Jirkan

4.2. 2012: (Divadlo Archa) Nic jsem od představení nečekal a přišlo velmi milé překvapení. Inscenace je plná podařených divadelních nápadů. Měl jsem strach, jestli se budu orientovat v tom množství postav, vše je dost přehledné. První část inscena hýří krásným humorem, v druhé už trochu tuhne úsměv, ale není to nic na škodu. Líbilo se mi pojetí Jana Dítěte, všichni tři představitelé hrají moc hezky. Byl to velmi příjemný večer. Husa opět naplnila celou Archu.

1.11. 2014 - Divadlo Komedie: A přivírám obě oči, protože jako inscenace běžný průměr. Nadprůměrný je zde text, který baví více především ty, co znají úskalí ruské dramatiky nebo podrobněji znají Čechova. Koho v inscenaci nepřehlédnete je Dana Fialková. Měl jsem pocit, že na ní celý večer stojí a padá. Další v pořadí je pro mne Tereza Dočkalová. Rozhodně říkám inscenaci "ano", ale pokud Prahu ještě navštíví, nemám potřebu ji vidět znova.

31.3.2010: Je to zajímá inscenace, líbí je mi její dramatický vývoj do samotného závěru. Hodně mne včera svou křehkostí překvapila Bára Lukešová. Jan Potměšil odvádí neuvěřitelně fyzický náročný výkon, díky kterému se asi toto představení tak dlouho drží. Jinak byla občas místa, která byla tak trochu hluchá, ale třeba jsem neměl den :-)... Moc se mi líbila první děkovačka, kde všichni sedí na zemi :-).

26.10. 2012 - Divadlo Komedie: Pro mne naprosto neujasněná inscenace, která popisuje osudové události jedné ženy s množstvím dat zapsaných v učebnicích dějepisu. Unikala mi základní myšlenka. Na zvolené téma moc dlouhé. Místy kolísavé, že jsem si chvilku říkal "jo", chvilku jsem se ptal "proč tu jsem?". Některé nápady obdivuji, jiné raději zapomenu. Alena Sasínová-Polarczyk má herecky tu výhodu (usnadnění), že ostatní postavy jsou karikatury, takže z celé hry vystupuje jako "normální" osoba. Někdy méně znamená více!

15.11. 2013: Nějaký návod jak hodnotit divadelní solo (hlavně co do obsahu)? Proč vlastně na to jít? Na herce, na příběh? Vl. Marek je neuvěřitelný živel, snadno mu zobete z ruky. Výhodou je jeho vlastní text, který mu sedí. Loutky, muzikál, kabaret, balet, činohra s porcí lásky, vášně, dravosti, dramatu ale i humoru a sakrasmu a k tomu něco z vlastního já. Vedle této herecké jízdy rád budu vzpomínat na tu velkou závěrečnou scénu! Zaslouží si více diváků... Proč jsem to chtěl vidět? Spojeni Špinar a Marek je více než lákavé a k tomu (zase) Salome, co dodat víc...

14.6. 2010: O této inscenaci se psalo a mluvilo dost, takže tak nějak člověk ví na co jde. Osobně bych to spíše pojmenoval jako "Kabaret Saturnin". Havelka opět hýří nápaditostí dobrou i mnohdy pokulhávající, ale to je vše na osobním vkusu. Rozhodně je to šou, co plní divadlo (i publikem, které chodí jen na představení alá Donutil, což je někdy hrůza). Odehráno je to perfektně. Za dobré nápady považuji tenis, jízdu autem a pak řadu trefných slovních narážek. Výber hudby povedený. Saturninovci ovšem inscenaci drsně odsoudí...

28.4. 2016: Délka celé inscenace a její úprava zpřehledňují vztahy a oba světy, které se prolínají. Mile mne překvapilo, jak byla inscenace přijata publikem (potlesk během hry a hodně smíchu). Nápaditá scéna, hudba, pohybová stránka. Humor je zde vypointován a někdy se zdá, že trochu na hraně (a opakovaně). Měnší výhrady mám ke konci. O vyjímečnosti (zajímavosti) inscenace vypovídají rozdílná hodnocení / rozdílné recenze.

9.7. 2014: Když Vám během představení lehce prší, ale herci hrají dál, diváci sedí všichni ve stejných (fasovaných) pláštěnkách a nad HAMU se objeví duha, pak je to asi kýč :-). Podle mne je Sen složitější kousek - tři dějové linky, žádná hlavní postava. Tvůrci letní produkce si s tím umí poradit s určitým nadhledem a humorem. Pro někoho možná moc alternativně, pro někoho klasicky. Rozhodně nápaditě, místy možná i s pokorou, vizuálně zdařile. Já se u včerejší reprízy bavil. Pochválit musím především dámskou část obsazení a Puka. Krásná je i autentičnost svatebčanů.

20.1. 2017: Co je za mne v inscenaci na výtku je především neujasněný styl kostýmu. Na druhou stranu jsou tu pak zajímavosti po pohybové stránce, projekce, hudba a některé fungující nápady. Dámská šatna v této inscenaci je lepší, z pánů jmenuji hlavně Lukáše Adama a Ctirada Götze. Poměrně velmi svižně běží čas v hledišti. První půlka má pár slabších momentů, ale je více snová. Daří se pracovat s "herci" chystající představení, je to vtipné. Za stěžejní momenty inscenace považuji milenecký ring a samotný Pukův závěr. Fidlovačka má našlápnuto, tak snad to půjde dál dobře...

17.3. 2011: Hra je hodně zajímavá, scénicky skvěle řešená a přehledná. Trochu by se ještě škrtat dalo. Herecké výkony velice dobré, vyberu jen několik: Eliška Balzerová se místy ukazuje v "jiném světle" než ji z tohoto jeviště znám. Ondřej Brousek herecky roste, jen tak dál. Ovšem mou pozornost nejvíce strhnul výstup Zuzany Vejvodové, to bylo "divadlo", také si zasloužila jediný potlesk na otevřené scéně (jen škoda, že na děkovačce nebyla přítomna, ale nemoci neporučíte). Určitě ještě zajdu znova.

11.10. 2016: Zajímavý text s velmi kvalitní hereckou interpretací v divadle, od kterého bych čekal jiný žánr. Je to ale dobře, že inscenace vznikla zde. Možná trochu dojem ruší příliš bohatá scéna. Holé jeviště, či rozbořené kulisy tomu asi budou slušet více. Přestávky není třeba. V závěru to trochu štíplo, jak jsem očekával, ovšem pořád to mělo rezervu. I tak to byl milý a překvapující večer.

29.8. 2017 (Stalin): Zajímavý text, velmi pěkné herecké výkony a (to se opakuji) zajímavý prostor. Z druhé strany: je to místy tak trochu na houpačce. Pěkné, živé divadelní výstupy střídá tak trochu prázdno ztracené v prostoru a zvuku. To mi přišla škoda. Je to mé třetí setkání se strašnickým souborem. Je to soubor, který stojí za pozornost a má velmi zajímavou dramaturgii. Myslím, že během sezóny do Strašnic zajedu.

6.2. 2017: Některé projekce jsou až moc naivní. Místy se kopíruje doslovně film. Komická dvojce je tak trochu nešvar produkcí, ovšem díky druhé půlce a vyvolané reakci u pozorného diváka je beru, fungují. Polemika by se dala vést nad výkonem A. Šiškové. Ovšem na druhou stranu je tu povedené hudební aranžmá, vtipná a fungující aktualizace moderní pohádky, některé režisérské a scénografické nápady, kostýmy. Špičkou ledovce, třešní dortu je nasazení B. Kohoutové a J. Ciny! Naprostý punc inscenace! Důvod, proč jít na hudební divadlo v Praze! Velmi dobrá rodinná inscenace.

16.3. 2011 - Divadlo v Dlouhé: V Brně vzniklo rodinné představení, které bude bavit. Je vidět, že to baví herce a umí strhnout publikum (důkazem budiž paní, která se smála ve známých místech, klouzala po sedačce a své koleno mučila PET lahví od jemně perlivé vody, 0,5l). Chtělo by to asi trochu ozvučit, ne všichni uzpívají divadlo. Trochu moc se u herectví tlačí na pilu, ubral bych. Nejlépe to podle mne zvládá Jan Mazák. Velice potěšující je hudba. Hodně si budu pamatovat 15. scénu: Voiceband Šprťáků.

25.1. 2013: La Putyka = vyzkoušíme si, co můžeme, kam až zajdeme, co na to divák; UP´END´DOWN = funguje to a dejme tomu hlubší děj; Slapstick Sonata = teď vylepšeme techniku a pokusíme se zajít dále, přitvrdíme, to dáme = tak vnímám inscenace tohoto souboru. Začínám mít pro tento soubor velkou slabost. Je vidět, že je to baví a dělají to proto, že chtějí. Dnes jsem se bavil a užíval jsem si to, bylo to moc fajn. Některá čísla dech beroucí, jiná opravdu vtipná (ne trapná), další dojemná. Čas rychle utekl. Jen tak dál a držím palce!

Dá se ještě o této inscenaci mluvit jako o hodnotném představení?

9.5. 2018: Zdařilá skládačka různých situací a momentů. Rychlost místy až neuvěřitelná, ale jde to s dobou. Záleží také trochu na pohledu diváka, jeho názoru, tématech, která sám řeší. Pak je možné dělat závěry o čem to je. Je tu naprosto skvělé obsazení! Mám rád divadlo, které nemá jen jednu vlnu a dá toho více (smích, dojetí, napětí, nesouhlas...) a tady je toho vrchovatě. Je jedno s čím z toho nesouhlasím, co mi přišlo moc a co se naopak trefilo. Dalo mi to řadu témat a ještě nad tím při psaní komentáře přemýšlím...

17.4. 2016 - Divadlo Archa: Samo o sobě mne to bavilo. Jsou tam nápadité výstupy a prostě Morávek = je tam vše od dýmu, hudby, křiku, také záhadná postava. Dojde tak trochu i na interakci s divákem. Ještě je to navíc obohaceno o nápaditý vtip, který ale asi trochu utrpěl na kráse díky rozdílnému prostoru než je Husa. Možná i díky tomu, že před začátkem Vl. Morávek vše vyzradil, možná to molo fungovat jinak... a ve finále si každý odnese jiný zážitek.

4.11. 2011: Bavil jsem se, ale narazil jsem i na diváky, kteří neví na co jdou, a tak trochu je to otrávilo. Pohled na dějiny divadla formou kabaretu zajímavý nápad. Čistý kabaret to ovšem není. Některá místa trochu tlačí, ale je to spíše textem. Herecké nasazení je velké, troufám si říct, že to soubor baví. Řada vtipů nápaditá. Některá místa opravdu zajímavá (i vážná nebo hodně ironická). Perfektní hudba. T. Pavelka prozradil na začátku, že došlo k několika škrtům, tak se nebojte a běžte na tak trochu jiné dějiny divadla :-).

20.10. 2013 - Nová scéna: Základní myšlenka dobrá, ale buď už autor nebo inscenační tým ji nedotáhl do konce. Přes velké množství textu jsem nebyl přesvědčen o tom, že herci ví, co hrají, až na I. Orozoviče a P. Lorencovou - jejich společné výstupy jsou to nejsilnější z celé inscenace, ale to nestačí. Zmínit musím také P. Kafkovou. Nepochopený pro mne je pasivní vztah otce k celé situaci kolem jeho syna a i k němu samotnému, ale to byl asi trochu účel. P. Gábor umí více. Moc tomu ani nepomohla scéna D. Baziky - viděl jsem od něj nápaditější práce. Snad se příští hostování vydaří více.

9.4. 2018: Snaha dostat co nejvíce dění s velkým množstvím postav a prostředí pomocí dynamického střídání do únosné délky (a i tak je to pro některé moc) trochu brzdí herce. Některé postavy jsou načrtnuté či karikaturní. To dobře ovládá J. Maryško, V. Křížová a J. Satoranský. Poměrně velký mimický sbor téměř nesleze z jeviště. Jednoduchá scéna. Nápad skříní může někomu připomínat rčení o kostlivcích nebo měšťanské domy či hradby. Celek si drží slušnou úroveň a není přehnaně patetický nebo melancholický.

(Zvědavost, tématicky mne to neoslovuje, takže objektivnost je trochu stranou.)

Děti trnou, když si Sněhová královna jde pro Káje a když je Káj vysvobozen Gerdou. Rodiče se smějí politickým narážkám a také vtipům paní Janžurové (vtipy známé z televizních scének). Havran, Sob a Královna dotaženy do (skoro) dokonalosti. Jinak jsou tam hluchá místa, kdy to děti nebaví...

12.3. 2018: Velmi dobrá divadelní práce trochu naráží na nejasný žánr mezi dokudivadlem a detektivkou... Do jaké míry to ovlivňuje text či režie?
Podstata inscenace:
1) Je to o vztazích, respektu, intrikách, ženách na vysokých (zajímavých) postech a přístupu k nim... (a může to být jakákoliv společnost a řešit jakýkoliv problém nebo objev).
2) Objevení zajímavého textu a autorky a odvaha Kašparu do toho jít (jako soukromé divadlo, fandím tomu).
O výkonu E. Elsnerové se tu určitě ještě bude psát. Šel jsem s její postavou, fandil jí... Díky za příjemný večer.