Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (179)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.5.2016)
17.5. 2016: Vedle povedené (a jednoduché) výpravy má inscenace opravdu dobré a uvěřitelné napětí. S tou hrou jsem se setkal prvně a jsem mile překvapen. Závěr jsem čekal trochu jiný (další překvapení). Možná jen by ten jazyk mezi vojáky mohl být o něco ostřejší, někdy to bylo moc uhlazené (a to DNV na kouření na jevišti a expresivní výrazy upozorňuje na webu). Určitě doporučuji.
(zadáno: 17.5.2016)
15.5. 2016 - Divadlo Archa: Trochu zavádející název, který spíše připomíná nějakou komediální taškařici, kterou tato práce není. Nebylo to ani tak drsné, jak se to tváří. Bylo to ale neuvěřitelně precizní a přesvědčivé, co se týče herecké práce (F. Strnad, R. Finta, L. Bělašková vedou). Velmi dobrá souhra souboru. Krásně vystihnutá naivita dětské duše. Jednoduchá scéna s řadou nápadů, jako třeba led na jezeře. Vynechat nemohu (opět) hudbu J. Kudláče. Za mne jedna z nejlepších inscenací souboru z těch, které jsem měl možnost vidět.
(zadáno: 13.5.2016)
30.3. 2016: Rubínovská hříčka, která je nápaditě propracovaná a ty momenty, kdy přemýšlíte, zda je to bar nebo peklo mne na divadle baví. A kdo je vlastně ten barmana je to vůbec barman? Každý v minulosti děláme chyby a někdy si to nechceme přiznat. Bavil jsem se ten večer.
(zadáno: 13.5.2016)
11.5. 2016: Možná jsem měl jsem pocit, že některé situace se opakují a tím se celá inscenace natahuje. Ovšem tato výtka nezabrání tomu si odnést mimořádný zážitek z hereckého umění, protože nasazení všech herců je vysoké a nepoleví (tak trochu lišácky jsem na to čekal a nic). Je to o společnosti jako takové a vztazích v ní. Je překvapující, na jakém příběhu se toto dá odhalit. Žádná sranda ve finále (situační humor ale v inscenaci je a funguje).
(zadáno: 26.4.2016)
26.4. 2016: Je dobře, že vznikají takové texty na takové téma pro Národní divadlo. Inscenace je po vizuální stránce povedená. Vychválit musím také hudbu, ta mne hodně bavila. Zajímavá je konfrontace Boženy a Báry a jejich scéna s Krkavci je jedním z vrcholů inscenace. Herecké výkony velmi slušné. Trochu je neposlušná scéna - židle. Text je pro někoho možná dlouhý a moc povídá, já mám takové texty rád. Konverzačka na vážné téma místy nevážně. Zážitek ještě vyšší o to, že je to první hra L. Lagronové se kterou nemám problém co do významu. Obdiv tomu slovnímu humoru.
(zadáno: 23.4.2016)
20.4. 2016 (Dejvické divadlo): Jak nápaditě zpracována předloha. S jakou lehkostí, humorem, ale rozhodně ne bulvárně nebo podbízivě. Další (a více oblíbené) dokudivadlo. Bylo to velmi příjemné. Jsou tam momenty velké souhry a pánům to funguje.
(zadáno: 23.4.2016)
19.4. 2016: Poměrně komplikovaný a trochu prapodivný text v (pro mne) zajímavém jevištním podání. O to těžko se to možná soudí. Užíval jsem si ty jednotlivé divadelní obrazy. Oceňuji výpravu, světla a hudbu vedle Davida Punčocháře (a za ním všichni ostatní). Velká inscenace na malém prostoru. Marek Němec se jako režisér určitě neztratí.
(zadáno: 17.4.2016)
17.4. 2016 - Divadlo Archa: Samo o sobě mne to bavilo. Jsou tam nápadité výstupy a prostě Morávek = je tam vše od dýmu, hudby, křiku, také záhadná postava. Dojde tak trochu i na interakci s divákem. Ještě je to navíc obohaceno o nápaditý vtip, který ale asi trochu utrpěl na kráse díky rozdílnému prostoru než je Husa. Možná i díky tomu, že před začátkem Vl. Morávek vše vyzradil, možná to molo fungovat jinak... a ve finále si každý odnese jiný zážitek.
(zadáno: 12.4.2016)
12.4. 2016: Rozhodně zajímavé přes herecké výkony, což je výhoda komorních scén. Prostě být tomu všemu tak blízko. Zde to fungovalo také, ale trochu jsem bojoval s povídavým textem a celkovým obsahem. Asi si to potřebuji nechat projít hlavou. Možná mne trochu rušila režie, která místy pracuje s realistickým podáním, místy s určitou iluzí (pomocí světel a zvuku).
(zadáno: 12.4.2016)
10.4. 2016: Baví mne hry, kde se proplétají časové roviny a zde si s tím tvůrčí tým dobře poradil, ale chápu, že pro někoho je to náročné na soustředění. Zdařilá je i scéna a některé nápady (co do symbolů). Výkony také dobré, zapálené, ovšem Kateřina Winterová nesporně vede. Trochu mám pocit, že se to ale s publikem nesešlo. Není to špatné, více než společenské či válečné téma jsem vnímal téma lží v rodině (mnohdy ale ne cílené, prostě zub času).
(zadáno: 7.4.2016)
6.4. 2016: Asi bych své hodnocení rozdělil na dvě části: 1) Hra samotná - moc jsem se s ní nesešel, jak se tak říká. Na mne přílišné řešení boha a vlastní existence 100x jinak (chápaje, že alkohol dokáže rozvázat jazyk, ale..). Škoda, že se příběhy neprováží více. 2) Naprosto precizní práce souboru (s malou posilou spolužáků z nadcházejícího ročníku), kterou jsem sledoval se zaujetím (vč. režie na jednoduché scéně).
(zadáno: 7.4.2016)
5.4. 2016: Jsem rád, že se mi podařilo sehnat vstupenky a nelituji. Soubor je opravu sehraný a přirozený. Vlastně celé to na mne působilo velmi civilně, bez nějakých výraznějších symbolů či jiných režisérských prezentací. Inscenace je plna i míst, které hrají než mluví, ale krásně vše doplňují. Rozhodně za velkou pozornost stojí Arkadinová a Treplev v druhé části (scéna, kdy chce Treplev po matce vyměnit obvaz), následně je doplňuje Trigorin. To je pro mne pilíř (synonynum) této inscenace.
(zadáno: 30.3.2016)
29.3. 2016: Zajímavý projekt, který byl ale pro mne trochu nahoru a dolu. Jsou tam místa, která jsou trefná, výstižná a divadelně vydařená a místa, která jsou trochu na sílu. (Za jeden z nejlepších momentů považuji schování se do skříní před kantorkou.) Přes mé výtky se nemění názor, že o Kateřině Dvořákové, Veronice Popovičové a Františkovi Hniličkovi ještě uslyšíme. Ti určitě najdou uplatnění na prknech, které znamenají svět.
(zadáno: 24.3.2016)
23.3. 2016: Je mi líto, že musím hodnotit takto, ale je to opravdu hodně slabé. Ten text místy až tahá za uši a nezní přirozeně a od toho se pak odráží samotná režie a to, co se děje na jevišti. Při některých výstupech jsem i dělal, že v hledišti nejsem (jako opilá scéna oddávající). Činoherní klub má rozhodně navíc. Celé to dorazil závěrečný monolog Zuzany Stavné za který nemůže ona. S Václavem Šaldou se snaží, ale jen oni dva to nezachrání. (Nerad přiznávám závěrečnou myšlenku: ale odcházel jsem z divadla s pocitem, že na závěr měl přijít Vichr z hor.)
(zadáno: 24.3.2016)
18.3. 2016: Překvapivě hravé a vtipné! Výstupy En.drua mne hodně baví (a to co dokáže, je fakticky umění). Začátek hodně mystický a vlastně když nad tím tak přemýšlím, není tam pro mne hluchého místa. Když jsem u těch překvapení, tak mne i překvapuje soubor svým smyslem a dispozicí pro tanec, což nápaditě doplňuje akrobacii. Je pravda, že zde je toho tance trochu více než v jejich dalším projektu, ale jinakost je vítána a nenudí :-). Těším se na další nový kus.
(zadáno: 2.3.2016)
1.3. 2016: Perfektní scéna (celkový vizuál), řada povedených režijních nápadů, zajímavá hudba a některé zajímavé herecké výkony. Tam to začíná a pro mne končí. Trochu jsem se s touto inscenací minul a nedokážu pojmenovat čím to je. Inscenace Doda Gombára mne baví, ale tady to nevyšlo. Za mne dost táhlé a neusměrněné. Čekal jsem něco více hororového. Je fajn, že Švandovo divadlo se odlišuje od ostatních souborů, ale byly inscenace více "trefnější".
(zadáno: 1.3.2016)
29.2. 2016 - DVC: Trochu jsem se této hostovačky bál, protože scéna Celetné je z mého pohledu malá, ale MDMB si s prostorem perfektně poradilo. Ta inscenace má dvě výhody. Tou první je nápaditý přístup režie a scéna. Tou druhou a mnohem zásadnější jsou výkony P. Mikesky a M. Rumla! Oba už jsem na jevišti několikrát viděl, ale včera to bylo něco, věřil jsem jim to, zobal jsem jim z ruky, bavil mne každý jejich výstup. Dlouho jsem neviděl takové ponoření, přesvědčení, zápal, opravdovost. V dobnu inscenace přijede ještě jednou = doporučuji.
(zadáno: 19.2.2016)
18.2. 2016: Trochu jinak uchopená hra, možná díky tomu ubírá na určité absurditě. Je ale plná nápadů, které baví. To samé lze říci také u hereckého nasazení, především u Petra Lněničky. Je až škoda, že se o jeho výkonu nemluví (nepíše) více, protože díky jemu je to opravdu večer plný příjemného humoru.
(zadáno: 18.2.2016)
17.2. 2016: Poněkud intimní a naivní báseň ve velkém stylu, která na mne působí trochu neosobně, odstažitě, ale užíval jsem si její virtuozitu a nápaditost v jevištní podobě se vším výtvarnem, symbolikou, určitým nadhledem a místy i ironií. Výhodou je dvojce P. Štorková a P. Děrgel. Ona měla jasno a tak trochu si hrála, koketa. On bezmezně důvěřoval, miloval, naivka. Jejich závěr fungoval se vší divadelní parádou. (Další herce bych zmínil, kdyby bylo více prostoru). Za mne je ta inscenace velmi pokorná k prostoru, k divákům, k samotnému dílu, ale rozhodně ne prázdná. Ach, Manon...
(zadáno: 15.2.2016)
15.2. 2016 (Stavovské divadlo): Na inscenaci mne bavila ta opulentnost. Další výhodou je živá hudba, výprava a práce sboru, to dělá inscenaci velkou, vhodnou takových scén, jako je právě Stavovské. Martin Siničák si mne podmanil hned na začátku a ve spojení s Evou Novotnou to byla divadelní radost. Tím ovšem nezapomínám na další herce podílející se na inscenaci. Význam několika prvků (momentů) mi unikl, ale to je možná má chyba a neomezuje mne to v mém kladném hodnocení. Podobné inscenace mne baví.
(zadáno: 4.2.2016)
3.2. 2016: Dobré téma s nápadem, které místy baví (a někdy i drasticky) a místy se snaží diváka překvapit (a to rychlostí z 0 na 100). Ovšem hodina celému projektu by bohatě stačila, protože pak už je to jak nastavovaná kaše. Jako divák mám asi problém s autorským divadlem Jana Mikuláška. Mnohem více mne baví hotové (dějové) hry, které vezme do ruky a zrežíruje. Jeho autorské projekty mají sice svůj jedinečný rukopis, ale přijde mi to stále stejné jen vždy na jiné téma, takže to ničím nepřekvapí. Několik obrazů si ale určitě v paměti ponechám...
(zadáno: 23.1.2016)
22.1. 2016: Poměrně dost utahaný rozjezd a některé scény vyzní do prázdna. Trochu se mi z toho vytratilo téma o snaze obnovení starého přátelství (a zda je to vůbec možné po všech životních kotrmelcích). Některé scény byly sice vtipné, ale možná to má větší potenciál, než černá komedie. Pěkná scéna. Mile překvapil Jiří Langmajer (neměl jsem s ním v poslední době dobrou zkušenost jako divák). Mám pocit, že to zůstalo někde v půli cesty před cílem, škoda.
(zadáno: 23.1.2016)
21.1. 2016 (Divadlo Archa): Bavila mne inscenace sama o sobě a herecké výkony (především Ivana Hloužková), ovšem co do obsahu, tak jsem byl občas ztracen v některých významech. Na Pitínského mi to i tak přišlo uspořádané a uhlazené. Byl to příjemný večer, ale...
(zadáno: 15.1.2016)
13.1. 2016: Práce Lenky Vagnerové mne baví a je pro mne čitelná (což je někdy u moderní taneční formy problematické). Setkal jsem se s její prácí už asi 4x. Na jednu stranu opět překvapení a zaujatost nápady, schopností a nasazením protagonistů, řešením prostoru a světel. Každá její práce se snaží být v něčem trochu jiná a o kousek dál. Teď je to více o divadle a ne vždy to úplně funguje, trochu houpačka. Rozhodně ale říkám ano, toto je inscenace, kvůli které se vyplatí koupit si vstupenku. Přes mé výhrady jsem si to užil a těším se na další.
(zadáno: 7.1.2016)
6.1. 2016: Pro mne hříčka, která paradoxně na paradoxech chce bavit. Což v některých místech velmi dobře funguje (jako proměna ve vílu, probuzení Růženky, Popelka ve voliéře, ztvárnění holubů...). Na druhou stranu jsou místa, která jsou neobroušená, trochu hluchá, plná klišé a nebo příliš technická, což je škoda... ale jsou to studenti a mají sbírat zkušenost, takže tak. Co pro mne hodně zafungovalo byla část o Karkulce a především interakce Karkulky s vlkem! To je výstup, který řadím do kategorie nezapomenutelné!