Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 35 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (105)
Helena Grégrová: 18 % (111)
Iva Bryndová: 18 % (55)
Lukáš Dubský: 18 % (81)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace nabízející kvalitní herecké výkony. Zuzana Stivínová bezchybně ztvárňuje vývoj své postavy, kde jsem jí věřil absolutně každé slovo, každé gesto, každý pohyb mimických svalů. A v závěru, kdy tak krásně mluví o tom, co pro ní představuje hudba, se u mě dostavilo i mrazení v zádech a nebylo daleko k slzám. Jan Novotný podává uvěřitelně civilní výkon, kdy působí, že text nemá naučený, a proto jeho postava rovněž vyznívá přirozeně. Celá inscenace pro mě byla, i přes velmi těžké téma, balzámem na mou duši. Takové divadlo má smysl. Vkusná režie, silné téma. Dokonalost! /3.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.3.2019)
"Nejdůležitější je nebát se být lidský!" Tato inscenace nabízí tolik lásky, míru a inspirace, že je těžké jí nemilovat. A to říkám i přesto, že jsem viděl filmovou předlohu. Úžasná Hana Maciuchová, jejíž role přímo svádí k přehrávání, ale ona to zvládla vybalancovat tak úžasně, že jsem jí to všechno věřil. Člověk by se od ní hned nechal inspirovat, vést, učit něco nového. Skvěle jí sekundoval Marek Adamczyk, vynikli též i ostatní herci. Škoda, že inscenace má i svá hluchá místa a občas ztrácí dech, ale je-li výsledkem odchod z divadla se zasněným úsměvem na tváři, dílo se zdařilo! /29.3.2019/
(zadáno: 24.3.2019)
Když se sejde skvělá parta lidí, je zážitkem i životopisná inscenace o chemii. Petr Zelenka jako autor a režisér zde přesně dávkuje odlehčené momenty s těmi vážnějšími, laické vsuvky s odbornými, a výsledkem je i díky vzájemnému hereckému a tvůrčímu souznění dokonalá sloučenina. Těžko někoho vyzdvihnout, protože toto je perfektní kolektivní práce, kde každý jednotlivec přispívá rovným dílem k celkovému výbornému dojmu. Já se bavil, já to prožíval, já to cítil. A nechápu, jak je možné, že mě Dejvické divadlo stále znovu dokáže příjemně překvapovat. Bylo mi ctí tleskat vestoje! /22.3.2019/
(zadáno: 16.3.2019)
Něco málo přes dvě hodiny na téma kdo je tady gay, to vše zabalené do hávu francouzské komedie založené na výrazném komediálním herectví Martina Zounara. Skvělý začátek na plný plyn bohužel degraduje neustálé omílání jednoho a téhož, což se mi brzo omrzelo. Chvílemi jsem měl pocit, že herci na jevišti se baví víc než já, obzvláště Martin Kraus měl problém držet vážnou tvář. Postava Daniely Šinkorové mi pak přišla naprosto zbytečná. Jedná se o zájezdovku určenou pro široké masy nenáročných diváků, a jako taková tato inscenace funguje. Za mě slabší průměr. /12.3.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.3.2019)
Jako divák neznalý předlohy jsem zhruba první hodinu s inscenací bojoval. Hodně postav, spousta jmen a událostí, skoky v čase, celé to bylo zmatené a nesrozumitelné. Ale nerezignoval jsem, a ještě před přestávkou (od scény z dětského domova) jsem se dostal do děje. Pak už to bylo neskutečně silné, velmi dramatické a hodně těžké, ale bylo to rozhodně to, pro co jsem si do divadla přišel. Skvělé herecké výkony, obzvlášť od T. Dočkalové, správně budovaná a gradující atmosféra, silný příběh, to vše činí z této inscenace neobvykle silný zážitek. Škoda jen té zmatečnosti na začátku. /9.3.2019/
(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 8.3.2019)
Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/
(zadáno: 28.2.2019)
Dosti výrazný monolog, jenž naléhavě míří přímo na cíl a po cestě strefuje všechnu (ne)korektnost, na kterou narazí. Zamyšlení, které vnímavému divákovi přináší hrůzný pocit z toho, kam jsme se jako lidstvo dostali s přehnaným respektem a korektností ke všemu a všem. A to vše v sebejisté interpretaci pana Kňažka, který skutečně působí dojmem, že přišel na diskuzi s diváky, kterou vede pouze teď a tady, a která se nebude opakovat. Potěšilo vynechání přestávky, rozhodně je lepší dát si těch zhruba 80 minut v kuse. Tahle inscenace je skvělá a pro mě byla zážitkem! /22.2.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2019)
Jak přežít samotu a nezbláznit se. I tak by mohl znít podtitul této komedie pro čtyři herečky a publikum. Žádné velké umění to není, ale to jsem tak nějak čekal. Doufal jsem, že se třeba dočkám inteligentní zábavy trefně se strefující do současného problému singl života. Bohužel když si tři herečky ve zralém věku a jedna o něco mladší hrají na puberťačky, vyznívá to spíše trapně. Pár vtípků se sice povedlo, ale tím nejlepším zde je výsostně dokonalý monolog Vandy Hybnerové ke konci inscenace, za který jsou vlastně všechna procenta, která uděluji. /18.2.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2019)
Pro mě těžko hodnotitelná záležitost. Je to tak trochu geniální, a tak trochu obsahově prázdná inscenace odehrávající se ve zrychleném tempu, plná symbolů a extravagance. Na jednu stranu z postav přímo tryská touha po životě, ta jejich rozpolcenost a chtíč jsou všudypřítomné a tak intenzivní, což je zajisté zásluhou skvělých hereckých výkonů všech zúčastněných i skvělé režie. V tomto směru velmi inspirativní představení je však z mého pohledu pojato až příliš vyzývavě, zkratkovitě a experimentálně. Což však nic nemění na tom, že se jedná o zážitek, jehož konzumace stojí za to. /8.2.2019/
(zadáno: 1.2.2019)
Skrz naskrz průměrná komedie vystavěná na nedorozumění a záměnách. Zápletka je rozvinuta až do absurdních důsledků a mě jako diváka to po chvíli přestalo bavit. Ale jsou zde jisté aspekty, které hodnotím pozitivně. Skvělá scéna vypadající fakt luxusně, několik skvělých hlášek, obzvláště ty z úst M. Etzlera ohledně výchovy dětí a lásky žen k mužům, a potom sympatické herecké výkony. Není to šité horkou jehlou, není to prvoplánové a vlastně to je celkem milé a nenáročné. Byl jsem zvědavý, jak pokračuje pan Svojtka jako režisér po odchodu z MDP, a nebyl jsem zklamán. /29.1.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.2.2019)
Tohle bylo tak...zajímavé! Několik opilých nesourodých skupinek, jejichž osudy se protnou. Lidé ztraceni uprostřed světa topící se ve svém životě hledají, ztrácejí, nalézají během jedné noci smysl v něčem, v čem se snad ani najít nedá. Totiž v životě a naší existenci. Velmi vtipné pasáže jsou střídány hlubokými filozofickými myšlenkami a ta bezradnost na konci inscenace z toho všeho je dokonalá! Líbilo se mi celkové režijní pojetí (M. Němec jako režisér u mě znovu boduje) i jednoduchá, ale účelná scéna s měnícími se reklamními bannery. Herecky vyvážené, celkově skvělé! /28.1.2019-derniéra/
(zadáno: 27.1.2019)
Tak tohle opravu ne! Snad v životě jsem neviděl tolik hereckého přehrávání na jednom místě. Možná bylo snahou autora i režie udělat z hrdinů karikatury lidských charakterů, ale je to příliš okaté a když je něčeho moc, může se to i znechutit. V určitých pasážích předlouhé a nudné představení, Ondřej Brousek hraje Chlestakova podobně jako Peera Gynta, a zatímco jako Peer byl dokonalý, zde mě dokázal v první půli asi na půl hodiny uspat. Jediný, kdo snese přísnější srovnání, je Aleš Procházka, který byl přesný, ale v takto roztahaném kusu to ani on nezachrání. Velké zklamání. /26.1.2019/
(zadáno: 27.1.2019)
Díky za to, že tato inscenace je klasickým poctivým divadlem bez modernizací. Prostá scéna, velké množství herců, hraje se v dobovém nářečí, a to mi naprosto vyhovovalo. Pravda je, že někdo to může vnímat jako starosvětskou nudu bez invencí, já se však ani na vteřinu nenudil a byl jsem ponořen do tohoto dramatu až po okraj. Skvělý kolektivní herecký výkon, kdy nikdo nevybočoval, z této inscenace dělá poctivé divadlo, které by klidně obstálo i v době vzniku románové předlohy. I přes svou délku snesitelné a nenudící divadlo mě přesvědčilo, že klasika má opodstatnění i v dnešní době. /25.1.2019/
(zadáno: 24.1.2019)
Ten zvláštní veršotepec Cyrano svým vzhledem a pojetím na míle vzdálen představě romantického hrdiny, dokázal okouzlit nejen Roxanu, ale i mě jakožto diváka tímto příběhem dosud nepolíbeného. Na vině tomu je zajisté ve všech směrech dokonalý a bezkonkurenční Martin Hofmann, který s přesnou dávkou recituje, hraje, až se svou postavou splyne a já ho začínám vnímat jako Cyrana, nikoliv jako herce. Jaký to kontrast k ostatním hercům, kteří jsou také skvělí, ale dokonalosti hlavního hrdiny nedosahují. Nelituji svého času a stálo to za to i přesto, že se hrálo bez nalepeného nosu. /19.1.2019/
(zadáno: 30.12.2018)
Emoce. Síla. Láska. Cit. Čistá duše toužící, trpící, zmatená, bojující se sebou sama i s okolím neuznávajícím její odlišnosti. Trápení. Soužení. Genialita promarněná ve spirále nepochopení a lidského nešvaru vše vymykající se normálu odsuzovat a ničit. A já se rozbrečel a nechal kanout slzy bezmoci a smutku pro tu čistou a nevinnou duši. Inscenace zkrápěná mými slzami, a to aniž bych znal předlohu. Skvělá dramatizace, vynikající až geniální režie, srdcervoucí herecké výkony J. Erftemeijera a J. Novotného. A můj potlesk ve stoje. Nezapomenutelné, dokonalé, skvělé! Srdečně děkuji! /29.12.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Jeden salonek, rakouská (nebo pražská?) smetánka, jedna noc a přehlídka přetvářky, snobismu, malosti, pokrytectví a namyšlenosti. Jan Hájek dominuje celé této zvláštní sešlosti jako kritik všech nešvarů, kterých jsme svědky, ale bez výrazné kolektivní práce všech zúčastněných by to nebylo tak silné, tak zajímavé, tak inspirativní. Jan Mikulášek mi po Maryše, Spalovači mrtvol a Kafkovi´24 předvedl další svou výraznou režii, kterou z hlavy jen tak nedostanu a spolu s dokonalou výpravou Marka Cpina a převedením do českých reálií tak vznikla výrazná inscenace, která nutí k zamyšlení. /21.12.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Věřím, že ten text sám o sobě je určitě velmi zajímavou částečně odlehčenou psychologickou studií toho, jak snadné je se zbláznit, když člověk prožívá jednu pohromu za druhou. O to více mrzí, jakou estrádu z toho paní Stašová dělá. Méně je někdy více a její postava by potřebovala méně expresivního herectví a více přirozenosti. Kamil Halbich byl věrohodnější, ale vedle paní Stašové spíše upozaděný. A ostatní herci byli jen do počtu. Nejlepší herectví v této inscenaci předvádí Vasil Fridrich, který dal své postavě přesnou dávku přirozenosti a věrohodnosti! /20.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.12.2018)
Tato inscenace už je kultem, a proto jsem měl před svým úplně prvním setkáním s tímto představením ta nejvyšší očekávání, která nebyla úplně naplněna. Ano, je zde heroický a obdivuhodný výkon Báry Hrzánové, která jde až na dřeň a je dokonalá a přesná. Ano, její kolegové netvoří jen stafáž a jsou plnohodnotnou součástí dění. A ano, téma vyrůstání v socialismu je zde vytěženo na maximum. A všechno to dokáže pobavit. Ale je to zbytečně dlouhé a natahované. Je to mnohdy až příliš estrádní. A nedokázalo to udržet mou plnou pozornost po celou dobu. Ale stálo to za to! /13.12.2018 v Č. Budějovicích/