Jirkan

30.12. 2015: Z počinů M. Čičváka v DNV pro mne tato inscenace vede (v porovnání s dalšími v jiných divadlech najdu nápaditější kousky). Bavila mne scéna, která má hned několik významů, nápadité. Herecky velmi zajímavé. Celkově mne to mile překvapilo (přes několik drobných výhrad, které jsou ale už spíše osobní). Pro "vinohradského diváka" asi také překvapivé. Zaznamenal jsem o přestávce dva komentáře a říkám ano, i těchto inscenací je třeba a mají význam (co říct) a i v tomto pojetí, které mi nepřijde nějak přehnaně moderní. Je to "perlička" na vinohradském repertoáru. (85%)

9.12.2015: Toto je velmi dobře napsaná hra a je vidět, že pánové ji mají pod kůží. Především ti starší, ti podávají velmi dobrý výkon. Někteří mladší potřebují větší motiv nebo více krotit svou rozjařenost, ale od toho je režisér(ka). No a to právě považuji za kámen úrazu inscenace. Místy jsem měl pocit, že režie chybí. Když ponechám stranou scénu, pak je zde ne moc dobré svícení a některé situace potřebují větší uzavřenost, než rozestavěné herce po scéně a forbíně (téměř stranou od děje)... To je velká škoda. Myslím, že cena vstupného není odpovídající produktu.

25.11. 2015: Divadelně jednoduché a přiznané, žádné velké efekty. Dobré je využití živé hudby. Celkově hravé a nápadité (štěstí jako konzum a nenarozené děti mne nejvíce baví). Řada kostýmů a situací má vtip. Podařilo se i obsazení. P. Štorková a F. Kaňkovský celou inscenaci utáhnou s přehledem. Pro někoho možná moc velká filozofie. Zaslechl jsem několik rozhovorů, že je to náročné nebo to nedává smysl, já takové pocity nesdílím. Naopak, v Národním divadle se po dlouhé době povedla rodinná inscenace plná humoru a i dobrodružství. Je to nová krev. Snad se nějakou dobu na repertoáru udrží.

19.11. 2015: Velmi literární text, který je pro mne zajímavý více svou stavbou než obsahem (a někdo asi nepřistoupí ani na to) ve velmi chytře pojaté scéně (s povedeným ozvučením) a jednotícím prvkem v kostýmech. První příběh se trochu odlišuje, další dva splývají, což je trochu škoda. Škoda, že v tom není hlubší prolnutí příběhů. Herecky pěkné, ale jmenuji Kateřinu Holánovou, ta mne překvapila a sedlo jí to. Nemohu se ale zbavit pocitu, že tomu něco málo chybělo, ne úplně jsem měl z toho pocit, který mi slibovala anotace inscenace.

11.11. 2015: První dějství ucházející, s výbornými narážkami na Čechova, na které publikum moc nereagovalo. Druhé trochu otravující taškařice, v tu chvíli pro mne hra ztrácela význam (nosné téma), po přestávce se dostavila příjemná změna. Ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že text je nápaditý a má navíc, než na pouhou ilustraci. Přes výtky mne ale inscenace mile překvapila (v rámci repoertoáru divadla). Jednalo se o derniéru a kolik diváků si všimlo "derniérového forku" alternujících hereček A. Elsnerové a A. Černé?

7.11. 2015 (DK): Martin Františák má neuvěřitelný cit pro symboliku od pojetí scény, rekvizit, pohyb, přes hudbu... to mne na jeho práci hodně baví. Líbí se mi souhra herců, jen Hynek Chmelař, tam mi to trochu skřípalo, možná moc velká míra stylizace. Má to určitý nadhled, který nutí diváka k pousmání. Je dobře, že si tato inscenace poradila bez hostů, jak to v některých inscenacích bývá. Soubor sám má co ukázat! (Není dobře co se pak děje za zády diváka a jak se k tomuto souboru přistupuje, když se mu začíná dařit.)

2.11. 2015 (Divadlo v Celetné): Naprosto čistá inscenace, která dává prostor hercům (a to i scénicky). Jednoduchá inscenace bez přílišných aktualizací. Místy improvizovaná a místy si dělající klauniádu z divadla samotného. Byla radost se na to dívat. Ovšem celková výpověď inscenace mi není úplně jasná (a neříkám, že není chyba u mne). Byl to příjemný večer.

30.10. 2015: Na začátku jsem si říkal, jestli se dá porovnávat herecký výkon na velkém a malém jevišti a udělit mu cenu. Každé herectví a prostor má svá specifika. Dá se to, Vilma Cibulková mne o tom přesvědčila. Vlastně jsem ani chvilku nepomyslel na to, že to Vilma Cibulková je, což u dalších tolik nešlo. Příjemné narušení inscenace (a zároveň punc) je Dana Syslová. V té hře je i řada zajímavých myšlenek. Ano, toto stojí za vidění a chápu, že už před 19 hodinou před divadlem stojí nervózní dav diváků a chce už být vpuštěn do prostor divadla.

25.10. 2015, 14.1. 2016: Křehké, poetické, drsné, nekompromisní, pulsující a pro někoho šokující. Střípek poskládaný v bohatou mozaiku (vč. hudby a výpravy). Přes svůj "kabát" si drží důvod, proč to dnes uvádět. Možná ta skutečnost o ponižování jedince tolik publikum šokuje? Pak dochází na rozdělení do tří táborů: ti co s breptáním opustí divadlo během inscenace, ti co netleskají a protestně opouští při děkovačce sál a ty, co to vnímají a berou. Důkaz živého divadla! Ani uvedení v Praze nemělo na růžích ustláno. Na tom textu asi něco bude... ještě nad tím přemýšlím...

23.10. 2015: Inscenace zajímavá výtvarně, některé nápady jsou hravé a vtipné, zajímavě se pracuje s textem. Na druhou stranu mi trochu stále unikala hlavní myšlenka a celé se mi to zdálo jako (jen) jevištní aranžmá. Myslím, že soubor (a i vybraný text) má mnohem větší potenciál. Snad to příště vyjde lépe...

22.10. 2015 (DvD): Mimořádnost v této inscenaci spočívá především v práci s rekvizitami (např.: metry) a promyšlenou loutkou, se kterou se daří herečkám verohodně pracovat a doslova ji v některých momentech oživit. Pak stojí za zmínku světelný design. Režie Zoji Mikotové: smutný příběh podává věrohodně s určitým dětským pohledem, narosto hravě, napínavě, bez náznaku patosu a tíživosti situace nebo konce, který A. Frankovou potkal, o to více Vás to dostihne. Před herečkami smekám, protože to byl koncert! Shrnu to do jedné věty: Páni, tahle inscenace mne hodně překvapila!

16.10. 2015: Hořká komedie. Hořká proto, že to není jen takové jevištní dílko pro pobavení, ale má to přesah, což je dobře. To si inscenace zvládá udržet i přes určitou předvídatelnost některých momentů nebo klasickou archetypálnost jednotlivých postav. Je vidět, že to dámskou šatnu Švandova divadla baví a diváky také.

15.10. 2015: Obdivuji, že s každým projektem se snaží Rosťa Novák přijít s něčím jiným a přistupuje (z mého pohledu) k tomu jinak. Ovšem v začátku jsem se trochu ztrácel, některé texty byly až příliš doslovné oproti uchopení tématu. Některá čísla byla tvrdě ukončena bez dalšího zapojení do děje. KLADY: práce se zavěšenou obdélníkovou konstrukcí byla fascinující jako i Matyášova práce s trampolínou. U momentu, kdy z rodiny na své rodiče nemá nikdo čas si řeknete "ono to vlastně tak je". Místy až folklorní prvky. Finální výstup pánské části souboru s jednou ze stěn srší poctivou divadelností...

9.10. 2015: Někoho neosloví téma, někdo se neztotožní s opakováním situací... ale vzhledem k nasazení všech herců to stálo za vidění a já jsem se bavil. Minulý čas z toho důvodu, že se jednalo o derniéru, škoda. Pavla Beretová hrála s velkou energií a na králíka Tomáše Jeřábka nezapomenete. Více už asi nemá smysl hodnotit.

16.9. 2015: Pro někoho až příliš expresivní podání, které občas nešetří ani jadrným jazykem. Pro někoho i absurdní děj. Chápu, každému podle chuti. Já jsem spokojen. Bylo pár míst, u kterých mi unikal trochu význam. Druhá část inscenace je trochu nastavovanou kaší, dalo by se škrtat. Určitá dravost je místy zcizena vystoupením z role. Výtvarně perfektní inscenace. Bavil mne Jan Meduna a tou pomyslnou třešní dortu je Helena Dvořáková!

20.8. 2015, 25.2. 2016: Co vše je za zdí, o které přemýšlíte, zda ji překonat? Bude to legrace? Jsou tam osobní běsi a strach? Proč muži mají touhu stále si hrát? Musí si muži stále něco dokazovat mezi sebou? Tohle rozhodně stojí za vidění! Až jsem si říkal, že je škoda, že už je konec, ale někdy je dobré v nejlepším přestat a nepřidávat. Reakce publika a závěrečný standing ovation mluví za vše. Budete svědky něčeho hravého, upřímného a pravdivého. S počtem dalších repríz se inscenace stává natolik přirozenou, že se divákům více tají dech.

11.9. 2015 Plzeň, 13.11. 2015 Klicperovo divadlo: Měním své hodnocení na základě druhého navštívení a na domácí půdě. Je neuvěřitelné, jak inscenace na svém domácím jevišti působí jinak! Mnohem intimněji, křehce, vtipně, dojemně, ale přesně (až jsem si říkal, že takové divadlo má smysl dělat). Obsazení Taťány, Olgy, Oněgina a Lenského se povedlo. Baví mne momenty, kdy je divák v očekávání (třeba výstřelu) a ono je to jinak. Bavilo mne, jak si hradecké publikum (z velké části) se svým souborem rozumí. Škoda, že hostování na festivalu v Plzni nemělo takový punc / šťávu.

4.9. 2015 - Divadlo v Celetné: Vyprávění příběhu z herecké šatny s živou hudbou a nápaditou filmovou dotáčkou. Každý z nás je tak trochu Don Quijote. Každý tak nějak bojuje s větrnými mlýny. Proč ne. Pro soubor má tento kus ještě trochu jiný vnitřní význam. Rozhodně to není inscenace plna patosu, ale plna nadsázky a nadhledu. Velký podíl na tom má Kryštof Rímský. A z těch všech Quijotů překvapí nejvíce ten Jana Plouhara, protože ukázal, že má i jinou polohu herectví, než je u něj zvykem.

16.8. 2018: Inscenace využívající plně princip OH, kouzlo parku a jeho proměn podle potřeb situace. Jen by se trochu lépe mohlo pracovat s hloubkou parku a světlem (jako v jiných inscenací téměř stejného tvůrčího týmu = Robin Hood, Macbeth...). Řada scén je efektních, mají nápad, spád nebo humor. Ovšem dost to celé shazuje až přílišná lidovost, dvojsmyslnost a hraní na diváka. Za mne má Martin Glaser větší smysl a představivost pro divadlo. Herecky několik zajímavých výkonů, jiné skřípou na hraně taškařice. Kdo to drží a táhne je Taťána Kupcová!

9.8. 2015 - Divadlo v Celetné: Velmi jemné, ale zároveň drsné. Publiku a ani hercům už vůbec ne ulehčující situaci, protože to chce vysokou koncetraci, bdění a ochotu si tu skládačku pěkně poskládat. Není to nějak akční, jedná se o vyprávění, které mne bavilo poslouchat, vlastně jsem to skoro hltal. Velký podíl na mém zaujetí má i jednoduchá a fungující výprava. Je to kolektivní práce a chválím celý tým, ale přeci jen z mého pohledu Magdaléna Tkačíková byla trochu více tahounem celého příběhu.

6.8. 2015: Poměrně dobrá hra s dobrý hereckým obsazením, kterému režie zůstala něco dlužna (z mého pohledu). Některé situace jsou až příliš vláčné ne ne moc uvěřitelné. Pár jich potom vysvětlilo další jednání. Je to škoda. Volba hry mne překvapila. Ungelt, z mého pohledu, přináší jiné kousky (to ovšem není myšleno jako výtka, ba naopak). Možná venkovní prostor je pro toto komorní drama moc velký?...

29.7. 2015: Líbí se mi, že se R. Novák snaží v rámci své práce přijít s něčím novým. Proti naplněnému a košatému Risku je tu něco komorního, sevřeného, více koncetrovaného. Výtvarně a hudebně moc vydařené, pomáhá tomu u surové prostředí Jatek 78. Pravdou je, že některé výstupy nejsou tak intenzivní a podmanité, ale nenudí tolik, aby Vás to "vykoplo zpět do reality". Rozhodně kousek, který něco říká a není to jen show a stojí za vidění, ač jsem čekal něco více niternějšího a mezi aktéry dravějšího, vzhledem k tématu a anotaci.

1.7. a 10.7. 2015, 5.8. 2016, 24.8. 2018 : Mne to bavilo! Nejprve je to pubertální, s nadsázkou, ale kdo pozorně poslouchá, pořád je tam podtext a postupně to houstne. Finále dojemné a nápadité. V inscenaci je řada zajímavých nápadů, které dotváří celkový obraz (někdy vtipně, jindy dojemně). Tak trochu celé jako sen. Scéna vhodně řešena pro převoz na jiné místo. Nápaditá hudba a choreografie a velmi dobrý výběr ústřední dvojce (jako Julie T. Voříšková). V kontextu celého projektu za mne inscenace, která mění můj názor na LSS.

12.6. 2015: Místy vtipné a dobře ironizující divadelní prostředí, místy moc povídavé. Některé situace se trochu vytratí a nejsou dotažené. Ovšem soubor na sebe hodně slyší a funguje jako tým, což celou inscenací posouvá k lepšímu výsledku včetně překvapujícího (a za mne velmi vydařeného) závěru.

22.5. 2015: Kdo zná práci D. Špinara, pak je překvapen, že zde trochu obrací své běžné postupy a po přestávce přichází naprostá čistota. Chybí v tom disco koule, mikrofony jsou. Herce bych jmenoval asi všechny, protože opět se ukázalo, že soubor ND není tak zamrzlý a dá se s ním pracovat, byla to radost sledovat. Řada jmen se opakuje v příspěvcích dalších diváků a s tím souhlasím. Text hry je možná trochu upovídaný a na někoho chaotický, ale soubor si s tím poradil. Mile to překvapilo a bavilo.