Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 34 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (102)
Helena Grégrová: 18 % (106)
Iva Bryndová: 18 % (47)
Lukáš Dubský: 18 % (77)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  6 7 8 9 10
(zadáno: 27.1.2019)
Tak tohle opravu ne! Snad v životě jsem neviděl tolik hereckého přehrávání na jednom místě. Možná bylo snahou autora i režie udělat z hrdinů karikatury lidských charakterů, ale je to příliš okaté a když je něčeho moc, může se to i znechutit. V určitých pasážích předlouhé a nudné představení, Ondřej Brousek hraje Chlestakova podobně jako Peera Gynta, a zatímco jako Peer byl dokonalý, zde mě dokázal v první půli asi na půl hodiny uspat. Jediný, kdo snese přísnější srovnání, je Aleš Procházka, který byl přesný, ale v takto roztahaném kusu to ani on nezachrání. Velké zklamání. /26.1.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 8.5.2019)
Velice podbízivé a komerční provedení ruské klasiky bych čekal v soukromém divadle, ale nikoliv v MDP. Bohužel toto je spíše variace na Gogola, kterou ať si tvůrci dělají za své peníze někde jinde. Nechápal jsem úvodní scénu, nechápal jsem postavu černocha, nechápal jsem "muzikálové" pojetí, nechápal jsem snahu o lidovou řachandu za každou cenu. Jestli je tohle nové směřování MDP, tak děkuji, nechci! Proč si tvůrci nevzali příklad z Gogolových Hráčů, kteří se v Rokoku hráli téměř 10 let? Herci si zaslouží pochvalu, obzvláště Pavla Tomicová, ale z režijního výkladu jsem zhnusen. /3.5.2019/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel na této inscenaci neshledávám absolutně nic pozitivního! Tuto Ibsenovu hru jsem dosud neznal a z inscenace jsem nechápal, o co tam vlastně jde. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, prohození ženských a mužských světů a rolí, to mi přišlo jako nechutná parodie a hlavní hrdinka ztvárněná jako snaha o macho ženu, to už na mě bylo moc. A to, že jsem u toho celou dobu usínal, myslím mluví za vše. A režisér ještě nechá provokativně na zadní stěnu promítat čas, abych mohl sledovat, jak se inscenace vleče. Zvláštní, divné, nechutné. Tahle inscenace pro mě byla krokem vedle. /15.11.2017/
(zadáno: 10.6.2018)
První zhruba čtvrthodinka skvělá. Pak nasednutí do kamionu a zmar, změť výjevů, množství postav v nichž se neorientuji. Chaos, zmatek, nepochopení. Cloumal mnou vztek a chtělo se mi zařvat na celé divadlo, co to sakra má být. Panu režisérovi se inscenace zvrhla v rej hnusu, kýče, trapnosti, zmatečnosti, uřvanosti. Nevím, o čem se hrálo a chtělo se mi z tohoto patvaru zvracet. Žádné emoce, žádný děj, žádné silné momenty. Tohle bolí. Poprvé v životě jsem při děkovačce netleskal, ale založil jsem si ruce na prsou. Pro mě to bylo jedno velké trápení a utrpení. Tohle nepatří do ND! /9.6.2018/
(zadáno: 5.9.2019)
To jako vážně? Po Faustovi je tohle další trapná režijní exhibice. Zůstaly mi skryty motivace v jednání postav, z dění na jevišti jsem nechápal, o čem se vlastně hraje. Jaký smysl třeba mělo, že K. Winterová kopla zhruba po 20 minutách podpatkem do velké obrazovky, kde zůstala díra ve skle a zbylou hodinu tak v popředí zůstala černá rozbitá vypnutá velká televize s dírou, která vzhledem k uspořádání scény akorát zabírala mnoho místa v popředí jeviště? Nechápal jsem zde absolutně nic a jen znechuceně trpěl. Co tohle má společného s Moliérem? Nechápu, nerozumím a lituji času i peněz. /4.9.2019/
<<  <  6 7 8 9 10