Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.5.2017)
Moji první Karamazovi. Zpočátku jsem měl problém do představení proniknout a v dění na jevišti jsem se ztrácel. S postupujícím časem jsem zjistil, že sleduji zajímavé postavy přinášející zajímavé filozofické myšlenky v zajímavé inscenaci, jíž vládne strhující výkon charismatického J. Kukury a neméně kvalitní výkon M. Dadáka. Nápad s filmovou projekcí či rozdávání cukrátek divákům z rukou J. Kukury hodnotím jako velmi originální. Strhující závěr už jen dotvořil výsledný zážitek. Závěrečný potlesk ve stoje byl pak nejlepším měřítkem kvality. /viděno 5. května 2017 - natáčení TV záznamu pro ČT/
(zadáno: 8.3.2019)
Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 27.6.2017)
Vtipná inscenace s kvalitními hereckými výkony. Režijně velice dobře zvládnuté, vše perfektně vypointované a vygradované, a příjemně to uběhne, že se člověk ani nenaděje a je tu konec. Oceňuji zejména scénu s blitkami, klobouk dolů před jejím pojetím. Rovněž oceňuji herectví všech aktérů, kdy nikdo nevyčníval, ale všechny herecké výkony byly stejně kvalitní. Za mě spokojenost. /viděno 20. června 2017/
(zadáno: 7.5.2018)
Tohle je přesně ten druh představení, které nezklame ani nezaujme. Rychle to odsýpá, je to milé, občas i vtipné, divák neznalý předlohy je zvědavý, jak to bude pokračovat, ale po zhlédnutí má člověk pocit, že kdyby to neviděl, o nic by nepřišel. Je to vážně jen taková nenáročná komediální jednohubka. Pochválit musím především perfektně udělanou scénu, která prostě nemá chybu, a některé herecké výkony, především I. Řezáč a L. Příkazký dokázali zaujmout. Až na to, že jsem měl chvílemi pocit, jako bych se koukal spíše na zájezdové představení, jsem celkem spokojený. /30.4.2018/
(zadáno: 17.12.2022)
Muzikál je pro mě synonymem pro cosi rozjásaného, komerčního, jednoduchého. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu vstupenku koupil. Ale začalo představení, mé pochyby se postupně rozplynuly a zbyl jen zájem, zvědavost a nadšení z toho, že muzikál může být i na vážnou notu a zahraný v jazzovém žánru. Příjemně to plynulo, postupně se přidávaly tíživé pocity a nakonec zůstal smutek z osudů jednotlivých postav. Skvělé herecké výkony (viděno v alternaci R. Havelková, H. Seidlová, J. Carda), kdy hlavním účinkujícím není co vytknout, to vše doplněno skvělou živě hrající kapelou a funkční scénografií. Za mě spokojenost! /14.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.6.2018)
Uff. Na závěr sezóny neskutečně silná a ve všech směrech dokonalá inscenace! Nic jsem nečekal, inscenaci jsem si vybral víceméně náhodou, ale co jsem viděl, na tom jsem nemohl být jakkoliv připraven. Velká osobnost pronáší velké myšlenky a přenáší na diváka všechnu tíseň, zmar, strach a zoufalost doby, kdy Československo, Evropa a celý svět stáli před velkým zlem. Jiří Hána je ztělesněná dokonalost! Mnoho silných momentů! Celou dobu mi bylo smutno, bojoval jsem se slzami a pociťoval jsem strach a tíseň. Dokonce i ty cigarety jsem jako nekuřák sedící v první řadě přetrpěl. Děkuji!!! /25.6.2018/
(zadáno: 7.5.2018)
Jak se pozná opravdu kvalitní divadlo? Nejlépe asi tak, že má divák chuť vtrhnout na jeviště a vlastnoručně uškrtit herečku, kterou jinak bezvýhradně platonicky miluje (J. Kotrbatá). Tomu říkám dobrá práce. Silný text je zde podpořen kvalitními hereckými výkony, kdy člověka chvílemi až mrazí a je mu špatně z toho, na co musí koukat, protože nespravedlnost a zjevně chybějící selský rozum jsou na jevišti velmi zřetelné. Jednoduchá, ale funkční scéna, pak dotváří výsledný dojem. Silný zážitek, který mi zůstane ve vzpomínkách až do smrti! Potlesk celého hlediště ve stoje byl zasloužený. /4.5.2018/
(zadáno: 4.5.2017)
Antonín Procházka si v této hře bere na paškál nekonečné seriály, jejich herce, tvůrce a vůbec všechny, co se kolem toho pohybují. Někdy uhodí hřebíček na hlavičku, jindy zachází až do absurdních důsledků, a výsledkem je nenáročná komedie, která pobaví. Hlavní role je jako na tělo ušitá Lukáši Pavláskovi, jehož vzhled je prostě pro takové role předurčen. Neumím si představit, jak to vypadá, když alternuje M. Písařík, protože přece jen při této repríze byl zdrojem humoru především L. Pavlásek. Na jedno zhlédnutí hra pobavila, a o to asi jde především. /viděno 27. dubna 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.3.2023)
Je důležité připomínat si velikány české historie, mezi něž Karel Čapek bezesporu patří. Zde se tak děje prostřednictvím života jeho manželky Olgy Scheinpflugové a tento pomník, jenž těmto manželům staví Divadlo na Vinohradech, je pomníkem velkolepým a dokonalým. Od počátku jsem se nechal unášet děním na jevišti a jen se zájmem sledoval vše, co mi je servírováno. Kladně hodnotím nápad nechat na jevišti všechny tři herečky ztvárňující Olgu Scheinpflugovou, jakož i jejich občasné vystoupení z rolí a s tím související polemiky o tom, jak to bylo doopravdy. Herecky naprosto skvěle zvládnuté představení, které mě nadchlo a potěšilo. /7.3.2023/
(zadáno: 25.2.2024)
Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.3.2024)
Inscenace si zahrává s velmi zajímavou myšlenkou, která mi ale bohužel nepřišla natolik nosná, aby utáhla dění na jevišti, aniž by dokázala celou dobu udržet mou pozornost. Určité opakování stále totožného, jen s trochu jinými texty a situacemi mě před přestávkou uspávalo. Zkrátka se po čase omrzí, že jsou tam jen čtyři postavy a hraje se stále o tomtéž. Po přestávce už to bylo lepší a nepříjemně vše vygradovalo. Tohle byla vážná inscenace o smutných věcech s kvalitními hereckými výkony, ale nemám pocit, že jako abstinent bych si z toho odnesl nějaký hluboký zážitek. Nicméně díky za rozšíření obzorů. /12.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 12.4.2023)
Na svou dobu zřejmě netypický text o ženské emancipaci, možná tak trochu v Shakespearově duchu, ale pro dnešní dobu už text značně zastaralý. Je zde tedy pochopitelná snaha tvůrců pojmout to jako parodii či dobovou satiru s přesahem do crazy komedie, ale mám pochyby, jestli to je ten správný klíč. Mnohdy se zbytečně tlačí na pilu a chování některých postav leckdy díky tomu vyznívá spíše trapně. Vítězně tak z mého pohledu z tohoto vycházejí umírněněji pojaté postavy J. Satoranského, M. Děrgelové či A. Talackové. Pro mě to byl určitě zajímavý exkurz do minulosti a rozšíření obzorů, leč s rozpačitým výsledkem. A chválím scénografii. /6.4.2023/
(zadáno: 1.6.2017)
Hledání sebe sama na pozadí strachu, manipulace a zmatku. Strach z rozhodnutí, které může obrátit celý život naruby. Boj s vlastními pocity, s vlastním nitrem, sám se sebou. Nepochopení, odmítání, přijímání, přešlapování na místě. Láska. Touha. Cit. Smutek. To vše na mě dokázal přenést vynikající Daniel Krejčík, který se tímto stává jedním z mých nejoblíbenějších divadelních herců. Stejně jako u "V hodině rysa", i zde je nesporným tahounem a opanuje jeviště. Ostatní herci jsou rovněž skvělí a ve výsledku je tohle zajímavá hra o životě a pro mě velký divácký zážitek. /viděno 30. května 2017/
(zadáno: 24.1.2019)
Ten zvláštní veršotepec Cyrano svým vzhledem a pojetím na míle vzdálen představě romantického hrdiny, dokázal okouzlit nejen Roxanu, ale i mě jakožto diváka tímto příběhem dosud nepolíbeného. Na vině tomu je zajisté ve všech směrech dokonalý a bezkonkurenční Martin Hofmann, který s přesnou dávkou recituje, hraje, až se svou postavou splyne a já ho začínám vnímat jako Cyrana, nikoliv jako herce. Jaký to kontrast k ostatním hercům, kteří jsou také skvělí, ale dokonalosti hlavního hrdiny nedosahují. Nelituji svého času a stálo to za to i přesto, že se hrálo bez nalepeného nosu. /19.1.2019/
(zadáno: 8.10.2018)
Inscenace, která je nejen o dabingu, ale i o chlastu. A paradoxně právě scény o chlastu a s chlastem se mě z osobních důvodů bytostně dotýkaly, kdy Martin Myšička byl naprosto přesný a excelentní ve všech podobách. Ovšem nezaostával zde naprosto nikdo a inscenace samotná perfektně dávkuje humor i vážné scény a přináší rovněž bizarnosti, které v divadle divák běžně neuvidí. Královsky jsem se bavil a zároveň mi bylo smutno. Taková rozpolcenost je u mě v divadle velmi vzácná. Musím rovněž pochválit plně využitou scénu, která je dokonalá. Potenciál tématu byl vytěžen na maximum. /6.10.2018/
(zadáno: 31.12.2019)
Na Fidlovačku nám zabrousilo trans téma inspirované příběhem skutečné žijící osoby. V režii J. Čermáka vznikla inscenace s jasným příběhem a poselstvím, ale bohužel i s moderními prvky, které asi úplně do téměř sto let starého příběhu nepatří. Kdyby tam aspoň nebyl zmiňován ten rok 1930, ale inscenace je o průlomu v té konkrétní době, a do toho opravdu disko hudba a selfíčka nepasují a vzájemně si to odporuje. To je ale jediné, co se dá z mého pohledu vytknout. Jinak je inscenace skvostným zážitkem a nabízí silné okamžiky a strhující herecké výkony v čele s famózním D. Krejčíkem. /29.12.2019/
(zadáno: 5.11.2018)
Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/
(zadáno: 1.10.2017)
Text samotný mi nepřijde nijak objevný, zajímavý, ani originální. Ale hercům Dejvického divadla dává úžasnou možnost ukázat svou souhru, která zde funguje dokonale. Díky kvalitním hereckým výkonům text získává na atraktivitě, a jsou to právě všichni účinkující pánové, kteří obyčejný text povyšují na kvalitní a zajímavou sondu do prostředí obyčejných lidí podléhajícím hazardu v podobě pokeru. Rozhodně jsem si to užil, i když pokeru vůbec nerozumím. Těžko někoho vyzdvihovat, v mých očích jsou zde k vidění velmi vyrovnané výkony. Bylo to místy vtipné, místy vážné. A to mám rád. /viděno 27.9.2017/
(zadáno: 6.9.2017)
Tato inscenace dopadla asi nejlépe, jak mohla. Richard Krajčo mě naprosto šokoval svým kvalitním herectvím a tím, jak střídal jednotlivé emoční polohy a vždy dokázal perfektně vystihnout tu správnou emoci. David Švehlík proti němu neměl šanci příliš vyniknout, ale i on předvádí perfektní výkon. Oceňuji interakci s diváky, která se sem perfektně hodila. Nicméně myslím, že inscenaci by prospělo trochu ji zkrátit (délka 2:20 s přestávkou mi přišla dlouhá) a vést ji spíše komornějším směrem bez častého korzování po celé délce jeviště. Jinak to bylo skvělé! /viděno 3.9.2017 v Divadle ABC/
(zadáno: 20.3.2023)
Dokumentární divadlo je specifický žánr, který může zaujmout, stejně jako dokáže nudit. A mně se v případě Discolandu stalo oboje. Začátek mě uchvátil a strhl zásluhou J. Matouškové, jejíž ztvárnění DJe bylo dokonalé. Bohužel ale v nastoleném formátu to časem začalo být monotematické a únavné a když přišel asi 20 minut před přestávkou na řadu V. Vašák, začal jsem usínat. Přestávkový disco pult ve foyer divadla ale je super tématický nápad a po přestávce už to docela rychle uteklo. Za mě toto není úplně špatné představení, jen by mě to asi více bavilo jako celistvý příběh. Bylo ale fajn, dozvědět se o tomto fenoménu více. /13.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 20.7.2016)
Předvídatelná komedie,kde divák tuší, jak se bude děj vyvíjet a některé fóry ho napadnou ještě předtím, než je herci opravdu vyřknou. A přiznávám, že zatímco se celý sál řehtal skoro celou dobu, ze mě ten hlasitý smích herci dlouho nemohli vydolovat. Nicméně v druhé polovině už jsem se dokázal několikrát hlasitě zasmát, takže ve výsledku docela dobré. Každopádně vynikající herecká exhibice Martina Zounara (v tomto představení dále vystupovali L. Vaculík, F. Tomsa, K. Špráchalová, K. Lojdová, J. Birgusová, M. Sobotka, I. Andrlová, J. Zenáhlíková). /Viděno 21. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 22.1.2020)
Jeden bazén, čtyři muži a papežův projev jako katalyzátor vztahů. Inscenaci sluší počáteční velmi klidné až znuděné tempo, kdy se téměř nemluví a na vše je dost času. Postupná gradace pak přidává na intenzivním diváckém prožitku. Pódiu vévodí velký bazén plný vody (Na zábradlí asi ví, proč neprodávají vstupenky do první řady) a scénografii pak nahota J. Vyorálka, svačinka J. Žáčka a náboženský zpěv. Zkrátka v každém ohledu originální a neotřelá inscenace, která mě znovu přesvědčuje o tom, jak tvůrčí umějí Na zábradlí být. Trochu humoru, trochu filozofie, a je zaděláno na zážitek. /16.1.2020/
(zadáno: 7.7.2018)
Nevěděl jsem, co od neznámého titulu čekat. Dopředu jsem si ani nezjišťoval anotaci, takže jsem se spolehl na to, že budu rozumět ztvárnění v režii pana Pitínského. A chvílemi jsem měl problém porozumět. Chvílemi to dokonce vypadalo, že usnu. A chvílemi jsem se zájmem sledoval dění na jevišti. Herecky se jedná o mírný nadprůměr, vynikali O. Vízner a O. Pavelka, naprosto dokonalá byla hudba! Zaujala mě úsporná scéna, zajímavé kostýmy, a především dobrý konec! Dobrých konců není nikdy dost! Myslím, že tuto inscenaci je potřeba nechat v sobě uzrát. Děkuji za rozšíření obzorů! /6.7.2018/