Jirkan

15.4. 2015, 17.6. 2015, 16.12. 2015: Na začátku jsem si říkal, že to už tady bylo 1000x! Sprostá mladá holka a zadumaný autor... Naštěstí (pro diváky) ten příběh nabere jiný směr. Bylo příjemnou hrou oba protagonisty sledovat a dumat nad tím, zda jsou svou postavou nebo postavou z řešeného textu... je ona vůbec skutečná nebo jen přelud, iluze, múza? Výborná práce a když se sejde i dobré publikum, je to zážitek. Svou druhou reprízu jsem si užil o něco více...

19.4. 2015 - Divadlo Archa: Trochu jiný pohled na Švejka, který mne bavil. Zajímalo mne, jak se s tím soubor popere a je to hodně hutné. Podtitul inscenace vše podtrhuje. Je to kolektivní práce, protože téměř nikdo neopustí jeviště, ale Dalibor Buš mne překvapil a Ivana Hloužková je prostě hvězda. I ostatním patří dík za zajímavý večer, hrají naplno. J. A. Pitínskému se podařilo vystihnout myšlenku určité absurdity a zbytečnosti války dost zajímavou formou. Sedlo mi to více než jeho Hordubal se stejným souborem. Sedlo mi to více než všechny inscenace k připomenutí 1. sv. války.

1.7. a 10.7. 2015, 5.8. 2016, 24.8. 2018 : Mne to bavilo! Nejprve je to pubertální, s nadsázkou, ale kdo pozorně poslouchá, pořád je tam podtext a postupně to houstne. Finále dojemné a nápadité. V inscenaci je řada zajímavých nápadů, které dotváří celkový obraz (někdy vtipně, jindy dojemně). Tak trochu celé jako sen. Scéna vhodně řešena pro převoz na jiné místo. Nápaditá hudba a choreografie a velmi dobrý výběr ústřední dvojce (jako Julie T. Voříšková). V kontextu celého projektu za mne inscenace, která mění můj názor na LSS.

11.9. 2015 Plzeň, 13.11. 2015 Klicperovo divadlo: Měním své hodnocení na základě druhého navštívení a na domácí půdě. Je neuvěřitelné, jak inscenace na svém domácím jevišti působí jinak! Mnohem intimněji, křehce, vtipně, dojemně, ale přesně (až jsem si říkal, že takové divadlo má smysl dělat). Obsazení Taťány, Olgy, Oněgina a Lenského se povedlo. Baví mne momenty, kdy je divák v očekávání (třeba výstřelu) a ono je to jinak. Bavilo mne, jak si hradecké publikum (z velké části) se svým souborem rozumí. Škoda, že hostování na festivalu v Plzni nemělo takový punc / šťávu.

22.10. 2015 (DvD): Mimořádnost v této inscenaci spočívá především v práci s rekvizitami (např.: metry) a promyšlenou loutkou, se kterou se daří herečkám verohodně pracovat a doslova ji v některých momentech oživit. Pak stojí za zmínku světelný design. Režie Zoji Mikotové: smutný příběh podává věrohodně s určitým dětským pohledem, narosto hravě, napínavě, bez náznaku patosu a tíživosti situace nebo konce, který A. Frankovou potkal, o to více Vás to dostihne. Před herečkami smekám, protože to byl koncert! Shrnu to do jedné věty: Páni, tahle inscenace mne hodně překvapila!

29.2. 2016 - DVC: Trochu jsem se této hostovačky bál, protože scéna Celetné je z mého pohledu malá, ale MDMB si s prostorem perfektně poradilo. Ta inscenace má dvě výhody. Tou první je nápaditý přístup režie a scéna. Tou druhou a mnohem zásadnější jsou výkony P. Mikesky a M. Rumla! Oba už jsem na jevišti několikrát viděl, ale včera to bylo něco, věřil jsem jim to, zobal jsem jim z ruky, bavil mne každý jejich výstup. Dlouho jsem neviděl takové ponoření, přesvědčení, zápal, opravdovost. V dobnu inscenace přijede ještě jednou = doporučuji.

5.4. 2016: Jsem rád, že se mi podařilo sehnat vstupenky a nelituji. Soubor je opravu sehraný a přirozený. Vlastně celé to na mne působilo velmi civilně, bez nějakých výraznějších symbolů či jiných režisérských prezentací. Inscenace je plna i míst, které hrají než mluví, ale krásně vše doplňují. Rozhodně za velkou pozornost stojí Arkadinová a Treplev v druhé části (scéna, kdy chce Treplev po matce vyměnit obvaz), následně je doplňuje Trigorin. To je pro mne pilíř (synonynum) této inscenace.

11.5. 2016: Možná jsem měl jsem pocit, že některé situace se opakují a tím se celá inscenace natahuje. Ovšem tato výtka nezabrání tomu si odnést mimořádný zážitek z hereckého umění, protože nasazení všech herců je vysoké a nepoleví (tak trochu lišácky jsem na to čekal a nic). Je to o společnosti jako takové a vztazích v ní. Je překvapující, na jakém příběhu se toto dá odhalit. Žádná sranda ve finále (situační humor ale v inscenaci je a funguje).

30.6. 2016: Jak hravé, vtipné, promyšlené... Bavil jsem se jako malý kluk. Některé triky nebo fórky jsem čekal, ale vůbec to nevadilo, naopak. Není tam nic navíc, má to spád a krásně se pracuje s projekcí (jen to ale dokazuje, že Laterna magika je v dnešní době trochu přežitek). Isncenace pro celou rodinu, každý si tam najde něco. Hrálo se v rámci festivalu, bylo plno, dospěláků o něco více, ale to ničemu nevadilo, smíchu, radosti a napětí bylo dost. 97%! :-)

8.9. 2016 - Festival Divadlo / Plzeň, 15.1. 2017 - DvD: Hravé, dojemné, humorné, skutrovské a klicperovské. Velký podíl na té divadelní radosti má i živá hudba. Herecké výkony zaujmou. Dlouze jsem přemýšlel jak toto hodnocení pojmout, protože celé je to jízda a nikdo nepoleví. Je v tom tolik nápadů, že je škoda je prozrazovat. V první části se hodně bavíte a s přicházejícím finále tuhne úsměv, u mnohých asi došlo i k dojetí. A to nejsou všechny důvody proč si z Prahy udělat výlet do Hradce nebo si počkat (snad) na další hostovačku... :-)

10.9. 2016 - Festival Divadlo: Brněnský soubor si může jen gratulovat. Měl jsem za poslední rok tu čest nejenom s činohrou a pokud vše půjde touto cestou, pak jen radost a gratulace. Zde se velmi vydařila dramatizace. Martin Glaser využívá otáčivého jeviště a staví vše až do filmového střihu. Jde po příběhu bez symbolů. Jak vizuálně jednoduché a fungující. Snad jen scéna mrtvého Kiliána a "zdravého" Maliny trochu ruší tu opravdovost. Celou inscenaci pak podtrhává na jedničku výkon H. T. Briešťanské a především M. Siničáka. Troufám si říct, že o tomto výkonu ještě uslyšíme.

12.9. 2016: Zajímavou "předehru" střídá téměř běžné venkovní divadlo (s řadou efektů a s rozehráním do širokého prostoru). Po přestávce přichází příjemná změna. Udělat z dikotéky chrám je vtipná "troufalost" a závěr toho dejství je velmi dobrým divadelním nápadem, kdy jsem se zaradoval. Zabij jednu sv*** a dalších pět se jich ukáže. Pak krátký (ale o to silnější) obraz v parku a finále soudu na stěně "chrámu". Výkony nehodlám soudit, protože z toho sršelo velké zapojení, ale přeci jen Lucie Trmíková "září". Dramaturgicky velmi srozumitelné. Zase trochu jiné divadlo a těším se na pokračování!

8.10. 2016: V této inscenaci se sešlo několik faktů, které ji vyzdvihují do kategorie opravdových divadelních zážitků. Od výběru tématu, které je možná pro mnohé diváky šokující. Zdařilá dramatizace a režijní koncepce. M. Lang už si několikrát hrál s časovými posuny v obraze, nápaditě pracuje s herci, kteří hrají několik postav. Dále je to scéna J. Duška a vše to podtrhují herecké výkony. J. Teplý ml. mne velmi mile překvapoval! Nejsem vášnivým příznivcem cen, protože herectví není disciplína, která se dá měřit, ale tento výkon si pozornost zasluhuje.

6.12. 2016: Malé zjevení na divadelní mapě. Vedle výkonů všech tří protagonistů mne bavilo to střídání situací. Mnohdy až přehnané a pro někoho místy i trapné situace obalují velice silý a zajímavý příběh. Díky tomu samotné jádro inscenace pak ještě více rezonuje. To se především ukázalo v samotném závěru. Stačí určitá paralela, se kterou se smysluplně pracuje, pak není potřeba nic říct a diváka mají herci v hrsti. Odcházel jsem nadšený...

20.3. 2017, 19.4. 2018: Nápaditá inscenace, která si hraje i s řadou forem a jako celek to funguje. Jednoduchá scéna o to více podtrhuje jednotlivé herecké výkony a zde je co chválit. Povedený je i překlad. Bavil jsem se celou dobu, místy mne inscenace i mile překvapila. To je přesně ten divadelně-radostní moment. / Vydařený počin DNV a inscenace zdraje jako víno, škoda blížící se derniéry.

24.4. 2017 a 22.10. 2017: Zvyšuji své hodnocení a upravuji komentář. Trvám na tom, že výprava této inscenace není dotažená tak, jako herecká práce a úprava samotného textu. Milena Steinmasslová ve své roli byla po druhé mnohem působivější. Na své roli stále pracuje a stále hledá nové momenty a významy (takže roli dává dost energie). Rovnocenným parťákem je Jitka Nerudová, to platí stále. Ostatní nemají tolik prostoru rozehrát své příběhy, ale odvádí velmi dobrou práci a jako celek to funguje. Prostě šťavnaté divadlo.

12.5. 2017: Pokud se rozhodnete navštívit inscenaci Cube, pak budete svědky nápaditého propojení jednotlivých choreografií, které se vás budou bavit. Každá využívá jiný princip práce s videem a to ji přidává na atraktivnosti a zaujetí. Soubor se tak trochu vrací k "základu" a možná jedinou vadou je krátkost celého večera. Klidně bych, jako divák, vydržel déle. Zajdu znova.

1.8. 2017 (Stalin): Divadelní zážitek povýšený tím, že se odehrával v netradičním prostředí - na Letné u Stalina. Michal Balcar nápaditě (a mnohdy velmi vtipně) pracuje s kolemjdoucími. Jaká je asi verze pod střechou? Pak je tu jeho nasazení, charisma a schopnost zaujmout v docela rušném prostoru. V neposlední řadě je tu zajímavá dramaturgická volba. Oproti jiným letním divadelním produkcím, které nabízejí hlavně zábavu, bylo příjemné si večer takto zpestřit. Těším se na další setkání se strašnickými...

30.8. 2017 (Rudolfinum), 1.6. 2018 (Vyšehrad): Velký zážitek. Jedna z těch letních divadelních produkcí, kterou je milé vidět, pobavíte se a máte hezký večer. Poetické, křehké, dravé, vtipné, mrazivé (pod zábradlím byla už jen Vltava). Kousek opět na téma jak to s těmi vztahy je, ale s nadsázkou. Troufám si říct, že na to docela pěkně navazuje inscenace Muži (Ženy jsem ještě neměl tu čest vidět). Park u Rudolfína byl dobrý výběr. Celé je bylo ještě podtrženo kolemjdoucími a někteří se nemohli odtrhnout.

16.9. 2017, 28.1. 2018: Pro mne večer plný humoru, který mi sedí a bavil jsem se ještě dlouho po představení (a zajdu znova). Ukazuje se, jak má balet Národní divadla až renezanční členy souboru, co ovládají více disciplín, než je jen tanec. Po stránce choreografické je to pěkné. Zmínit musím i velmi vydařenou scénu. A to to začalo jen pizzou s ananasem...

8.10. 2017 (95%): Divadelní zjevení! Přesně pro ty, kteří rádi říkají: "inscenace nepřináší nic nového". Tahle toho přináší vrchovatě! Perfektně napsaný text. Velmi kvalitní překlad, ale trochu drhne v momentu, kde si postavy na rande vykají. Některé momenty shazuje hudební výběr. Hodně se v tomto případě mluví o sexualitě, ale témata o tlaku a očekávání společnosti a postavení jedince jsou zde možná ještě silnější. To vše by nefungovalo bez precizní herecké práce všech účastněných. Díky také dvěma divačkám před mnou a jejich prožívání inscenace :-)...

27.11. 2017: Ač jsem si v jeden moment říkal "Co dál?" a hlavy mužů jsem považoval za zbytečně konkrétní prvek, tak je třeba uznat originalitu, jinakost, nápaditost, světla, hudbu a v neposlední řadě chválím všechny protagonistky. Jejich energie po celou hodinu a kus je tak obdivuhodná, neupadající, jiskřivá, bezedná, nevyčerpatelná, nekonečná... Nechal jsem se jimi uchvátit a po děkovačce jsem nabyl dojmu, že jsem ošizen - bylo to krátké (a pak jsem zjistil, jak čas je relativní).

4.2. 2018: Druhé setkání s C. Churchillovou (první v Rubínu). Kýčovitá výprava (v dobrém slova smyslu) podtrhující absurditu a brechtovost samotného textu v podání a souhře výjimečného hereckého setkání. Naprosto "roztrhaný" text. Málo která věta byla vyslovena celá, a přesto to dává smysl a má to výpověď k dnešní době. (Řadím do kategorie "vidět znovu", hodně jsem se bavil).

7.2. 2018: Prvně jsem si říkal, že díky scéně mám pocit, že jsem na zájezdovém divadle, ale během hraní dostala své opodstatnění a moment, kdy André hledá dveře do kuchyně asi jen tak nezapomenu. Když přišla jedna z prvních záměn postav, měla mne celá hra v hrsti. Ten pohled na problematiku mne začal hodně bavit. Celkovému dojmu rozhodně pomáhá také výkon Jana Vlasáka. Když se nad tím zamyslím, tak je to možná více o jeho dceři a o tom, jak těžká tato situace může být. Nechal jsem se také trochu dojmout. (A šlo by to i bez přestávky.)

6.4. 2018: Zdařilé propojení třech textů... přehlednost, spád, ořezáno na minimum a přesto to funguje... Mírová konference, opuštěný vagon kdesi, koncertní sál... politika, rodinné vztahy, pomsta... Pitínský... neotřelost, emoce, drama... děsivě aktuální... maximálně využitý chór... H. Čermáková, J. Tomečková, T. Kotrbová, M. Bačíková, J. Drgová, E. Daňková, M. Kalužíková a M. Marcilisová = které jiné divadlo má tak výraznou dámskou šatnu... škoda těch neobsazených míst... škoda těch, co o přestávce opustí divadlo... ZÁŽITEK!

(Často se v poslední době inscenují antická dramata...)