Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.11.2017)
8.11. 2017: Režie je místy možná trochu aranžérská. Na druhou stranu je to s promyšlenou úpravou textu. Ano, hlavní role je psána pro mladší herečku, ale J. Bohdalová si rozhodně ostudu v této roli neuřízla. Naopak v ní možná našla i něco trochu nového (a jiné významy zase jsou minulostí). Dobrým partnerem (místy ale s trochu drastickou komikou) jí je Radek Holub. Významným plusem je to, že text má svou určitou hořkost a není to řachanda na první dobrou. Závěr se na jevišti velmi vydařil.
(zadáno: 31.10.2017)
30.10. 2017: Nápaditá divadelní scéna se střetává s minimalistickým herectvím obou protagonistů. A. Talacková má ještě plus v tom, že na začátku, nad ní kývete nevěřícně hlavou, ale s pokračováním v ději pro ní dostanete určité pochopení. D. Bambas překvapí s jakou emocí (agresivitou) dokáže pracovat a jak to dokáže rozehrát. Fyzický souboj, na který na scéně dojde, je tolik propracovaný, že máte strach, jestli už to opravdu není moc. Z. Maryško je pak přesně tím "trapným" komikem (myšleno v dobrém), který tu hrůzu odlehčí a dá ji větší nadhled.
(zadáno: 28.10.2017)
24.10. 2017 - Divadlo pod Palmovkou: S tzv. dokudivadlem se v posledních letech roztrhl pytel. Věřím tomu, že toto téma nemusí každého oslovit. Co mne ale na této inscenaci bavilo bylo to, že herci nevystupují z rolí a tím neodcizují celý děj. Bavila mne výprava a kouzlo tato hostovačka měla i v řešení prostoru divadla. Možná trochu moc symbolů, ale zase na druhou stranu to byla jiná práce ze strany Michala Dočekala. Herecky jsem věděl do čeho jdu, pěkná práce, ale Milan Holenda, proti ostatním, byl o kousek blíže pověstné bedně.
(zadáno: 24.10.2017)
23.10. 2017: První pocity trochu smíšené. Obsahově jsem tam chvilku tápal a hledal motiv a měl jsem pocit, že hry M. McDonagha mají jinou pověst. Po přestávce přišel zlom. Nejsem úplný znalec autora, ale z toho mála, co jsem viděl, je toto "nejuhlazenější" text. Scéna je velká (a z některých míst v hledišti asi ne úplně vhodná). Co ale zdobí tuto inscenaci jsou všechny herecké výkony. Čím ale budu mít tuto inscenaci zafixovanou v paměti je V. Šanda a především D. Černá. Bavilo mne sledovat postavy, které jsou jen svědky situace, přímo nejednají, ale přesto jsou součástí (hrají = žijí).
(zadáno: 14.10.2017)
12.10. 2017: Dianiška mne baví! Propadám jeho smyslu pro humor. V tomto směru nemám tomu co vytknout. Jsou tu momenty, které jsou absurdní prošpikované těmi, ze kterých mrazí (ale ne tolik, jako v jiných jeho projektech). Je tu opět několik trefných hlášek. Pobavil jsem se a tím pro mne divadelní večer byl ukončen. Tentokrát ten přesah nebyl tak silný (že bych nebyl cílovka?). Na pobavení ale není nic špatného, abych považoval večer za promarněný, to určitě ne. Už se chystám na další kousek.
(zadáno: 14.10.2017)
8.10. 2017 (95%): Divadelní zjevení! Přesně pro ty, kteří rádi říkají: "inscenace nepřináší nic nového". Tahle toho přináší vrchovatě! Perfektně napsaný text. Velmi kvalitní překlad, ale trochu drhne v momentu, kde si postavy na rande vykají. Některé momenty shazuje hudební výběr. Hodně se v tomto případě mluví o sexualitě, ale témata o tlaku a očekávání společnosti a postavení jedince jsou zde možná ještě silnější. To vše by nefungovalo bez precizní herecké práce všech účastněných. Díky také dvěma divačkám před mnou a jejich prožívání inscenace :-)...
(zadáno: 14.10.2017)
2.10. 2017 - Divadlo Archa: Vladimír Morávek opět zaplnil (nejen) celý sál. V tomto případě o něco přehledněji, než tomu bylo u dřívějších inscenací. Opět se hraje hodně mezi diváky. Je v tom hodně hudby, která se opakuje. Radost byla vidět práci I. Hloužkové, D. Telekyho a dalších. Záměrně nezmiňuji M. Donutila. V hledišti jsem měl z některých diváků pocit, že jsou tam kvůli němu. U některých diváků došlo asi i na překvapení v čem a jak hraje. A v obou případech je to dobře. Mám rád, když zaškatulkovaný herec dokáže nabídnout víc. Němluvě o tématu a aktuálnosti textu.
(zadáno: 14.10.2017)
27.9. 2017 - Švandovo divadlo: Dobrý nápad s ne moc dobrou realizací. Prádelna se zdá jako dobré místo. Fungovalo by to, ale celé je to utahané, zdlouhavé a nic neříkající. Příběhy se střídají jeden po druhém, žádné prolnutí, energie, drive... Nic co by mne získalo pro ten moment tady a teď. Pár dobrých míst tam bylo, ale pak se to zase vrátilo zpět. Navíc podobně zpracovaných témat máme plná jeviště, napadá mne několik takových inscenací. Škoda, jsem NDB fanda, ale jednou za čas šlápne každý vedle...
(zadáno: 14.10.2017)
23.9. 2017 (85%): Hrálo se ve velkém sále a vůbec to nevadilo. Krásný průřez pantomimou, některé výstupy jsou nezapomenutelné. Energie Radima Vizváryho pro mne asi byla největším překvapením. Doposud to byl pro mne autor než protagonista. Byl jsem překvapen tím, co na jevišti vyzařuje. Strhl téměř celé publikum. Ta děkovačka měla... sílu :-). Těším se na další projekt.
(zadáno: 14.10.2017)
20.9. 2017: Neobvyklé, křehké, snové a čitelné. Co více říct? Je to jiný taneční projekt, než se kterými se běžně setkávám. Přes svou velmi jemnou poezii to má něco do sebe a po představení jsem o tom ještě trochu přemýšlel, takže nějaký přesah to má. Chvílemi jsem měl ale pocit, jak když hlediště a jeviště odděleuje stěna, něco mi tam chybělo.
(zadáno: 20.9.2017)
16.9. 2017, 28.1. 2018: Pro mne večer plný humoru, který mi sedí a bavil jsem se ještě dlouho po představení (a zajdu znova). Ukazuje se, jak má balet Národní divadla až renezanční členy souboru, co ovládají více disciplín, než je jen tanec. Po stránce choreografické je to pěkné. Zmínit musím i velmi vydařenou scénu. A to to začalo jen pizzou s ananasem...
(zadáno: 14.9.2017)
11.9. 2017 DHNP a 4.12. 2017 Archa: Kousek s vydařeně postaveným příběhem a divadelně jsem plesal nad tím, jak to funguje. Dámská šatna v první části vede, především I. Hloužková, E. Vrbková, V. Ježková. V druhé části více prostoru dostává Kníže Myškin - D. Teleky a od devátého obrazu je to nádherná divadelní práce, kterou jsem hltal. / 4.12. 2017 - Pavel Liška = dlouho jsem neviděl takový rozdíl v alternacích. V celku je Pavel Liška velmi civilní a v závěru toho expresionistického kolotoče mi tak trochu něco chybělo.
(zadáno: 4.9.2017)
4.9. 2017: Vizuálně pěkná inscenace, pěkné herecké výkony, pěkná hříčka s textem / slovy = je na co se dívat. Příběh až cimrmanovsky graduje (hlavně v samotném závěru). Ovšem chybí tomu trochu spád a tím roste pocit, že se to tak trochu vleče. To je škoda. Záměr se do takového kusu pustit je chvalitebný. Možná by to fungovalo v rukou Davida Drábka?...
(zadáno: 4.9.2017)
31.8. 2017: Živá hudba, více účinkujících, práce se světlem a projekcí. Odlišnosti této inscenace od jiných tohoto souboru je pak určitou zárukou zážitku / kvality. Za sebe říkám: je to nejvíce divadelní kousek od Loserů. Díky tématu a zpracování nabízí velký prostor pro vlastní fantazii a výklad a o to více je celá inscenace hravá, ale zároveň i dost intimní. Vedle mne blízkého smyslu pro humor, který soubor má, uvidíte i kousky nad kterými rozum zůstává stát. A vlastně je potřeba zajít ještě jednou, protože někdy se na scéně toho děje tolik...
(zadáno: 31.8.2017)
30.8. 2017 (Rudolfinum), 1.6. 2018 (Vyšehrad): Velký zážitek. Jedna z těch letních divadelních produkcí, kterou je milé vidět, pobavíte se a máte hezký večer. Poetické, křehké, dravé, vtipné, mrazivé (pod zábradlím byla už jen Vltava). Kousek opět na téma jak to s těmi vztahy je, ale s nadsázkou. Troufám si říct, že na to docela pěkně navazuje inscenace Muži (Ženy jsem ještě neměl tu čest vidět). Park u Rudolfína byl dobrý výběr. Celé je bylo ještě podtrženo kolemjdoucími a někteří se nemohli odtrhnout.
(zadáno: 30.8.2017)
29.8. 2017 (Stalin): Zajímavý text, velmi pěkné herecké výkony a (to se opakuji) zajímavý prostor. Z druhé strany: je to místy tak trochu na houpačce. Pěkné, živé divadelní výstupy střídá tak trochu prázdno ztracené v prostoru a zvuku. To mi přišla škoda. Je to mé třetí setkání se strašnickým souborem. Je to soubor, který stojí za pozornost a má velmi zajímavou dramaturgii. Myslím, že během sezóny do Strašnic zajedu.
(zadáno: 22.8.2017)
21.8. 2017: Slabší moment pro mne byla "přehlídka klobouků" a místy se objevilo menší klišé. Dále jen chvála = odlišnost od ostatních inscenací souboru. Silná a nakažlivá energie účinkujících. Následují jednotlivé momenty / výstupy, které nemá smysl popisovat, to se musí (muselo - bohužel) zažít. Velmi silné je pro mne zpracování příběhu o matce. Celé je to nesentimentální, neagitující, plné humoru, nadsázky, nadhledu, tak trochu i ironie... snad se jednou vrátí...
(zadáno: 2.8.2017)
1.8. 2017 (Stalin): Divadelní zážitek povýšený tím, že se odehrával v netradičním prostředí - na Letné u Stalina. Michal Balcar nápaditě (a mnohdy velmi vtipně) pracuje s kolemjdoucími. Jaká je asi verze pod střechou? Pak je tu jeho nasazení, charisma a schopnost zaujmout v docela rušném prostoru. V neposlední řadě je tu zajímavá dramaturgická volba. Oproti jiným letním divadelním produkcím, které nabízejí hlavně zábavu, bylo příjemné si večer takto zpestřit. Těším se na další setkání se strašnickými...
(zadáno: 8.7.2017)
7.7. 2017: Ne úplně využitá nápaditá scéna, nevysvětlené šílenství Hamleta a Ofelie se spojuje s nápaditostí spojení některých postav, s jiným (a pro mne velmi zajímavým) výkladem některých situací (především závěru) a velmi zajímavými hereckými výkony (především Jaroslav Plesl, Lenka Vlasáková a Ladislav Hampl). To vše ještě podtrhuje tuto reprízu fakt, že minimálně třetina se hrála za deště. Inscenace stojí trochu dál za Othellem (téměř) stéjného tvůrčího týmu. Obdiv, že se tvůrci nebojí hledat trochu jiné souvislosti a významy.
(zadáno: 22.6.2017)
21.6. 2017 (75%): Asi čtvrté setkání s Rackem a je tak trochu jiné. Škoda jen toho konce, který byl z mého pohledu nevydařený, přitom našlápnuto to mělo dobře. Další otázkou jsou symboly či hledání jiných konotací (především pro neznalého diváka, který se setká s Rackem prvně). Vedle propracované výtvarné stránky a hudby jsou v této inscenaci velmi zajímavé herecké výkony. Pro mne asi nejvíc překvapující (a potěšující) je Arkadinová Kláry Sedláčkové - Oltové. Rozhodně tuto inscenaci nepovažuji za špatnou, jak se píše v některých recenzích.
(zadáno: 18.6.2017)
16.6. 2017: Komedie s chytrým humorem, a jak se tak říká: přesahem. Závěr této inscenace dokáže dojmout. Podíl na tom určitě mají herecké výkony. Na jednu stranu jsem si říkal, zda nejsou představitelé na to mladí, ale souhra na jevišti neuvěřitelně fungovala. Mám rád inscenace, které dokážou strhnout tak, že si neuvědomujete civilní jména herců a vnímáte jejich postavu. To se mi tento večer stalo. Pokud bylo cílem diváky potěšit, pobavit, pak došlo k naplnění. Ostatně děkovačka tomu nasvědčovala. Jinak spoustu už tady toho bylo napsáno?
(zadáno: 8.6.2017)
7.6. 2017: Pokud by mé hodnocení mělo být jen o textu, pak je nižší. Za mne trochu košaté i přes niternou hloubku. Hodnocení zvyšuje přístup všech tří herců. U Z. Bydžovské je zajímavé pozorovat, jak se nechá strhnout výkonem D. Krejčíka a jdou spolu "ruka v ruce". Já se ovšem nechal výkonem D. Krejčíka strhnout také! Naprosto! Velmi pozitivní hodnocení jeho práce je tu téměř v každém komentáři a já tuto řadu jen rozšiřuji a přemýšlím, co ještě bych k tomu dodal, abych se neopakoval.
(zadáno: 6.6.2017)
6.6. 2017: Je zde podařená výtvarná stránka a především nápad má závěrečná přestavba. Některé kostýmy více podtrhují postavy z pohádek. Některé herecké momenty jsou velmi nápadité (jako třeba Stín). Ovšem jako celek to z mého pohledu využívá málo potenciálu z Andersena a propojení s dětskými traumaty herců je prázdné. Podobná témata byla na mnoha jevištích už několikrát proprána a tato inscenace pro mne byla spíše nudou než něčím třeba obohacujícím či iritujícím (jako Hamleti).
(zadáno: 30.5.2017)
12.5. 2017: Pokud se rozhodnete navštívit inscenaci Cube, pak budete svědky nápaditého propojení jednotlivých choreografií, které se vás budou bavit. Každá využívá jiný princip práce s videem a to ji přidává na atraktivnosti a zaujetí. Soubor se tak trochu vrací k "základu" a možná jedinou vadou je krátkost celého večera. Klidně bych, jako divák, vydržel déle. Zajdu znova.
(zadáno: 28.5.2017)
27.5. 2017: Za sebe si dovoluji tuto inscenaci označit jako činoherní inscenaci roku a to z několika důvodů: uchopení tématu, dvě naprosto rozdílné části inscenace spolu neuvěřitelně fungující, výtvarná stránka a především herecký výkon P. Staňkové. Ta pro mne byla největším překvapením a její práci jsem si užíval! Překvapují mne některé ohlasy publika. Myslím, že ve Slováckém divadle opět vznikla výjimečná inscenace. Doufám, že vyjede ven a objede několik měst, festivalů a třeba se toho "kouzelného" divadla dočká i Praha.