Jirkan

17.5.2011: Tohle je dáma, která Vás nabije energií po náročném pracovním dni. Moc se mi u ní líbí (v této inscenaci) vážné polohy. Ocenit musím práci se světlem, která zde dělá hodně. Vyvrcholení inscenace též velmi zdařilé. Text hodně popisný (dějepisný), na něm by se dalo více pracovat a ještě více ho "polidštit", základ má dobrý. Pak by inscenace více vyzněla jako životní osud (příběh) s kapkou pikantností, ironie a sebekritičnosti a ne dějepisná průprava.

25.1. 2017: Zajímavě vystavený text v podařené režii s řadou nápadů pro dotvoření situace, atmosféry. Herecky více uvěřitelné než např. Kamarádi. Ovšem celé to pro mne bylo bez hlubšího zásahu a to je škoda.

21.11. 2013 - Za výhodu považuji to, že je to jinak uchopené téma a nejedná se o ženu, která právě ukončila vztah a chce se z toho vypovídat, ale o ženu, která Vám vypráví svůj životní příběh (a nežehlí u toho jako v ostatních inscenacích :-)). Hodně dělá prostředí kavárny a neuvěřitelné reakce a postřehy T. Medvecké na publikum a okolí, takže vlastně nejste na divadle, ale s někým si povídáte. Ten kontakt byl hodně blízký a vstřícný, publikum se dnes asi sešlo. Bavil jsem se.

30.6. 2016: Jak hravé, vtipné, promyšlené... Bavil jsem se jako malý kluk. Některé triky nebo fórky jsem čekal, ale vůbec to nevadilo, naopak. Není tam nic navíc, má to spád a krásně se pracuje s projekcí (jen to ale dokazuje, že Laterna magika je v dnešní době trochu přežitek). Isncenace pro celou rodinu, každý si tam najde něco. Hrálo se v rámci festivalu, bylo plno, dospěláků o něco více, ale to ničemu nevadilo, smíchu, radosti a napětí bylo dost. 97%! :-)

16.9. 2017, 28.1. 2018: Pro mne večer plný humoru, který mi sedí a bavil jsem se ještě dlouho po představení (a zajdu znova). Ukazuje se, jak má balet Národní divadla až renezanční členy souboru, co ovládají více disciplín, než je jen tanec. Po stránce choreografické je to pěkné. Zmínit musím i velmi vydařenou scénu. A to to začalo jen pizzou s ananasem...

14.4. 2010: Inscenace co nejde proti strsti textu, snaží se rozehrát opravdové divadlo a je tam řada nápadů. Nasmál jsem se hodně při zabijačce. Po chodbách se mluvilo o tom, jak je to roztomilé. Jiní tvrdí, že je to lepší než film.

Povedené, napínavé, ne moc známé, ne moc navštěvované (a to je velká škoda)...

9.8. 2014 (Divadlo v Celetné): Zajímavá hra se zajímavým výtvarným a zvukovým pojetím. P. Hromádka umí upoutat pozornost a strhnout. Pochválit musím i další herce a především jejich rozlišení jednotlivých postav. Líbí se mi, že každý kousek má svůj humor, který pak přejde v něco vážnějšího. Ovšem trochu přemýšlím nad koncem. Od určitého nadhledu to přešlo k silné víře. Beru to jako záměr, že tomu všemu propadl hlavní představitel a uvěřil... (a dál bych neprozrazoval).

13.9. 2010 (Divadlo v Celetné) - Čekal jsem jsem, co to bude, když se to na repertoáru divadla drží už pět let a musím říct, že to byla milá podivaná. Choreografie, kostými a boty koní jsou nápadité. Hlavní představitel Petr Halíček je opravdu velkým tahounem inscenace, dlouho ho asi uvidím před sebou jako starého koně v kuželu světla ohnutého a klepajícího se. Mladá Boleslav zase ukázala v Praze kus práce. Doufám, že po dokončené rekonstrukci divadla nás o podobné zážitky neochudí.

6.12. 2016: Malé zjevení na divadelní mapě. Vedle výkonů všech tří protagonistů mne bavilo to střídání situací. Mnohdy až přehnané a pro někoho místy i trapné situace obalují velice silý a zajímavý příběh. Díky tomu samotné jádro inscenace pak ještě více rezonuje. To se především ukázalo v samotném závěru. Stačí určitá paralela, se kterou se smysluplně pracuje, pak není potřeba nic říct a diváka mají herci v hrsti. Odcházel jsem nadšený...

24.8. 2010 (Nová scéna - Praha): Hodnotit hru se mi nechce, každá má něco, ale...:-). Pokud mám hodnotit přímo tuto konkrétní inscenaci, tak se mi to moc líbilo. Provedení je fakt podařené jak po režijní, tak výtvarné stránce, to je opravdu zážitek. Hodně tu dělá hudba a některé pěvecké výkony. Ostatně asi to něco do sebe má, když téměř celé publikum při děkovačce stálo.

29.11.2011: 1) Inscenace opravdu vyžaduje maximální koncentraci. Líbí se mi uchopení textu a protagonisté. Nejvíce si budu pamatovat M. Fingera a J. Černého. Řada "dech beroucích" obrazů. Místy plné textu, kde se musí udržet pozornost. Super práce se stíny. Líbilo se mi to. 2) Divadlo Komedie sleduji několik let, ale osobně jsem ho nevyhledával. Začal jsem ho navštěvovat až teď. Vybral jsem si několik inscenací, než soubor ukončí činnost. Myslím, že je to velká škoda. Jsem rád, že je to specifický soubor, o tom také (mimochodem) divadlo je.

10.3. 2015, 25.9. 2017: Osobně-profesní výpověď Dory Hoštové. Tak trochu ze života uměleckého tvůrce a o vztahu mezi mužem a ženou a na závěr kýč v podobě deště. Ovšem vše je trochu jinak! Nahlédněte pod pokličku tvůrcům! Je moderní tanec opravdu tak obstraktní? Jaký je vlastně tvůrčí PROCES? Kroho to více štve - umělce nebo diváka? Co dokáže v choreografii udělat změna žánru hudby?... Velmi poutavá inscenace, kde pro mne nebylo hluchého místa! Vedle obsahu velmi zajímavá forma a interpretace. Bavil jsem se, ale zároveň je z toho jasné co tím chtěl autor říci. Ještě jednou (minimálně), prosím!

Už tu byla lepší čísla a srandy... :(

Jedna z několika velice vážných inscenací, které Vám dlouho vrtají hlavou. Musím pochválit hereckou práci...

18.6. 2014: Soubor ŠD mne baví víc a víc. Zase jeden velký úkol (co se především prostoru týče) a musím říct, že je toho plně využito. Uvidíte Švandovo divadlo z "druhého břehu", už to je zážitek. V samotné inscenaci D. Gombár nešetří herce ani diváky. Inscenaci naplnil expresí, pohybem, symbolikou i humorem. Je to opravdu drsná groteska a pro někoho možná velké sousto. Místy celá inscenace působí dost improvizovaně. Jmenovat herce nebudu, protože toto považuji za kolektivní dílo o tom, jak jedno jedince může společnost a její nároky zničit.

16.9. 2011: Inscenaci rozhodně pomohlo její výtvarné řešení. Režijně, se podle mého názoru, soustředí na srozumitelnost děje, než na "situaci střídající situaci" tak, aby se divák nepřestal smát. Občas bylo volnější místo, ale byla to první repríza, to se ještě ohraje. Nezapomenutelní jsou M. Holý a T. Bebarová (včetně jejich rozpětí hlasu :-)). Bebarová se touto inscenací vrací, po delší době, do premierových inscenací DNF a je to dobře, má obří komický talent a publikum to baví. Divácky vděčná inscenace, příjemný večer.

20.9. 2017: Neobvyklé, křehké, snové a čitelné. Co více říct? Je to jiný taneční projekt, než se kterými se běžně setkávám. Přes svou velmi jemnou poezii to má něco do sebe a po představení jsem o tom ještě trochu přemýšlel, takže nějaký přesah to má. Chvílemi jsem měl ale pocit, jak když hlediště a jeviště odděleuje stěna, něco mi tam chybělo.

19.12. 2016: Inscenace, kde jsem se téměř nechytil příběhu, nebyl tam za mne žádný motiv a řada postav jen tak epizodně prošla, řada situaci se prostě nějak stala. Na druhou stranu mne v této inscenaci baví některé herecké výkony, nápady, její výtvarné pojetí a řešení. V tomto ohledu je inscenace velmi podařená, takže jsem se nenudil. Určitě si najde své publikum. A jestli někdo z hnidopichů řekne, že je příliš moderní, tak už nevím... (65%)

19.1. 2012: (75%) Nejsem (komerčně) muzikálový fanda. Zde jsem se nechal utáhnout na tvůrce. Pravda, trochu podléhají produkci. Hudebně se mi představení líbí. Pěvecky si na dnešní reprízu stěžovat nemohu, došlo i na několik hezkých překvapení. Pohybově (vč. akrobacie) dobré. Řada povedených nápadů (viz.: sochy). Herecky některá místa pěkná, někde není co hrát. Pár obrazů trochu vyznělo kýčem, to trochu kazí dojem. Přes nedostatky slušný muzikál, kde se něco děje. (Je tu i otázka, zda máme podmínky na muzikálovou tvorbu bez kompromisů).

24.6.2011: Verze Racka je "komorní ve velkém prostoru", text není tak proškrtaný, takže podává maximální vysvětlení na otázku "proč". Nevyužívá se tolik "prázdného" sálu, když se sedí na jevišti, ale spíše možností jeviště, tím je prostor ještě uzavřenější. Dobré jsou herecké výkony. Za silný moment považuji výstup v druhé části J. Dolanského a T. Medvecké a T. Medvecké a D. Prachaře. Naopak, nejslabší (také v druhé části) je výstup J. Dolanského a M. Borové. Považuji za úspěšnou inscenaci z letošních činoherních premiér ND.

13.3. 2011: Divadlo pod Palmovkou - Nemůžu si pomoc, ale Špinar je prostě hráč:-)! Líbí se mi groteskní duch první části a vážnost části druhé. Někteří opět hrají s plným nasazením. Hodně mne překvapila Dana Marková, především v druhé části. Špinar svou inscenaci opět staví na minimální scéně. Dobré jsou zvukové efekty. Trochu jsem se ale nechytal postav, tak nějak jsem si v této inscenaci nenašel "svého hrdinu" (ovšem neříkám, že je to chyba interpretace).