Jirkan

21.8. 2017: Slabší moment pro mne byla "přehlídka klobouků" a místy se objevilo menší klišé. Dále jen chvála = odlišnost od ostatních inscenací souboru. Silná a nakažlivá energie účinkujících. Následují jednotlivé momenty / výstupy, které nemá smysl popisovat, to se musí (muselo - bohužel) zažít. Velmi silné je pro mne zpracování příběhu o matce. Celé je to nesentimentální, neagitující, plné humoru, nadsázky, nadhledu, tak trochu i ironie... snad se jednou vrátí...

10.4. 2014: Taková trocha brutality tak trochu brutální formou. V inscenaci jsou místa velmi vtipná, ale celkově z tématu mrazí, žádná velká sranda co do obsahu, ale Mikulášek opět přinesl svůj nadhled. Řadím mezi jeho nejlepší inscenace. Povedl se hudební výběr. Herecky velmi zajímavé. To "divadlo" za sklem mne opravdu velmi bavilo. Troufám si říct, že je to vymakané! Tato inscenace do Disku měla přijít dříve, než (skoro) na konci sezóny.

29.3. 2011: Myslím, že v ABC se podařila výjimečná inscenace a to díky perfeknímu obsazení (a to nejen u hlavních rolí). Hned na začátku Vás pobaví L. Skořepová a pak to jede až do konce. Před šesticí hlavních dam smekám. Srší neuvěřitelnou energií a publikum jim "zobalo" z ruky, bylo to přirozené hraní. Konečně Komedie s velkým "K", která není trapná, křečovitá a o kopání do zadku. Smál jsem se i cestou domů. (Výprava slabší a jedna paní o přestávce - po focení dam - říkala, že je to na ní moc...)

20.2. 2013 - La Fabrika: Opět si Daniel Špinar vzal společenské téma a vážné věci podal tak trochu nevážně. Je tu nadsázka, humor, trochu provokace a satira. Opět se budu opakovat, jak výborně umí pracovat s herci, všichni tři protagonosté si celou tu hodinu a kousek užívají. Jen je vidět, jak se doba rychle posouvá, protože řada "věcí" dnes už funguje trochu jinak, ale to vůbec nic neubírá na velmi příjemném zážitku... Romea a Jůlii už asi uvidím jinak, scénu s chatem jen tak nezapomenu (velmi silná). Reakce publika u polibku Vojtěcha a Lukáše potěšující, publikum také žije! :-)

23.4. 2013 - Divadlo Archa: Pitínský inscenaci vystavěl na dvou samostatných částech. Ta první odvypráví příběh Hordubala celkem popisně a nenásilně s řadou nápaditých situací (jako koně, krávy, bouřka...) ve vydařené prostorné výpravě. Druhá část už je více Pitínský, více obraznosti, více "šílenosti". Soud, kde je publikum pojaté jako porota. Podle mého celé inscenaci vévodí Martina Krátká a Andrea Buršová. Husa je můj oblíbený soubor a myslím si, že předvedla už mnohem zajímavější kousky.

Potkal jsem v hledišti několik diváků, co obsazení filmu a divadla porovnávají a nic moc názory, ale pak odcházejí potěšeni... Velice se mi líbí pohybová stránka inscenace, jsou tam zajímavé nápady.

15.1. 2011 a 1.6. 2011: Je to tak trochu jiná hra, než které Fidlovačka uvádí. Šimák si zase úžasně pohrává s pohybovou stránkou, jeho režie jsou pro mne hravé. Moc se mi líbil nápad s výtahem, diváka to vtáhne dost do děje, víc neprozradím, běžte se podívat. Konec mne uvedl trochu do rozpaků, což byl asi účel. Velice podařený je výběr hudby. Iva Pazderková má záhadné kouzlo jako Doktor S. (početem repríz jenom zraje), ukázala zase jinou polohu svého herectví než "blondýnu", záverečný výstup L. Molínové byl také moc podařený.

Líbí se mi nápad druhých "já" na jevišti. Člověk si řekne: "Sakra, ale mne se takové věci také honí hlavou a jednám stejně jinak." :-).

Tak takto si představuji prezentaci Gogola na jevišti... Závěr je nápaditej, otázkou je, zda jevištní technika neodvádí moc pozornost od závěrečného monologu.

23.4. 2014: Vedle vydařené výtvarné stránky zde za pozornost stojí hudba Petra Kalába a hlavně choreografie Jana Kodeta, tahounem celé inscenace je Zuzana Stavná. Nečekejte divadlo plné zvratů nebo dramatu. Osobní linka příběhu Muybridge je zde vedlejší. Jde zde o jeho práci, jeho fotografie před Vámi přímo ožijí. Vizuální složka a princip vede. Rozhodně zajímavý divadelní počin, ale tak trochu pro mlsouny (mne to chutnalo = 75%).

6.3. 2010; 21.6. 2010: Muzikál z jiných rukou, než je Juraj Deák a hned se to projevilo. Vzhledem k tak trochu kabaretnímu rázu se snaží soubor probořit bariéru kukátkového hlediště. Je vidět, že si to soubor upravil na tělo. Asi nejvíc publikum zaujal Marek Holý a jeho Karel G., Z. Vejvodová a M. Šťastná. Pozor, ani o přesávce Vás představení nenechá chladnými! Podle reakcí má Fidlovačka zaděláno na hit. Jo a důležité: nesrovnávat s muzikálem "Rebelové" - ten vznikl mnohem později!

24.10. 2014: Mimořádnost této inscenace je v práci souboru ŠD. Neuvěřitelná souhra a vzájemná důvěra. Téma je přesně na té tenké hranici, kdy už to může být ostudné, ale všichni to umí udržet tak, jak to má být. Byl to silný zážitek, co vyvolal řadu myšlenek a otázek, ale nejsem si jist, jestli to chci podstoupit ještě jednou. Soubor pod vedením D. Gombára sleduji a baví mne, takže dnes to pro mne bylo mimořádné a někteří překvapují v této inscenaci velmi. Ať si říká kdo chce co chce, tahle parta je pro mne jeden z nejzajímavějších souborů v Praze.

19.2. 2018: Jak tuto inscenaci hodnotit? Na jedné straně je srozumitelně podaný příběh, který do sebe něco má. Některé herecké výkony jsou zajímavé. Bavilo mne to sledovat. Na druhou stranu mám k této inscenaci určitý odstup díky jejímu scénickému řešení. Dotažení projekcí z míst, kam někteří diváci nedohlédnou je pro mne neuspokojivé. Nápad osamoceného pokoje jako metafory (hrana, na které se jedinec pohybuje, obraz či zrcadlo doby) není špatný... ale. M. Čičvák, z mého pohledu, pro DNV připravil zajímavější kousky, ale přesto nad touto inscenací dlouze přemýšlím (a má velmi povedený závěr).

21.1. 2011, 20.3. 2011 (Divadlo Archa, Praha): bez mučení přiznávám, že jsem se hodně bavil, bylo to perfektní. Přednáška hodně přesvědčivá, jako bych opravdu ještě chodil na školu, celé to drží C. Drozda. Scénky jsou vtipné, závěr (díra) je velký divácký zážitek (a velký efekt). Děkovačka bouřlivá. Chválím (vedle funkční scény) i hudbu D. Renče.

Myslím, že mají podobné hostovačky smysl, je dobře, že tak dobrá divadla navštěvují Prahu.

20.2. 2015: Od začátku do konce mne to bavilo, vše dávalo jasný smysl, fungovalo to, bylo to propracované a živé. Vedle práce s prostorem stojí za zmínku hudba a projekce. Právem má soubor úspěch na zahraničních scénách a je dobře, že takové divadlo u nás vzniká. Už si vybírám další kus na který zajdu.

28.10. 2012 - Nová scéna: Štěpán Pácl by měl pracovat tímto způsobem. Já, jako divák, jsem spokojený, pobavil jsem se a viděl jsem inscenaci, která měla hlavu i patu. Hodně této inscenaci pomáhá výtvarné řešení a klobouk dolů před herci (především v druhé části). Dobře se tu pracuje i se světlem, hudbou a zvukem. Režie přinesla do inscenace několik nápadů, které nechci prozrazovat, to by pak byla pointa pryč. Najdete tu i několik vtipných odkazů na další "Čechovky". Herecky zdařilé, především L. Bělašková, J. Fišar, A. Gasnárková (ta zvádá dobře udržet komiku na uzdě). Doporučuji.

12.10. 2012: Za "-": trochu nepřehledná první část a trochu i samotný závěr, některé výstupy P. Vacka. Za "+": elán a plné herecké nasazení s předností M. Písaříka, P. Vraspírové a P. Strenáčika, jednoduchost scény, hudba. Souhrn: obsahově trochu pokulhává, druhá půlka lepší (je to textem nebo režií?). Dobré využití prostoru, režie si pohrává i s řadou metafor. M. Písařík využívá svůj temperament v přiměřené míře, to chválím. P. Vraspírová herecky a hlasově překvapila... ale něco té inscenaci celkově chybí...

4.10. 2012: Lákadlem pro mne byl režisér inscenace a ohlasy v médiích, jinak bych si inscenaci asi nevybral. Musím říct, že jsem se celou dobu "bavil". Líbí se mi forma inscenace. Jednotlivé příběhy jsou zajímavě vystaveny z různých pohledů a proloženy fakty a názory místy dost ironicky, někdy mrazivě fakticky. Pěkně zahrané, ale pánská část souboru byla o něco silnější, než dámy. Pochválit musím také výpravu. Doufám, že se podaří uskutečnit ještě několik repríz, určitě stojí za vidění. (Dokumentární divadlo žije.)

13.2. 2017 (75%): Zapálenost mládí, které k sobě přivzalo i zkušenou generaci se vyplácí. Myslím, že vznikla svěží inscenace s podařeným humorem tak trochu na vážno a ne úplně situačně. Jednoduchá scéna, vydařená hudba a pohybová stránka inscenace. Snad jen trochu v první části nefungují doprovodné zvuky pro tetičku. Vzhledem k určité vizuální aktualizaci se mohl i v místech aktualizovat text. Rozhodně tento soubor stojí za pozornost, má potenciál to dotáhnout daleko.

12.10. 2017: Dianiška mne baví! Propadám jeho smyslu pro humor. V tomto směru nemám tomu co vytknout. Jsou tu momenty, které jsou absurdní prošpikované těmi, ze kterých mrazí (ale ne tolik, jako v jiných jeho projektech). Je tu opět několik trefných hlášek. Pobavil jsem se a tím pro mne divadelní večer byl ukončen. Tentokrát ten přesah nebyl tak silný (že bych nebyl cílovka?). Na pobavení ale není nic špatného, abych považoval večer za promarněný, to určitě ne. Už se chystám na další kousek.

21.7. 2012: Radok se ujal hry výborně. Řada nápadů je vtipná a neopakuje se. Humor není nucený a trapný (až na pár dvousmyslů, které jsou spíše kořením). Bavil jsem se u "podivných bytostí přenášející ovce". Velkou pochvalu si zaslouží Zuzana Stavná. Jak řekl pán vedle mne: "ta hrála nejvíc". Na druhou stranu Radok ne úplně využívá příležitostí a možností parku a OH, což je na škodu. Pak inscenace působí staticky. (Četl jsem i řadu názorů, které srovnávají tuto inscenaci s Macbethem, který asi nasadil ve využití prostoru laťku moc vysoko). Byl to ale příjemný večer :-).

14.11. 2012: Radek Balaš ukázal, že umí režírovat hudební inscenace a veřím, že i tento kus nějakou dobu na prknech Vinohrad vydrží. Základ je příjěmně vtipný, komedie, která opravdu baví a je doplněná o řadu pěkných scénických nápadů (viz.: už zmiňovaný výstup B. Polákové). Zpěvu jsem se nebál, věděl jsem do čeho jdu. Trochu jsem se obával orchestrace převedené tak trochu do popu, ale dopadlo to dobře. Nechci hodnotit jednotlivé výkony, soubor totiž odvedl velký kus práce a někteří opravdu příjemně překvapují.

26.4. 2016: Je dobře, že vznikají takové texty na takové téma pro Národní divadlo. Inscenace je po vizuální stránce povedená. Vychválit musím také hudbu, ta mne hodně bavila. Zajímavá je konfrontace Boženy a Báry a jejich scéna s Krkavci je jedním z vrcholů inscenace. Herecké výkony velmi slušné. Trochu je neposlušná scéna - židle. Text je pro někoho možná dlouhý a moc povídá, já mám takové texty rád. Konverzačka na vážné téma místy nevážně. Zážitek ještě vyšší o to, že je to první hra L. Lagronové se kterou nemám problém co do významu. Obdiv tomu slovnímu humoru.

Minimální scéna, vše založeno na herecké akci... ovšem místy to trochu vázne.