Profil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (145)
Helena Grégrová: 17 % (161)
Iva Bryndová: 18 % (117)
Lukáš Dubský: 18 % (139)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.11.2018)
Jana Paulová vládne na jevišti všemu a všem, a činí tak způsobem natolik přirozeným a energickým, že se divák prostě nemůže nudit a nebavit. Její Lady Oskar je inscenací veselou, hravou, vtipnou a celkově velmi vydařenou. K čemuž zajisté přispívá nejen hlavní hrdinka, ale i ostatní herci, kteří jsou ve svých rolích neméně dobří. Až do konce jsem byl zvědavý, jak vše dopadne, a přitom se u toho bavil. Nicméně některé situace mi přišly až příliš natahované a zdlouhavé. Krácení by neškodilo. I tak je to ale v rámci komediální divadelní produkce nadprůměr. /5.11.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 5.11.2018)
Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/
(zadáno: 28.10.2018)
Za mě dokonalý večer plný národní hrdosti. Jako správný vlastenec jsem cítil během první části večera, kdy se napůl četl a napůl hrál Havlův text, husí kůži a dojetí. Hromadný zpěv vlasteneckých písní byl zážitkem do konce života. A palec nahoru za to, jak umně si v Dejvicích poradili se střídáním humornějších a vážnějších pasáží, obzvláště Miroslav Krobot a jeho chvíle slávy byl geniální! Druhá část, kdy se besedovalo, pak už jen dotvořila pozitivní výsledný dojem z právě viděného a zažitého. Byl to krásný slavnostní večer v Dejvickém divadle. Bylo to úžasné a nezapomenutelné! /27.10.2018/
(zadáno: 28.10.2018)
Poměrně nesnadný text na pochopení je servírován v ucházející formě, byť i s ní jsem měl chvílemi problém. Mám však pocit, že chyba není v samotné adaptaci, jako spíše v textu. Je jasné, na co autor poukazuje a co tím chce říci, ale činí tak zdlouhavě a se smyslem pro zvláštní poetiku. Zatímco první polovina měla z mého pohledu hluchá místa, po přestávce už to bylo téměř dokonalé. Co však ční v této adaptaci nade vše ostatní jsou scény s maškarami. Hrozivé, tísnivé, dokonalé jsou zde chorály maškar! A spolu se zajímavými hereckými výkony tak dotváří mírně nadprůměrný celek. /27.10.2018/
(zadáno: 26.10.2018)
Pět lidí, jedna večeře, houstnoucí atmosféra, eskalace vztahů. Zpočátku milá komedie se postupem času mění v otázku svědomí, v přestřelku názorů, v diskuzi o násilí či rasismu. A jak se mění nálada na jevišti, divák chtě nechtě přemýšlí. Je pokrytecké tvrdit, že názory prezentované zde postavou Matouše Rumla jsou ojedinělé. Rasismus, xenofobie, násilí. I to se zde řeší a je to zajímavý prostředek ke konfrontaci několika obyčejných lidí. Tohle je zajímavá inscenace, která nabízí možná trochu nečekaná témata a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných. /25.10.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.10.2018)
Tato detektivní komedie mě na jednu stranu příjemně překvapila, ale zároveň také lehce zklamala. Pokud se totiž u komedie zasměji jen párkrát, a to bezhlasně, je něco špatně. Ale pokud jsem zároveň v napětí, jak to celé dopadne a konec mě doslova překvapí, takže si celou dobu inscenace drží mou plnou pozornost, nemůže to být špatné představení. Zatímco po komediální stránce je to slabé (ale nepodbízivé, což velmi oceňuji), po detektivní stránce to nemá chybu. Tenhle zločin chcete zažít a vyřešit! Navíc herecký ansámbl je perfektně sehraný. Za mě mírný nadprůměr. /18.10.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 8.10.2018)
Inscenace, která je nejen o dabingu, ale i o chlastu. A paradoxně právě scény o chlastu a s chlastem se mě z osobních důvodů bytostně dotýkaly, kdy Martin Myšička byl naprosto přesný a excelentní ve všech podobách. Ovšem nezaostával zde naprosto nikdo a inscenace samotná perfektně dávkuje humor i vážné scény a přináší rovněž bizarnosti, které v divadle divák běžně neuvidí. Královsky jsem se bavil a zároveň mi bylo smutno. Taková rozpolcenost je u mě v divadle velmi vzácná. Musím rovněž pochválit plně využitou scénu, která je dokonalá. Potenciál tématu byl vytěžen na maximum. /6.10.2018/
(zadáno: 5.10.2018)
Sprška energie, kterou Pavel Richta v tomto představení vysílá směrem k divákům, je obdivuhodná. Je ho plný prostor, v podstatě se nezastaví a relativně intimní text, který by měl být jakousi osobní výpovědí jednoho mladého muže, povyšuje spíše na show. Což mi trochu vadilo u těch vážnějších scén, kdy mi chybělo přenesení oné naléhavosti sdělení směrem k publiku. V odlehčených scénách a v práci s publikem však exceloval a publikum spolupracovalo nad očekávání skvěle. Divák si ale spíše než zamyšlení nad vážností tématu odnese pocit pohody a pobavení. /4.10.2018 v Divadle v Celetné v Praze/
(zadáno: 30.9.2018)
Dokonalé herectví velkých osobností umocněno malým komorním prostorem a vážným tématem pro mě bylo zážitkem, po jakém jsem toužil. Paní Štěpánková i pan Němec byli dokonalí ve své mluvě a gestech a pan Novák jim zdatně sekundoval. Závěrečná pointa mě hodně překvapila, a tak by to asi mělo být. Já jsem nadšený, ani na okamžik jsem se nenudil, naopak jsem si každou vteřinu užíval a uteklo to až neskutečně rychle. Ano, i tohle je život. Ztráta paměti, strach, bezmoc, samota, nemoc. Stáří! Touhy, přání, sny. Tak blízko, a zároveň tak daleko. Dokonalý divadelní zážitek! /24.9.2018/
(zadáno: 23.9.2018)
Za mě super! Je to jedna z těch mála inscenací z činohry ND, které nejsou exhibicí režiséra, ale dávají prostor příběhu, autorově poetice, a hercům. Příběh o modrém ptáku jsem dosud neznal, a o to více jsem byl zvědavý a ve výsledku mile překvapený výsledkem. Bál jsem se, že jako dospělý divák si to neužiju, ale ono to celé bylo tak působivé, že jsem jen fascinovaně sledoval dění a nechal se unášet na křídlech fantazie a zároveň jsem zpracovával myšlenky, které ke mně z jeviště pronikaly. Vždyť to celé bylo tak krásné a snové! A všichni herci byli skvělí! /21.9.2018 - večerní představení/
(zadáno: 23.9.2018)
Jediným důvodem, proč stojí za to tuto komedii vidět, je stále energií a vtipem sršící Petr Nárožný, který ani poté, co oslavil osmdesátku, neztrácí jiskru. Bohužel hraje v inscenaci, která staví na zažitých klišé a předvídatelných kýčovitých situacích (dospělá utajená dcera, svlékání šatů, záměny a zmatky). Většinu doby mi to nepřišlo ani vtipné, ani záživné, ani překvapivé. Všechna má procenta tak jdou hlavně za panem Nárožným, který kýčovitý text povyšuje na alespoň ucházející komediální zážitek. Viděno v alternaci J. Nosek-J. Čenský-K. Sedláková-I. Svobodová. /17.9.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.8.2018)
Klasika v klasickém provedení. Děkuji za to, že jsem se taky jednou nedočkal další moderní variace. Pan Menzel zvolil jednoduchou scénu a nechal herce odehrát obstojnou klasiku, která umí zaujmout a nenudí. Ostatně režii této komedie si J. Menzel vyzkoušel už v roce 1999 na Otáčivém hledišti v Č. Krumlově, dokonce dvěma hercům z krumlovské verze (Ctirad Götz a Petra Hobzová) svěřil stejné role i zde, a netřeba dodávat, že excelují, když se svými rolemi tráví tolik roků. A když se k nim přidají B. Polívka se S. Stašovou, je o humor a zábavu postaráno. Já se královsky pobavil! /24.8.2018/
(zadáno: 17.8.2018)
Bohužel jedno z těch horších představení na Slavnostech. Pitvoření, obscénnosti, skřeky. Nejsem proti modernizacím, například moderní verze této hry v Národním divadle od Dana Špinara mi připadá téměř geniální. Ale SKUTR to vzali za špatný konec a nabídli cosi velmi podbízivého, pokleslého, a ve výsledku mi to připadalo skoro trapné. V těch bdělých chvilkách, kdy jsem neusínal, jsem se nestačil divit. Pokud v divadle usínám (a to dokonce ve venkovním prostoru na čerstvém vzduchu), je to pro mě signál, že inscenace je nezajímavá. Na jedno kouknutí to ušlo, ale převládá zklamání. /10.8.2018/
(zadáno: 23.7.2018)
Docela příjemná a pohodová komedie, která dokázala pobavit, zaujmout, rozesmát, a u které jsem až do konce nedokázal odhadnout, jak dopadne. K mému překvapení jsem se docela příjemně bavil a ani na okamžik se nenudil. Josef Carda jako Pignon byl docela dobrý, ale převálcovali ho už z povahy svých rolí Jan Šťastný jako kontrolor z berňáku i Miloslav Mejzlík jako nekonvenční miliardář. Určitě se jedná o jednu z těch zajímavějších a kvalitnějších komedií v rámci zájezdových produkcí. Byl to příjemný a pozitivní večer strávený s fajn komedií. /23.7.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.7.2018)
Nevěděl jsem, co od neznámého titulu čekat. Dopředu jsem si ani nezjišťoval anotaci, takže jsem se spolehl na to, že budu rozumět ztvárnění v režii pana Pitínského. A chvílemi jsem měl problém porozumět. Chvílemi to dokonce vypadalo, že usnu. A chvílemi jsem se zájmem sledoval dění na jevišti. Herecky se jedná o mírný nadprůměr, vynikali O. Vízner a O. Pavelka, naprosto dokonalá byla hudba! Zaujala mě úsporná scéna, zajímavé kostýmy, a především dobrý konec! Dobrých konců není nikdy dost! Myslím, že tuto inscenaci je potřeba nechat v sobě uzrát. Děkuji za rozšíření obzorů! /6.7.2018/
(zadáno: 27.6.2018)
Uff. Na závěr sezóny neskutečně silná a ve všech směrech dokonalá inscenace! Nic jsem nečekal, inscenaci jsem si vybral víceméně náhodou, ale co jsem viděl, na tom jsem nemohl být jakkoliv připraven. Velká osobnost pronáší velké myšlenky a přenáší na diváka všechnu tíseň, zmar, strach a zoufalost doby, kdy Československo, Evropa a celý svět stáli před velkým zlem. Jiří Hána je ztělesněná dokonalost! Mnoho silných momentů! Celou dobu mi bylo smutno, bojoval jsem se slzami a pociťoval jsem strach a tíseň. Dokonce i ty cigarety jsem jako nekuřák sedící v první řadě přetrpěl. Děkuji!!! /25.6.2018/
(zadáno: 27.6.2018)
Neznalý knižní předlohy ani seriálové verze vydal jsem se na Vinohrady s obavami, aby to nebylo nejdelších 3 a půl hodiny v mém životě. Ale ouha, opak byl pravdou! Celé mi to přišlo jen jako pár minut, tak rychle to uteklo. Záživně a hlavně přehledně ztvárněná rodinná sága, která mě dokázala zaujmout a já téměř nespouštěl oči z jeviště. Perfektní provedení, vynikající herecké výkony v čele s Tomášem Dastlíkem, zkrátka vše zde dokonale funguje. Jediné, co mohu vytknout, že se na mě nepřenesly žádné emoce. Ale jinak je to dokonalé od začátku do konce. Za mě spokojenost! /22.6.2018/
(zadáno: 22.6.2018)
Ženy a mateřství. To je něco, co se může nám, mužům, zdát jako cosi exotického, ale přitom se to týká i nás. Autorka píšící o ženách a asi primárně pro ženské publikum dává těm pár mužům v publiku možnost pochopit, co žena prožívá v různých stádiích mateřství, od početí, přes porod, až po výchovu starších dětí. Někdy je to odlehčené a vtipné, jindy se hraje na vážnou notu. Vše zde ale dává smysl, vše funguje a je to vlastně skvělé. Vyrovnané herecké výkony, promyšlená choreografie a silný závěr (husí kůže, slzy dojetí) činí z této inscenace překvapivě nadprůměrný zážitek. /20.6.2018/
(zadáno: 18.6.2018)
Jsem rozpolcen. Na jednu stranu aktuální hra poukazující na politické hry, nesmyslnost válek, naivní představy o míru a naději a hašteření o moc. Navíc ta scéna je do posledního detailu dokonalá. Na druhou stranu jsou tyto myšlenky sdělovány problematickou formou. Předně se zde neustále řve a křičí. Proboha, proč? Kam se v divadlech vytrácí běžná mluva? Problém mám rovněž s tím, že inscenace kolem mě projela jen jakoby z rychlíku. Žádné emoce, žádná síla, s výjimkou pana Štěpničky a krví a mocí posedlého Radúze Máchy zde nejsou ani výrazné herecké výkony. Pan Špinar to umí i lépe! /17.6.2018/
(zadáno: 18.6.2018)
Velké jeviště, úchvatně řešená scéna, inscenace založená pouze na textu. Osm žen na jevišti, účast každé z nich je opodstatněná, a k tomu náhled do pro nás exotického prostředí. Nad tím vší bdí violoncello se svým fascinujícím zvukem a doprovází všechny dámy až ke gradaci celého příběhu. Příběhu, který se pozvolna rozjíždí, aby mě postupně vtáhl do svých osidel, pozřel, rozžvýkal a emocionálně zničeného vyplivl zpět. Dokonale napsáno, dokonale ztvárněno. Všechny herečky excelovaly. Nahota je zde opodstatněná. Tyhle lázně se pro mě staly nezapomenutelnými. Děkuji! /16.6.2018 - derniéra/
(zadáno: 18.6.2018)
Ucházející, leč prvoplánově nastudovaná inscenace. Narážím teď na přespříliš afektovaného Jana Dolanského, který sice nepřekonal laťku trapnosti, místy dokázal i pobavit, ale bylo to na hraně a příliš mě to nerozesmívalo. Celkově inscenace nabídla vyrovnané herecké výkony, oproti české filmové verzi úspornější scénář, jelikož se celá inscenace odehrává jen v bytě hlavní hrdinky, což ale není na škodu, a pohodový zážitek. Na jedno zhlédnutí a pro nenáročné pobavení je to ideální. Pokud se vám líbil film, myslím, že zklamaní nebudete. /13.6.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.6.2018)
První zhruba čtvrthodinka skvělá. Pak nasednutí do kamionu a zmar, změť výjevů, množství postav v nichž se neorientuji. Chaos, zmatek, nepochopení. Cloumal mnou vztek a chtělo se mi zařvat na celé divadlo, co to sakra má být. Panu režisérovi se inscenace zvrhla v rej hnusu, kýče, trapnosti, zmatečnosti, uřvanosti. Nevím, o čem se hrálo a chtělo se mi z tohoto patvaru zvracet. Žádné emoce, žádný děj, žádné silné momenty. Tohle bolí. Poprvé v životě jsem při děkovačce netleskal, ale založil jsem si ruce na prsou. Pro mě to bylo jedno velké trápení a utrpení. Tohle nepatří do ND! /9.6.2018/
(zadáno: 9.6.2018)
Dlouho jsem zvažoval návštěvu inscenace. Bál jsem se kompilátu, který nebude držet pohromadě, ale bavil jsem se. Čeština je bohatý jazyk a všechny ty hříčky se slovy v téhle inscenaci jsou milé, hravé, zábavné, stejně jako celá inscenace. Herci si to evidentně užívají a navíc mám pocit, že po delší době Národní divadlo nabídlo klasickou inscenaci prostou jakýchkoliv modernizací, ve které vynikají F. Němec a V. Postránecký, a v kombinaci s F. Rajmontem, D. Matáskem či M. Preissovou předkládají divákovi hravou komedii, která má za cíl pouze pobavit. A to se jí u mě povedlo dokonale! /7.6.2018/
(zadáno: 9.6.2018)
Nejsem velkým zastáncem modernizací. Ale občas je z takové moderní verze klasického příběhu vybroušen vzácný klenot, který mě svým leskem očaruje. Maryša v tomto podání je čisté drama sdělující vše podstatné v přijatelné délce tak jednoduše a pochopitelně, že je to geniální. Opírajíc se o jednoduchou a přitom symbolicky perfektně vymyšlenou scénu, o úchvatné scénické nápady (především posun židlí a zavěšená místnost) a vynikající herecké výkony, kdy především Pavla Beretová dominuje a pozorovat jí z prostředka první řady byla divácká slast, je tato Maryša pokladem nejvzácnějším! /6.6.2018/
(zadáno: 5.6.2018)
Inscenaci jsem viděl v rámci zájezdu v sále pro 560 diváků, kde mezi diváky a herci byla dlouhá forbína a tím pádem velká vzdálenost. A to je problém u inscenace určené pro komorní prostor Ungeltu. Jsem totiž přesvědčen, že se vytratila v tomto sále veškerá intimita a síla textu. Což v kombinaci s tím, že inscenace je pojatá profesorsky, tzn. pouze převedený text bez invencí, chybí jakékoliv emoce (upřímně mi bylo jedno, jak to celé dopadne, žádné sympatie k postavám), celou inscenaci sráží. V první půli jsem dokonce usínal. Škoda, Ungelt u mě jindy boduje. /5.6.2018 v Č. Budějovicích/