Jirkan

Vojta Dyk jako herec pozoruhodně roste. S Pavlou Beretovou se báječně dopňují, asi tu vznikl další nerozlučitelný jevištní pár. Nezapomenutelné v inscenaci jsou Runa (J. Tesařová) a Nyola (M. Málková). Hudba se velice povedla. Ti, co inscenací zastracují jen díky tomu, že tam není Sukova hudba, dělají chybu. Scéna je velice zajímavá, neuvěřitelně doplňuje iluzi inscenace. Pokud si chcete užít plně její efekt, pak si kupte listky do posledních řad v přízemí nebo na balkóny.

Dlouho mne v divadle nic tak nerozložilo (myšleno v dobrém)...

AKTUALIZACE 25.3.2010: Jedna z nejlepších inscenací, které Fidlovačka připravila. Už jsem ji viděl 3x. Viděno 16.1., 10.2., 11.6. 2009 a 24.3. 2010. Obsazení sester je dobře zvolené. A. Černá si publikum podmaní a Z. Vejvodová je více a více zajímavější. M. Randová si hodně užívá poslední výstupy a k tomu všemu řada dalších zajímavých hereckých výkonů. Inscenace jde z "vykreslenosti" do "současnosti". Závěrečný obraz sester je opravdu dojemný. Děkovačka byla vždy dlouhá.

5.10. 2011 - Tato inscenace navštívila Prahu mnohokrát, z toho množství zájezdů jsem zašel celkem 4x se podívat. Myslím, že to o inscenaci říká hodně. Vždy jsem vzal někoho s sebou a pokaždé bylo nadšení z toho, jak je možné udělat klasiku "tak trochu jinak". Moc se mi líbí samotný text a musím říct, že perfektní je i obsazení. Čtvrté návštěvy jsem se bál, že už tu inscenaci moc znám a už mne to nebude tolik bavit, ale stejně jsem se zase nechal strhnout :-).

19.1. / 19.2.2010 / 22.2. 2012: Vrátil jsem se ze Švandova divadla, kde jsem viděl něco neuvěřitelného, divadelního, krásného, tak nahánějící smích, husí kůži i pláč. Nevěřil jsem vlastním očím, jak silné může být divadlo, takový pocit nedokáže dát každá inscenace. O přestávce se mluvilo o tom, jak je to dojemné, po představení na zastávce jak je to nádherné. Děkovačka nebrala konce (publikum se vždy zvedlo). Smekám před herectvím paní Marie Málkové a Věry Kubánkové. Dobré je i to, že žádná postava v inscenaci není "černobílá".

1.4. 2010 a 13.5. 2010: Nemá se srovnávat a ani nebudu (s isncenací v Dlouhé), inscenace jsou naprosto rozdílné, verze od Kašpara mi sedně osobně víc. Pochválit musím hudební, výtvarnou a pohybovou stránku, je tam hodně nápadů a skvělých obrazů (např.: veřejné puče, požár a další). Na malý sál velké divadlo, které se opravdu povedlo. Nejvíc mi v paměti zůstane asi Marek Něměc a Monika Zoubková. Jen někteří diváci asi budou inscenaci vyčítat její délku, mne to nevadí (jsem asi divadelní blázen).

15.6. 2010 (Divadlo v Celetné) - pro mne velké překvapení. Propracováná režie, perfektní výtvarná, hudební a pohybová stránka, silný příběh odehraný šikovně M. Rumlem a V. Kubařovou (je vidět velká souhra). Zaujme také K. Frydecká jako Alanova matka. Inscenace plně divadelní s vrcholící první i druhou částí. Kdo viděl, tak vím o čem mluvím, kdo neviděl, tak má smůlu - toto byla derniéra, škoda. Vzpomínat můžete na http://www.alternativatv.cz/encyklopedie/play/7169/

22.8. 2010, 17.7. 2011: Těžko se hodnotí takové divadlo, jaké se odehrává před Otáčivým hledištěm a pak ještě, když jste na takovém divadle prvně. Mne to rozhodně uchvátilo od začátku. Inscenace měla perfektní kouzlo, povedená hudba, herecké výkony také dobré. Obdiv má také technická složka za rychlost úprav terénu. Do paměti se mi hodně vryje začátek. Některé scény jsou opravdu hororové. Asi to dám další léto znova. A zašel jsem, došlo k přerušení představení vlivem deště, ale dohrálo se a byl to opět příjemný večer.

15.9. 2010 (Divadlo v Celetné), 4.7. 2013 (Hrad Kost) - tak tohle jsem opravdu nečekal! Hostovací štaci Boleslavského souboru v Praze jsem zakončil touto hrou a od začátku do konce ji sledoval tak, že jsem téměř místy nedýchal :-). Je to vyjímečné představení. Perfektní je vizuální stránka inscenace (pohyb, světlo, zvuk). Druhá půlka má neuvěřitelný spád. Rozebírat jednotlivé herecké výkony nechci, protože je to opravdu hodně kolektivní práce. Rozhodně řadím mezi inscenace, které chci vidět znova!

5.2. 2011 (NS), 20.12. 2011 (ŠD): Pro mne velké překvapení, inscenace s divákem "čaruje" už od začátku. Mikulášek opět ukazuje, jak si umí hrát se slovem, pohybem a řadou rekvizit a zaplním tím celé jeviště (s logikou, nikoliv předvádením se). Opět jeho inscenace má silnou výtvarnou stránku. Líbí se mi, že zde není snaha vytvořit V+W, ale že se tu opravdu jedná o obsah. Závidím Brnu tak zdařilé dílo. Z Mikuláškových režií, které jsem již viděl, řadím tuto inscenaci k těm nejlepším.

5.4. 2011, 27.10. 2013 - Divadlo Archa: Morávek se mi spíše líbí v práci na vlastních adaptacích než při režii již napsaných her. Tato inscenace rozhodně nikde nevázne, je opět plna metafor, hudby a zvuků, emoce na naprostém vrcholu. Skvělé herecké výkony. Líbí se mi i kostýmy. Závěr opět strhující. Byl to zase jeden pěkný zážitek z hostovačky a po delší pauze něco pěkného od Morávka. / Za dva roky inscenace dozrála jako víno, nepřišla mi už tak trvdá. Z pravidelného navševování Husy v Praze přicházím některým členům souboru více na chuť. Těším se příště.

30.5. 2011: Jdu s hodnocením hodně vysoko. Mám rád druh této dramatiky a myslím, že se v Divadle v Dlouhé podařila hodně pěkná inscenace. Počátek toho je už ve využití sálu, což má své kouzlo, následuje výtvarné řešení a pak samotné herecké výkony. Ze všech čtyř herců zmíním především Helenu Dvořákovou a Marka Němce - smekám před výkony této dvojce! Pro mne jeden z největších divadelních (činoherních) zážitků této sezony. Určitě zajdu (minimálně) ještě jednou. (P.S.: dokonce se mi i dobře sedělo :-)).

13.4. 2012, 15.2. 2013 (Divadlo Archa): Teda toto jsem nečekal! Anna Petrželková má hravou představivost a tvoří krásné situace. Skvěle pracuje s hudbou. V tomto případě narazila i na moc dobře napsaný text. Inscenace Vás pobaví, ale místy i naskakuje "husí kůže". Ivana Hloužková předvedla neuvěřitelný herecký výkon! Už její příchod na jeviště značil, že to bude hodně dobré. Hluboce smekám! Děkovačka bouřlivá a na činohře křičet "bravo" jsem už dlouho neslyšel. To nemluvím o tom nadšení publika po představení v šatně.

2.11. 2012 - Divadlo Komedie: JO! Chápu, že režie J. A. Pitínského jsou pro někoho za 0%, ale toto se (dle mého) povedlo! Na jeho poetiku živá inscenace, téměř až "taneční". Vše začíná z vesela a dramaticky přituhuje. Dějově moc pěkně vystavené. "JO!" za dnešní večer si zaslouží hlavní představitelé J. Josková a T. Šulaj, krásná práce. Především proměny postavy J. Joskové (Karla). Já se bavil celý večer. Moravo, gratulace! Doufám, že podobný živel se podaří J. A. Pitínskému také někdy v Praze.

7.11. 2012: Životní role Zuzany Onufrákové! Její MM je vydařená postava, žádná doslovná kopie, ta na jevišti žije po svém. Překvapením pro mnohé musí být i její (velmi příjemný) hlas. Velkou oporu má v hereckých partnerech. Apolena Veldová a David Punčochář odehrají řadu postav ze života MM, všechny jsou takové karikaturní figurky, ale žádná z nich není herecky přehnaná. Doplněním (třešničkou na dortu) je živá hudba Jakuba Kudláče. Vyzdvihnout musím i nazvučení inscenace. U Švandů je zaděláno na diváckou hitovku. (Mne se to hodně líbilo, určitě ještě zajdu.)

1.3. 2013 - Divadlo Hybernia: Byl jsem zvědav, jak se inscenace popasuje s prostorem divadla. Možná by to chtělo trochu zapracovat na zvuku. Ale to, co uvidíte, tomu neuvěříte! Na 3 hodiny jsem se stal dítětem a užíval jsem si to, všemu jsem věřil, nestydím se za to a sledoval jsem to asi s otevřenou pusou. Jmenovat v tomto případě by bylo nevhodné, práce všech byla perfektní a funguje jako celek, ale přeci jen zmíním Moniku Absolonovou, která mne hodně překvapila a Dušana Vitázka - jeho výkon vynikající. Brno pražské muzikálové produkci natrhlo... ;-) Viděl jsem (konečně) muzikál! Bravo!

10.4. 2014: Taková trocha brutality tak trochu brutální formou. V inscenaci jsou místa velmi vtipná, ale celkově z tématu mrazí, žádná velká sranda co do obsahu, ale Mikulášek opět přinesl svůj nadhled. Řadím mezi jeho nejlepší inscenace. Povedl se hudební výběr. Herecky velmi zajímavé. To "divadlo" za sklem mne opravdu velmi bavilo. Troufám si říct, že je to vymakané! Tato inscenace do Disku měla přijít dříve, než (skoro) na konci sezóny.

16.5. 2014, 18.10. 2015 (DNV): Zaujal mne děj a jeho vystavení. Nečetl jsem knihu a "hltal jsem to". Nejprve jsem si myslel, že v některých jednáních postav jsou chyby, ale jednotlivé slupky se odkrývají postupně až do konce. 2 díly - na autobusové zastávce o hledání hodnot, sebe sama, o společnosti; v Kolumbáriu o rozřešení příběhu o završení toho, po čem se pátrá a něco navíc. Z herců: H. T. Briešťanská, M. Bačíková a H. Čermáková, P. Vacek a J. Leflík. Jedná se o velký a kolektivní kus, takže všem všechna čest! Další vyprávění o této inscenaci je na dlouho.

22.11. 2014, 11.9. 2015 (Plzeň): Komicky drastické! Je Brecht autorem klasickým nebo moderním? Je několik sprostých slov a náznaků sexuálnosti něco nepřípustného na jevišti? Má inscenace být naprosto jasná nebo si na jevišti můžeme dovolit několik metafor ve smyslu rozpadajícího se nábytku jako rozpadu společnosti a co potom, když nám na hlavu padá strop a všichni utečou? Myslím si, že si Anna Petrželková rozumí se souborem SD, ale překvapilo mne několik reakcí diváků. Přitom je to divadlo tak vyhlášené. Já jsem spokojený, mne se to líbilo a pokud to Prahu navštíví, rád půjdu znova.

10.3. 2015, 25.9. 2017: Osobně-profesní výpověď Dory Hoštové. Tak trochu ze života uměleckého tvůrce a o vztahu mezi mužem a ženou a na závěr kýč v podobě deště. Ovšem vše je trochu jinak! Nahlédněte pod pokličku tvůrcům! Je moderní tanec opravdu tak obstraktní? Jaký je vlastně tvůrčí PROCES? Kroho to více štve - umělce nebo diváka? Co dokáže v choreografii udělat změna žánru hudby?... Velmi poutavá inscenace, kde pro mne nebylo hluchého místa! Vedle obsahu velmi zajímavá forma a interpretace. Bavil jsem se, ale zároveň je z toho jasné co tím chtěl autor říci. Ještě jednou (minimálně), prosím!

20.8. 2015, 25.2. 2016: Co vše je za zdí, o které přemýšlíte, zda ji překonat? Bude to legrace? Jsou tam osobní běsi a strach? Proč muži mají touhu stále si hrát? Musí si muži stále něco dokazovat mezi sebou? Tohle rozhodně stojí za vidění! Až jsem si říkal, že je škoda, že už je konec, ale někdy je dobré v nejlepším přestat a nepřidávat. Reakce publika a závěrečný standing ovation mluví za vše. Budete svědky něčeho hravého, upřímného a pravdivého. S počtem dalších repríz se inscenace stává natolik přirozenou, že se divákům více tají dech.

22.1. 2017, 5.5. 2017: Inscenace, která mne pohltila od samého začátku, nedala mi vydechnout a jediné na co jsem myslel byl fakt, aby to neskončilo. Díky předloze jsem se přesvědčil o tom, že Lenka Vagnerová netvoří pohyb pro pohyb, ale vše dává smysl a promlouvá. Viděl jsem všechny její současné inscenace a stejně mne některé nápady překvapují a fascinují. Vše maximálně propojeno s jednoduchou výpravou a velmi povedenou hudbou. O výkonech nemluvě, ale přeci jen Andrea Opavská mne tentokrát uhranula. Pro mne taneční inscenace roku a těším se, až zajdu znova.

27.5. 2017: Za sebe si dovoluji tuto inscenaci označit jako činoherní inscenaci roku a to z několika důvodů: uchopení tématu, dvě naprosto rozdílné části inscenace spolu neuvěřitelně fungující, výtvarná stránka a především herecký výkon P. Staňkové. Ta pro mne byla největším překvapením a její práci jsem si užíval! Překvapují mne některé ohlasy publika. Myslím, že ve Slováckém divadle opět vznikla výjimečná inscenace. Doufám, že vyjede ven a objede několik měst, festivalů a třeba se toho "kouzelného" divadla dočká i Praha.

18.11. 2017 - Dejvické divadlo: Humor. Groteska. Ironoje. Parodie. Směšnost. Mrazivost. Společenská trapnost. Vulgárnost. Morbidita. Rozklad společnosti. Anna Petrželková se projevuje jako mistr nástupů. Už několikrát se mi stalo, že hned v prvních vteřinách odhanete celou inscenaci. Obdiv všem hercům. Dovoluji si napsat, že je tato inscenace baví. Když máte k ruce herce, co tak dobře ovládají své hlasy a pohyb (a to i na menším prostoru, než je inscenace uváděna)... Ano, několikrát již zpracované téma, ale asi je to třeba. Bavil jsem se! Za vrcholnou scénu považuji "galerii".

Rozhodně to nutí k zamyšlení a musím říct, že si s tím realizační tým hodně vyhrál. Inscenace je plná zajimavých prvků.

28.2. 2011 - deriéra - zvyšuji hodnocení, inscenace mne dostala, škoda, že jsem viděl jen 2x. Lucie Juřičková výborná. Kladně hodnotím výtvarnou a pohybovou stránku. Dostala mne scéna, kdy Kaa přitáhne svou už "starou" matku za ruku, vláčí ji po zemi. Hodně dělá text, ten se fakt povedl (včetně překladu). Jen je to inscenace u které musí divák myslet a to se teď v divadle nenosí... což je škoda...