Profil uživatele

Jirkan

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 10 % (259)
Pavla Haflantová: 11 % (89)
Anežka Kotoučová: 12 % (108)
Lukáš Dubský: 12 % (180)
Veronika Boušová: 12 % (107)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Pan režisér Dodo Gombár se pokusil o zajímavé představení a musím uznat, že se povedlo. Inscenace má velice silné momenty. Velice zajímavé je výtvarné pojetí, opakované scény, hudba. Obsazení je zdařilé, v paměti ovšem uvízne nejvíce závěrečná scéna Zuzany Onufrákové (Amélie). Rozhodně je to inscenace, která stojí za povšimnutí.
(zadáno: 13.9.2011)
10.9. 2011: Chválu si zaslouží výtvarné pojetí, hudba a zvukový doprovod. Inscenace je plná symbolů, které "sedí" a jsou pochopitelné. Herecky se soustředí inscenace na obsah figur. Bernarda Alba v podání J. Tihelkové není zlá žena, divákům ukáže i svá slabší místa a tím je více pochopeno její chování. Musím zde pochválit její herecký výkon a k němu přidávám další dva: P. Vašková (Martirio), J. Josková (Adéla). Otázkou je, zda publikum stojí o takové drama, já inscenaci považuji za velmi zdařilou.
(zadáno: 14.11.2014)
12.11. 2014: Soubor ŠD předvedl už mnohem zajímavější inscenace. Jsou zde pěkné herecké výkony, ovšem až možná moc urputná snaha o realismus. Vzhledem k tématu a charakteru některých postav bych uvítal více divadelnější formu (jako je závěr na nádraží). Škoda, že některé postavy nemají více prostoru a jsou pouze epizodní. Jejich pojetí je hodně vydařené (např.: hospodský M. Pospíchala). Dlouhé a vážné scény střídá téměř groteska (vtipnější o fungující reálie venkova). Téma je dost specifické, takže ne každému může sednout. Tomáš Červinek je dobrá nová posila souboru.
(zadáno: 9.12.2012)
8.12. 2012: Z prvu jsem se zalekl barevně hýřící výpravy, ale nakonec to svůj účel plní. Vidět stejné situace vnímané vždy jiným temperamentem je zábavné, publikum se bavilo. Bavil jsem se nápady, jako třeba otřes domu, když někdo bouchne dveřmi, jak jednoduché a vtipné. Je vidět, že si tuto inscenaci užívají i herci (a obsazení není malé). Na druhou stranu je to nová věc, která se musí ohrát. Temperament a spád to má, ale některé repliky jsou přehrávané. Inscenaci ovládají především Flegmatici (rodina Dřímotů) a Marie Doležalová jako melancholická Irena. Věřím, že se to ohraje a sedne si to.
(zadáno: 15.10.2013)
15.10. 2013: Jako problém vidím samotný text. Inscenace by obstála na postavách Maura a Augusta a na větším prohloubení jejich vztahu. To další kolem je už jen takový obal, který děj navíc zjednodušuje. Luboš Veselý je, dle mého, na roli moc mladý. Jinak herecky se mi to líbilo. Je milé vidět M. Holého a Z. Vejvodovou (je to ale malá role) v jiné inscenaci, než je fraška nebo hudební komedie. J. Plouhar celému textu docela dost pomohl. Chválím práci N. Deákové. Inscenace jako taková je zdařilá, výborná práce je zde se světlem a především se zvukem (vedle vedení herců) = proto lepší hodnocení.
Ne, ne, ne, chudák Shakespeare. Ještě štěstí, že je to staženo z repertoáru...
(zadáno: 10.12.2015)
9.12.2015: Toto je velmi dobře napsaná hra a je vidět, že pánové ji mají pod kůží. Především ti starší, ti podávají velmi dobrý výkon. Někteří mladší potřebují větší motiv nebo více krotit svou rozjařenost, ale od toho je režisér(ka). No a to právě považuji za kámen úrazu inscenace. Místy jsem měl pocit, že režie chybí. Když ponechám stranou scénu, pak je zde ne moc dobré svícení a některé situace potřebují větší uzavřenost, než rozestavěné herce po scéně a forbíně (téměř stranou od děje)... To je velká škoda. Myslím, že cena vstupného není odpovídající produktu.
(zadáno: 28.10.2017)
24.10. 2017 - Divadlo pod Palmovkou: S tzv. dokudivadlem se v posledních letech roztrhl pytel. Věřím tomu, že toto téma nemusí každého oslovit. Co mne ale na této inscenaci bavilo bylo to, že herci nevystupují z rolí a tím neodcizují celý děj. Bavila mne výprava a kouzlo tato hostovačka měla i v řešení prostoru divadla. Možná trochu moc symbolů, ale zase na druhou stranu to byla jiná práce ze strany Michala Dočekala. Herecky jsem věděl do čeho jdu, pěkná práce, ale Milan Holenda, proti ostatním, byl o kousek blíže pověstné bedně.
Životní role Hany Saidlové, na závěr dojme hodně lidí v publiku, jak jsem už 2x pozoroval v šatně.
(zadáno: 22.5.2018)
22.5. 2018 (85%): Divadelní blaho podpořeno netradičním řešením prostoru. Soubor opět dokazuje, že umí nejen hrát, ale i hudebně je dost založený. Herecké výkony jsou takové, že žádná z postav vám pak zpětně nezapadne v paměti (ovšem Petra Špalková je dvojnásob nezapomenutelná). Vizuální a zvuková stránka této inscenace mne bavila tolik, že jsem spíše litoval, že je to tak krátké. (A zase jsme u tématu většího množství antiky na našich jevištích...)
(zadáno: 6.3.2012)
6.3. 2012: Na této inscenaci si smlsne publikum, co má rádo metafory na jevišti a publikum orientující se v problematice ekonomiky. Struktuře inscenace a vývarnému řešení se nedá nic zásadního vytknout, ba naopak, bavil jsem se u toho. M. Dočekal mne zde překvapil svým nadhledem, většinou jeho inscenace jdou hodně do hloubky (viděno mnou). Herecky dobré, ale zmíním především J. Dolanského a V. Postráneckého. Inscenaci přeji stále plné hlediště a dlouhý život.
15.6. 2010 (Divadlo v Celetné) - pro mne velké překvapení. Propracováná režie, perfektní výtvarná, hudební a pohybová stránka, silný příběh odehraný šikovně M. Rumlem a V. Kubařovou (je vidět velká souhra). Zaujme také K. Frydecká jako Alanova matka. Inscenace plně divadelní s vrcholící první i druhou částí. Kdo viděl, tak vím o čem mluvím, kdo neviděl, tak má smůlu - toto byla derniéra, škoda. Vzpomínat můžete na http://www.alternativatv.cz/encyklopedie/play/7169/
(zadáno: 25.9.2012)
25.9. 2012: Už u dřívějších inscenací D. Gombrára jsem se zmiňoval, jak se mi líbí jeho obrazová tvořivost, práce s pohybem, zvukem... Tato inscenace toho využívá ve velkém (a především ve velmi povedeném závěru). Vznikl rozhodně zajímavý divadelní tvar, za to pochvala, debata na závěr je zajímavá a doporučuji. O tom, že je to "něco jiného", svědčí už fakt, že já byl spokojený a můj doprovod úplně zklamán (takový rozdíl už tu dlouho nebyl). Jinak se 100% přidávám k souhlasu s M. Novákem.
(zadáno: 1.3.2014)
1.3. 2014: Nezdařená výprava s nedotaženým nápadem. D. Ratajský a M. Randová hrají na hraně komiky, ale vědí co dělají, takže to funguje a baví, toto se ale nepovedlo u D. Háka, to je hodně špatné. Výraznou posilou souboru je A. Krejčíková. M. Doležalová ze sebe chrlí neuvěřitelné (a příjemné) množství energie, ale musí si to ještě sednout, je to velký úkol. Určitě dobrý tah, inscenace není nějak novátorská, pohrává si s humorem. Tento titul určitě nějakou dobu hlediště bude plnit, to je přesně ta Fidlovačka, kterou mají věrní diváci rádi (soudě podle ohlasů hlediště). (65%)
(zadáno: 6.11.2016)
4.11. 2016: Ne moc povedená výprava, poměrně malé jeviště (= malá company) a moc projekce "psaní" nebrání zážitku z muzikálu s živou hudbou, dobrým soundem, vtipnými nápady s velmi slušnými výkony. Peter Strenáčik okouzlí svou univerzálností (Je snad něco co neovládá?). Monika Absolonová mne více a více přesvědčuje, že to na jevišti umí a není jen zpěvačkou v kostýmu (jak to někdy bývá). Role ji hodně sedí. Zapomenout na výstup V. Vyoralové by byla chyba. Neohromilo to, ale byl to velmi příjemný hudební a místy dost nápaditý zážitek.
5.10. 2011 - Tato inscenace navštívila Prahu mnohokrát, z toho množství zájezdů jsem zašel celkem 4x se podívat. Myslím, že to o inscenaci říká hodně. Vždy jsem vzal někoho s sebou a pokaždé bylo nadšení z toho, jak je možné udělat klasiku "tak trochu jinak". Moc se mi líbí samotný text a musím říct, že perfektní je i obsazení. Čtvrté návštěvy jsem se bál, že už tu inscenaci moc znám a už mne to nebude tolik bavit, ale stejně jsem se zase nechal strhnout :-).
(zadáno: 12.9.2015)
11.9. 2015 Plzeň, 13.11. 2015 Klicperovo divadlo: Měním své hodnocení na základě druhého navštívení a na domácí půdě. Je neuvěřitelné, jak inscenace na svém domácím jevišti působí jinak! Mnohem intimněji, křehce, vtipně, dojemně, ale přesně (až jsem si říkal, že takové divadlo má smysl dělat). Obsazení Taťány, Olgy, Oněgina a Lenského se povedlo. Baví mne momenty, kdy je divák v očekávání (třeba výstřelu) a ono je to jinak. Bavilo mne, jak si hradecké publikum (z velké části) se svým souborem rozumí. Škoda, že hostování na festivalu v Plzni nemělo takový punc / šťávu.
(zadáno: 30.10.2016)
26.10. 2016: Herecky ne úplně naplněná inscenace. V první části večera jsem některým hercům nevěřil, že si s veršem rozumí a nerecitují jen. Především J. Hána. P. Tenorová měla nášlap na lepší výkon a toho využila v pozdějších momentech. Oběma protagonistům se daří v závěru. Kdo na jevišti opravdu žije je J. Smutná a A. Bilík. Ten ovšem místy hraje s velkou rozjařeností. Zajímavě se pracuje se Zareckým a sborem. Scéna bohatá, ale hodně popisná, nejvíce funguje "železná opona". Pavel Khek opět velmi zajímavě pracuje se světlem, pohybem a hudbou. Úspěch to ale u publika mělo veliký.
(zadáno: 18.9.2013)
18.9. 2013: Jak je možné, že dva režiséři v téměř stejné době vezmou Ibsena a jeden se z toho pokusí udělat "klasiku" (a to se nepovedlo) a druhý jde na to z jiné strany a podaří se mu tak současná, aktuální věc? Jak je možné, že Nebeský vezme do rukou klasiku, jako Král Lear, a rozloží ji do základu a vezme klasiku, jako Eyolfek, a vytvoří inscenaci, která hýří humorem, napětím a akcí? Je pravda, že v tomto případě se velmi zdařilo obsazení. Inscenace pro mne neměla hluché místo a sledoval jsem ji se zaujetím. Vydařený večer.
(zadáno: 18.6.2017)
16.6. 2017: Komedie s chytrým humorem, a jak se tak říká: přesahem. Závěr této inscenace dokáže dojmout. Podíl na tom určitě mají herecké výkony. Na jednu stranu jsem si říkal, zda nejsou představitelé na to mladí, ale souhra na jevišti neuvěřitelně fungovala. Mám rád inscenace, které dokážou strhnout tak, že si neuvědomujete civilní jména herců a vnímáte jejich postavu. To se mi tento večer stalo. Pokud bylo cílem diváky potěšit, pobavit, pak došlo k naplnění. Ostatně děkovačka tomu nasvědčovala. Jinak spoustu už tady toho bylo napsáno?
(zadáno: 16.10.2015)
15.10. 2015: Obdivuji, že s každým projektem se snaží Rosťa Novák přijít s něčím jiným a přistupuje (z mého pohledu) k tomu jinak. Ovšem v začátku jsem se trochu ztrácel, některé texty byly až příliš doslovné oproti uchopení tématu. Některá čísla byla tvrdě ukončena bez dalšího zapojení do děje. KLADY: práce se zavěšenou obdélníkovou konstrukcí byla fascinující jako i Matyášova práce s trampolínou. U momentu, kdy z rodiny na své rodiče nemá nikdo čas si řeknete "ono to vlastně tak je". Místy až folklorní prvky. Finální výstup pánské části souboru s jednou ze stěn srší poctivou divadelností...
(zadáno: 12.1.2017)
9.1. 2017 - Divadlo DISK: Řada zajímavých nápadů se zde střídá s momenty, které nejsou tolik vydařené. Z nich několik působí i naprosto nevyužitě a prvoplánově. S tím jsem se u režií I. Rajmonta setkával často, takže hodnocení je hodně subjektivní. Zajímavé je scénické řešení, jen asi trochu dojelo na uvedení v jiném prostoru (měl jsem pocit, že někteří diváci špatně vidí, to ale do hodnocení nezahrnuji). Zaujalo mne pojetí Mefista (Veronika Korytářová a Martin Polách), dále Tomáš Váhala a Karolína Beranová. Trochu mi ale asi unikla základní myšlenka proč...
(zadáno: 3.5.2018)
2.5. 2018: Této inscenaci se nedá odepřít originalita scénického pojetí, herecké výkony (včetně tzv. company) a důkladné dotažení některých momentů (které často doplňují inscenaci humorem). S celkovou délkou jsem neměl problém, ale bylo vidět, že řada diváků byla opačného názoru. Možná by se dalo škrtat, to musí posoudit jiní. Výtek by se dalo najít mnoho, ale o tom to není. Viděl jsem něco jiného, provokujícího a zároveň fascinujícího, fungujícího a promlouvajícího. Vyvolává to řadu otázek o tom jak inscenovat tento text a zda takové pojetí je vhodné pro ND... Umění je živé...
(zadáno: 16.9.2010)
15.9. 2010 (Divadlo v Celetné), 4.7. 2013 (Hrad Kost) - tak tohle jsem opravdu nečekal! Hostovací štaci Boleslavského souboru v Praze jsem zakončil touto hrou a od začátku do konce ji sledoval tak, že jsem téměř místy nedýchal :-). Je to vyjímečné představení. Perfektní je vizuální stránka inscenace (pohyb, světlo, zvuk). Druhá půlka má neuvěřitelný spád. Rozebírat jednotlivé herecké výkony nechci, protože je to opravdu hodně kolektivní práce. Rozhodně řadím mezi inscenace, které chci vidět znova!
(zadáno: 30.11.2012)
29.11. 2012 - Divadlo v Dlouhé: Já jsem trochu na rozpacích, možná to byl záměr inscenátorů. Na jednu stranu jsem se bavil. Smál jsem se některým situacím a některým slovním hříčkám. Na druhou stranu některé situace a slovní hříčky v této inscenaci jsou dost na hraně. Drábkova razantní úprava je fakt "úlet" jako celá výprava (myslím to v dobrém). Herecky pěkné, soubor i ukázal jakou má hlasovou sílu. Dámská část souboru ale inscenací vévodí. Jiří Zapletal by mohl trochu ubrat, někdy méně znamená více. Co se mi ještě hodně na inscenaci líbí je hudba a role andělů.