Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.1.2017)
11.1. 2017: Tak trochu prapodivná pointa z prostředí dámské herecké šatny s obdivuhodnými výkony všech protagonistek. Jejich herecká práce v prázdném prostoru funguje jako přirozený rozhovor, kterého jste, jako divák, tajným svědkem. Samotný závěr pak ukáže, že jste v divadle (a začne se scénicky něco dít). V tomto směru je to velmi pěkná práce. Text sám obsahuje ostré, milé a i vtipné momenty, ovšem místy také klišé. Nabízí se ale otázka, jestli to tak náhodou není i v běžném životě. Taky předpokládám, že je to kus, který diváka přitáhne spíše obsazením než obsahem (titulem).
(zadáno: 17.1.2017)
16.1. 2017: Vizuálně nápaditá inscenace. Ovšem jako celek úplně nezafunguje a ukazuje jen určitou povrchnost mezilidských vztahů mladé generace. Mnohdy trefnými a ironickými poznámkami, jindy zas určitým a nepravděpodobným klišé. Ani reklamní "zcizováky" tomu úplně nepomhou, ale vtipně zapadají. (Bylo to mé první setkání s tímto ročníkem a myslím, že o některých uslyšíme a podaří se jim uchytit se).
(zadáno: 30.1.2017)
25.1. 2017: Zajímavě vystavený text v podařené režii s řadou nápadů pro dotvoření situace, atmosféry. Herecky více uvěřitelné než např. Kamarádi. Ovšem celé to pro mne bylo bez hlubšího zásahu a to je škoda.
(zadáno: 6.2.2017)
6.2. 2017: Některé projekce jsou až moc naivní. Místy se kopíruje doslovně film. Komická dvojce je tak trochu nešvar produkcí, ovšem díky druhé půlce a vyvolané reakci u pozorného diváka je beru, fungují. Polemika by se dala vést nad výkonem A. Šiškové. Ovšem na druhou stranu je tu povedené hudební aranžmá, vtipná a fungující aktualizace moderní pohádky, některé režisérské a scénografické nápady, kostýmy. Špičkou ledovce, třešní dortu je nasazení B. Kohoutové a J. Ciny! Naprostý punc inscenace! Důvod, proč jít na hudební divadlo v Praze! Velmi dobrá rodinná inscenace.
(zadáno: 15.2.2017)
13.2. 2017 (75%): Zapálenost mládí, které k sobě přivzalo i zkušenou generaci se vyplácí. Myslím, že vznikla svěží inscenace s podařeným humorem tak trochu na vážno a ne úplně situačně. Jednoduchá scéna, vydařená hudba a pohybová stránka inscenace. Snad jen trochu v první části nefungují doprovodné zvuky pro tetičku. Vzhledem k určité vizuální aktualizaci se mohl i v místech aktualizovat text. Rozhodně tento soubor stojí za pozornost, má potenciál to dotáhnout daleko.
(zadáno: 21.2.2017)
20.1. 2017: Co je za mne v inscenaci na výtku je především neujasněný styl kostýmu. Na druhou stranu jsou tu pak zajímavosti po pohybové stránce, projekce, hudba a některé fungující nápady. Dámská šatna v této inscenaci je lepší, z pánů jmenuji hlavně Lukáše Adama a Ctirada Götze. Poměrně velmi svižně běží čas v hledišti. První půlka má pár slabších momentů, ale je více snová. Daří se pracovat s "herci" chystající představení, je to vtipné. Za stěžejní momenty inscenace považuji milenecký ring a samotný Pukův závěr. Fidlovačka má našlápnuto, tak snad to půjde dál dobře...
(zadáno: 17.3.2017)
15.3. 2017: Poměrně komplikovaný text komplikuje trochu ještě režijní pojetí a pak chápu, že s některými diváky se to nesetká. Chvilku mi trvalo, než jsem se orientoval a pochopil jsem o čem to je. Práce obou protagonistů je o to více obdivuhodná. V tak malém prostoru to ošívání musí vnímat a neztratit se v textu dá asi také práci. Oba jsou velmi dobří, ale neodpustím si poznámku, že Jakub Gottwald v některých momentech překvapil. Chtěl jsem hodnotit nižšími %, ale nějak se mi to rozleželo v hlavě... inscenace s přesahem? :-)
(zadáno: 8.6.2017)
7.6. 2017: Pokud by mé hodnocení mělo být jen o textu, pak je nižší. Za mne trochu košaté i přes niternou hloubku. Hodnocení zvyšuje přístup všech tří herců. U Z. Bydžovské je zajímavé pozorovat, jak se nechá strhnout výkonem D. Krejčíka a jdou spolu "ruka v ruce". Já se ovšem nechal výkonem D. Krejčíka strhnout také! Naprosto! Velmi pozitivní hodnocení jeho práce je tu téměř v každém komentáři a já tuto řadu jen rozšiřuji a přemýšlím, co ještě bych k tomu dodal, abych se neopakoval.
(zadáno: 22.6.2017)
21.6. 2017 (75%): Asi čtvrté setkání s Rackem a je tak trochu jiné. Škoda jen toho konce, který byl z mého pohledu nevydařený, přitom našlápnuto to mělo dobře. Další otázkou jsou symboly či hledání jiných konotací (především pro neznalého diváka, který se setká s Rackem prvně). Vedle propracované výtvarné stránky a hudby jsou v této inscenaci velmi zajímavé herecké výkony. Pro mne asi nejvíc překvapující (a potěšující) je Arkadinová Kláry Sedláčkové - Oltové. Rozhodně tuto inscenaci nepovažuji za špatnou, jak se píše v některých recenzích.
(zadáno: 8.7.2017)
7.7. 2017: Ne úplně využitá nápaditá scéna, nevysvětlené šílenství Hamleta a Ofelie se spojuje s nápaditostí spojení některých postav, s jiným (a pro mne velmi zajímavým) výkladem některých situací (především závěru) a velmi zajímavými hereckými výkony (především Jaroslav Plesl, Lenka Vlasáková a Ladislav Hampl). To vše ještě podtrhuje tuto reprízu fakt, že minimálně třetina se hrála za deště. Inscenace stojí trochu dál za Othellem (téměř) stéjného tvůrčího týmu. Obdiv, že se tvůrci nebojí hledat trochu jiné souvislosti a významy.
(zadáno: 30.8.2017)
29.8. 2017 (Stalin): Zajímavý text, velmi pěkné herecké výkony a (to se opakuji) zajímavý prostor. Z druhé strany: je to místy tak trochu na houpačce. Pěkné, živé divadelní výstupy střídá tak trochu prázdno ztracené v prostoru a zvuku. To mi přišla škoda. Je to mé třetí setkání se strašnickým souborem. Je to soubor, který stojí za pozornost a má velmi zajímavou dramaturgii. Myslím, že během sezóny do Strašnic zajedu.
(zadáno: 14.10.2017)
12.10. 2017: Dianiška mne baví! Propadám jeho smyslu pro humor. V tomto směru nemám tomu co vytknout. Jsou tu momenty, které jsou absurdní prošpikované těmi, ze kterých mrazí (ale ne tolik, jako v jiných jeho projektech). Je tu opět několik trefných hlášek. Pobavil jsem se a tím pro mne divadelní večer byl ukončen. Tentokrát ten přesah nebyl tak silný (že bych nebyl cílovka?). Na pobavení ale není nic špatného, abych považoval večer za promarněný, to určitě ne. Už se chystám na další kousek.
(zadáno: 28.10.2017)
24.10. 2017 - Divadlo pod Palmovkou: S tzv. dokudivadlem se v posledních letech roztrhl pytel. Věřím tomu, že toto téma nemusí každého oslovit. Co mne ale na této inscenaci bavilo bylo to, že herci nevystupují z rolí a tím neodcizují celý děj. Bavila mne výprava a kouzlo tato hostovačka měla i v řešení prostoru divadla. Možná trochu moc symbolů, ale zase na druhou stranu to byla jiná práce ze strany Michala Dočekala. Herecky jsem věděl do čeho jdu, pěkná práce, ale Milan Holenda, proti ostatním, byl o kousek blíže pověstné bedně.
(zadáno: 10.12.2017)
9.12. 2017: Poměrně komorní příběh na velkém prostoru s určitým odcizením, chladností, symbolikou, expresivitou a zajímavými hereckými výkony. Není zde nic proti textu či smyslu děje. Baví mne texty, kde se prolínají tak trochu mystické postavy s reálným světem a když se to podaří a funguje to vedle sebe, je se na co dívat.
(zadáno: 15.12.2017)
14.12. 2017 (75%): Maryša intimní. Snová. Obrazová. Provokující. Trochu odcizená. Trochu studená. Sevřená. Pulsující. Možná hodně proškrtaná. Symbolická. Nápaditá. Pavlou Beretovou výborně interpretovaná. Doplněná zajímavými výkony M. Preissové a Vl. Javorského. Publikum tak trochu na jehlách a buď nadšeně tleskající nebo nevěřícně hlavou kroutící.

Ano, mám své výhrady, ale není tu takový prostor pro jejich prezentaci a nepovažuji tuto inscenaci za marnou nebo pokaženou. Ostatně práci J. Mikuláška jsem tu hodnotil mnohokrát a často mi i jeho inscenace nejsou blízké, ale tuto beru.
(zadáno: 29.12.2017)
28.12. 2017 (75%): Z první části jsem měl dojem, že se u některých postav ztrácím v rozlišení role a "hraní Shakespeara", občas trochu chaotický sled scén jen na příchodech a odchodech. Druhá půlka to ale vylepšila a některých popsaným situacím dala i vysvětlení. Co je zde velmi zdařilé je scéna a práce s ní. Dále mohu jmenovat z herců H. Seidlovou, T. Dianišku a především J. Teplého a R. Valentu.

(Je to trochu sázka na jistotu, ale proč ne, třeba to některé diváky přitáhne více a vyberou si další představení.)
(zadáno: 30.12.2017)
29.12. 2017: Hudební nápaditost doplněná o vtipné situační momenty. Některé herecké výkony pomáhají odpustit, že se jedná o nahrávku (ta se ale vydařila). Lukáš Pečenka vše na samotném začátku rozjíždí ve velkém. Iva Pazderková je improvizátor a zachránce (technicky trochu nevydařených) situací. Natálii Drabiščákové nejde nefandit. Smekám před Martinou Šťastnou. Velkou oporu má inscenace také ve velmi zajímavé company. Bavil jsem se. Některé alternace jsou pro mne zajímavé a tak asi ještě jednou?...
(zadáno: 15.1.2018)
14.1. 2019 (75%): Toto je kus, kde můžete obdivovat energii populárních (velkých) hereček Národního divadla. Kabaret. Fikce. Hříčka. Kdy se stane, že mohou takto společně hrát? Příjemný večer, kde je tak trochu prostor i pro improvizaci a práci s publikem. Bavila mne také forma a výtvarná stránka. Doplnění o tanec je příjemné zpestření, ale místy jsem měl pocit, že se to vzájemně neprolíná a jsou to jednotlivé výstupy vedle sebe (mimochodem začátek dosti zdlouhavý). To platí i o výstupech Davida Prachaře. Fungující je ten poslední, ostatní jsou navíc. (Povedl se program k inscenaci).
(zadáno: 21.2.2018)
19.2. 2018: Jak tuto inscenaci hodnotit? Na jedné straně je srozumitelně podaný příběh, který do sebe něco má. Některé herecké výkony jsou zajímavé. Bavilo mne to sledovat. Na druhou stranu mám k této inscenaci určitý odstup díky jejímu scénickému řešení. Dotažení projekcí z míst, kam někteří diváci nedohlédnou je pro mne neuspokojivé. Nápad osamoceného pokoje jako metafory (hrana, na které se jedinec pohybuje, obraz či zrcadlo doby) není špatný... ale. M. Čičvák, z mého pohledu, pro DNV připravil zajímavější kousky, ale přesto nad touto inscenací dlouze přemýšlím (a má velmi povedený závěr).
(zadáno: 25.2.2018)
24.2. 2018: Nejprve krátká instalace v prostoru, pak přesun do sálu, ze kterého máte pocit klece, ale zároveň určité nadčasovosti nebo (tak trochu trapné) televizní show a před vámi v mlze opice - člověk a vy ji zastihnete, když si holí celé tělo... Spíše fyzické divadlo... Málo se mluví, hodně se jedná a jak se jedná! Zuzana Stivínová mne svým pojetím role a fyzickou schopností fascinovala. Vyhnula se možným klišé, které se mohou nabízet. Její závěr, kdy neví jak tomu všemu uniknout a... je silný. Ivan Lupták má na tom všem též velký podíl. (Trochu něco jiného a trochu fascinace).
(zadáno: 12.3.2018)
9.3. 2018: Skutečná událost protknutá drastickou komikou a nadhledem. Zároveň vtipným pohledem ze stran všech účastněných a jak to občas T. Dianiška dělá - s hořkým koncem, kdy vám úsměv tuhne. Takové divadlo mne baví. Hlavním důvodem, proč toto vidět je herecká práce tří herců. Tomáš Kobr vás odzbrojí svou ironií a nadhledem. Václav Neužil překvapí svou jemností a přesvědčivostí v hlasovém a pohybovém projevu. Lenka Krobotová je jiná, než ji můžete znát z jiných projektů. Její projev je nejvíce na hraně stylizace a perfektně balancuje (pointuje). Strhla mou pozornost.
(zadáno: 22.3.2018)
21.3. 2018 (75%): Vizuální, obrazové, dekadentní, metaforické, symbolické... Po této stránce mne inscenace bavila. Atraktivní pro mne byl i pohled na celou věc ze strany manipulace společnosti s jedincem a jednice se společností. Co dál překvapí a baví je Ondřej Kraus. Odcházel jsem s pocitem pěkného divadelního večera.

Jen mne tentokrát překvapovalo publikum. Přišlo rušící, špitající, pohoršující se nad homosexualitou v ději, hlavou kroutící (s názorem: kdo to nečetl, neorientuje se v ději). Pro některé toto pojetí bylo dokonce až příliš abstraktní (náročné).
(zadáno: 3.4.2018)
2.4. 2018: Další "dokudivadlo". Co mne na této inscenaci bavilo je to, že vystupování z rolí neshazuje celý děj, ale patřičně ho komentuje. Snaha do krátkého času nacpat spoustu faktů a situací se velmi dobře vyrovnává se střídáním scén a i postav. Všechny postavy jsou zahrané tak, že baví, nenudí a věříte jim. Inscenace nenabízí jednostranný pohled na Čapka a jeho dobu - to je další plus. Zajímavý je i samotný závěr. (Přesto si myslím, že cílové publikum je spíše ze školních lavic.)
(zadáno: 24.4.2018)
22.4. 2018 - Divadlo Archa: Ve velmi krátké době jsem se přesvědčil, jak jsou režie J. A. Pitínského nápadité v propojování různých textů, stylů, žánrů a fungují jako celek. Když k tomu připočítáte velmi dobré herece, jako v tomto případě, pak je to divadelní zážitek. Matka baví a jiskří, Služka je dějově trochu utahaná, Panna překvapila. Trávím to ještě dlouho, abych byl schopen přesněji vyjádřit pocit z toho, co jsem viděl a zažil ten večer...
(zadáno: 7.5.2018)
4.5. 2018 - Divadlo v Celetné: Nápaditost ve scéně a některých doprovodných akcí, jako je zvuková kulisa, se úplně nestřetávají s vykreslením postav. Možná za to trochu může hostování na jiných prknech než jsou ta domácí. Třeba i já jsem neměl den... Na druhou stranu některé menší role, jako je ředitel, jsou přesné a uvěřitelné. Ještě nad tím přemýšlím a to asi taky není špatná cesta...