Jirkan

3.4. 2012 (Divadlo v Celetné): Šel jsem kvůli tomu, že je to Mikulášek s Bezruči, ale nic jsem nečekal a přišlo jen velké překvapení. Moc se mi to líbilo a zobal jsem všem protagonistům z ruky (v čele se S. Krupanskou a T. Vilišovou a T. Dastlíkem). Režie mne hodně překvapila. Mikulášek zachovává svoji stylizaci a metaforické promlouvání, ale herci mají mnohem větší prostor na "rozehrání se". Řada obrazů je opravdu velmi emotivních (až někdy drsných). Inscenace má dobrý spád. Víc takových kousků v Praze, prosím. Dávám skoro 100%.

15.4. 2012 (Divadlo Archa): Začíná se mi práce J. Mikuláška poslední dobou líbit více. Líbí se mi jeho nápady, přístup k hercům a látce. Více ve svých inscenacích si hraje se symboly a využívá multimediální techniku (pro smysl detailu). Opět ve skvělé výpravě M. Cpina připravil řadu velmi zdrařilých obrazů. Celou tuto práci tentokrát podtrhuje i skvělá hudba P. Hromádky. Herecky vyrovnané, ale nejvíce mne zaujala P. Bučková. Celé "víkendové" hostování považuji za velmi zdařilé :-). Těším se na další!

18.5. 2012: Dávám téměř 100%. Pro mne naprostá divadelnost. Výborný nápad pozvat na hostování P. Kheka. Líbí se mi jeho rozehrané režie a Želary to jen potvrzují. Vše začíná u výtvarného pojetí. Zdařilé využití prostoru, Rokoko zrovna není (dle mého názoru) ideální. Pokračujeme přes světla, hudbu, až po herecké výkony. Žádný z výkonu nebyl rušivý (ani ty dětské). Doufám, že MDP najdou ještě příležitost pro tento tvůrčí tým. Viděl jsem v MDP řadu inscenaci, ale tuto řadím k nejlepším.

4.10. 2012: Lákadlem pro mne byl režisér inscenace a ohlasy v médiích, jinak bych si inscenaci asi nevybral. Musím říct, že jsem se celou dobu "bavil". Líbí se mi forma inscenace. Jednotlivé příběhy jsou zajímavě vystaveny z různých pohledů a proloženy fakty a názory místy dost ironicky, někdy mrazivě fakticky. Pěkně zahrané, ale pánská část souboru byla o něco silnější, než dámy. Pochválit musím také výpravu. Doufám, že se podaří uskutečnit ještě několik repríz, určitě stojí za vidění. (Dokumentární divadlo žije.)

28.10. 2012 - Nová scéna: Štěpán Pácl by měl pracovat tímto způsobem. Já, jako divák, jsem spokojený, pobavil jsem se a viděl jsem inscenaci, která měla hlavu i patu. Hodně této inscenaci pomáhá výtvarné řešení a klobouk dolů před herci (především v druhé části). Dobře se tu pracuje i se světlem, hudbou a zvukem. Režie přinesla do inscenace několik nápadů, které nechci prozrazovat, to by pak byla pointa pryč. Najdete tu i několik vtipných odkazů na další "Čechovky". Herecky zdařilé, především L. Bělašková, J. Fišar, A. Gasnárková (ta zvádá dobře udržet komiku na uzdě). Doporučuji.

16.11. 2012: To je věc, která je místy vtipná, místy roztomilá a místy docela drastická. Líbí se mi celková emoce, která z inscenace vychází a drží se až do samotného závěru. Ročník se ukazuje ve velmi dobrém světle. Převapilo mne jejich pohybové a pěvecké nadání. Pro mne to byla příjemná hodina a kousek, nechám to ještě v hlavě "uležet", ale myslím, že to ještě jednou dám.

22.1. 2013: Milé překvapení a rovnou přiznávám - chci nášup, ještě kousek, bylo to málo :-). Práce Lenky Vágnerové místy popírá základní fyzikální zákony gravitace. Vizuální zážitek, který Vás upoutá. Výborné výkony. Místy mi to připomíná práci souboru "Philippe Genty". Vážnost střídá i velmi vydařená komika. Ivan Acher připravil zajímavý hudební podklad. Určitě doporučuji zajít, nemá cenu to více popisovat, každý si tam najde své a po svém si to vyloží.

25.1. 2013: La Putyka = vyzkoušíme si, co můžeme, kam až zajdeme, co na to divák; UP´END´DOWN = funguje to a dejme tomu hlubší děj; Slapstick Sonata = teď vylepšeme techniku a pokusíme se zajít dále, přitvrdíme, to dáme = tak vnímám inscenace tohoto souboru. Začínám mít pro tento soubor velkou slabost. Je vidět, že je to baví a dělají to proto, že chtějí. Dnes jsem se bavil a užíval jsem si to, bylo to moc fajn. Některá čísla dech beroucí, jiná opravdu vtipná (ne trapná), další dojemná. Čas rychle utekl. Jen tak dál a držím palce!

20.2. 2013 - La Fabrika: Opět si Daniel Špinar vzal společenské téma a vážné věci podal tak trochu nevážně. Je tu nadsázka, humor, trochu provokace a satira. Opět se budu opakovat, jak výborně umí pracovat s herci, všichni tři protagonosté si celou tu hodinu a kousek užívají. Jen je vidět, jak se doba rychle posouvá, protože řada "věcí" dnes už funguje trochu jinak, ale to vůbec nic neubírá na velmi příjemném zážitku... Romea a Jůlii už asi uvidím jinak, scénu s chatem jen tak nezapomenu (velmi silná). Reakce publika u polibku Vojtěcha a Lukáše potěšující, publikum také žije! :-)

27.2. 2013: Text je zajímavě postavený, obsahově je to na můj vkus moc velký "americký" příběh, ovšem co se z toho podařilo dostat je "diamantem herectví". Výkonům obou protagonistů nemám co vytknout a líbí se mi, jak se jejich role postupně obrací. Jejich práce je přesná, úpřímná, neošizená a procítěná. Vše podtrhuje (téměř) "nulová" výprava. I režie si s textem pohrává. Mám rád, když není doslovná a podporuje tak diváka k přemýšlení. Zdařilý je i překlad, který působí (na použitou mluvu) přirozeně. Já si večer užil! Jen mi přijde, že přestávka v tomto případě není třeba.

11.9. 2013: Nemohu srovnávat s literární předlohou a ani bych nechtěl. To co jsem viděl bylo silné. Karel Dobrý se během večera hodně mění. Chvilku Vás baví, pak z něho mrazí a bojíte se. Navíc má dar, že dokáže s publikem navazovat (až pichlavý) oční kontakt, takže máte pocit, že opravdu mluví s Vámi (a vy se na něj ale nechcete dívat). Prostředí to vše navíc podtrhuje a to, co prožijete v několika momentech v hledišti... No, opravdu totální divadlo.

18.9. 2013: Jak je možné, že dva režiséři v téměř stejné době vezmou Ibsena a jeden se z toho pokusí udělat "klasiku" (a to se nepovedlo) a druhý jde na to z jiné strany a podaří se mu tak současná, aktuální věc? Jak je možné, že Nebeský vezme do rukou klasiku, jako Král Lear, a rozloží ji do základu a vezme klasiku, jako Eyolfek, a vytvoří inscenaci, která hýří humorem, napětím a akcí? Je pravda, že v tomto případě se velmi zdařilo obsazení. Inscenace pro mne neměla hluché místo a sledoval jsem ji se zaujetím. Vydařený večer.

13.10. 2013: (skoro 100%) Divadelnost Pavla Kheka mne, jako diváka, velmi oslovuje, baví a vyhovuje mi. Je to setkání s několikátou jeho inscenací a opět mám stejné pocity nadšení. Už teď se těším na další kousky. / Manon = Vydařené herecké obsazení. Jednoduché výtvarné pojetí založené (především) na herecké akci doplněné (choreografickým) pohybem a převedení do současnosti dává inscenaci kouzelný punc divadelního vidění. Vše je dovoleno, pokud je to smysluplné (a to zde funguje).

15.11. 2013: Nějaký návod jak hodnotit divadelní solo (hlavně co do obsahu)? Proč vlastně na to jít? Na herce, na příběh? Vl. Marek je neuvěřitelný živel, snadno mu zobete z ruky. Výhodou je jeho vlastní text, který mu sedí. Loutky, muzikál, kabaret, balet, činohra s porcí lásky, vášně, dravosti, dramatu ale i humoru a sakrasmu a k tomu něco z vlastního já. Vedle této herecké jízdy rád budu vzpomínat na tu velkou závěrečnou scénu! Zaslouží si více diváků... Proč jsem to chtěl vidět? Spojeni Špinar a Marek je více než lákavé a k tomu (zase) Salome, co dodat víc...

28.11. 2013 - Divadlo v Dlouhé: Čekal jsem šílenější rej od Davida Drábka a překvapivě se dost drží dějové linky. Místy je humor na hranici, ale tak už to v jeho inscenacích je. Nápad kabaretu chválím. Část od Richardova snu, přes Shakespeare x Marlowe po "království za koně" = vyvrcholení inscenace. Vedle výpravy a hudebního (i ruchového) doprovodu nelze nezmínit Pavlínu Štorkovou! Bavilo mne i pánské obsazení ženských rolí, a to především Sklenářova Lady Anna. Matěj Anděl - o tom také ještě uslyšíme. Celkově jsem byl mile překvapený a dlouho jsem si "drábkovinu" tak neužil jako dnes.

15.1., 27.12. 2014: Velmi promyšlená režijní koncepce a dramaturgická úprava, která dává smysl a v některých místech více podtrhuje význam textu. Psychologická tragikomedie s trochou hororu. V první části jsou ironické a kritické momenty, kterým se zasmějete, v druhé pak už tuhne úsměv. Bez patosu, vše přirozeně, sehraně. Povedených nápadů je tam mnoho, povídat bych mohl dlouze. Za pozornost stojí herecké výkony. Mnozí velmi příjemně překvapují, především Patrik Děrgel a Petra Hřebíčková! Než o tom dlouze vyprávět, tak raději říkám: BĚŽTE na Hamleta do Švanďáku, nebojte se "klasiky", nenudí!

12.2. 2014, 9.10. 2016: V Praze je dost divadel, ale musel jsem na výlet a vyplatilo se. D. Špinar opět naservíroval příběh s nadhledem, humorem, ironií, ale i s veškerou pokorou k předloze a logičností děje. M. König působí celou dobu velmi přirozeně, ale zároveň je v něm něco zvláštního. Ve spojení se Z. Mixovou je to neuvěřitelný divadelní gejzír! Její Virginie je postava, která projde výraznou proměnou a publikum to dnes vycítilo. Krásná práce. Výprava (vč. světel a dalších nápadů) s pojetím příběhu a hereckou prací funguje. Ano! Pobavil jsem se a ještě budu o tom přemýšlet.

19.3. 2014: Pro J. Heřmana velmi zdařilý činoherní debut. Podobná témata mu nejsou cizí a umí s nimi pracovat (viděl jsem hodně jeho inscenací). Velký kus práce zde odvádí jeho věrný tým výtvarníků. Jeho zkušenost s operou se projevuje v davových scénách, kde Vám nic neunikne, takže pradleny a rituál v II. dějství si užijete, to jsou momenty maximálně divadelní. Hodně zajímavé je pojetí vztahu tří hlavních postav. D. Verzichová hraje s dívčím naivním šarmem a energií. Pozornosti neujdou ani další herci, za všechny jmenuji alespoň M. Töpferovou, J. Huška, T. Vitů a D. Bambasovou.

30.4. 2014: Když jsem se dozvěděl, že tuto inscenaci MDP uvedou, obsazení V. Gajerové a A. Procházky bylo první, co mne napadlo. Vyšlo to. Funguje to! Včetně V. Kubařové (ta mne hodně tentokrát zaujala) a V. Dvořáka. Souhlasím s názory, že po herecké stránce je to velmi vydařené. Pokud dosáhnete pocitu, že vidíte před sebou Marthu a George a ne V. Gajerovou a A. Procházku, pak gratuluji, tomu říkám maximální divadelnost. Na vulgaritu textu nehleďte, není prvoplánová a funguje. Sama o sobě je hra drsná. Tentokrát chválím i za obsah programu k inscenaci.

18.6. 2014: Soubor ŠD mne baví víc a víc. Zase jeden velký úkol (co se především prostoru týče) a musím říct, že je toho plně využito. Uvidíte Švandovo divadlo z "druhého břehu", už to je zážitek. V samotné inscenaci D. Gombár nešetří herce ani diváky. Inscenaci naplnil expresí, pohybem, symbolikou i humorem. Je to opravdu drsná groteska a pro někoho možná velké sousto. Místy celá inscenace působí dost improvizovaně. Jmenovat herce nebudu, protože toto považuji za kolektivní dílo o tom, jak jedno jedince může společnost a její nároky zničit.

24.10. 2014: Mimořádnost této inscenace je v práci souboru ŠD. Neuvěřitelná souhra a vzájemná důvěra. Téma je přesně na té tenké hranici, kdy už to může být ostudné, ale všichni to umí udržet tak, jak to má být. Byl to silný zážitek, co vyvolal řadu myšlenek a otázek, ale nejsem si jist, jestli to chci podstoupit ještě jednou. Soubor pod vedením D. Gombára sleduji a baví mne, takže dnes to pro mne bylo mimořádné a někteří překvapují v této inscenaci velmi. Ať si říká kdo chce co chce, tahle parta je pro mne jeden z nejzajímavějších souborů v Praze.

16.1., 2.5., 19.12. 2015: Karel Dobrý zapracoval na své roli Othella, další repríza byla mnohem lepší a propracovanější! Vedle jeho výkonu nelze přehlédnout A. Švehlíka - není malých rolí. Šašek sice působí jako "pěst na oko", ale beru to jako účel a ten kontext něco do sebe má (vč. obsazení). Pomyslnou třešní na dortu je M. Borová! Asi nejlepší její herecký výkon, který kdy předvedla v ND. Nikdo v inscenaci není pozadu a jmenovat vše tu nelze. Pro mne vše funguje, příběh se pěkné skládá. Asi zatím nejlepší režie D. Špinara v ND.

20.2. 2015: Od začátku do konce mne to bavilo, vše dávalo jasný smysl, fungovalo to, bylo to propracované a živé. Vedle práce s prostorem stojí za zmínku hudba a projekce. Právem má soubor úspěch na zahraničních scénách a je dobře, že takové divadlo u nás vzniká. Už si vybírám další kus na který zajdu.

14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!

3.4. 2015: Možná dobře, že jsem od premiéry počkal. Je to zážitek! Sama hra je dobře napsaná a když se kolem ní sejde parta, jako v tomto divadle, pak i přes téma (které je drsné) máte dobrý pocit, že to byl fajn večer, protože to prožijete s herci. Lucka Žáčková pro mne není neznámou herečkou, ale zde mne hodně překvapila! Výborný také Jan Hájek. Ovšem perfektně je doplňuje Marika Procházková, bez ní by to tak nešlapalo. (Jen škoda, že s motivem vlaku se nepracuje více, třeba při zatmívačkách).