Jirkan

22.5. 2013, 14.6. 2017: Pro mne Cirk La Putyka profesně jen roste. Je to zatím nejdelší projekt. Dá se říct dva samostatné kusy, takže se to "neokouká". Myslím, že z nového cirkusu je zde toho nejvíc. Pochválit musím i hudbu. Vedle veškeré zábavy, kterou inscenace přináší, Vás to nutí přemýšlet, smát se nebo dojímat se. Zajímalo by mne, kam až chce jednou Rosťa Novák zajít. F A N D Í M !

17.7. 2013: Toto bylo moje první setkání s LSS. Nechal jsem se utáhnout na D. Špinara a jeho neotřelý pohled na klasiku a vyplatilo se. Bavil jsem se a humor v této inscenaci je tak akorát. Velké "+" za vykreslení vztahu Kateřiny a Petruchia. Chování Kateřiny zde má svůj důvod a její zkrocení jsem bral jako pochopení se s Petruchiem. To je (dle mého) problém textu a D. Špinar si s tím s herci poradil velmi pěkně, jako se závěrečným monologem Kateřiny. "+" J. Stryková, L. Štěpánková, R. Zach, M. Ruml, výprava a hudební výběr. "-" ozvučení ano, ale asi by to chtělo řešit trochu jinak.

10.9. 2013: V první řadě je třeba si říct, že se celá inscenace opírá o velmi výrazné a schopné divadelní osobnosti, které se mohou opřít o velmi zdařilou hudební stránku a všechny ty "šílené" nápady si užívají a to dokážou přenést do publika. Toto je představení, které Vás chvilku baví, chvilku Vás mrazí a chvilku Vám (záměrně) servíruje trapnost... Tak jsem si tak po představení říkal, že tou ústřední figurou může být kdokoliv, takový koloběh života plný radosti, trapnosti a starostí.

10.10. 2013: Tady je pěkné, jak inscenační tým boří mýtus prostoru Stavovského divadla a činoherního souboru ND. Byl jsem překvapený, jak živě publikum reaguje, to jsem nečekal. S radostí jsem sledoval práci všech herců, nikdo nevyčnívá. Je to opravdu vyvedený kousek, bavil jsem se. Jistě, Havlův text a Pařízkova režie nezaručují fraškovitou řachandu pro zájezdy diváků, ale o to si vážím inscenace více. V rámci průřezu práce činohry ND doporučuji, Dočekalova snaha pozvat zajímavé tvůrčí osobnosti se v tomto případě vydařila.

31.10. 2013: Fraška plná absurdit na témata, která některým nemusí být příjemná (a chápu, že to ve své době vyvolalo trochu rozruch), ale věděl jsem co mne čeká a... bavil jsem se! Obsazení se vydařilo. M. Finger hraje s určitou suchostí a vážností, to komiku ještě podtrhuje. G. Míčová vydá neuvěřitelné množství energie. Byla by škoda nepochválit i ostatní, ale není tu tolik prostoru. Lví podíl na fungování inscenace má scéna K. Polívkové a M. Čičvák toho dobře využívá. Fraška je řemeslně náročná, režie navíc míchá koktejl s prvky grotesky, dramatu, hororu... Ono si to ještě všechno sedne.

6.11. 2013: Prázdný prostor, jen černé holé stěny, velký soubor ve výrazné herecké akci, ve velmi vydařené choreografii Martina Packa s působivou hudbou a texty lidové slovesnosti. Myslím, že tento divadelní počin si zaslouží pozornost. Ta hodina v sále se vyplatí. Líbí se mi ta jednoduchost v tom, že scéna není zahlcena a je na hercích to celé utáhnout. Na některých je vidět více, že už jsou trochu "vyhraní", to pro ty další musí být motivací. Je krátce po premiéře, takže je ještě na čem pracovat, ale já jako divák jsem spokojený.

21.11. 2013 - Za výhodu považuji to, že je to jinak uchopené téma a nejedná se o ženu, která právě ukončila vztah a chce se z toho vypovídat, ale o ženu, která Vám vypráví svůj životní příběh (a nežehlí u toho jako v ostatních inscenacích :-)). Hodně dělá prostředí kavárny a neuvěřitelné reakce a postřehy T. Medvecké na publikum a okolí, takže vlastně nejste na divadle, ale s někým si povídáte. Ten kontakt byl hodně blízký a vstřícný, publikum se dnes asi sešlo. Bavil jsem se.

24.11. 2013: Celá inscenace má místa velmi zdařilá a překvapivá, místa velmi klasická, která nejsou nějak novátorská. Příležitost pro celý ročník = každý si z ročníku mohl tu "kládu" postav R + J vyzkoušet, čímž se nabízí řada hereckých poloh a tím více je inscenace zajímavá. Výtvarná, pohybová a hudební stránka je hodně zdařilá. Bavil jsem se celou dobu. Tento text je velké klišé a řada inscenátorů si na něm vylámala zuby, ať se jedná o klasické nebo novátorské pojetí. To nemohu tvrdit u této inscenace, ta funguje! (cca 87% :-))

25.11. 2013 (DCV) a 28.5. 2014 (DK): Něco mi tam trochu chybělo, především v první části (slušná groteska), druhá část už pak chytí více. Příjemně vystavená komedie s hořkým (tak trochu nečekaným) koncem. Bez T. Vilišové a S. Krupanské a O. Bretta by to nebylo ono, jen L. Melník může trochu ubrat. (Opakuji se) D. Špinar je jeden z režisérů, co umí (v dobrém) vyždímat herce a má to "hlavu a patu" a to mne baví. Nasmál jsem se, bylo to fajn.

21.12. 2013: Jak jsem si stěžoval, že změna vedení divadla moc scéně nepomohla, tak dnešní večer byl velmi překvapující! Bavil jsem se celou dobu. Po delší době něco, kde se chvilku smějete a chvilku Vás mrazí. Po dlouhé době inscenace, kde její anotace "nelže" a to, co si zadal tvůrčí tým jako cíl, se povedlo. Pochválit musím scénu, která (za mne) je mimořádná. Inscenaci se podařilo i velmi dobře obsadit. Díky tomuto propojení je řada obrazů, které si budu pamatovat! Zmínit musím Jiřího Dvořáka a ve spojení s A. Elsnerovou je to koncert!... a finále opravdu velké...

9.1. 2014: Myslím, že má Kašpar ve svém repertoáru kousek, který se povedl. Ta inscenace má (co do obsahu) vše - humor, soucit, drsnost, brutalitu, odvahu... a to vše v úsporné výpravě a povedeném světle, což podtrhuje výkony protagonistů. Líbí se mi rozdělení charakterů postav a herecké nasazení (pojetí). Závěr je opravdu ve velkém stylu. Jak jednoduché, ale plné! Veršovaný text k tomuto tématu je hodně zajímavý, zvláštní, působivý. Celé to má zvláštní punc (i přes různá drobná kolísání)... Ještě budu o tom přemýšlet..."kurva drát"...

22.1. 2014 - Divadlo v Dlouhé: Martin Františák se přidává k řadě režisérů, kteří dokazují, že Ibsen není nuda a starý a má co říct v dnešní době. Z inscenací, které jsem od M. Františáka viděl, tato patří k těm nejpřehlednějším a nejuhlazenějším s jasným výkladem. Objevuje se tu několik symbolů, které ale do výkladu zapadají a působí velmi jemně (např. to, jak se nechá Nora nosit jako panenka). Velmi příjemné herecké výkony podává Tereza Novotná, Tomáš Šulaj a Jitka Josková. Slovácké divadlo v Praze opět ukázalo, že má silný soubor. (85%)

4.2. 2014 - Divadlo v Celetné: Promyšlená koncepce plná symbolických nápadů a založená především na herecké práci. Místy téměř černě-groteskní pohled. Synonymem této inscenace pro mne bude řada obrazů, které záměrně nechci prozrazovat budoucím divákům, ale já se u nich bavil (ať byly komické nebo vážné). Na jednotlivou chválu herců zde není takový prostor, ale výrazný dojem na mne udělala Pavla Gajdošíková, dále Norbert Lichý a Kateřina Krejčí, ovšem celé inscenaci dominuje Markéta Haroková. Je to určitě inscenace, kterou si budu dlouho pamatovat. Těším se na další hostovačku DPB. (85%)

9.2. 2014: Pohybová férie o lovu, hierarchii, lásce v různých podobách, o člověku. Až jsem si říkal, že jestli není škoda, že je to tak krátké, ovšem věřím tomu, že pro tanečníky je to velký kus práce. Velmi zdařilé i po výtvarné a světelné stránce. Celý kousek obsahuje řadu nápadů, které baví a občas jsem si říkal, co všechno lidské tělo dokáže a vydrží. Více takových kousků na jevištích. (85%)

21.2. 2014: Mimořádnost tohoto projektu je v naprosté autentičnosti, která je velmi vykreslená a neparoduje. Do velké míry (a záměrně) má na tom podíl prostor, kde se vše odehrává. Stanete se svědky události, nikoliv divadla. Reality show z minulosti. Něco se stalo a asi tak to bylo. Teď, diváku, jsi toho součástí a závěr si udělej sám (podobně jako v "Já, hrdina"). Zasmějete se, ale Dechovka není zase moc (od)dechovka, a tak trochu ilustrace.

23.2. 2014, 3.6. 2015, 21.10. 2015 (DvD): Nejprve šílená groteska (kde Vás M. A. štve svou rozmařilostí a povrchností), těsně před přestávkou tuhne úsměv. Po přestávce drama v řetězech o přežití. Text je současný a ne úplně z učebnic dějepisu, tak trochu bulvár. Vedle P. Štorkové musím zmínit Š. Opršálovou, L. Zahradnickou a O. Nováka. D. Špinar opět promyslel řadu detailů, které se propojují v celek, a v druhé části se krásně pracuje s prostorem. Výtvarně pěkné. Bavilo mne to! Divadlo chválím za odvahu se vrhnout na (u nás) neznámého autora.

6.3. 2014 a 22.4. 2015: Pro muzikál Kabaret mám slabost a asi vždy i velká očekávání a tu jsem se bavil. Jednoduchá a fungující scéna. Když je živá hudba, pak je to vždycky fajn. Líbil se mi nápad přítomnosti všech účinkujících na jevišti. Celkově mne práce Lumíra Olšovského překvapila. A co je ještě milejší je herecké nasazení ročníku v čele s  M. Dancingerovou, A. Nesvadbovou a P. Šmídem. Myslel jsem, že to pro studenty bude velký oříšek, ale strčí některé pražské produkce do kapsy. Rozhodně hodně muziky za málo peněz (vzhledem ke vstupnému do Disku)! Půjdu znova. (Váhám, zda více %...)

12.3. 2014 - Divadlo v Celetné: V případě této inscenace mne velmi oslovila její forma, ta je velmi vydařená včetně stavby textu a hereckých výkonů. Bylo příjemné to nasazení sledovat, takže nikoho z celého týmu nebudu zde jmenovat, je to kolektivní práce. (Paradoxem je, že mi to tak trochu připomnělo Pařízkovu Komedii).

20.3. 2014: Váhám, ale asi o to víc nad inscenací přemýšlím a dávám to za "vinu" tvůrcům. Chápu to jako totální apokalypsu, poslední z posledních smíření se svým osudem, jinak to být nemůže, rezignace. Jen jeden se snaží najít příčinu, tak s ním tu hru hrajme, teď s tím už nic neuděláme. Nikdo z nich netuší, jak se to ale obrátí. Výborná výtvarná stránka. Moc pěkná herecká práce. Struhující J. Hušek (až by mu i člověk držel palce, aby to bylo jinak). Krásná byla i jeho herecká partneřina s V. Hlaváčkovou. Líbilo se mi to, mám ale řadu otázek, které mne uvádí do rozpaků.

13.4. 2014 (Divadlo Archa): Morávek = hodně světla, dýmu, zvuků a hudby, herců v prostoru, nábytku. Je to pro mne dokonalý scénický aranžér než režisér a baví mne to. Mám rád jeho kousky víc a víc. Amadeus = tolikrát převyprávěný příběh, že už se v něm nedá asi hledat něco nového. Takže se nechte jen unést (vizuálním) vyprávěním. Navíc tento má dobrý marketingový tah Donutil + Donutil. Martin hraje s vlezlou a drzou mladostí a v druhé části mile překvapuje. Miroslav byl pro mne velkým překvapením, takto hrát jsem ho nikdy snad neviděl. A koho ještě nepřehlédnete je Simona Zmrzlá.

17.4. 2014 a 15.10. 2014 (DvD)(85%): Celé to začalo tak, že jsem se dozvěděl, co divadlo chystá, téma mne zaujalo, vzal jsem do rukou knihu, která mne uchvátila, takže bylo rozhodnuto, že to musím vidět. Mé hodnocení tedy asi není objektivní. Celá inscenace mne bavila. Velkou zásluhu na tom má velmi soustředěný výkon Š. Benoniho! Vyrovnaným partnerem je mu M. Štípková (takový strážný anděl, který Vám zmizí ve chvíli, když už není třeba). Je fajn, že inscenace doslovně nepopisuje a o to více podporuje představivost, takže to celé do sebe zapadá. A na závěr pro uchvácené malý bonus...

11.6. 2014: Poměrně vtipný hudební kabaret s trochou cynismu, ale tak, že to neuráží, navíc tak trochu něco do sebe něco má, což je bonus navíc. Bavil jsem se a to díky především zdařilému hereckému obsazení, proto nikoho nejmenuji a beru to jako kolektivní práci. Je to tak trochu jiný pohled na jednu ze zásadních postav "dějin" (?) s nadhledem a zasazení do tohoto divadla je jen žádoucí.

85%: Práce Lenky Vágnorové mne zajímá a baví od představení k představení víc. Mé obavy, zda 50 minut jedna tanečnice utáhne, jsou velmi milné. Utáhne a s jakou energií! Měl jsem na konci pocit, že jsem ošizený, jestli to nebylo mnohem kratší, ale nebylo. Práce obou interpretek byla přesná a velmi působivá. Především v začátku, kde se setkávají. Jejich preciznost se sešla s výbornou přesností světel, takže všechna jevištní kouzla fungují. Pak už to jde jen za divákem a je na něm co v tom vidí. To, jak to mám já, bych si nechal pro sebe ;-).

10.10. 2014 - Spíše než představení čekejte party :-). Je to improvizační jízda, ale velký kus na tom má složení publika. Ne každý je komunikativní a nechá se vtáhnout do hry, že je součástí děje. K tomu se přizpůsobuje spád a asi tak trochu i délka inscenace. Včera se to, myslím, hodně povedlo, pro mne velmi zajímavé setkání z divadlem. Zase trochu něco jiného.

7.11. 2014: (85%) Třeskutá groteska, parodie s hudebním doprovodem připomínající náladu němého filmu. Postavy jsou "komicky trapné" a dělají úplně něco jiného než říkají. Ke konci první části už jde mírně do tuhého a druhá část večera dostává dramatický spád. Sbírka motýlů je vyměněna za motýlky do obleků. Jak lehce inscenace navazuje na Miláčka, ale s větší drzostí. Marta Lucie Polišenské je naivní, roztomilá, ale když zazpívá, je v jejím hlase síla. Ostatní hrají také výborně (s přesností na tenké hranici). Stále více jsem přesvědčen, že tento soubor stojí za pozornost.