druhou stranu mohu jen chválit: velmi dobře upravený text, dotažení některých nápadů (jako vidlička Soleného, klíče Kulygina...). Všechny herecké výkony jsem sledoval s velkou chutí (ale zdůrazňuji V. Lazorčákovou a V. Postráneckého). Nemám pocit, že by tu šlo něco proti textu nebo významu. Vydařená tragikomedie.
(zadáno: 11.10.2016)
11.10. 2016: Zajímavý text s velmi kvalitní hereckou interpretací v divadle, od kterého bych čekal jiný žánr. Je to ale dobře, že inscenace vznikla zde. Možná trochu dojem ruší příliš bohatá scéna. Holé jeviště, či rozbořené kulisy tomu asi budou slušet více. Přestávky není třeba. V závěru to trochu štíplo, jak jsem očekával, ovšem pořád to mělo rezervu. I tak to byl milý a překvapující večer.
(zadáno: 24.10.2016)
23.10. 2016: V představení jsou memonety, které hodně baví, překvapují nebo z nich mrazí. Hodně dělá také to, jak je celá akce pojmuta a řešena v prostoru. V souboru se objevují zajímavé osobnosti i ze zahraničí. Dámská šatna tentokrát vede. Práce s loutkami byla "živá". Představení je děláno na zakázku s ruznými opatřeními: dvě části, počet účinkujících... to na zážitku neubírá, jen v první půlce jsem úplně nesouhlasil s anotací. V druhé aktéři ukážou opravdu to nejlepší ze sebe.
(zadáno: 30.10.2016)
26.10. 2016: Herecky ne úplně naplněná inscenace. V první části večera jsem některým hercům nevěřil, že si s veršem rozumí a nerecitují jen. Především J. Hána. P. Tenorová měla nášlap na lepší výkon a toho využila v pozdějších momentech. Oběma protagonistům se daří v závěru. Kdo na jevišti opravdu žije je J. Smutná a A. Bilík. Ten ovšem místy hraje s velkou rozjařeností. Zajímavě se pracuje se Zareckým a sborem. Scéna bohatá, ale hodně popisná, nejvíce funguje "železná opona". Pavel Khek opět velmi zajímavě pracuje se světlem, pohybem a hudbou. Úspěch to ale u publika mělo veliký.
(zadáno: 6.11.2016)
4.11. 2016: Ne moc povedená výprava, poměrně malé jeviště (= malá company) a moc projekce "psaní" nebrání zážitku z muzikálu s živou hudbou, dobrým soundem, vtipnými nápady s velmi slušnými výkony. Peter Strenáčik okouzlí svou univerzálností (Je snad něco co neovládá?). Monika Absolonová mne více a více přesvědčuje, že to na jevišti umí a není jen zpěvačkou v kostýmu (jak to někdy bývá). Role ji hodně sedí. Zapomenout na výstup V. Vyoralové by byla chyba. Neohromilo to, ale byl to velmi příjemný hudební a místy dost nápaditý zážitek.
(zadáno: 17.11.2016)
16.11. 2016 (75%): Poměrně zvláštní text se na NS setkává s nápaditým režijním pojetím (vč. scény a hudby). I herecky je to velmi zajímavé, až na příliš karikaturní novinářku. Uchopení této role se moc nepovedlo. Inscenace se nepodbízí a je tak trochu čapkovská, faustovská... Sice jsem trochu o přestávce přemýšlel proč, ale zaslouží si více plné hlediště než tomu bylo na této repríze.
(zadáno: 20.11.2016)
18.11.2016: Repríza, která měla řadu drobných chyb, se setkala s velkým diváckým úspěchem. Více se celá inscenace soustředí na vztahy se vším, co k tomu patří. Trochu trnem je to, proč se sestry nemohou sejít (v dnešní době). P. Tomicová hraje s naprostou přirozeností (vlastně nehraje, žije). V druhé části ukazuje, že má i na jiné role než komické a to bylo milé a vyrovnává tím i obavu, zda na tuto roli není ještě mladá. S Z. Valchařovou - Poulovou tvoří velmi dobrý tandem a ten naprosto překvapivě a trefně doplňuje Myška - Petra Vývarová Krausová.