Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 34 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (102)
Helena Grégrová: 18 % (106)
Iva Bryndová: 18 % (47)
Lukáš Dubský: 18 % (77)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 24.3.2019)
Když se sejde skvělá parta lidí, je zážitkem i životopisná inscenace o chemii. Petr Zelenka jako autor a režisér zde přesně dávkuje odlehčené momenty s těmi vážnějšími, laické vsuvky s odbornými, a výsledkem je i díky vzájemnému hereckému a tvůrčímu souznění dokonalá sloučenina. Těžko někoho vyzdvihnout, protože toto je perfektní kolektivní práce, kde každý jednotlivec přispívá rovným dílem k celkovému výbornému dojmu. Já se bavil, já to prožíval, já to cítil. A nechápu, jak je možné, že mě Dejvické divadlo stále znovu dokáže příjemně překvapovat. Bylo mi ctí tleskat vestoje! /22.3.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Komedie, která má koule! Inscenace si bere na paškál pražské divadelní prostředí, a jako bonus se strefuje i do Brna. Ušetřeno nezůstane Národní divadlo ani divadelní kritici. A já se v divadle bavil, jako už dlouho ne! Pestrá směsice postav, jež jsou dost možná karikaturami reálných lidí v šíleném večeru, kdy se může stát naprosto všechno, mě dokázala odbourat natolik, že jsem musel dát standing ovation. Vynikající výkony všech zúčastněných, trefná satira a jako vždy skvělý M. Dlouhý mi zpříjemnili večer a pobavili na hodně dlouho dopředu. A příště bych prosil i pana Mrňku osobně! /2.11.2019/
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 7.10.2017)
Měl jsem pocit, jako by ani na jevišti nebyla paní Vilhelmová, ale jako bych koukal na reálnou a živou Boženu Němcovou. Paní Vilhelmová B. Němcovou nehrála, ona se jí stala! Skvěle jí pak doplňoval Aleš Procházka, který svou roli ztvárnil, jak jinak, naprosto perfektně a uvěřitelně. Jediný problém jsem tak měl s občas až kýčovitými výstupy Tomáše Pavelky. Dělal, co mohl, v některých rolích byl skvělý, ale celkově toto řešení v mých očích inscenaci ubralo na kvalitě. Jinak to ale byla silná inscenace o jedné silné ženě a o lásce. A pro mě to byl kvalitní zážitek. /4.10.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Přenesení hry do současnosti ději prospělo, scéna perfektní, hudba byla moderní a do tohoto představení velmi dobře se hodící. Z herců zaujala obzvláště Marie Doležalová, která je nejen krásná, ale umí i úžasně hrát. Nezaostávala ani Nela Boudová či Milan Šteindler. Bezkonkurenční byl Petr Stach, v roli Festeho byl úžasný a jeho uždibování pokrmů a upíjení nápojů divákům po cestě na pódium bylo zajímavým zpestřením. A boj s deštěm a větrem herci zvládali naprosto bravurně a dokonce zaznělo i pár vtípků na deštivé počasí. Ve všech směrech zajímavé, perfektní, dokonalé. /Viděno 2. července 2016/
(zadáno: 8.3.2017)
Úchvatné provedení klasického textu. Při příchodu do hlediště mě zaujala už samotná scéna stylizovaná do barev podzimního listí, a hra samotná můj dojem potom dokonale umocnila. Všichni herci podávají kvalitní až úchvatné výkony, obzvláště Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem předvádějí dokonalé souznění se svými postavami. Celkové pojetí hry plně ctí autora a jakékoliv inovace nebo modernizace se zde k mému příjemnému překvapení nekonají. Představení samotné ve mně rezonovalo ještě pár dní po zhlédnutí. Byl to vynikající zážitek! /Viděno 11. února 2017 v rámci Představení pro nezadané/
(zadáno: 9.4.2017)
Hra o jedné sobotní noci plné tísnivé atmosféry a podivných her, které divákovi přivodí těžkou hlavu, jakoby se to celé týkalo jeho samého. Všichni čtyři herci podali vyrovnané a především kvalitní herecké výkony a byla slast je pozorovat v této konverzační hře, která nabízí velmi těžké téma. Veronika Gajerová mě přiváděla napřed k nepříčetnosti a pak k slzám, Aleš Procházka ve mně vzbuzoval soucit a pochopení, Viktora Dvořáka a Veroniky Khek Kubařové mi bylo líto, do jaké zvrácené hry se to připletli. Tohle byl zážitek, který stálo za to prožít! Více na mém blogu. /viděno 25. března 2017/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Dostalo se mi velkého divadelního zážitku založeném především na precizních hereckých výkonech. Lucie Žáčková jako Blanche byla excelentní, při pohledu na ní jsem ke konci představení zaslzel smutkem nad jejím životem. Jan Hájek byl až děsivě přesný, že jsem z něj měl chvílemi strach i já. Marika Procházková úžasně dotvořila celý příběh, Matěj Dadák jako dobrák Mitch byl rovněž skvělý. Hra ze života založená především na konverzaci se musí opřít o kvalitní herce a citlivý režijní přístup. Obojího se inscenaci dostalo a dlouhá délka vůbec neškodila. /viděno 12. května 2017 v Činoherním klubu/
(zadáno: 1.6.2017)
Hledání sebe sama na pozadí strachu, manipulace a zmatku. Strach z rozhodnutí, které může obrátit celý život naruby. Boj s vlastními pocity, s vlastním nitrem, sám se sebou. Nepochopení, odmítání, přijímání, přešlapování na místě. Láska. Touha. Cit. Smutek. To vše na mě dokázal přenést vynikající Daniel Krejčík, který se tímto stává jedním z mých nejoblíbenějších divadelních herců. Stejně jako u "V hodině rysa", i zde je nesporným tahounem a opanuje jeviště. Ostatní herci jsou rovněž skvělí a ve výsledku je tohle zajímavá hra o životě a pro mě velký divácký zážitek. /viděno 30. května 2017/
(zadáno: 29.6.2017)
O Franzovi Kafkovi jsem nevěděl nic víc než co jsem znal ze školy z hodin literatury. Ale to mi nepřekáželo v tom, abych se v inscenaci velice dobře orientoval. Představení mi hodně rychle uteklo, ani na okamžik jsem se nenudil, a celou dobu jsem si téměř z prostředku první řady užíval velmi zblízka kvalitní herecké výkony. Dokonalý David Novotný, skvělá Lenka Krobotová, perfektní Václav Neužil a vynikající Martha Issová. A dozvěděl jsem se díky hře i něco více o F. Kafkovi, a to se cení. Děkuji Dejvickému divadlu za další skvělý divadelní zážitek. /viděno 22. června 2017/
(zadáno: 29.6.2017)
Jsem nadšený. Inscenace mě ihned vtáhla do děje, hodně rychle to utíkalo, nedokázal jsem odhadnout konec, a bylo mi líto, když konec přišel. Tato inscenace je skvělou žánrovou míchanicí, která si s divákem krásně pohrává. Kromě toho mi bylo ctí poprvé vidět na jevišti Vladimíra Polívku a naopak již posedmé vidět hrát Veroniku Kubařovou. A konečně jsem viděl, jak to vypadá, když se herci Dejvického divadla odbourávají a bojují se smíchem. Toto bylo osmé představení DD, které jsem viděl, ale první, kde herci neudrželi vážnou tvář po celou dobu. O to víc jsem si to užil. /viděno 25. června 2017/
(zadáno: 31.8.2017)
Zajímavě pojatá klasika. I přes krácení a úpravu textu jsem se perfektně orientoval v ději a užíval si komorní psychologické drama, které si vystačilo jen se šesti židlemi na originálně pojaté scéně uprostřed publika. Ta síla, ty emoce, to bylo něco neuvěřitelného. Vynikající J. Vajda, skvělá (jak jinak) V. Kubařová a L. Kostelný jako Jago, to je asi ten největší záporák, jakého jsem zatím na jevišti viděl, už mu chyběly jen čertovské rohy. Toto je inscenace postavená především na hercích, kteří to musí uhrát sami bez rekvizit, a daří se jim to znamenitě! /30.8.2017 - Lichtenštejnský palác/
(zadáno: 6.9.2017)
Tato inscenace dopadla asi nejlépe, jak mohla. Richard Krajčo mě naprosto šokoval svým kvalitním herectvím a tím, jak střídal jednotlivé emoční polohy a vždy dokázal perfektně vystihnout tu správnou emoci. David Švehlík proti němu neměl šanci příliš vyniknout, ale i on předvádí perfektní výkon. Oceňuji interakci s diváky, která se sem perfektně hodila. Nicméně myslím, že inscenaci by prospělo trochu ji zkrátit (délka 2:20 s přestávkou mi přišla dlouhá) a vést ji spíše komornějším směrem bez častého korzování po celé délce jeviště. Jinak to bylo skvělé! /viděno 3.9.2017 v Divadle ABC/
(zadáno: 11.9.2017)
Od vynikající scény, přes úžasně distingovanou režii až po kvalitní herecké výkony mě tato inscenace přesvědčila o své smysluplnosti a o svém výsostném právu být uváděna na scéně takového svatostánku, jakým Stavovské divadlo je. Paní Janžurová byla bezchybná a za její kostýmy si tvůrci zaslouží jedno velké WAU. I. Bareš, T. Medvecká a V. Postránecký byli rovněž skvostní. Ale především exceloval Jan Hartl. Je to kvalitativně vyvážená inscenace, kde nic nechybí ani nepřebývá. Bohužel ale ve mně neprobudila žádné vnitřní emoce, a proto nehodnotím plným počtem. /10.9.2017 ve Stavovském divadle/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/
(zadáno: 21.2.2018)
Tohle bylo nádherně tragikomicky dojemné. A jsem přesvědčený, že v tomto případě na mě více zapůsobil samotný text než herecké výkony. Někoho, jako jsem já, kdo měl možnost poznat v dětství všechny čtyři prarodiče, aby mu pak během puberty tři z nich zemřeli, tohle musí chytit za srdce. Tohle představení jsem chápal srdcem a rozuměl pohnutkám všech postav. I po třech měsících od zhlédnutí cítím tu hřejivou lidskost a lásku, která z této inscenace vycházela. Tohle je úžasná inscenace, kdy brilantní text všichni herci zvládli zahrát skutečně obstojně. /11.12.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Neznám původní seriálovou předlohu. A možná i to je důvod, proč jsem si to tak užil. Ten britský styl a britský humor je zde viditelný, a o to je mé nadšení větší. Jednotlivé scény jsou skvěle poskládané, přestavby kulis jsou jednoduché, inscenace strašně rychle utíká, a to nejen díky skvěle poskládanému scénáři, ale i díky kvalitním hereckým výkonům. Standardně skvělé výkony podávají V. Fridrich a J. Hána, nezapomenutelný výkon předvedl J. Vlach jako školitel. Líbilo se mi též střídání komediálních a vážnějších scén. Celkově se jedná o skvělou inscenaci. /3.2.2018 - Představení pro nezadané/
(zadáno: 21.2.2018)
Viděno v alternaci: A. Daňková- F. Cíl -Z. Piškula. Tak tohle byla krása! Ano, paní Stašová v této inscenaci hraje výrazně a neznalý divák by to mohl považovat za přehrávání. Ale podle mě to byl režijní záměr takto roli matky stylizovat, aby nám byla stejně protivná jako hlavnímu hrdinovi. Ta hra totiž není lacinou komedií, je to autobiografická tragikomedie, která má hloubku. Naprosto skvěle zde zahrála A. Daňková, která působila tak nevinně a zranitelně, že se mi při pohledu na ní chtělo brečet dojetím. Tahle inscenace je skvělá! /8.2.2018 v Č. Budějovicích/