Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.3.2023)
Už jsem nevěřil, že se po éře paní Špinar dočkám v Národním divadlem klasického divadla. A hle, ono nejen, že to jde, ono to ani na vteřinu nenudí a je to skvělé. Můj oblíbený M. Františák připravil Naše furianty založené na hereckých výkonech s minimalistickou scénou a s využitím folkloru a práskání biče. A já se opět přesvědčil, že jeho režie mi sedí na výbornou. Na mém nadšení se ale nemalou měrou podílí i herecký ansámbl, kdy především O. Pavelka s gustem ztvárňuje Buška (bylo zajímavé zavzpomínat, jak před pár lety ztvárňoval Bláhu), ale celkově se jedná o vyrovnaný kolektivní výkon, za který palec nahoru. Děkuji a klaním se. /19.3.2023/
(zadáno: 20.3.2023)
Velice jednoduché komediální drama o biologické matce, jež v utajení přichází jako hospodyně do domácnosti svého syna a jeho manželky, mi nepřipadalo jako natolik zajímavé a nosné, aby byl důvod k jeho uvedení na českém jevišti. Bylo to tak obyčejné a nikterak objevné bez zjevné gradace, že mi zůstal utajen důvod, proč Ungelt sáhl zrovna po tomto textu. Čímž nesnižuji výkon J. Smutné, která ve své roli byla okouzlující, byť i její popletenost začne po chvíli být trochu otravná. O. Novák a T. Nekudová pak zdatně sekundují, herecky nemám co vytknout. Ale co s komedií, u níž se ani jednou nezasměju? Poděkovat a zapomenout. /15.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 20.3.2023)
Dokumentární divadlo je specifický žánr, který může zaujmout, stejně jako dokáže nudit. A mně se v případě Discolandu stalo oboje. Začátek mě uchvátil a strhl zásluhou J. Matouškové, jejíž ztvárnění DJe bylo dokonalé. Bohužel ale v nastoleném formátu to časem začalo být monotematické a únavné a když přišel asi 20 minut před přestávkou na řadu V. Vašák, začal jsem usínat. Přestávkový disco pult ve foyer divadla ale je super tématický nápad a po přestávce už to docela rychle uteklo. Za mě toto není úplně špatné představení, jen by mě to asi více bavilo jako celistvý příběh. Bylo ale fajn, dozvědět se o tomto fenoménu více. /13.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Je důležité připomínat si velikány české historie, mezi něž Karel Čapek bezesporu patří. Zde se tak děje prostřednictvím života jeho manželky Olgy Scheinpflugové a tento pomník, jenž těmto manželům staví Divadlo na Vinohradech, je pomníkem velkolepým a dokonalým. Od počátku jsem se nechal unášet děním na jevišti a jen se zájmem sledoval vše, co mi je servírováno. Kladně hodnotím nápad nechat na jevišti všechny tři herečky ztvárňující Olgu Scheinpflugovou, jakož i jejich občasné vystoupení z rolí a s tím související polemiky o tom, jak to bylo doopravdy. Herecky naprosto skvěle zvládnuté představení, které mě nadchlo a potěšilo. /7.3.2023/
(zadáno: 10.3.2023)
Britská panovnice Alžběta II. získala v Petře Janečkové důstojnou následovnici, jež jí ztvárňuje přesně a velice věrohodně. Je tak zážitek ji sledovat při audiencích s jednotlivými premiéry. Samozřejmě zážitek asi nemůže být stoprocentní, když člověk zná velice dobře známější verzi s Ivou Janžurovou. Tato pardubická verze nenabízí o moc víc jiného, a tak je to vlastně jen o těch hereckých výkonech, které jsou z mého pohledu skvělé. Jako kolektivní dílo se jedná o výraznou inscenaci. Jen mě zamrzelo, že v mé repríze byl zcela vynechán Anthony Eden v podání M. Mejzlíka, aniž by na to byli diváci dopředu upozorněni. /28.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Zabili, chlapa z Koločavy... a mně to bylo úplně jedno. Asi tak bych shrnul můj dojem z této inscenace, u níž mi scházely emoce, jež by se na mě přenesly do publika. Po hudební stránce to bylo naprosto dokonalé a sladěné a byl to zážitek. Ale činoherní část bohužel byla z mého pohledu nedobře zvládnutá. Nejasná motivace postav, nebylo zřejmé, proč vlastně Nikola miluje Eržiku a ona jeho, a výsledkem bylo, že mě závěr nechal chladným. Přísnější měřítko snesou snad jen T. Pavelka, D. Bambas a I. Bareš, kteří svým postavám dodali potřebnou autenticitu a charisma. Mé dojmy tak jsou velmi rozporuplné. Hudební část 100%, činoherní 25%. /27.2.2023/
(zadáno: 25.2.2023)
Milá a vtipná komedie z divadelního prostředí, jež díky své přívětivé délce nemá šanci začít nudit diváka, který od začátku přistoupí na situaci, jíž autor předestře a rozvíjí. Výhodu má inscenace především v obsazení, kdy oba pánové herci jsou zkušení, sehraní a jednoduše skvělí. Například dramatické předčítání Hynka Čermáka různých textů za úplatu je geniální. Stejně tak scény z Romea a Julie. A tak bych mohl pokračovat. Závěrečná (pro mě překvapivá) pointa pak ukazuje, proč to všechno divák absolvoval. Já si to opravdu užíval, mnohdy s úsměvem a tak nějak přirozeným nadšením. Což za mě značí, že tohle byl fajn zážitek. /21.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2023)
Rozvod je akt, v němž už tak nějak z principu není vítězů, jen poražených, jimiž jsou děti. A s tím pracuje i tato divadelní jednohubka (cca 65 min), jež střídá vtipnější situace s těmi závažnými. Opravdu silná je scéna, v níž terapeut neudrží klid a divák tak tuší, že vše kolem rozvodů je pro tuto postavu citlivá a osobní záležitost. Jen je škoda, že minulost této postavy zůstává během celé inscenace pouze ve fázi divákových domněnek. Možná na mě inscenace zapůsobila i díky tomu, že jsem v 15 letech zažil rozvod rodičů, protože zde jde především o děti a o to, jak rozvod vnímají. Petr Buchta i celý ansámbl na výbornou! /13.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Já si zasloužím víc! Věrný tomuto přesvědčení, jde si hlavní hrdina neúnavně za svým cílem a prostřednictvím svého šarmu a sváděním těch správných žen se mu to daří. To vše v tříhodinové inscenaci, která ač dokáže zaujmout, umí být především ve své první půli i trochu zdlouhavá. Po přestávce už to však nabralo to správné tempo. Některé režijní postupy mě rušily, především mimický sbor mi tam chvílemi velmi vadil a rušil. Herecké výkony byly skvělé, zaujali především O. Kraus a V. Javořík. Škoda, že jsem neměl možnost vidět mou oblíbenou J. Kotrbatou. Ač má inscenace své mouchy, ve výsledku jsem spokojen. /4.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Od začátku do konce strhující a vůbec ne nudná dramatizace klasického románu mě nadchla po všech stránkách. Zajímavé režijní postupy a nápady, a to i modernějšího rázu, ovšem při zachování klasického divadla s důrazem na herecké výkony a text, to vše perfektně vyváženo. Je to atraktivní, je to srozumitelné, a přitom mám pocit, že tam nic nechybí ani není navíc. Funkční účelná scéna, skvělá hudba, perfektní práce se světly. Inscenaci nedochází dech ani po třech hodinách. Z herců chválím především V. Dvořáka, K. M. Fialovou a J. Vlasáka, kteří tak nějak přirozeně vynikají a své role zvládají s přehledem. Za mě absolutní spokojenost! /1.2.2023/
(zadáno: 6.2.2023)
Dramatizace románu o životě a smrti, o sourozeneckých poutech a o všem tom bordelu, který někteří z nás mají v hlavě a perou se s tím, jak ho vymést. Na malém prostoru se odehrávají malá dramata dvou sester a zaznívají myšlenky s nimiž jsem se neměl problém ztotožnit. A tak jediné, s čím jsem měl trochu problém, bylo přeskakování v ději ze současnosti do minulosti, kdy mi několikrát chvilku trvalo pochopit, v jakém období se právě dění na jevišti nachází. Jedná se o nevšední a těžký zážitek, který mě sice nikterak více nezasáhl, ale ani mě nenechal chladným. Skvělé herecké výkony i práce všech zúčastněných! /31.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Komediální drama o získávání sexuálních zkušeností a uvědomování si sebe sama a toho, co od života chceme, plyne vcelku příjemně a tak nějak nenuceně, takže jsem si to vlastně celou dobu užíval. Zatímco první půlka je vcelku nenáročná, v druhé půli už se dočkáme dramatičtějších scén, což mi přece jen k hereckému naturelu Daniela Krejčíka sedí více. Nicméně je to právě on, kdo celé představení vcelku spolehlivě táhne, a to za vydatné asistence Jitky Schneiderové, kdy spojení těchto dvou herců rozhodně nenudí. Chválím také jednoduchou funkční scénu! Mé první setkání s Absolventem tak dopadlo na výbornou! /24.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 15.1.2023)
Čechova mám rád pro tu pomíjivost okamžiku, kterou dokáže tak věrohodně zachytit ve svých dramatech. To nechybělo ani zde, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že je to vše sterilní či nepřesvědčivé. Chyběla mi tam motivace postav, chyběl mi tam vztah k višňovému sadu. Nicméně nadchly mě skvělé nápady, jako je po celou dobu přítomná vodní hladina coby němý svědek minulého, současného i budoucího, či umělý travnatý koberec, který na konci představení symbolicky mizí. Herecky excelovala G. Míčová či P. Gajdošíková, jejíž závěrečná scéna s A. Vaculou byla krásně symbolická a smutná. Za mě spokojenost, byť ne úplná! /10.1.2023 - derniéra/
(zadáno: 15.1.2023)
Zaniklé město, zapomenutí lidé a příběhy, jež se udály už velmi dávno. Příroda si vše bere zpět, ale osudy obyvatel ztraceného města ožívají před divákovým zrakem jako tichý přízrak minulosti, jenž si uzurpuje jeho pozornost a nechává nahlédnout do toho, co bylo. Postavy se objevují a zase mizí, žijí si svými životy a je krása sledovat, co se na jevišti odehrává. Vše je tak podmanivé, strhující, živé a zároveň bolestné, smutné a srdcervoucí. Vše sem perfektně zapadá nejen díky skvělé práci celého týmu, ale i precizním hereckým výkonům. Byla slast sledovat to z první řady. A Barbora Křupková je pro mě velký divadelní objev! /6.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Muzikál je pro mě synonymem pro cosi rozjásaného, komerčního, jednoduchého. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu vstupenku koupil. Ale začalo představení, mé pochyby se postupně rozplynuly a zbyl jen zájem, zvědavost a nadšení z toho, že muzikál může být i na vážnou notu a zahraný v jazzovém žánru. Příjemně to plynulo, postupně se přidávaly tíživé pocity a nakonec zůstal smutek z osudů jednotlivých postav. Skvělé herecké výkony (viděno v alternaci R. Havelková, H. Seidlová, J. Carda), kdy hlavním účinkujícím není co vytknout, to vše doplněno skvělou živě hrající kapelou a funkční scénografií. Za mě spokojenost! /14.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.12.2022)
Moje třetí verze Zkrocení zlé ženy, kterou jsem viděl naživo v divadle, patří rozhodně k těm bizarnějším divadelním zážitkům, což je dáno obsazením ženských rolí mužskými herci. Místy to bylo laciné, místy okouzlující a ve výsledku vlastně asi nezapomenutelné. Zároveň to bylo svižné a závěrečná pointa s telefonátem leccos vysvětlila. Pro mě je důležité, že to nebyla jen variace na Shakespeara, ale že to v mezích možností byl skutečně Shakespeare a Zkrocení tak, jak jej znám. Herecky obstojné, zároveň jsem se i pobavil, takže za mě vlastně spokojenost, byť příště budu zase rád za nějakého normálnějšího Shakespeara. /9.12.2022 v Táboře/
(zadáno: 17.12.2022)
Jaká je daň za úspěch? A lze zůstat na vrcholu i po padesátce? Kateřina Brožová dokazuje, že zvládne perfektně zahrát obyčejnou 55letou ženu, která bojuje o udržení manžela, dcer i vydobyté pracovní pozice, na kterou se dere mladší a dravější kolegyně. Stejně jako u mého hodnocení původní verze inscenace na Vinohradech (viděno 31.5.2019) musím vyzdvihnout Šárku Vaculíkovou, jejíž postava v této inscenaci vybočuje a ona to zvládá zahrát s přehledem. Vlastně mě potěšilo vidět po třech a půl letech tuto inscenaci v téměř původním obsazení a jsem nadšený stejně jako poprvé. Rozhodně nadprůměrně kvalitní zájezdovka! /4.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 2.12.2022)
Sesterské pouto tak silné v dětství mizící s ubíhajícími roky kamsi do ztracena je výborným výchozím bodem pro dramatický text, jenž vyznívá krásně tragikomicky a nostalgicky, protože přesně o tom je život. Pokud je navíc dobrý text inscenován s citem a podpořen kvalitními hereckými výkony, stává se z něj silný zážitek. I. Pazderková a M. Randová jsou ve svých rolích dokonalé, dokážou ale inscenaci i skvěle odlehčit, kdy například flirtování M. Randové s vybraným divákem vyloženě pobavilo. Vyznění textu pomáhá i minimum kulis a rekvizit a komorní prostor jeviště. Takhle nějak si představuji kvalitní zájezdovku! /22.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2022)
Nestárnoucí klasika o otázce morálky, viny, trestu a právu vzít spravedlnost do vlastních rukou dostala v Hradci Králové důstojnou podobu plně akcentující text, jenž klade na účinkující herce nemalé nároky a v divákovi vyvolává zajímavé a možná i znepokojivé otázky. Pan režisér Nvota šel k mému nemalému nadšení cestou klasického zpracování s mírnými modernizacemi, jež příliš nepřekáží, ale jejichž smysl jsem příliš nechápal. Důležité však je, že inscenace je srozumitelná a nabízí kvalitní herecké výkony a příležitosti především pro dokonalého Vojtěcha Říhu v hlavní roli. Silné a mrazivé tak, jak se na antickou tragédii patří! /16.11.2022/
(zadáno: 16.11.2022)
Netušil jsem příliš, co mě čeká, a tak jsem se nechal unášet příběhem fascinovaně hledíc na jeviště, co se to před mými zraky odehrává. Už jen scéna naprosto dokonale imitující nástupiště metra mě dokázala nadchnout. A stejně nadšen jsem byl jak z hereckých výkonů všech pěti pánů, tak z textu, který tak nějak mrazivě přesně ukazuje, jak se dokáží měnit charaktery a postoje člověka opojeného mocí a pocitem nadvlády. Zcela originální děkovačka pak jen dotvořila můj výsledný velice pozitivní dojem. Jistě, možná mohla být upozaděna komediální stránka a mohlo se více pracovat s mrazivou gradací, ale za mě je to takto skvělé! /15.11.2022/
(zadáno: 15.11.2022)
Ikonický text českého divadla v originálním režijním pojetí. Pan režisér Hába vkládá do více než století starého příběhu současné moderní prvky, jako je elektrická kytara, kávovar či sluneční brýle, a jako leitmotiv mu slouží koně. Ale přitom nezapomíná na příběh, nářečí a samotný děj, který se tak nějak přirozeně posouvá a dává smysl. A dokonce dojde i na kroje. Maryša v podání Anny Peřinové je svéhlavá, vzdorovitá a především dokonalá. Ostatní ale příliš nezaostávají, a tak tu máme svěží, moderní, ale přitom mile klasickou verzi Maryši, která má a dává smysl. A pro mě se jedná o velmi příjemné překvapení a nevšední zážitek. /14.11.2022/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchá komedie s prvky dramatu, která nepřináší nic nového, nic moc zajímavého, a která se mi zřejmě brzy vytratí z paměti. Nic moc jsem neočekával, a tak jsem vlastně ani nebyl zklamán, naopak zhruba první hodina byla docela ucházející, ale pak už mi to přišlo jednotvárné a nudné. Diváci spíše než na inscenaci jdou na Karla Rodena, a takoví diváci zřejmě odcházejí uspokojeni. Souhra manželského páru Krausová / Roden fungovala, Kristýna Nováková jim byla rovnocennou spoluhráčkou, a tak vlastně mohu konstatovat, že už jsem viděl horší inscenace. Chválím scénu, jež skvěle vytvořila iluzi rybníka a přírody. /10.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.11.2022)
Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchý nápad o předražené koupi bílého malířského plátna, jež je považováno za moderní umění, se zdá být vděčným námětem pro komedii. Pro autorku je to však jen výchozí můstek pro odhalení lidských charakterů, jež dřímají schované uvnitř a potřebují tu správnou stimulaci, aby vystoupaly na povrch. A tak se komedie postupně mění v konfrontaci třech dlouholetých přátel, jež může vést až k rozkladu jejich kamarádství. Zajímavě napsáno, bravurně zahráno. Dokonalá souhra je z jeviště patrná a inscenace zavdává důvod k zamyšlení. Jen mi to přišlo chvílemi trochu jednotvárné, ale to je nejspíš můj problém. /7.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
V Brně se odhodlali nabídnout divákům poctivou dramatizaci rozsáhlého klasického románu o lásce, touze a nelehkých životních volbách. Nádherná salónní scéna, perfektně vyřešená iluze vlaku a nádraží za pomoci projekce, dokonalé kostýmy, to vše by samo o sobě stačilo k mé spokojenosti. Inscenace však disponuje rovněž skvělými hereckými výkony, kdy exceluje především Ivana Vaňková, ale líbila se mi celá ústřední pětice (Vaňková, Mach, Mazák, Němec, Isteník). Annu Kareninu jsem nikdy nečetl, ale po zhlédnutí inscenace mě to láká, a to je asi nejlepší pochvala. Za mě absolutní spokojenost, jen ke konci už to bylo trochu dlouhé. /5.11.2022/