Jirkan

20.2. 2015: Od začátku do konce mne to bavilo, vše dávalo jasný smysl, fungovalo to, bylo to propracované a živé. Vedle práce s prostorem stojí za zmínku hudba a projekce. Právem má soubor úspěch na zahraničních scénách a je dobře, že takové divadlo u nás vzniká. Už si vybírám další kus na který zajdu.

2.2. 2015 - Divadlo Hybernia (75%): Možná pro tuto inscenaci moc velký prostor. Dramatizace podařená. Interpretace slušná se snahou vystihnout to podstatné z příběhu. Přiznávám, že jsem tuto inscenaci vyhledal kvůli hlavní představitelce, abych viděl její práci na jevišti a rozhodně mne přesvědčila o svých kvalitách! Moc pěkná herecká práce. Každé divadlo (soubor) má svou velkou herečku a zde je to Helena Karochová. (Jen mne pobavilo, že několik diváků bylo překvapených, že to není muzikál... :-)).

22.1. 2015: Roztomilá hříčka díky oběma protagonistům. Obsazení se v tomto případě velmi zdařilo. Ocenit se zde musí odvaha uvést u nás neznámého autora. Četl jsem nějaké ohlasy, že je to dosti specifické, ale neměl jsem ten pocit. Užíval jsem si to, ale nečekejte nějaké velké dramatické zvraty. Perfektní je řešení sálu divadla. Iluze továrního prostředí je vydařená. Stejně podařený je i překlad, který zní velmi přirozeně. Je to o snech, o iluzích, o dětské radosti a touze s tvrdou realitou světa za zády.

21.1. 2015: Neubránil jsem se pocitu, že to trochu ze začátku vázne, že to může mít rychlejší spád. Dopis Otce Welshe je zdlouhavý a divadelně nezajímavý. Překlad působí místy šroubovaně, klidně mohl být trochu drsnější. Mnohokrát použitý výraz "podělaný" se dá asi vyjádřit (vzhledem k situaci a jednání postav) jinak a pochopitelně expresivněji. Finále (po dopisu Otce W. až po samotný závěr) má náboj a je radost oba protagonisty sledovat. Líbila se mi výprava, někdy stačí málo.

16.1., 2.5., 19.12. 2015: Karel Dobrý zapracoval na své roli Othella, další repríza byla mnohem lepší a propracovanější! Vedle jeho výkonu nelze přehlédnout A. Švehlíka - není malých rolí. Šašek sice působí jako "pěst na oko", ale beru to jako účel a ten kontext něco do sebe má (vč. obsazení). Pomyslnou třešní na dortu je M. Borová! Asi nejlepší její herecký výkon, který kdy předvedla v ND. Nikdo v inscenaci není pozadu a jmenovat vše tu nelze. Pro mne vše funguje, příběh se pěkné skládá. Asi zatím nejlepší režie D. Špinara v ND.

14.1. 2015: Dramatizace je velmi povedená a líbí se mi nápad udělat inscenaci jednoduchou, zaměřenou na herecké jednání. Bohužel záměr ne zcela vyšel. Zásadním problémem je zvládnutí nářečí. Vzhledem k uchopení inscenace si dovedu představit, že by se nářečí vynechalo. Některé výkony jsou velmi zajímavé, ale jako celek to proplulo a nenechalo to u mne žádný zásah.

29.12. 2014: Bez děje, absurdní, poetické, drsné, něžné, vtipné, rafinované, cynické. Velké plus má tato inscenace ve výtvarném pojetí a souhře souboru, díky které mohou zajít na určitou hranici, ale tu nepřekročit. Je to celé o tom, že jeden potkal druhého, který nesl chleba... a to je všechno. A. Petželková má neuvěřitelný smysl pro poetiku, výtvarno a humor, tím mne ve svých inscenacích přesvědčuje více a více. Budu se zaujetím číst další divácké ohlasy, protože ta inscenace má zvláštní kouzlo a asi ne každému to sedne...

28.12. 2014 a 24.3. 2015: Nic jsem nečekal, první ohlasy nejsou moc pěkné a koluje řada historek ze zkoušek. O práci Vl. Morávka jsem tu napsal mnoho a stále to platí. V této inscenaci uvidíte budovu ND tak trochu v jiném světle a divák je tak trochu součástí děje. Kdo pozorně poslouchá, něco se dozví navíc, ale... Paralela s 1989 se trochu utápí a místy se možná moc popisuje, ale neubralo to mé zaujetí tím "hemžením kolem". M. Preissová, E. Salzmannová, R. Mácha, Vl. Polívka, V. Postránecký a F. Rajmont = tahouni inscenace (u některých paradoxně). Uvidíme co na to další diváci.

27.11. 2014: Poměrně zajímavá hra (a dá se nad ní ještě hodně přemýšlet). Říkal jsem si, jaké by to bylo bez těch "komických vsuvek". Je to trochu naše povaha zlehčovat i ty nejvážnější situace, tak proč ne. Navíc ta poslední vsuvka neuvěřitelně podtrhla celý děj = zafungovala. Možná je to v Rubínu tentokrát moc stísněné,ale to nemá zde na mé hodnocení vliv. Hvězdou dnešního večera je Týna Průchová.

26.11. 2014: ...a já jsem se bavil taky! Nejsem příznivce realistických výprav, ale zde to sedí. Trik ohledně střídání postav je perfektní a bavilo mne publikum, jak to řeší, o to je to absurdnější. Je to plné hlášek, občas má divák pocit, že je to jedna velká improvizace, ale ve finále to něco do sebe k té svobodě má. Rozhodně příjemný večer a možná bude někdy opakování.

25.11. 2014: Proud myšlenek a úvah postav v naprosto dotaženém výtvarném řešení. Iluze louky mne hodně bavila. A to nemluvím o hereckých výkonech v čele s A. Kubátovou a M. Krátkou (která je zde jiná, než v rolích ve ŠD). Už kvůli těm čtyřem hercům a jejich práci to stojí za vidění. Po krátké době třetí setkání s A. Petřželkovou (Idioti, Svatba, Orlando), těším se na další její inscenace.

22.11. 2014, 11.9. 2015 (Plzeň): Komicky drastické! Je Brecht autorem klasickým nebo moderním? Je několik sprostých slov a náznaků sexuálnosti něco nepřípustného na jevišti? Má inscenace být naprosto jasná nebo si na jevišti můžeme dovolit několik metafor ve smyslu rozpadajícího se nábytku jako rozpadu společnosti a co potom, když nám na hlavu padá strop a všichni utečou? Myslím si, že si Anna Petrželková rozumí se souborem SD, ale překvapilo mne několik reakcí diváků. Přitom je to divadlo tak vyhlášené. Já jsem spokojený, mne se to líbilo a pokud to Prahu navštíví, rád půjdu znova.

12.11. 2014: Soubor ŠD předvedl už mnohem zajímavější inscenace. Jsou zde pěkné herecké výkony, ovšem až možná moc urputná snaha o realismus. Vzhledem k tématu a charakteru některých postav bych uvítal více divadelnější formu (jako je závěr na nádraží). Škoda, že některé postavy nemají více prostoru a jsou pouze epizodní. Jejich pojetí je hodně vydařené (např.: hospodský M. Pospíchala). Dlouhé a vážné scény střídá téměř groteska (vtipnější o fungující reálie venkova). Téma je dost specifické, takže ne každému může sednout. Tomáš Červinek je dobrá nová posila souboru.

7.11. 2014: (85%) Třeskutá groteska, parodie s hudebním doprovodem připomínající náladu němého filmu. Postavy jsou "komicky trapné" a dělají úplně něco jiného než říkají. Ke konci první části už jde mírně do tuhého a druhá část večera dostává dramatický spád. Sbírka motýlů je vyměněna za motýlky do obleků. Jak lehce inscenace navazuje na Miláčka, ale s větší drzostí. Marta Lucie Polišenské je naivní, roztomilá, ale když zazpívá, je v jejím hlase síla. Ostatní hrají také výborně (s přesností na tenké hranici). Stále více jsem přesvědčen, že tento soubor stojí za pozornost.

1.11. 2014 - Divadlo Komedie: A přivírám obě oči, protože jako inscenace běžný průměr. Nadprůměrný je zde text, který baví více především ty, co znají úskalí ruské dramatiky nebo podrobněji znají Čechova. Koho v inscenaci nepřehlédnete je Dana Fialková. Měl jsem pocit, že na ní celý večer stojí a padá. Další v pořadí je pro mne Tereza Dočkalová. Rozhodně říkám inscenaci "ano", ale pokud Prahu ještě navštíví, nemám potřebu ji vidět znova.

30.10. 2014 - Divadlo v Celetné: Nevím, zda je dobré se vracet k něčemu, co už bylo a je to ukončené, ovšem i tak mne to zajímalo. Začátek slibný, pak to ztrácí šťávu, k závěru prví části se vrací energie, která už vydržela do konce. Obdivuhodné je nasazení Marka Němce a Jana Plouhara, to jsou velcí tahouni! První rvačky hodně opatrné, ty další už jsou velmi povedené. Přes mé výtky to není inscenace, ze které bych odešel a byla úplně zapomenuta, ale...

26.10. 2014 - DNV (85%): Ostravská inscenace se více věnuje dějové lince vztahů, než tomu kdo je to Christopher a jak kolem sebe vnímá svět. Většina těchto částí byla škrtnuta. Dokonce i Siobhan zde není tolik strážným andělem jako reálnou postavou z jeho okolí. Vše to působí jako hromadná terapie nebo rekonstrukce událostí. Nepovažuji to za chybu, je to jiný pohled a o to více pro mne zajímavější. Podstata povedeného příběhu byla zachována. Vedle dobrého výkonu Roberta Finty mne velmi zaujal Ed v podání Františka Strnada. Problém jsem měl trochu s uchopením postavy Judy.

24.10. 2014: Mimořádnost této inscenace je v práci souboru ŠD. Neuvěřitelná souhra a vzájemná důvěra. Téma je přesně na té tenké hranici, kdy už to může být ostudné, ale všichni to umí udržet tak, jak to má být. Byl to silný zážitek, co vyvolal řadu myšlenek a otázek, ale nejsem si jist, jestli to chci podstoupit ještě jednou. Soubor pod vedením D. Gombára sleduji a baví mne, takže dnes to pro mne bylo mimořádné a někteří překvapují v této inscenaci velmi. Ať si říká kdo chce co chce, tahle parta je pro mne jeden z nejzajímavějších souborů v Praze.

16.10. 2014: Hra sama o sobě mne hodně bavila. Je barvitá, od zamyšlení proč R & G jsou a co se od nich čeká přes filozofické úvahy hodné Stopparda interpretované s nadhledem obou protagonistů, kteří na sebe neuvěřitelně slyší, takže jejich souhra je dokonalá. Tohle je přesně ta komedie s chytrým humorem, které trochu postrádám i v dalších divadlech. Občas to v té linii humoru zakolísá, ale to se dá omluvit. Určitě se přidám mezi další diváky, kteří mohou říct "viděl/a jsem to dvakrát" (nebo více krát).

10.10. 2014 - Spíše než představení čekejte party :-). Je to improvizační jízda, ale velký kus na tom má složení publika. Ne každý je komunikativní a nechá se vtáhnout do hry, že je součástí děje. K tomu se přizpůsobuje spád a asi tak trochu i délka inscenace. Včera se to, myslím, hodně povedlo, pro mne velmi zajímavé setkání z divadlem. Zase trochu něco jiného.

85%: Práce Lenky Vágnorové mne zajímá a baví od představení k představení víc. Mé obavy, zda 50 minut jedna tanečnice utáhne, jsou velmi milné. Utáhne a s jakou energií! Měl jsem na konci pocit, že jsem ošizený, jestli to nebylo mnohem kratší, ale nebylo. Práce obou interpretek byla přesná a velmi působivá. Především v začátku, kde se setkávají. Jejich preciznost se sešla s výbornou přesností světel, takže všechna jevištní kouzla fungují. Pak už to jde jen za divákem a je na něm co v tom vidí. To, jak to mám já, bych si nechal pro sebe ;-).

1.10. 2014 - Pro mne má inscenace dvě roviny. K té, které jsem více kritický, je obsah a sdělení, musel jsem si po představení celý příběh znovu projít a upřesnit si o čem to vlastně bylo, co tím chce autor říci. Ta druhá, vydařená, je hudba (mimořádná), výprava, herecké výkony (vévodí Helena Čermáková, ale na její Hippodamii a Surmenu to nemá) a nálada celé inscenace, která je až hororová. Líbilo se mi, jak z toho šla energie o tom, jak Vás něco ničí, nemůžete z toho ven, je to stále dokola a čas stojí. M. Františák mne vždy bavil svým naturelem a symbolikou, zde je to také, ale...

17.9. 2014: Derniéra se asi hodnotit nedá objektivně, protože nálada inscenace je jiná a možná s několika vtípky, které jsou někdy méně, někdy více viditelné pro publikum. V podobné férii se nesl určitě i dnešní večer. Rozhodně to byla vtipná podívaná, která mne bavila. Určitá aktualizace a stylizace je přesně tak akorát. Moc se mi líbil úvod Z. Hadrbolcové a scéna s předložením důkazů pro Oregona.

9.8. 2014 (Divadlo v Celetné): Zajímavá hra se zajímavým výtvarným a zvukovým pojetím. P. Hromádka umí upoutat pozornost a strhnout. Pochválit musím i další herce a především jejich rozlišení jednotlivých postav. Líbí se mi, že každý kousek má svůj humor, který pak přejde v něco vážnějšího. Ovšem trochu přemýšlím nad koncem. Od určitého nadhledu to přešlo k silné víře. Beru to jako záměr, že tomu všemu propadl hlavní představitel a uvěřil... (a dál bych neprozrazoval).

5.8. 2014 (Divadlo v Celetné): Pochválit musím práci obou protagonistů a především hudební část inscenace, texty písní jsou i vtipné. Celkově je ale hra velmi průměrná (i přes snahu z ní humornou formou udělat něco lepšího). O vztahu, jeho krachu a schopnosti či neschopnosti spolu vycházet dál bylo napsáno mnoho her a řada z nich má výraznější výpovědní hodnotu.