Jirkan

17.9. 2013: Líbí se mi, že představení jde od začátku do konce úrovní výše. Jen jsem mírně nepobral její úplný závěr. Jinak je tam mnoho zajímavých nápadů, myšlenek a pravd. Něco mi tam ale trochu chybělo (nebo tam bylo něčeho moc?). Možná se mi to rozleží v hlavě a přijdu na to.

22.3. 2015: Tak si říkám, jestli tahle vizuální poetika je pro běžného diváka a jestli něco z ní má víc, než herci, protože pro ně to musí být zážitek pracovat na inscenaci jinak, než je zvykem. Navíc jsou místa (díky světlům), kde opravdu musí být přesní, takže žádná velká improvizace, pokud se kolečka toho strojku trochu zadrhnou. Na druhou stranu se mi osvědčilo to, že B.W. je lepší v něčem, co si dělá "pro sebe" a nebere do rukou hotové dílo, za mne to lépe funguje. Otázkou další je obsah a do jaké míry je ho v této "pohlednici" třeba? Tak hodnotím něco mezi 60% - 70%...

Tak tohle bylo něco! :-)Smekám pře paní Herečkou Kateřinou Krejčí, její výkon mne hodně překvapil (O´Brien).... Bezruči jsou vyjímečný soubor...

27.3. 2011 - Divadlo pod Palmovkou: Líbilo se mi výtvarné řešení isncenace. Zajímavá je práce se symboly (např.: "plazící se muž"), hudba a zvukové efekty. Každý z herců má své místo, kde má možnost vyniknout. Trochu jsem se ale místy neorientoval v textu a pojetí "starých" na záčátku mne přišlo příliš křečovité.

7.3. 2018 - Divadlo v Celetné: Subjektivně jsem měl trochu pocit, že to jen ilustruje. Ovšem do (sympaticky) krátkého času se podařilo toho dostat hodně. Zajímavě se zde pracuje s projekcí a také s live videem (které se v poslední době využívá na divadle často). Velký dojem na mne udělal samotný závěr a momenty s Martou Vítů a Jaroslavem A. Haidlerem.

2.3. 2018: Na této inscenaci nelze jinak, než obdivovat souhru a zápal všech hereček a nápaditou scénografii. Přes určitou odlehčenost textu jde o současné téma, které někomu řekne něco méně či více. / Mé třetí setkání (celkově páté) ve velmi krátké době s Divadlem Letí a jako divák nadšeně přiznávám, že se vždy na další inscenaci těším a ano, sobor má své zasloužené místo na divadelní mapě.

11.10. 2011: (85%) Do Divadla Palace běžně nechodím, mám rád jiný repertoár. Na tuto inscenaci jsem se nechal zlákat tímto portálem, no a dobře jsem udělal. Scéna je opravdu perfektní. Některé obrazy díky tomu hodně podařené, nečekal jsem, že protagonisté občas budou dělat takové psí kusy. Vše věrohodně zvukově podbarveno. Oba protagonisté hrají skvěle (troufám si říct, že chvílemi si to vzájemně okoření :-)). Mluví se o L. Rybové a přehrávání, mne to sedlo, k civilnímu výkonu H. Čermáka to dokresluje humor, který je zde příjemný.

15.5. 2013 - Divadlo v Celetné: Já jsem si tu inscenaci docela užil, věděl jsem do čeho jdu. Věděl jsem, jaký si dal soubor cíl a myslím, že po této stránce se to povedlo. Opravdu jako sen! Ano, pár technických chybek by se našlo, ale myslím si, že za to může ten prostor pro hostování. Opět musím vychválit hudbu Jakuba Kudláče. Jen mne je trochu líto konce, přišlo mi to nedotažené, jsem trochu na rozpacích. Celá inscenace si pohrává s iluzí a kouzlí a konec poměrně nejasný a bez "fantazie", to je škoda. Jinak soubor má můj obdiv, tato inscenace opravdu vyžaduje naprostou přesnost.

25.4. 2015 (65%): Výkon J. Dvořáka mi nepřišel tak dobrý (na této repríze, v závěru byl o něco lepší). O. Brousek má výhodu ve svém hudebním umění, ale jako herec se ukázal už víc, navíc jeho Mozartův smích zní moc uměle. Kdo ovládl jeviště byla I. Uhlířová. Velmi zdařilá je výprava a světla. Je jeden moment, na který se chodí dívat i uvaděčky. Líbil se mi nápad s Větříčky. Jako celek se snaží inscenace (z mého poledu) říct něco k dílu a vtahu dvou představitelů a mnohdy moc popisuje, což je na škodu (viz.: popis obsahu oper). Možná je to text u kterého se dá více hrát s tvarem inscenace.

13.4. 2014 (Divadlo Archa): Morávek = hodně světla, dýmu, zvuků a hudby, herců v prostoru, nábytku. Je to pro mne dokonalý scénický aranžér než režisér a baví mne to. Mám rád jeho kousky víc a víc. Amadeus = tolikrát převyprávěný příběh, že už se v něm nedá asi hledat něco nového. Takže se nechte jen unést (vizuálním) vyprávěním. Navíc tento má dobrý marketingový tah Donutil + Donutil. Martin hraje s vlezlou a drzou mladostí a v druhé části mile překvapuje. Miroslav byl pro mne velkým překvapením, takto hrát jsem ho nikdy snad neviděl. A koho ještě nepřehlédnete je Simona Zmrzlá.

27.11. 2017: Ač jsem si v jeden moment říkal "Co dál?" a hlavy mužů jsem považoval za zbytečně konkrétní prvek, tak je třeba uznat originalitu, jinakost, nápaditost, světla, hudbu a v neposlední řadě chválím všechny protagonistky. Jejich energie po celou hodinu a kus je tak obdivuhodná, neupadající, jiskřivá, bezedná, nevyčerpatelná, nekonečná... Nechal jsem se jimi uchvátit a po děkovačce jsem nabyl dojmu, že jsem ošizen - bylo to krátké (a pak jsem zjistil, jak čas je relativní).

6.6. 2017: Je zde podařená výtvarná stránka a především nápad má závěrečná přestavba. Některé kostýmy více podtrhují postavy z pohádek. Některé herecké momenty jsou velmi nápadité (jako třeba Stín). Ovšem jako celek to z mého pohledu využívá málo potenciálu z Andersena a propojení s dětskými traumaty herců je prázdné. Podobná témata byla na mnoha jevištích už několikrát proprána a tato inscenace pro mne byla spíše nudou než něčím třeba obohacujícím či iritujícím (jako Hamleti).

25.9. 2013: (75%) Líbí se mi práce M. Čičváka, vše umocňuje výprava, která je hodně symbolická a funkční, vznikla tak řada pěkných divadelních obrazů, to mne bavilo. Herecky to nejlépe zvládla I. Uhlířová, tak bych si představoval práci celého souboru. Někteří hrají trochu víc, než by bylo třeba. Další otázkou je samotný text, jeho obsah a k tomu i možné škrty. Za sebe: viděl jsem konečně z repertoáru "nových" Vinohrad inscenaci, která se snaží něco říct (a o tom by mělo být divadlo). (Překvapila mne prázdnost divadla, prvně se mi stalo, že balkony DNV byly zavřené a sedělo se jen v přízemí.)

Líbí se mi režie P. Gábora. Vždy má na jevišti minimum vecí a snaží se vše postavit na hercích. Z některých scén jde až mráz po zádech... Za geniální nápad (i po třetí návštěvě představení) považuji sebevraždu Anny, ta je plnokrevně divadelní...

8.11. 2012 - Švandovo divadlo: Mám z inscenace trochu smíšené pocity, což nepovažuji za škodu. Věděl jsem na jakou inscenaci jdu (to ne každý věděl podle odchodů během první části a o přestávce). Špinar připravil řadu moc pěkných obrazů (včetně závěru, wau), ale neměl jsem tentokrát pocit, že z herců "vyždímal" maximum, jak to už ukázal v jiných inscenacích. Zmíním ale T. Vilišovou a J. Vyorálka - pěkná práce. První část je plná paradoxu a ironie, druhá je odlišná, více vážná. Jsem rád, že jsem to viděl a ještě asi trochu nad tím budu přemýšlet (70% nebo 80%?).

20.11. 2010 (DPP): Už začátek inscenace diváka pohltí. Text hry je místy dosti vážný, místy komický (někdy až drsně). Dodo Gombár opět postavil inscenaci, kde "vyždímal" z herců co se dalo včetně pohybu a zpěvu. Výkon Jany Tomečkové opravdu stojí za pozornost. Výtvarná stránka inscenace je dost realistická a účelná. Chválím i hudbu. Škoda jen, že tento silný příběh ženy a její rodiny má těsně před derniérou. Bavil jsem se...

26.3. 2015: Povedený a chytře vtipný text. Dá se inscenovat jinak, když ty postavy jsou "současné"? Pěkné využití "interiéru" SD, ale kýč ve scéně s J. Callaghanem. Proč dramaturgie na Audienci nepozvala všechny premiéry? Ovace pro I. Janžurovou zasloužené! Sice roli trochu pomáhá kostým (ne tolik jako v londýnské inscenaci). Své proměny zakládá na své energii a dovednostech, moc pěkně pracuje s hlasem. Tím nechci shazovat další herce. Naopak! Nic akčního, konverzačka, co snese menší prostor. Jen snad si publikum uvědomí o čem to je a nebude z toho další Sluha...

19.4. 2016: Poměrně komplikovaný a trochu prapodivný text v (pro mne) zajímavém jevištním podání. O to těžko se to možná soudí. Užíval jsem si ty jednotlivé divadelní obrazy. Oceňuji výpravu, světla a hudbu vedle Davida Punčocháře (a za ním všichni ostatní). Velká inscenace na malém prostoru. Marek Němec se jako režisér určitě neztratí.

22.3. 2013: "+" Jednoduchá a účelná výprava, využití stínového divadla, hudba, propojení příběhu s životem B. Němcové, způsob vyprávění jednotlivých příběhů, samotné pojetí postavy Babičky, Kristla, Viktorka a Hortenzie, lehkost a místy i humor (např.: scéna na zámku s obrazy je nejlepší místo inscenace). Fidlovačka má nový tvůrčí tým a je to dobře, hned je to znát. Vznikla opravdu rodinná inscenace plná pěkných divadelních nápadů. "-" Velké množství epizodních postav, které se tak mihnou, takže není co hrát a místy je to odříkaný text... ono si to ještě sedne.

16.4.2015 - Divadlo Archa (85%): Možná až paradoxně a komicky zní věta "Babičku hraje Jiří Pecha", ovšem kdo neviděl, nepochopí. Paradoxně a komicky vyzněla celá inscenace a ne Pechovo pojetí Babičky. To mne velmi mile překvapilo a bavilo! Svou výpravou, pojetím a hudbou (muzikálem) balancuje soubor na hranici zesměšnění klasiky a její oddané interpretaci. Řada situací a replik, které mají mnozí ze školy a filmů zafixované jsou zde interpretovány mnohdy s nadsázkou a v závěru zjistíte, že celý ten příběh je plný ironie a paradoxů. Výborná práce, já se bavil.

29.12. 2014: Bez děje, absurdní, poetické, drsné, něžné, vtipné, rafinované, cynické. Velké plus má tato inscenace ve výtvarném pojetí a souhře souboru, díky které mohou zajít na určitou hranici, ale tu nepřekročit. Je to celé o tom, že jeden potkal druhého, který nesl chleba... a to je všechno. A. Petželková má neuvěřitelný smysl pro poetiku, výtvarno a humor, tím mne ve svých inscenacích přesvědčuje více a více. Budu se zaujetím číst další divácké ohlasy, protože ta inscenace má zvláštní kouzlo a asi ne každému to sedne...