Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Už u jiné inscenace jsem psal, že pan Gábor je vyjímečný režisér, který využívá hlavně herců na minimálně dekorativní scéně... Je to jedna z inscenací, kde umělecká úroveň roste a nepadá.
(zadáno: 4.2.2012)
3.2. 2012: (Divadlo Archa) Moc se mi líbí řešení prostoru a "hraní" mezi diváky. Dojem tu hodně dělá i svícení. Hudebně dobře připravené. Zajímavá je i pohybová stránka. Poklona pro celý soubor, režisér nikoho nešetří. Morávek má opět místy velmi silné emoce. Několik obrazů mi zůstane v paměti. R. Fiala byl hodně přirozený. G. Vermelho je neuvěřitelná a překvapující. E. Vrbková hravá ve výrazech a zajímavý hlas. J. Zadražil vydal ze sebe neuvěřitelnou energii, až jsem se místy bál, aby ho to nezničilo. Možná bych trochu tady ubral.
(zadáno: 1.3.2018)
28.2. 2018: Brutální groteska! Nářez kymácející se na hraně určité snesitelnosti. Rozklad společnosti. Prošpikováno pohledem skrz televizní reality show. Občas pozorným divákům neunikne vykročení z role. Smějete se, nevěřícně koukáte, smějete se... ale ve finále je to smutné. V závěru trochu natahované. V jeden moment se zdálo, že to bude ukončeno kýčem, ale nestalo se. Zajímavé herecké výkony (a přesto si říkám: Kdo je Nataša Mikulová? O té ještě uslyšíme.)...
(zadáno: 31.8.2016)
24.8. 2016: Jiné než všechny předchozí projekty, ale lehce v závěsu. Super je příjezd na scénu a začátek. Pak přijde pár míst jen tak pro radost, změní se to příchodem jediné ženy a závěr, ve kterém dostává prostor hodně Jindřich Panský, zase ohromující. Ta snaha udělat každou inscenaci jinou a smysl pro humor mne u tohoto souboru baví nejvíce.
(zadáno: 15.2.2012)
15.2. 2012: Ten text opravdu něco do sebe má a líbilo se mi jeho střídání ve vtipné a vážné poloze. Myslím, že se inscenátorům podařilo najít dost míst, které to ještě vše podkreslují. Všichni protagonisté hrají velmi dobře. Každý dostal místo, kde mohl strhnout publikum a musím říct, že místy se to hodně povedlo. Škoda, že už byla derniéra.
1.4. 2010 a 13.5. 2010: Nemá se srovnávat a ani nebudu (s isncenací v Dlouhé), inscenace jsou naprosto rozdílné, verze od Kašpara mi sedně osobně víc. Pochválit musím hudební, výtvarnou a pohybovou stránku, je tam hodně nápadů a skvělých obrazů (např.: veřejné puče, požár a další). Na malý sál velké divadlo, které se opravdu povedlo. Nejvíc mi v paměti zůstane asi Marek Něměc a Monika Zoubková. Jen někteří diváci asi budou inscenaci vyčítat její délku, mne to nevadí (jsem asi divadelní blázen).
(zadáno: 22.11.2016)
21.11. 2016: První část inscenace byla slibná. Bavilo mne, jak postavy nedokážou spolu jednat přímo a zamotávají se do svých vět. Některé vysvětlivky jsou trochu navíc. Mělo to tempo a dobré vyprávění. V druhé půlce se to ale obrací a některé motivace unikají, takže jejich výsledek nebyl tak jasný. Přitom to svůj vnitřní náboj mělo, ale kdybych román neznal, asi bych se trochu neorientoval. Je to kolektivní práce, ale jmenovat musím Petra Bláhu, Helenu Čermákovou a Terezu Groszmannovou - krásná herecká práce.
(zadáno: 2.3.2016)
1.3. 2016: Perfektní scéna (celkový vizuál), řada povedených režijních nápadů, zajímavá hudba a některé zajímavé herecké výkony. Tam to začíná a pro mne končí. Trochu jsem se s touto inscenací minul a nedokážu pojmenovat čím to je. Inscenace Doda Gombára mne baví, ale tady to nevyšlo. Za mne dost táhlé a neusměrněné. Čekal jsem něco více hororového. Je fajn, že Švandovo divadlo se odlišuje od ostatních souborů, ale byly inscenace více "trefnější".
Je to jiné představení než je u Bezručů zvykem. Síla představení je veliká, trochu jsem se bál té hudby, ale sedla... Musím říct, že je to pozoruhodný soubor, který má několik výrazných hereckých opor jako je S. Krupanská a L. Melník. Za velký nápad nápadité inscenace považuji samotnou postavu Petra Bezruče, nápaditost kostýmu už nikdo nezboří. Tak máme za sebou několik dní s Bezruči v Praze...
(zadáno: 30.9.2010)
29.9. 2010: Milé, poetické představení o dvou hercích. Kdo čeká velkou romantiku, tak bude potěšen. Kdo čeká hloubavé ruské myšlení, tak se s mírnou nadsázkou dočká ke konci představení.
(zadáno: 5.10.2010)
5.10. 2010: Nikdy jsem nevyhledával režie pana Pokorného (jeho několik inscenací jsem viděl a jako divák říkám "nic moc pro mne"), ale toto se hodně povedlo. Máte pocit, jako když nahlížíte do té "nechutné" jídelny v továrně, do toho až hororová hudba připomínající práci velkých stojů a dobré herecké výkony. Jana Pidrmanová byla pro mne velkým překvapením, měl jsem z ní až místy husí kůži. Už dlouho jsem z krátkého představení neměl tak silný zážitek.
(zadáno: 7.4.2015)
7.4. 2015 - Švandovo divadlo: Některé situace možná až moc klipovité, některé předvídatelné. A ta přestávka proč? Podobnost s McDonaghem čistě náhodná (nebo záměrná). Přes groteskní humor to má něco do sebe a druhá půlka se obrátí. Téma je zajímavé a k zamyšlení (Co by taková situace opravdu přinesla a jak se zachovat?). Líbil se mi konec. Měl jsem strach, aby z toho nebyl romantický kýč a to se nestalo. Z výkonů pro mne spíše vládnou dámy souboru. Myslím, že na stránky této hry se určitě podívají i jiná divadla. Jo, šikovní jihočeši...
(zadáno: 5.4.2012)
5.4. 2012 (ZDJC): Nad textem a dramaturgicko-režijním pojetím této inscenace by se dalo diskutovat dlouze. Pro mne, jako pro diváka, některá místa v první části večera trochu váznou, druhá část je mnohem zdařilejší. Výraznou stránkou inscenace je její výtvarné pojetí. Dámské obsazení inscenace je naprosto trefné, byla radost šechny tři ženy pozorovat, perfektní práce! Pánové trochu zaostávají, v druhé části dojde ke zlepšení. Už pro ty výkony stojí za vidění, proto hodnotím vysoko.
(zadáno: 28.6.2012)
28.6. 2012: Já bych tuto inscenaci tak černě neviděl. Nečekal jsem nic podle ohlasů, tak se mohlo konat jen překvapení. Neříkám, že jsem z toho odvázanej a nadšenej, ale přijal jsem celou inscenaci tak, jak je. Pravda je, že některé výstupy jsou zdlouhavé. Řada nápadů je vtipných, ale pozor, je to tenký led. Líbí se mi hudba. Z herců vévodí K. Winterová. Prosím, nesrovnávejte s Wilsonovou prací. Výpravou by to k tomu mohlo provokovat, ale Wilson pracuje jinak, na tom si založil image. V současné době je "volné jeviště" a ostrá světla trend, brzo přijde jiný...
(zadáno: 26.4.2014)
25.4. 2014: Bavil mne Pavel Liška společně s Ivanem Luptákem, myslím, že se zde s dvojníkem hlavního představitele pracuje velmi vhodně a jemně, aby to více podtrhlo jeho běsi, které v hlavě má. Pak určitě nepřehlédnete Marii Spurnou, Anežku Kubátovou a Magdalénu Sidonovou. Snad nelžu, když řeknu, že jsem měl pocit, že to soubor baví. Přišlo mi, že jsou v tomto případě hodně sehraní a vedle vtipných scén tu jsou i scény s napětím (např.: sundávání krabice v 1. části). Více mi sedla až druhá polovina, ale celé to má zvláštní punc, ještě trochu přemýšlím (75%).
(zadáno: 7.5.2015)
6.5. 2015: Zkušenost pro ročník velice zajímavá, ovšem výsledek je trochu rozpačitý. Vinu na tom nenese herecká práce, ale režijní uchopení, které kolísá mezi velkým formátem a intimností, mezi výraznou stylizací a snahou o realismus. Což je velká škoda. Místy dost tvrdě, nepřirozeně působí práce chóru, jindy je bezvadně využit. Co se týče hereckých výkonů, tak Annette Nesvadbová, Marta Dancingerová, Tomáš Havlínek a Petr Šmíd asi nebudou mít o hereckou práci nouzi. Ročník výrazně do světa vyrazil Kabaretem, pokračoval Mučedníkem... , ale k této inscenaci mám výhrady.
(zadáno: 9.4.2015)
8.4. 2015: Po několika ohlasech a recenzích jsem šel na inscenaci bez očekávání (která jsem měl, když se provalilo, že toto Činoherák chystá). No a možná dobře. Dost mne to bavilo. Mám rád divadlo s jednoduchou scénou založené na herecké práci a zde se ještě sešla parta, která (do jednoho) na sebe dobře slyší. V druhé půlce došlo ke slabšímu místu krátce po přestávce, ale pak se to vyrovnalo. Některé aktualizace jsou paradoxní (myšleno v dobrém). Pro někoho budou některé situace možná až moc. Ještě nad tím budu chvíli přemýšlet...
(zadáno: 7.11.2015)
7.11. 2015 (DK): Martin Františák má neuvěřitelný cit pro symboliku od pojetí scény, rekvizit, pohyb, přes hudbu... to mne na jeho práci hodně baví. Líbí se mi souhra herců, jen Hynek Chmelař, tam mi to trochu skřípalo, možná moc velká míra stylizace. Má to určitý nadhled, který nutí diváka k pousmání. Je dobře, že si tato inscenace poradila bez hostů, jak to v některých inscenacích bývá. Soubor sám má co ukázat! (Není dobře co se pak děje za zády diváka a jak se k tomuto souboru přistupuje, když se mu začíná dařit.)
(zadáno: 31.3.2011)
31.3. 2011: Scénicky to není špatné, najdou se tam "špinarovské chvilky" (a to Špinar v médiích strašil). Text má povedenou zápletku, ovšem ne plně využitou herci. Docela dobrá je Šplechtová, Burianová. Zajímavý je Bánovec. Většina ale nehraje, mají 2:30 hod. křeč. Donutil - vrchol trapnosti (Matásek ho dohání), ale lidi se jimi baví a plácají se do kolen. Asi 50% publika nepochopilo o co v inscenaci jde (z toho 25% ani nevědělo na co jdou, hlavně, že je to s Donutilem). Škoda toho pitvoření, zajímalo by mne, zda je s výsledkem režie spokojena.
(zadáno: 9.3.2011)
9.3. 2011 - předpremiéra: neuznávám režírující herce, ale Stropnický opět mile překvapuje. Velice klasické scénické pojetí, modernost pouze ve svícení, zvukových efektech - prostorové (což je u "davu" zážitek) a hudbě. Velká divadelní hravost. Rímský je jiný Caesar, než by člověk čekal, mne se ale moc líbil. Hodně mne převapil v druhé části J. Šťastný. Tato část inscenace je nejsilnější díky zvukových efektům a hereckému nasazení. Smrt Caesara je scénicky výborná. Budu si pamatovat také: J. Strykovou a J. Dvořáka.
(zadáno: 5.2.2018)
4.2. 2018: Druhé setkání s C. Churchillovou (první v Rubínu). Kýčovitá výprava (v dobrém slova smyslu) podtrhující absurditu a brechtovost samotného textu v podání a souhře výjimečného hereckého setkání. Naprosto "roztrhaný" text. Málo která věta byla vyslovena celá, a přesto to dává smysl a má to výpověď k dnešní době. (Řadím do kategorie "vidět znovu", hodně jsem se bavil).
Výborný výkon (a maska) Alžběty I. Závěrečná scéna je hodně dojemná.
(zadáno: 2.1.2016)
30.12. 2015: Z počinů M. Čičváka v DNV pro mne tato inscenace vede (v porovnání s dalšími v jiných divadlech najdu nápaditější kousky). Bavila mne scéna, která má hned několik významů, nápadité. Herecky velmi zajímavé. Celkově mne to mile překvapilo (přes několik drobných výhrad, které jsou ale už spíše osobní). Pro "vinohradského diváka" asi také překvapivé. Zaznamenal jsem o přestávce dva komentáře a říkám ano, i těchto inscenací je třeba a mají význam (co říct) a i v tomto pojetí, které mi nepřijde nějak přehnaně moderní. Je to "perlička" na vinohradském repertoáru. (85%)
(zadáno: 3.4.2018)
2.4. 2018: Další "dokudivadlo". Co mne na této inscenaci bavilo je to, že vystupování z rolí neshazuje celý děj, ale patřičně ho komentuje. Snaha do krátkého času nacpat spoustu faktů a situací se velmi dobře vyrovnává se střídáním scén a i postav. Všechny postavy jsou zahrané tak, že baví, nenudí a věříte jim. Inscenace nenabízí jednostranný pohled na Čapka a jeho dobu - to je další plus. Zajímavý je i samotný závěr. (Přesto si myslím, že cílové publikum je spíše ze školních lavic.)