Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.10.2012)
26.10. 2012 - Divadlo Komedie: Pro mne naprosto neujasněná inscenace, která popisuje osudové události jedné ženy s množstvím dat zapsaných v učebnicích dějepisu. Unikala mi základní myšlenka. Na zvolené téma moc dlouhé. Místy kolísavé, že jsem si chvilku říkal "jo", chvilku jsem se ptal "proč tu jsem?". Některé nápady obdivuji, jiné raději zapomenu. Alena Sasínová-Polarczyk má herecky tu výhodu (usnadnění), že ostatní postavy jsou karikatury, takže z celé hry vystupuje jako "normální" osoba. Někdy méně znamená více!
(zadáno: 2.11.2012)
1.11. 2012: Cesta, která byla ukončena v polovině. Rozhodně to chce něco udělat se zvukem. Výprava (včetně projekcí) je neuvěřitelný kýč "s doslovným popisem". Tvůrci se musí rozhodnout, zda je to kostýmový koncert nebo divadlo. Některé výkony po herecké stránce špatné. (A pokud spadnu mrtvý z barikády, neohlížím se ještě, zda ležím na točně.) Svou roli zvládá K. Brožová, F. Čapka a T. Ringel. Hlasově navíc zaujme J. Vágner, Vl. Skálová. Je fajn, že se u nás najde vhodně velká scéna, je fajn že je to s živou hudbou, ale ještě si to nějakou práci a soustředění zaslouží.
(zadáno: 9.12.2012)
8.12. 2012: Z prvu jsem se zalekl barevně hýřící výpravy, ale nakonec to svůj účel plní. Vidět stejné situace vnímané vždy jiným temperamentem je zábavné, publikum se bavilo. Bavil jsem se nápady, jako třeba otřes domu, když někdo bouchne dveřmi, jak jednoduché a vtipné. Je vidět, že si tuto inscenaci užívají i herci (a obsazení není malé). Na druhou stranu je to nová věc, která se musí ohrát. Temperament a spád to má, ale některé repliky jsou přehrávané. Inscenaci ovládají především Flegmatici (rodina Dřímotů) a Marie Doležalová jako melancholická Irena. Věřím, že se to ohraje a sedne si to.
(zadáno: 17.12.2012)
16.12. 2012 - Divadlo Komedie: Výborný nápad inscenace je udělat ze všech postav alegorii zvířat - z frašky bajku. Ovšem u toho celá inscenace končí. Dlouho se mi nestalo, abych takto hercům nevěřil, přišlo mi to prázdné a chyběl tomu komediální drive. Celá inscenace si hrála na vtipnou, ale nadařilo se to naplnit. Bylo tomu jen na několika málo místech. Herecky mohu pochválit jen L. Zahradnickou, Z. Velena a Š. Opršálkovou.
(zadáno: 9.1.2013)
9.1. 2012: Hra o sobě zajímavá, líbila se mi. Provedení v podání Kašparů není špatné, alě něco tomu chybí. Chyběl mi tak trochu boj se skutečností, kolem které se to točí. Vždyť s takovou věcí se nedá jen tak smířit a brát ji tak, že je! Inscenace se musí ohrát, aby trochu dozrála (a s ní i představitelky Anity a Lulu) a určitě to bude lepší. J. Potměšil byl v začátku slabší, ale pak se rozehrál. Co nechápu v tomto kusu je přestávka. Proč ji mít jen kvůli přestavbě? Uvidíme, co udělá s inscenací čas.
(zadáno: 6.9.2013)
5.9. 2013: Místy jsou velmi příjemné divadelní nápady, nad kterými se může divák jen radovat, to ale právě "vyvažují" místa, která nejsou tak vybroušená, to trochu sráží na hodnocení, není to úplně vyvážené. Velmi hezky se zde pracuje s pohybem a hlasem. Musím pochválit herecké výkony, myslím že si soubor zaslouží více divácké pozornosti a doufám, že o některých členech ještě uslyšíme.
(zadáno: 13.9.2013)
13.9. 2013 - Divadlo Komedie: Forma představení, především výtvarná a pohybová stránka, je velmi zdařilá. Ovšem obsahově by to chtělo nějaký přesnější cíl. Myslím, že si soubor vzal poměrně velké sousto. Období, které mapuje, je příliš dlouhé. Trochu je to také nevyvážené v popisnosti a abstrakci. Jsem ale rád, že si fyzické divadlo nachází své publikum, mne baví.
(zadáno: 4.10.2013)
4.10.2013: Za omyl celé produkce považuji obsazení protagonistů Háma, Párová, Soukup, Vojtko = kde je herectví? Dále některá místa libreta a režie s doslovnou popisností (místy až kýč), občasné laciné vtípky a nevydařený závěr. Hudebně to ušlo, ale proč si půjčovat melodie? Za velké plus považuji vyrovnání se tvůrčího týmu s malým prostorem. Hodně zdařilá taneční čísla (tango, dražba, švadlenky...)! Škoda, že propagace nestojí i na třetí protagonistce M. H. - M. Horké. Ta zvyšuje mé hodnocení, udělala na mne velký dojem (jak po herecké tak i hlasové stránce).
(zadáno: 14.11.2013)
13.11. 2013: Text hry a to jak je vystaven je zajímavé. Co se týče jevištní interpretace, tak jsem měl celou dobu pocit, jako když něco tvůrčí tým brzdí. Dodo Gombár umí pracovat s jevištními prostředky lépe a zde se nějak držel stranou, přitom toho v této inscenaci mohl nabídnout tolik, mohla být více drsná, více syrová, nešetřit diváka. Možná by této hře pomohl i komornější prostor. Co se týče vizuální stránky: postavy jsou hodně vydařené, ale ne zcela je toho využito. Co se týče hereckých výkonů, pak ne všem se povedla vystihnout ta absurdní karikatura. Nejlépe to zvládá David Punčochář.
(zadáno: 20.11.2013)
20.11. 2013: Inscenace, kde je humor, několik míst je opravdu vydařených, jiné tak trochu váznou. Jeviště "Na Zábradlí" je asi malé na takový projekt. Co do výkonů, tak musím zmínit Petra Jeništu. Moje první divadelní setkání s ním a ten něco umí. Co do obsahu, tak je to jen taková hříčka. Pobaví se publikum uznávající Nebeského, pobaví se publikum složené z kolegů architektů (jako dnes). U mne to nezanechalo něco víc, rád jsem to viděl, byl to příjemný večer, ale to je vše.
(zadáno: 5.2.2014)
5.2. 2014: Začátek inscenace slibný, první část večera dobrá, po přestávce celá práce hodně zvolnila tempo, což mi (vzhledem k vyvrcholení zápletky) přišlo slabé. Došlo na několik slabých obrazů, ale i vtipných nápadů. Bylo zajímavé sledovat práci Davida Drábka s jiným souborem, než je ten "jeho". Myslím, že to jde, ještě tak 2 - 3 inscenace a bude to lepší. Soubor Národního divadla nebude tak kamenný jak jsem si myslel. Nejvíc mne bavila Pavla Beretová v první části (v té druhé už to není takové, ale za to může podle mne režie). Perfektní výtvarná a hudební stránka inscenace!
(zadáno: 20.2.2014)
19.2. 2014: Hra sama o sobě je dobře vystavená a napsaná, to baví. Co se týče obsahu, tak je to spíše kousek na pobavení diváků, na této repríze se podle reakcí řada divaček našla a asi prožívají stejné situace. Žádný výjimečný pohled pro pochopení světa mužů po 30. Pěkné je nasazení protagonistů v čele se Z. Velenem. V textu je řada hlášek, které mají našlápnuto ke zlidovění. Trochu mne mrzel konec, přišel mi nedotažený (po stánce obsahu). /Je ale milé, že takový soubor se nebojí sáhnout po textu autora, který u nás není (zatím) znám. Přes výhrady mne to stejně navedlo na pár myšlenek./
(zadáno: 28.3.2014)
27.3. 2014: Tady nejsem moc o kvalitě inscenace přesvědčený. Výstupy rize divadelní (plné nápaditosti) střídají výstupy až amatérské. Je to škoda. Výkony jednotlivých herců jsou nevyvážené. Nejlépe svou roli zvládla Josefína Voverková, zajímavé kouzlo mají její výstupy s Michalem Necpálem. Najdou se i další, ale i tací, kde by to chtělo trochu ubrat (Ondřej Vacke - ne vše je opravdu vypointované tak, aby to bylo vtipné). Snad dostane ročník jinou příležitost se ukázat. Kdyby to celé bylo pojaté jako ironická groteska, pak možná...
(zadáno: 6.8.2014)
5.8. 2014 (Divadlo v Celetné): Pochválit musím práci obou protagonistů a především hudební část inscenace, texty písní jsou i vtipné. Celkově je ale hra velmi průměrná (i přes snahu z ní humornou formou udělat něco lepšího). O vztahu, jeho krachu a schopnosti či neschopnosti spolu vycházet dál bylo napsáno mnoho her a řada z nich má výraznější výpovědní hodnotu.
(zadáno: 14.11.2014)
12.11. 2014: Soubor ŠD předvedl už mnohem zajímavější inscenace. Jsou zde pěkné herecké výkony, ovšem až možná moc urputná snaha o realismus. Vzhledem k tématu a charakteru některých postav bych uvítal více divadelnější formu (jako je závěr na nádraží). Škoda, že některé postavy nemají více prostoru a jsou pouze epizodní. Jejich pojetí je hodně vydařené (např.: hospodský M. Pospíchala). Dlouhé a vážné scény střídá téměř groteska (vtipnější o fungující reálie venkova). Téma je dost specifické, takže ne každému může sednout. Tomáš Červinek je dobrá nová posila souboru.
(zadáno: 18.4.2015)
11.4. 2015: Zajímavá myšlenka a začátek, který mne zaujal a bavil. Ovšem pak se to celé přelije do opakování bez dalšího nápadu a rozvíjení s dávkou abstrakce, která mi moc nesedla a začala se vytrácet má koncentrace. Výborná je tu práce s prostorem a světlem.
(zadáno: 16.5.2015)
15.5. 2015: Na začátku poměrně slibné, ale pak se to celé začne vytrácet a celá hlavní linka začne unikat a ve finále odcházíte s pocitem z kabaretu, který je naplněn vydařenými i nevydařenými výstupy a přemýšlíte nad výsledkem, který se nějak nedostavil. Hra tak trochu na hraně, tak trochu dada, s perfektní prací především Martiny Krátké, ale...
(zadáno: 23.1.2016)
22.1. 2016: Poměrně dost utahaný rozjezd a některé scény vyzní do prázdna. Trochu se mi z toho vytratilo téma o snaze obnovení starého přátelství (a zda je to vůbec možné po všech životních kotrmelcích). Některé scény byly sice vtipné, ale možná to má větší potenciál, než černá komedie. Pěkná scéna. Mile překvapil Jiří Langmajer (neměl jsem s ním v poslední době dobrou zkušenost jako divák). Mám pocit, že to zůstalo někde v půli cesty před cílem, škoda.
(zadáno: 7.4.2016)
6.4. 2016: Asi bych své hodnocení rozdělil na dvě části: 1) Hra samotná - moc jsem se s ní nesešel, jak se tak říká. Na mne přílišné řešení boha a vlastní existence 100x jinak (chápaje, že alkohol dokáže rozvázat jazyk, ale..). Škoda, že se příběhy neprováží více. 2) Naprosto precizní práce souboru (s malou posilou spolužáků z nadcházejícího ročníku), kterou jsem sledoval se zaujetím (vč. režie na jednoduché scéně).
(zadáno: 14.11.2016)
13.11. 2016: Text s poměrně vtipným nápadem se setkává se zajímavým hereckým obsazením a vhodným prostorem (co do velikosti jeviště), ovšem po stránce tempa to dost vázne. To celé inscenaci ubírá na situačnosti. Pár divákům chvilku trvalo pochopení fórku (důvodu) s obsazením (pouze) Barbory Hrzánové do postavy, která je vnímána jinak manželem a jinak svým okolím.
(zadáno: 1.2.2017)
30.1. 2017 - Divadlo Archa: Pro mne osobně tak trochu bez přesahu, abych šel s některou z postav nebo s dějem. Na druhou stranu to, co se dělo na jevišti se mi líbilo a dobře se na to dívalo. Velmi jednoduchá scéna a velmi dobré herecké výkony. Pitínského stylizace a práce s pohybem mne vždy bavila. Ve finále jsem byl překvapený jak dlouhá ta inscenace je, uteklo to. Je to velkoformátová inscenace (s dobrým výběrem hudby).
(zadáno: 23.2.2017)
22.2.2017: Zajímavé herecké výkony O. Veselého, R. Valenty a T. Dočkalové. Nápadité řešení scény a dotáček (včetně práce s nimi). Ovšem je to pro mne velmi nesourodá inscenace, která je složená z jednotlivých obrazů a nefunguje jako celek - příběh. Postrádal jsem motivaci postav. Kladl jsem si otázku "proč" (a to především v druhé části inscenace).
(zadáno: 4.9.2017)
4.9. 2017: Vizuálně pěkná inscenace, pěkné herecké výkony, pěkná hříčka s textem / slovy = je na co se dívat. Příběh až cimrmanovsky graduje (hlavně v samotném závěru). Ovšem chybí tomu trochu spád a tím roste pocit, že se to tak trochu vleče. To je škoda. Záměr se do takového kusu pustit je chvalitebný. Možná by to fungovalo v rukou Davida Drábka?...
(zadáno: 20.11.2017)
19.11. 2017 - Dejvické divadlo: Hříčka. Kabaret. Básnické dílo. Tak trochu divadlo na divadle. Vztah muže ženy v různých situacích a společenských postaveních. Jednoduchá scéna (připomíná krabici). Zajímavý hudební doprovod. Hlavní devizou jsou oba hlavní představitelé. Jejich převleky a převtělování jsou velmi vydařené a fungující. Někdy jsou třaskavě vtipní, jindy jim tu vážnost věříte tolik, že máte pocit, že jsou opravdu třeba na ulici za divadlem. Nemluvě o jejich hádce, která přerušila představení. Ne jeden chvilku váhal, zda je to součástí inscenace. Byl to příjemný večer.
(zadáno: 24.11.2017)
23.11. 2017: Nemohu se zbavit pocitu, že se obě herečky snaží navodit velmi intimní atmosféru jejich rozhovoru a trochu jim v tom brání prostředí, ve kterém hrají. Akustika Slévárny se ukazuje jako překážka. Samotný text stojí (tak trochu zoufale) na jednom bodě a je zacyklený, což není třeba chápat špatně, ale jako odraz současné společnosti. Setkáváme se s tím často, že se točíme kolem jednoho bodu a rýpeme se v tom a nedaří se posunout dále. Je ale zajímavé vidět spolupráci těchto dvou hereček a pozorovat je, jak se vzájemně inspirují.