Jirkan

20.5. 2015: Tak trochu o hvězdách a vesmíru z jiného pohledu. Tak trochu o tom, jestli je každý z nás na všechno sám. Tak trochu skrytě o tom, jak si to umíme ničit a ničíme i okolí. Tak trochu o tom, že každý máme svůj svět. Tak trochu o tom, jak podléháme svým vzorům, snům a představám. Tak trochu více zakódovaně, že Vás to přinutí používat nejen oči. Tak trochu více s Janou Bouškovou překvapující.

15.5. 2015: Na začátku poměrně slibné, ale pak se to celé začne vytrácet a celá hlavní linka začne unikat a ve finále odcházíte s pocitem z kabaretu, který je naplněn vydařenými i nevydařenými výstupy a přemýšlíte nad výsledkem, který se nějak nedostavil. Hra tak trochu na hraně, tak trochu dada, s perfektní prací především Martiny Krátké, ale...

14.5. 2015 - Divadlo Disk: Na této inscenaci mne nejvíce bavila práce s prostorem, hudba a některé herecké výkony, včetně Sáry Venclovské. Celoživotní příběh hlavní hrdinky s momenty, které jsou všem známé a s momenty s nevšedním pohledem. Je dobře, že taková díla se píší. Režijně je to trochu roztříštěné: chvilku je to nápadité, chvilku kýčovitě popisné. Řada postav jen epizodních, takže není moc co hrát, jiné Vám uvíznou (v dobrém) v paměti. I přes délku, která se nemusí někomu zamlouvat, to byl příjemný divadelní večer.

6.5. 2015: Zkušenost pro ročník velice zajímavá, ovšem výsledek je trochu rozpačitý. Vinu na tom nenese herecká práce, ale režijní uchopení, které kolísá mezi velkým formátem a intimností, mezi výraznou stylizací a snahou o realismus. Což je velká škoda. Místy dost tvrdě, nepřirozeně působí práce chóru, jindy je bezvadně využit. Co se týče hereckých výkonů, tak Annette Nesvadbová, Marta Dancingerová, Tomáš Havlínek a Petr Šmíd asi nebudou mít o hereckou práci nouzi. Ročník výrazně do světa vyrazil Kabaretem, pokračoval Mučedníkem... , ale k této inscenaci mám výhrady.

3.5. 2015: Příjemná dobová romantická oddechovka. Už dlouho jsem tak "sladký" příběh neviděl. Ovšem nekončí to jako kýč, což je dobře. Je to jedna z inscenací, na kterou jdete na herce, takže: Igor Orozovič Vás překvapí svou přirozeností na jevišti. Chantal Poullain se na začátku trochu drží, aby se pak před přestávkou a v druhé půlce předvedla v plné parádě. Regina Rázlová překvapí svým temperamentem a humorem. Dámy na sebe asi hodně slyší a občas se i před diváky pozlobí, což v tak komorním prostředí nevadí. Jen mám pocit, že se právě v tom komorním prostředí někdy hraje až moc.

25.4. 2015 (65%): Výkon J. Dvořáka mi nepřišel tak dobrý (na této repríze, v závěru byl o něco lepší). O. Brousek má výhodu ve svém hudebním umění, ale jako herec se ukázal už víc, navíc jeho Mozartův smích zní moc uměle. Kdo ovládl jeviště byla I. Uhlířová. Velmi zdařilá je výprava a světla. Je jeden moment, na který se chodí dívat i uvaděčky. Líbil se mi nápad s Větříčky. Jako celek se snaží inscenace (z mého poledu) říct něco k dílu a vtahu dvou představitelů a mnohdy moc popisuje, což je na škodu (viz.: popis obsahu oper). Možná je to text u kterého se dá více hrát s tvarem inscenace.

23.4. 2015: Troufám si říct až "klasická fraška" s velmi rychlým spádem, ale postavena tak, že i přes prosmátá místa jste schopni převyprávět děj. Jednoduchý, ale na druhou stranu i satirický a romantický příběh. Rozhodně finále nevyzní úplně banálně, což celou věc lehce pozdvihuje. Práce paní Bohdalové je pozoruhodná. Myslím si, že velmi slyší na publikum a pokud se publikum baví, umí jim dát, co žádá, ale v takové formě, že se to hodí, zapadne to a nepředvádí se. To je umění. Byl to příjemný večer a délka představení pro nedivadelníky je velmi příznivá.

19.4. 2015 - Divadlo Archa: Trochu jiný pohled na Švejka, který mne bavil. Zajímalo mne, jak se s tím soubor popere a je to hodně hutné. Podtitul inscenace vše podtrhuje. Je to kolektivní práce, protože téměř nikdo neopustí jeviště, ale Dalibor Buš mne překvapil a Ivana Hloužková je prostě hvězda. I ostatním patří dík za zajímavý večer, hrají naplno. J. A. Pitínskému se podařilo vystihnout myšlenku určité absurdity a zbytečnosti války dost zajímavou formou. Sedlo mi to více než jeho Hordubal se stejným souborem. Sedlo mi to více než všechny inscenace k připomenutí 1. sv. války.

16.4.2015 - Divadlo Archa (85%): Možná až paradoxně a komicky zní věta "Babičku hraje Jiří Pecha", ovšem kdo neviděl, nepochopí. Paradoxně a komicky vyzněla celá inscenace a ne Pechovo pojetí Babičky. To mne velmi mile překvapilo a bavilo! Svou výpravou, pojetím a hudbou (muzikálem) balancuje soubor na hranici zesměšnění klasiky a její oddané interpretaci. Řada situací a replik, které mají mnozí ze školy a filmů zafixované jsou zde interpretovány mnohdy s nadsázkou a v závěru zjistíte, že celý ten příběh je plný ironie a paradoxů. Výborná práce, já se bavil.

15.4. 2015, 17.6. 2015, 16.12. 2015: Na začátku jsem si říkal, že to už tady bylo 1000x! Sprostá mladá holka a zadumaný autor... Naštěstí (pro diváky) ten příběh nabere jiný směr. Bylo příjemnou hrou oba protagonisty sledovat a dumat nad tím, zda jsou svou postavou nebo postavou z řešeného textu... je ona vůbec skutečná nebo jen přelud, iluze, múza? Výborná práce a když se sejde i dobré publikum, je to zážitek. Svou druhou reprízu jsem si užil o něco více...

11.4. 2015: Bavila mne ta hra, kdy nevíte, zda si ti kluci hrají, trénují nějaký sport, prochází vojenským výcvikem nebo se opravdu perou. Ovšem pak se to ukáže a bylo zajímavé v závěru pozorovat i publikum jak reaguje. Dobrý je hudební výběr. Ta inscenace má co říct.

11.4. 2015: Zajímavá myšlenka a začátek, který mne zaujal a bavil. Ovšem pak se to celé přelije do opakování bez dalšího nápadu a rozvíjení s dávkou abstrakce, která mi moc nesedla a začala se vytrácet má koncentrace. Výborná je tu práce s prostorem a světlem.

8.4. 2015: Po několika ohlasech a recenzích jsem šel na inscenaci bez očekávání (která jsem měl, když se provalilo, že toto Činoherák chystá). No a možná dobře. Dost mne to bavilo. Mám rád divadlo s jednoduchou scénou založené na herecké práci a zde se ještě sešla parta, která (do jednoho) na sebe dobře slyší. V druhé půlce došlo ke slabšímu místu krátce po přestávce, ale pak se to vyrovnalo. Některé aktualizace jsou paradoxní (myšleno v dobrém). Pro někoho budou některé situace možná až moc. Ještě nad tím budu chvíli přemýšlet...

7.4. 2015 - Švandovo divadlo: Některé situace možná až moc klipovité, některé předvídatelné. A ta přestávka proč? Podobnost s McDonaghem čistě náhodná (nebo záměrná). Přes groteskní humor to má něco do sebe a druhá půlka se obrátí. Téma je zajímavé a k zamyšlení (Co by taková situace opravdu přinesla a jak se zachovat?). Líbil se mi konec. Měl jsem strach, aby z toho nebyl romantický kýč a to se nestalo. Z výkonů pro mne spíše vládnou dámy souboru. Myslím, že na stránky této hry se určitě podívají i jiná divadla. Jo, šikovní jihočeši...

3.4. 2015: Možná dobře, že jsem od premiéry počkal. Je to zážitek! Sama hra je dobře napsaná a když se kolem ní sejde parta, jako v tomto divadle, pak i přes téma (které je drsné) máte dobrý pocit, že to byl fajn večer, protože to prožijete s herci. Lucka Žáčková pro mne není neznámou herečkou, ale zde mne hodně překvapila! Výborný také Jan Hájek. Ovšem perfektně je doplňuje Marika Procházková, bez ní by to tak nešlapalo. (Jen škoda, že s motivem vlaku se nepracuje více, třeba při zatmívačkách).

26.3. 2015: Povedený a chytře vtipný text. Dá se inscenovat jinak, když ty postavy jsou "současné"? Pěkné využití "interiéru" SD, ale kýč ve scéně s J. Callaghanem. Proč dramaturgie na Audienci nepozvala všechny premiéry? Ovace pro I. Janžurovou zasloužené! Sice roli trochu pomáhá kostým (ne tolik jako v londýnské inscenaci). Své proměny zakládá na své energii a dovednostech, moc pěkně pracuje s hlasem. Tím nechci shazovat další herce. Naopak! Nic akčního, konverzačka, co snese menší prostor. Jen snad si publikum uvědomí o čem to je a nebude z toho další Sluha...

22.3. 2015: Tak si říkám, jestli tahle vizuální poetika je pro běžného diváka a jestli něco z ní má víc, než herci, protože pro ně to musí být zážitek pracovat na inscenaci jinak, než je zvykem. Navíc jsou místa (díky světlům), kde opravdu musí být přesní, takže žádná velká improvizace, pokud se kolečka toho strojku trochu zadrhnou. Na druhou stranu se mi osvědčilo to, že B.W. je lepší v něčem, co si dělá "pro sebe" a nebere do rukou hotové dílo, za mne to lépe funguje. Otázkou další je obsah a do jaké míry je ho v této "pohlednici" třeba? Tak hodnotím něco mezi 60% - 70%...

20.3. 2015: 1) Princip projekce a prolínání s životem na jevišti je téměř běžnou záležitostí a v tomto směru se nějak soubor neposouvá dále. 2) Poměrně velký potenciál tématu byl velmi špatně využit. Více se mělo pracovat s dílem J. Verna (jako v závěru) a vztahy a filmaře nechat stranou. Mohla to být podívaná! Scénicky a hudebně velmi zdařilé. Trochu pokulhává pohybová stránka. Překvapil mne (tentokrát krotký) J. Zapletal. Zaujmou i B. Pavlíková, A. Sadirov a M. Mochnáčová. D. Drábek umí být více nápaditý. Dobré pro rodiny s dětmi (na seznámení se s divadlem).

18.3. 2015: Nápad dobrý, ale někdy až příliš kritický a chybí mu nadhled, který si to zaslouží. Možná by si to zasloužilo trochu škrtů. Velmi zajímavý je jazyk hry - od poetického až po vulgární (který sedne). Herecky dobré, všichni si to užívají. Vévodí dámská část obsazení, je radost pozorovat jejich práci.

14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!

11.3. 2015: Mne se hra samotná hodně líbila. Myslím, že je kvalitně scénicky povedená. Co se týče hereckých výkonů, tak už tu padlo, že dobře je obsazen Tomáš Havlínek. V závěru má výrazný prostor Andrea Daňková, ale ještě to chce se trochu ohrát. Kdo mne překvapil, byla Sandra Černodrinská. Výhodou určitě je i autentičnost studentů (jako studentů). Určitě se text zařadí mezi hry, které ve vlně ovládají různá jeviště. Šikovný ročník.

10.3. 2015, 25.9. 2017: Osobně-profesní výpověď Dory Hoštové. Tak trochu ze života uměleckého tvůrce a o vztahu mezi mužem a ženou a na závěr kýč v podobě deště. Ovšem vše je trochu jinak! Nahlédněte pod pokličku tvůrcům! Je moderní tanec opravdu tak obstraktní? Jaký je vlastně tvůrčí PROCES? Kroho to více štve - umělce nebo diváka? Co dokáže v choreografii udělat změna žánru hudby?... Velmi poutavá inscenace, kde pro mne nebylo hluchého místa! Vedle obsahu velmi zajímavá forma a interpretace. Bavil jsem se, ale zároveň je z toho jasné co tím chtěl autor říci. Ještě jednou (minimálně), prosím!

4.3. 2015: Zajímavá hra s pěknými hereckými výkony. Nic extra dramatického, chce to pozorně poslouchat. Z Karla Dobrého vyzařovala křehkost. Překvapil Filip Rajmont. Zajímavá pointa s bratrem Vincenta a o výstupech s Františkem Němcem psát nemusím. Jen si myslím, že komorně pojaté hře prostředí Nové scény trochu škodí a hlavně teď, když ji byla odejmuta právě její komornost. (75%)

28.2. 2015 - Švandovo divadlo: David Drábek má obrovskou fantazii a umí pracovat se situací a slovem a někdy v dost absurdní rovině, ale vlastně dává to smysl. Líbí se mi hlavní motiv. Navíc má tahle hra v sobě určitou hořkost. První polovna se ale vleče a moc povídá. Druhá už má nějakou hodnotu a spád a není to jen takové plácání pro pobavení. Jiří Zapletal by měl své herectví krotit, jeho projev je místy dost za hranicí únosnosti. Na druhou stranu práce Pavlíny Štorkové je nepřehlédnutelná a nezapomenutelná, na tuhle herečku v ND se těším!

27.2. 2015 - Švandovo divadlo: Nejprve se to tvářilo jako Drábkova taškařice plná nápadů a slovního humoru, ale pak tuhne úsměv a dochází na vypovídající hodnotu s dotažením příběhů jednotlivých postav. To mne hodně překvapilo a možná o to více jsem si inscenaci užíval. Opakovaně zde budu blahořečit práci Darka Krále a k němu tentokrát přidám perfektní Julii Marie Poulové. Nechtěl jsem tomu záměru inscenace moc věřit, ale funguje to (87%).