Jirkan

7.3. 2018 - Divadlo v Celetné: Subjektivně jsem měl trochu pocit, že to jen ilustruje. Ovšem do (sympaticky) krátkého času se podařilo toho dostat hodně. Zajímavě se zde pracuje s projekcí a také s live videem (které se v poslední době využívá na divadle často). Velký dojem na mne udělal samotný závěr a momenty s Martou Vítů a Jaroslavem A. Haidlerem.

5.3. 2018 (85%): Je tu kontroverzní téma, které funguje, rezonuje, překvapuje. Některá "vtipná místa" mi vtipná úplně nepřišla, protože jejich obsah (síla) má poměrně dost velké následky, ale neznamená to, že s tím nesouhlasím, naopak. O to více si jeden tu záklaní myšlenku uvědomí. Pak je tu fakt, že bych něco takového od Jezerky nečekal (a co na to tradiční divák?). Sama inscenace je v některých významech dost popisná a doslovná, ale opět: nějak to základní myšlence neublíží. Hodně jsem o této inscenaci přemýšlel. Ondřeje Kavana jsem několikrát viděl, ale tedy velmi mile překvapil.

2.3. 2018: Na této inscenaci nelze jinak, než obdivovat souhru a zápal všech hereček a nápaditou scénografii. Přes určitou odlehčenost textu jde o současné téma, které někomu řekne něco méně či více. / Mé třetí setkání (celkově páté) ve velmi krátké době s Divadlem Letí a jako divák nadšeně přiznávám, že se vždy na další inscenaci těším a ano, sobor má své zasloužené místo na divadelní mapě.

28.2. 2018: Brutální groteska! Nářez kymácející se na hraně určité snesitelnosti. Rozklad společnosti. Prošpikováno pohledem skrz televizní reality show. Občas pozorným divákům neunikne vykročení z role. Smějete se, nevěřícně koukáte, smějete se... ale ve finále je to smutné. V závěru trochu natahované. V jeden moment se zdálo, že to bude ukončeno kýčem, ale nestalo se. Zajímavé herecké výkony (a přesto si říkám: Kdo je Nataša Mikulová? O té ještě uslyšíme.)...

24.2. 2018: Nejprve krátká instalace v prostoru, pak přesun do sálu, ze kterého máte pocit klece, ale zároveň určité nadčasovosti nebo (tak trochu trapné) televizní show a před vámi v mlze opice - člověk a vy ji zastihnete, když si holí celé tělo... Spíše fyzické divadlo... Málo se mluví, hodně se jedná a jak se jedná! Zuzana Stivínová mne svým pojetím role a fyzickou schopností fascinovala. Vyhnula se možným klišé, které se mohou nabízet. Její závěr, kdy neví jak tomu všemu uniknout a... je silný. Ivan Lupták má na tom všem též velký podíl. (Trochu něco jiného a trochu fascinace).

19.2. 2018: Jak tuto inscenaci hodnotit? Na jedné straně je srozumitelně podaný příběh, který do sebe něco má. Některé herecké výkony jsou zajímavé. Bavilo mne to sledovat. Na druhou stranu mám k této inscenaci určitý odstup díky jejímu scénickému řešení. Dotažení projekcí z míst, kam někteří diváci nedohlédnou je pro mne neuspokojivé. Nápad osamoceného pokoje jako metafory (hrana, na které se jedinec pohybuje, obraz či zrcadlo doby) není špatný... ale. M. Čičvák, z mého pohledu, pro DNV připravil zajímavější kousky, ale přesto nad touto inscenací dlouze přemýšlím (a má velmi povedený závěr).

7.2. 2018: Prvně jsem si říkal, že díky scéně mám pocit, že jsem na zájezdovém divadle, ale během hraní dostala své opodstatnění a moment, kdy André hledá dveře do kuchyně asi jen tak nezapomenu. Když přišla jedna z prvních záměn postav, měla mne celá hra v hrsti. Ten pohled na problematiku mne začal hodně bavit. Celkovému dojmu rozhodně pomáhá také výkon Jana Vlasáka. Když se nad tím zamyslím, tak je to možná více o jeho dceři a o tom, jak těžká tato situace může být. Nechal jsem se také trochu dojmout. (A šlo by to i bez přestávky.)

5.2. 2018: Poměrně dobře odpálený začátek a spád a určitá jinakost inscenace se postupně vytrácí nebo stává všední, takže samotný dojem v závěru nebyl tak silný. Expozice některých scén je nezvykle dlouhá. Než o moci je to o chtíči. Herecky je to velmi pestré a jiné, to stojí za pozornost. Scéna a hudební výběr jsou podařené. Nabízí se otázka, zda spolupráce s takovým režisérem je více obohacující spíše pro soubor než pro diváka. Publikum mi přišlo rozpačité...

4.2. 2018: Druhé setkání s C. Churchillovou (první v Rubínu). Kýčovitá výprava (v dobrém slova smyslu) podtrhující absurditu a brechtovost samotného textu v podání a souhře výjimečného hereckého setkání. Naprosto "roztrhaný" text. Málo která věta byla vyslovena celá, a přesto to dává smysl a má to výpověď k dnešní době. (Řadím do kategorie "vidět znovu", hodně jsem se bavil).

3.2. 2018: Kolečkův text plný paradoxního humoru není tak vyhrocený, jako v jiných jeho inscenacích. Je to tak trochu na houpačce. Samotný závěr, kdy Kleopatra promlouvá o budoucnosti svého syna, má mnohem větší potenciál udělat velkou tečku za tou smrští humoru, ale úplně se tak nestalo. Incenace má několik pěkných momentů (jako Pexeso o Egypt...). Několik pěkných momentů je i díky zajímavému scénickému řešení. Hrdinky P. Kolečka v Rubínu mají do sebe něco více...

14.1. 2019 (75%): Toto je kus, kde můžete obdivovat energii populárních (velkých) hereček Národního divadla. Kabaret. Fikce. Hříčka. Kdy se stane, že mohou takto společně hrát? Příjemný večer, kde je tak trochu prostor i pro improvizaci a práci s publikem. Bavila mne také forma a výtvarná stránka. Doplnění o tanec je příjemné zpestření, ale místy jsem měl pocit, že se to vzájemně neprolíná a jsou to jednotlivé výstupy vedle sebe (mimochodem začátek dosti zdlouhavý). To platí i o výstupech Davida Prachaře. Fungující je ten poslední, ostatní jsou navíc. (Povedl se program k inscenaci).

10.1. 2018: S touto inscenací jsem se moc nesešel. Scéna byla jednoduchá, ale ne moc funkční (či nějak významově zajímavá). Z prvních dvou dějství jsem v některých chvílích pocit pouhé aranže a přílišné exprese. Více se dařilo dámskému obsazení a jmenovitě J. Kotrbaté a A. Elsnerové. Je tam několik pěkných obrazů. Vydařená je hudba a choreografie. Rozhodně se jedná o vydařený text se zajímavou stavbou příběhu s uplatněním v jakékoliv době.

29.12. 2017: Hudební nápaditost doplněná o vtipné situační momenty. Některé herecké výkony pomáhají odpustit, že se jedná o nahrávku (ta se ale vydařila). Lukáš Pečenka vše na samotném začátku rozjíždí ve velkém. Iva Pazderková je improvizátor a zachránce (technicky trochu nevydařených) situací. Natálii Drabiščákové nejde nefandit. Smekám před Martinou Šťastnou. Velkou oporu má inscenace také ve velmi zajímavé company. Bavil jsem se. Některé alternace jsou pro mne zajímavé a tak asi ještě jednou?...

28.12. 2017 (75%): Z první části jsem měl dojem, že se u některých postav ztrácím v rozlišení role a "hraní Shakespeara", občas trochu chaotický sled scén jen na příchodech a odchodech. Druhá půlka to ale vylepšila a některých popsaným situacím dala i vysvětlení. Co je zde velmi zdařilé je scéna a práce s ní. Dále mohu jmenovat z herců H. Seidlovou, T. Dianišku a především J. Teplého a R. Valentu.

(Je to trochu sázka na jistotu, ale proč ne, třeba to některé diváky přitáhne více a vyberou si další představení.)

14.12. 2017 (75%): Maryša intimní. Snová. Obrazová. Provokující. Trochu odcizená. Trochu studená. Sevřená. Pulsující. Možná hodně proškrtaná. Symbolická. Nápaditá. Pavlou Beretovou výborně interpretovaná. Doplněná zajímavými výkony M. Preissové a Vl. Javorského. Publikum tak trochu na jehlách a buď nadšeně tleskající nebo nevěřícně hlavou kroutící.

Ano, mám své výhrady, ale není tu takový prostor pro jejich prezentaci a nepovažuji tuto inscenaci za marnou nebo pokaženou. Ostatně práci J. Mikuláška jsem tu hodnotil mnohokrát a často mi i jeho inscenace nejsou blízké, ale tuto beru.

13.12. 2017: Jako divák jsem se s obsahem této inscenace naprosto minul. Začalo to z ničeho a v ničem to skončilo. Z mého pohledu se to nikde nepotkalo. Nic to neřeklo, marně to hledalo vlastní pointu. Téma už tolikrát obrácené. Co ale drží nad vodou tuto inscenaci je scénická nápaditost a některé herecké výkony, např. J. Suchý z Tábora nebo L. Polišenská. (V poslední době jsem v ND měl štěstí na dost podobná témata, chce to už změnu.)

11.12. 2017: Svěží a herecká inscenace se zajímavými hereckými výkony. V první chvíli jsem si myslel, že v této výpravě to nemůže fungovat, v průběhu večera se ukázal opak. Jen jsem (podle anotací a dostupných informací) čekal, že Lily bude mít trochu větší prostor. U některých postav a situací jsem si kladl otázku "proč", ale možná jen chci moc odpovědí. Zajímavé je rozdělení inscenace do dvou částí. Moment, který si z této inscenace budu pamatovat: příchod Johna a poslední výstup Lily v první části. Nemohu se ale zbavit pocitu, že to bylo jen "tady a teď" a že mi tam trochu něco chybělo...

9.12. 2017: Poměrně komorní příběh na velkém prostoru s určitým odcizením, chladností, symbolikou, expresivitou a zajímavými hereckými výkony. Není zde nic proti textu či smyslu děje. Baví mne texty, kde se prolínají tak trochu mystické postavy s reálným světem a když se to podaří a funguje to vedle sebe, je se na co dívat.

27.11. 2017: Ač jsem si v jeden moment říkal "Co dál?" a hlavy mužů jsem považoval za zbytečně konkrétní prvek, tak je třeba uznat originalitu, jinakost, nápaditost, světla, hudbu a v neposlední řadě chválím všechny protagonistky. Jejich energie po celou hodinu a kus je tak obdivuhodná, neupadající, jiskřivá, bezedná, nevyčerpatelná, nekonečná... Nechal jsem se jimi uchvátit a po děkovačce jsem nabyl dojmu, že jsem ošizen - bylo to krátké (a pak jsem zjistil, jak čas je relativní).

23.11. 2017: Nemohu se zbavit pocitu, že se obě herečky snaží navodit velmi intimní atmosféru jejich rozhovoru a trochu jim v tom brání prostředí, ve kterém hrají. Akustika Slévárny se ukazuje jako překážka. Samotný text stojí (tak trochu zoufale) na jednom bodě a je zacyklený, což není třeba chápat špatně, ale jako odraz současné společnosti. Setkáváme se s tím často, že se točíme kolem jednoho bodu a rýpeme se v tom a nedaří se posunout dále. Je ale zajímavé vidět spolupráci těchto dvou hereček a pozorovat je, jak se vzájemně inspirují.

19.11. 2017 - Dejvické divadlo: Hříčka. Kabaret. Básnické dílo. Tak trochu divadlo na divadle. Vztah muže ženy v různých situacích a společenských postaveních. Jednoduchá scéna (připomíná krabici). Zajímavý hudební doprovod. Hlavní devizou jsou oba hlavní představitelé. Jejich převleky a převtělování jsou velmi vydařené a fungující. Někdy jsou třaskavě vtipní, jindy jim tu vážnost věříte tolik, že máte pocit, že jsou opravdu třeba na ulici za divadlem. Nemluvě o jejich hádce, která přerušila představení. Ne jeden chvilku váhal, zda je to součástí inscenace. Byl to příjemný večer.

18.11. 2017 - Dejvické divadlo: Humor. Groteska. Ironoje. Parodie. Směšnost. Mrazivost. Společenská trapnost. Vulgárnost. Morbidita. Rozklad společnosti. Anna Petrželková se projevuje jako mistr nástupů. Už několikrát se mi stalo, že hned v prvních vteřinách odhanete celou inscenaci. Obdiv všem hercům. Dovoluji si napsat, že je tato inscenace baví. Když máte k ruce herce, co tak dobře ovládají své hlasy a pohyb (a to i na menším prostoru, než je inscenace uváděna)... Ano, několikrát již zpracované téma, ale asi je to třeba. Bavil jsem se! Za vrcholnou scénu považuji "galerii".

15.11. 2017: Křehkost. Síla. Dojetí. Drsnost. Lov. Nebezpečí. Vytahování se. Láska. Cit. Touha. Objetí. Radost. Fraška. Paradox. Stůl jako kra. Žena jako medvěd. Všechno má svůj obal, ale co je uvnitř? Nápaditá inscenace od samého začátku. Nepolevuje. Někdy toho dávkuje hodně. Není patetická. Zbytečně nedojímá. Nemoralizuje. Udělej si názor sám, téma máš! Sledoval jsem. Hltal jsem. Nemrkal jsem. Jen to publikum dnes bylo nějaké vlažné... do mne se to naprosto trefilo. Děkuji.

13.11. 2017: Trochu jsem měl problém s "chórem", někdy (z mého pohledu) jeho přítomnost či reakce (opakování se) jsou rušivé. Děj plyne celkem pomalu, ale není to asi na škodu, má to své kouzlo. Podařená je scéna, choreografie. Je to hodně o herecké práci. Publikum hodně zaujal Igor Bareš. E. Režnarová opět ukázala, že není malých rolí. A pak jsou tu hlavní představitelé a jejich naprosto soustředěná práce. Oba si zasluhují obdiv. Marek Lambora navíc prakticky nesleze z jeviště a dokázal si udržet (alespoň mou) pozornost a zaujmout.

10.11. 2017 - Divadlo v Celetné: Oblíbená divadelní hra se zajímavými hereckými výkony obou protagonistek. Přesto Kateřina Krejčí má v sobě něco více poutavého. Scéna s olejem byla velmi silná a dramatická, reakce publika byla divadelně "milá". Neměl jsem text v ruce, takže nevím, co autor k tomu předepisuje a čeho se opravdu režisér drží, ale výprava zde není moc vydařená a trochu ruší. Její jednoduchost nepomáhá ani hereckým výkonům. Otázkou je, zda tomu trochu neublížilo přenesení do jiného divadelního prostoru. To se někdy také stane.