Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (180)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.11.2013)
13.11. 2013: Text hry a to jak je vystaven je zajímavé. Co se týče jevištní interpretace, tak jsem měl celou dobu pocit, jako když něco tvůrčí tým brzdí. Dodo Gombár umí pracovat s jevištními prostředky lépe a zde se nějak držel stranou, přitom toho v této inscenaci mohl nabídnout tolik, mohla být více drsná, více syrová, nešetřit diváka. Možná by této hře pomohl i komornější prostor. Co se týče vizuální stránky: postavy jsou hodně vydařené, ale ne zcela je toho využito. Co se týče hereckých výkonů, pak ne všem se povedla vystihnout ta absurdní karikatura. Nejlépe to zvládá David Punčochář.
(zadáno: 2.10.2014)
1.10. 2014 - Pro mne má inscenace dvě roviny. K té, které jsem více kritický, je obsah a sdělení, musel jsem si po představení celý příběh znovu projít a upřesnit si o čem to vlastně bylo, co tím chce autor říci. Ta druhá, vydařená, je hudba (mimořádná), výprava, herecké výkony (vévodí Helena Čermáková, ale na její Hippodamii a Surmenu to nemá) a nálada celé inscenace, která je až hororová. Líbilo se mi, jak z toho šla energie o tom, jak Vás něco ničí, nemůžete z toho ven, je to stále dokola a čas stojí. M. Františák mne vždy bavil svým naturelem a symbolikou, zde je to také, ale...
Pořád mám k této inscenaci určitý odstup a trochu negativní postoj. Nesouhlasím s uvedením na tomto jevišti. Jinak je to zajímavé pojetí. Ze 40% dávám 50%. A to na základě shlédnutí jedné inscenace v jiném divadle, která tak trochu tuhle velice nepodařeně kopíruje a to nemám rád.
(zadáno: 25.10.2015)
25.10. 2015, 14.1. 2016: Křehké, poetické, drsné, nekompromisní, pulsující a pro někoho šokující. Střípek poskládaný v bohatou mozaiku (vč. hudby a výpravy). Přes svůj "kabát" si drží důvod, proč to dnes uvádět. Možná ta skutečnost o ponižování jedince tolik publikum šokuje? Pak dochází na rozdělení do tří táborů: ti co s breptáním opustí divadlo během inscenace, ti co netleskají a protestně opouští při děkovačce sál a ty, co to vnímají a berou. Důkaz živého divadla! Ani uvedení v Praze nemělo na růžích ustláno. Na tom textu asi něco bude... ještě nad tím přemýšlím...
(zadáno: 6.11.2013)
6.11. 2013: Prázdný prostor, jen černé holé stěny, velký soubor ve výrazné herecké akci, ve velmi vydařené choreografii Martina Packa s působivou hudbou a texty lidové slovesnosti. Myslím, že tento divadelní počin si zaslouží pozornost. Ta hodina v sále se vyplatí. Líbí se mi ta jednoduchost v tom, že scéna není zahlcena a je na hercích to celé utáhnout. Na některých je vidět více, že už jsou trochu "vyhraní", to pro ty další musí být motivací. Je krátce po premiéře, takže je ještě na čem pracovat, ale já jako divák jsem spokojený.
(zadáno: 30.10.2016)
27.10. 2016: Jak překvapivě aktuální může být tak starý text a kolik významů je v něm nabídnuto a s tím (za mne) inscenátoři pracují. Scéna je jednoduchá a dává vyniknout herecké akci. Dojem trochu kazí (už ohraný) padající balvan. Velký úkol je to pro P. Hejcmanovou (nově v roli za K. Zetelovou). Její Madlena je uvěřitelná a silná postava ve společnosti, ale má své slabé (váhající) chvilky v soukromí. Oporou ji je K. Pulec (mimochodem jeho postava je nejzajímavější v celé hře) a J. Hejcman. Mluvit o této inscenaci a jejích momentech by dalo dlouze, ale není tu tolik místa.
(zadáno: 12.6.2015)
12.6. 2015: Místy vtipné a dobře ironizující divadelní prostředí, místy moc povídavé. Některé situace se trochu vytratí a nejsou dotažené. Ovšem soubor na sebe hodně slyší a funguje jako tým, což celou inscenací posouvá k lepšímu výsledku včetně překvapujícího (a za mne velmi vydařeného) závěru.
(zadáno: 15.9.2011)
15.9. 2011: Šel jsem s velkou obavou, režie A. Procházky podle mne tlačí moc na pilu, ale dnes se konalo jen příjemné překvapení. V muzikálu není velkých rolí. Hit, co se Vám vreje pod kůži, je asi jen jeden. Z hereckých výkonů zmíním jména Dasha, P. Stenáčik a O. Brzobohatý, který mne hodně překvapil. Je tu řada nápadů, které jsou vtipné, dojde i na velké muzikálové číslo (Bzobohatý a Norisová). Líbila se mi i práce P. Strouhala. Karlín má zaděláno (konečně) na slušnou inscenaci, určitě se ještě vybrousí, bylo to první uvedení :-).
23.2.2010: Téma je zajímavé, po Prolomit vlny další film na jejich jevišti. Na pana Gábora je scéna moc bohatá, většinou jsou jeho výpravy jednoduché, ale tím neříkám, že to inscenaci uškodilo. Naopak, bylo to fajn. Ovšem nedávám této hře moc šancí: publiku bude vadit volgarismus, jiná část nepřijme téma (na druhou stranu se najdou tací, kteří to berou jako obrovskou srandu, alespoň to tak bylo na první repríze). Herci hrají perfektně, je to dobře odvedená práce. Závěrečný obraz je zase chytlavý (to Gábor umí - předvedl to i u Anny Kareniny).
(zadáno: 16.5.2015)
14.5. 2015 - Divadlo Disk: Na této inscenaci mne nejvíce bavila práce s prostorem, hudba a některé herecké výkony, včetně Sáry Venclovské. Celoživotní příběh hlavní hrdinky s momenty, které jsou všem známé a s momenty s nevšedním pohledem. Je dobře, že taková díla se píší. Režijně je to trochu roztříštěné: chvilku je to nápadité, chvilku kýčovitě popisné. Řada postav jen epizodních, takže není moc co hrát, jiné Vám uvíznou (v dobrém) v paměti. I přes délku, která se nemusí někomu zamlouvat, to byl příjemný divadelní večer.
(zadáno: 12.9.2015)
20.8. 2015, 25.2. 2016: Co vše je za zdí, o které přemýšlíte, zda ji překonat? Bude to legrace? Jsou tam osobní běsi a strach? Proč muži mají touhu stále si hrát? Musí si muži stále něco dokazovat mezi sebou? Tohle rozhodně stojí za vidění! Až jsem si říkal, že je škoda, že už je konec, ale někdy je dobré v nejlepším přestat a nepřidávat. Reakce publika a závěrečný standing ovation mluví za vše. Budete svědky něčeho hravého, upřímného a pravdivého. S počtem dalších repríz se inscenace stává natolik přirozenou, že se divákům více tají dech.
(zadáno: 15.4.2013)
14.4. 2013 - Divadlo Archa: Věc, která určitě stojí za vidění. Po vizuální stránce velmi zajímavé a poutavé. Zde se uplatňuje rčení "méně někdy znamená více". Líbí se mi pohybové pojetí Václava Kuneše a interpretace účinkujících je na velmi vysoké úrovni. Kdo bude pozorně sledovat, najde v tomto kousku i humor. Jinak mne na těchto inscenacích baví, že si pod tím můžete představovat, co chcete a záleží na Vaší aktuální náledě. Jednou Vám to může přijít jemné, jindy (pokud zajdete znova) třeba drsné :-).
(zadáno: 21.3.2014)
19.3. 2014: Pro J. Heřmana velmi zdařilý činoherní debut. Podobná témata mu nejsou cizí a umí s nimi pracovat (viděl jsem hodně jeho inscenací). Velký kus práce zde odvádí jeho věrný tým výtvarníků. Jeho zkušenost s operou se projevuje v davových scénách, kde Vám nic neunikne, takže pradleny a rituál v II. dějství si užijete, to jsou momenty maximálně divadelní. Hodně zajímavé je pojetí vztahu tří hlavních postav. D. Verzichová hraje s dívčím naivním šarmem a energií. Pozornosti neujdou ani další herci, za všechny jmenuji alespoň M. Töpferovou, J. Huška, T. Vitů a D. Bambasovou.
(zadáno: 20.5.2015)
20.5. 2015: Tak trochu o hvězdách a vesmíru z jiného pohledu. Tak trochu o tom, jestli je každý z nás na všechno sám. Tak trochu skrytě o tom, jak si to umíme ničit a ničíme i okolí. Tak trochu o tom, že každý máme svůj svět. Tak trochu o tom, jak podléháme svým vzorům, snům a představám. Tak trochu více zakódovaně, že Vás to přinutí používat nejen oči. Tak trochu více s Janou Bouškovou překvapující.
(zadáno: 22.1.2015)
22.1. 2015: Roztomilá hříčka díky oběma protagonistům. Obsazení se v tomto případě velmi zdařilo. Ocenit se zde musí odvaha uvést u nás neznámého autora. Četl jsem nějaké ohlasy, že je to dosti specifické, ale neměl jsem ten pocit. Užíval jsem si to, ale nečekejte nějaké velké dramatické zvraty. Perfektní je řešení sálu divadla. Iluze továrního prostředí je vydařená. Stejně podařený je i překlad, který zní velmi přirozeně. Je to o snech, o iluzích, o dětské radosti a touze s tvrdou realitou světa za zády.
(zadáno: 14.11.2016)
13.11. 2016: Text s poměrně vtipným nápadem se setkává se zajímavým hereckým obsazením a vhodným prostorem (co do velikosti jeviště), ovšem po stránce tempa to dost vázne. To celé inscenaci ubírá na situačnosti. Pár divákům chvilku trvalo pochopení fórku (důvodu) s obsazením (pouze) Barbory Hrzánové do postavy, která je vnímána jinak manželem a jinak svým okolím.
To mne přišlo slabé. Zápletka poměrně zajímavá, ovšem hodně jsem tušil co přijde a často jsem se trefil. Mám rád komorní hry, ale tahle mi nějak nesedla. Nestrhla mne a často jsem byl díky tomu myšlenkami jinde.
(zadáno: 10.10.2013)
10.10. 2013: Tady je pěkné, jak inscenační tým boří mýtus prostoru Stavovského divadla a činoherního souboru ND. Byl jsem překvapený, jak živě publikum reaguje, to jsem nečekal. S radostí jsem sledoval práci všech herců, nikdo nevyčnívá. Je to opravdu vyvedený kousek, bavil jsem se. Jistě, Havlův text a Pařízkova režie nezaručují fraškovitou řachandu pro zájezdy diváků, ale o to si vážím inscenace více. V rámci průřezu práce činohry ND doporučuji, Dočekalova snaha pozvat zajímavé tvůrčí osobnosti se v tomto případě vydařila.
(zadáno: 21.11.2012)
21.11. 2012: Nečekejte nějakou hru s přesahem do vnitra dnešní společnosti, tohle je večer, co Vás má pobavit! To ještě podtrhuje skutečné prostředí baru. Samotné protagonistky si to celé užívají s publikem. Dnes padlo i několik hlasitých komentářů jako "jo, to znám / ty vole / a je to tady", což přidává na autenticitě přítomnosti "tady a teď", a to bylo fajn. Autorům se to povedlo, jen škoda, že si nepamatuji všechny ty hlášky, a že ji bylo! Hra má své určité hranice a humor zde je příjemný, ne vyhrocený do úplné frašky.
(zadáno: 2.11.2010)
2.11. 2010: Moc mne vyhovuje ta ponurost inscenace a bodové osvětlení. V první chvíli jsem trochu odsoudil výpravu, ale když jsem potom viděl ten fór, tak se mi začala hodně líbit. Hudba perfektní. Z herců jmenuji: Kolářová, Juřičková, Čapka, Dvořák. Strašně zvláště plyne děj, žádná velká akce, to bylo něco pro mne, bavilo mne to, ale něco malinko mi tam chybělo (možná to ale bylo jen ve mne). Jen jsem si říkal, jaké by to bylo na menším jevišti.
(zadáno: 20.1.2017)
19.1. 2017 - Jatka78: Jatka jsou zajímavým prostem i pro činohru, jak se ukazuje. Zajímavě se nesl zvuk. Výprava inscenace je velká. Děj je podán velmi srozumitelně a sluší mu určitá nadsázka. Ovšem ta se trochu tříští se snahou o určitou ponurost (a to jak v hudbě, tak někdy i ve svícení). Některé menší postavy mají trochu ochotnické vyznění, to je škoda. I přes drobné výtky jsem si ale celou innscenaci užil jsem rád, že jsem ji měl možnost vidět. Byl to příjemný divadelní večer (plný mrazu) :-).
(zadáno: 29.12.2017)
28.12. 2017 (75%): Z první části jsem měl dojem, že se u některých postav ztrácím v rozlišení role a "hraní Shakespeara", občas trochu chaotický sled scén jen na příchodech a odchodech. Druhá půlka to ale vylepšila a některých popsaným situacím dala i vysvětlení. Co je zde velmi zdařilé je scéna a práce s ní. Dále mohu jmenovat z herců H. Seidlovou, T. Dianišku a především J. Teplého a R. Valentu.

(Je to trochu sázka na jistotu, ale proč ne, třeba to některé diváky přitáhne více a vyberou si další představení.)
(zadáno: 18.5.2018)
16.5. 2018: Vtipná scéna, velmi vydařený začátek, nápadité některé skryté vtípky a odkazy, zajímavé herecké výkony shazuje velká míra nápadů, které můžete třeba i trochu přehlédnout nebo v tu chvíli si nevšimnout jejich významu. Konec nebyl také moc vydařený (jasný). Publikum poměrně rozpačité, několik diváků odešlo během představení, další část odešla místo děkovačky. Pokud to vezmu tady a teď: bavil jsem se, s odstupem času je dojem rozpačitý, ale i takový výsledek může divadlo mít, proč ne... A Truffaldino je zpět a v naprosto dokonalém podání :-)...
(zadáno: 8.6.2014)
6.6. 2014: Bavil jsem se. Ale má to své mouchy, vynechám-li samotný text hry: Chrobáci tak trochu ilustrují, mravenci = dobrý nápad s teambuildingem, ale nefunguje úplně přesně. Perfektní po výtvarné stránce, moc fajn (brechtovská) hudba. U Motýlů baví především K. Dobrý a F. Kaňkovský, to je dvojce! Podobní jsou Cvrčci v podání L. Žáčkové a I. Orozoviče. Lumka Vl. Beneše nepřehlédnete stejně jako Kuklu M. Kerna. Konec má určitou potřebnou hořkost. U Špinara mne baví, jak si z něčeho udělá srandu a na závěr to pěkně "nadávkuje", ale nemohu se ubránit pocitu, že se trochu drží stranou. (75% ?)
(zadáno: 21.4.2013)
20.4. 2013, 5.3. 2016 (Divadlo Archa): Vl. Morávek není režisér pro každého. Vždy na jeho inscenacích v publiku potkám diváky, co se baví a i takové, co jsou "otrávení". Zde patřím ke skupeně "baví se". Divák je středem a pořád se kolem něj něco děje, nikdy nevíte, kde kdo vyleze. Hraje se i na balkóně, na chodbě... Archa plná Hmyzu! To vše doplňuje perfektní hudba. Kostýmy S. Z. Hanákové jsou nápadité. Herecky je to soustředěné a obdivuhodné, každý dostane prostor pro "předvedení se", proto konkrétně jmenovat nechci. Oh, Jaká podívaná!... a ani nevadí to krácení o mravence...