Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 34 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (102)
Helena Grégrová: 18 % (106)
Iva Bryndová: 18 % (47)
Lukáš Dubský: 18 % (77)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.11.2019)
S velkou zvědavostí jsem se vydal do pražské Uhříněvsi na tuhle německou sondu do života mladistvých delikventů, které může od vězení zachránit jen antiagresivní kuchařský kurz. Mladí herci mě dokázali svým zaujetím a autenticitou zaujmout a chvílemi i vyděsit, takže jsem skoro i zapomněl, že jsem v divadle. Každý z pěti mladých herců své roli nezůstal nic dlužen a spolu se dvěma zkušenými dospělými hereckými kolegy namíchali zvláštní kombinaci agresivity, vzteku, násilí, vzdoru, ale i nadrženosti a týmové spolupráce. Tohle je pubertální jízda, kterou stojí za to absolvovat. /8.11.2019/
(zadáno: 25.11.2019)
Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/
(zadáno: 25.11.2019)
Poté, co mě studenti absolventského ročníku DAMU nadchli ve vážnějších inscenacích mě stejně dobře dokázali nadchnout, a tentokrát i pobavit, v komediální klasice maestra Goldoniho. Bylo to heroické, bylo to svěží, mělo to spád, a mladí herci si dokázali skvěle poradit ve všech situacích, třeba i s rozbitým zvoncem. Vynikal zejména V. Kuzník se svým (ne)srozumitelným drmolením, ale koneckonců i takové ženské hašteření zde bylo nepopsatelně opojné a mělo to správné grády. Scéna s mečounem jako potencionální zbraní mi pak zůstane v paměti asi hodně dlouho. Za mě spokojenost! /24.11.2019/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Je to krásné, odvíjí-li se na jevišti silný příběh, při němž divák pocítí smutek nad osudy hrdinů. M. Dočekal citlivě přistoupil k inscenování americké klasiky, kdy nechává vyniknout ústřední čtveřici, z níž prim hraje dokonalá Z. Kronerová, která emoce u své postavy dávkuje přesně a sebejistě. Vedle ní pranic nezaostává skvělý Miroslav Donutil, který dává v mžiku zapomenout na své komediální umění a stává se zničeným mužem semletým stářím. V. Dvořák a Martin Donutil pak skvěle přispívají k výslednému dojmu. K tomu jednoduchá, ale plně funkční výprava, a je zaděláno na zážitek! /27.12.2019/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 20.7.2016)
Petr Nárožný byl jednoznačným tahounem a roli má perfektně v malíčku. Ladislav Mrkvička s Janem Čenským mi občas připadali jako kompars k herecké exhibici pana Nárožného, ale kompars velmi zdatně sekundující a kvalitní. Jestliže se hra opravdu hraje od roku 2000, pak klobouk dolů, že to ti herci tak dlouho táhnou, ale bylo vidět, že jsou dokonale sehraní a vzájemně se i docela solidně odbourávali, což představení dodávalo na jiskře. Závěrečný potlesk vestoje od téměř zaplněného sálu (kapacita necelých 600 lidí) byl z mého pohledu zasloužený. /Viděno 18. července 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/
(zadáno: 6.5.2017)
Moji první Karamazovi. Zpočátku jsem měl problém do představení proniknout a v dění na jevišti jsem se ztrácel. S postupujícím časem jsem zjistil, že sleduji zajímavé postavy přinášející zajímavé filozofické myšlenky v zajímavé inscenaci, jíž vládne strhující výkon charismatického J. Kukury a neméně kvalitní výkon M. Dadáka. Nápad s filmovou projekcí či rozdávání cukrátek divákům z rukou J. Kukury hodnotím jako velmi originální. Strhující závěr už jen dotvořil výsledný zážitek. Závěrečný potlesk ve stoje byl pak nejlepším měřítkem kvality. /viděno 5. května 2017 - natáčení TV záznamu pro ČT/
(zadáno: 11.5.2017)
Velice těžké představení, do kterého se mi velmi obtížně pronikalo a chvílemi mi i přes svou krátkou délku připadalo dlouhé. Ale jak běží čas od jeho zhlédnutí, představení ve mně doznívá a já zjišťuji, že ve mně něco zajímavého zanechalo. Simona Babčáková zde podává perfektní, koncentrovaný a přesný výkon a ostatní jí zdatně sekundují. Vlastně jsem měl z této hry pocit, že všech šest herců zde vystupujících jsou sehraní a při představení panuje domácká atmosféra. Jsem rád, že jsem se mohl s touto hrou seznámit, byl to nevšední divadelní zážitek. /viděno 10. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 28.5.2017)
Miluji vážná témata v divadelní podobě. Tato inscenace na mě v kombinaci s komorním prostorem velmi zapůsobila. Martin Hofmann jako drsnější hrdina byl uvěřitelný a chvílemi bych se ho i bál, Jitka Čvančarová skvěle zahrála zamilovanou novomanželku i ustrašenou ženu, Ondřej Novák rovněž zahrál skvěle, a to i v okamžiku, kdy jeho postava byla schovaná v přítmí (seděl jsem v první řadě, takže jsem i v přítmí viděl zblízka na jeho houpací křeslo a jeho gesta). Rozhodně zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. /viděno 25. května 2017 na kamenné scéně Ungeltu/
(zadáno: 31.5.2017)
Od inscenace jsem vůbec nic nečekal, ale zároveň jsem vsadil na to, že Ungelt = kvalita. Nespletl jsem se. Obě herečky podávají kvalitní výkon v zajímavé hře, která mě do děje vtáhla natolik, že jsem se bál na svém sedadle byť jen pohnout, abych o něco nepřišel. Vývoj obou postav probíhá pozvolna a tak nějak neočekávaně, až nakonec divák zjistí, že na konci kouká na jiné postavy než na začátku. V tom je tato komedie neobvyklá a troufám si říci, že díky tomu i nezapomenutelná. A abych nezapomněl, na Petru Nesvačilovou se mi jako chlapovi dobře koukalo. /viděno 29. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.6.2017)
Skvělý Michal Dlouhý, který jako prezident Spojených států opanuje Oválnou pracovnu a tím pádem i celé jeviště, znovu dokazuje, jak skvělým tahounem na pódiu umí být a kolik sil a energie vkládá do svých rolí. V jednu chvíli však měl tolik textu, až se do toho zamotal a vypadl mu text, a k údivu a stěží zadržovanému výtlemu svých kolegů odešel do zákulisí se slovy "jdu si dát sváču", po pár vteřinách se vrátil s tím, že "už se nasvačil" a text ze sebe chrlil dál. Rovněž zvládl s bravurou i situaci, kdy místo na židli skončil omylem na zemi. Tohle prostě byl zážitek. /viděno 6. června 2017/
(zadáno: 11.6.2017)
Filmovou předlohu neznám, a možná o to více jsem si užil toto představení. Primárně jsem se šel do divadla podívat na to, jak se dá na jevišti ztvárnit inscenace vyžadující účast herců na vozíčku. Scénografické i pohybové řešení bylo zvládnuto na jedničku. Herci si skvěle poradili s hendikepy svých postav. Michal Dlouhý tentokrát nebyl tak výrazný jako v jiných inscenacích, zde měly všechny postavy zhruba stejný prostor, ale ve svých scénách byl opět výrazný tak, jak to mám rád. Rovněž velmi zaujala Jaroslava Pokorná a Eva Josefíková, která i na tom vozíku byla půvabná. /viděno 8. června 2017/
(zadáno: 20.6.2017)
U černých komedií oceňuji originalitu, ujetost, vážné scény, kvalitní herecké výkony a dobrou režii. Zde je přítomno vše výše zmíněné. Text už snad nemohl být ujetější, až do konce jsem neuměl odhadnout, jak vše dopadne, a herecké výkony byly skvělé. Na začátku představení způsobily dva přeřeky Marka Taclíka odbourání herců (místo baseballová rukavice řekl baseballová ruka, místo střelil jsem mu u hlavy řekl střelil jsem ho do hlavy), ale nijak to nerušilo. Všechny výkony byly vyrovnané, nezapomenutelným zůstává monolog Martina Fingera o opicích a maska Ondřeje Sokola. /viděno 14. června 2017/
(zadáno: 27.6.2017)
Vtipná inscenace s kvalitními hereckými výkony. Režijně velice dobře zvládnuté, vše perfektně vypointované a vygradované, a příjemně to uběhne, že se člověk ani nenaděje a je tu konec. Oceňuji zejména scénu s blitkami, klobouk dolů před jejím pojetím. Rovněž oceňuji herectví všech aktérů, kdy nikdo nevyčníval, ale všechny herecké výkony byly stejně kvalitní. Za mě spokojenost. /viděno 20. června 2017/
(zadáno: 13.8.2017)
Tato zajímavě pojatá inscenace, jak je ostatně u SKUTRu zvykem, ve mně zanechala velký dojem. Hříšně okouzlující Tereze Voříškové jsem věřil její zamilování. Překvapivě mladě působící Jan Sklenář Romea nehrál, on se jím stal. Netypicky pojatý Vavřinec v podání Saši Rašilova pak byl zážitek sám o sobě, stejně jako Jan Cina s Petrem Vančurou. Dojem zanechal i Jiří Vyorálek a Naďa Konvalinková, ale všichni herci byli skvělí. Trochu jsem měl problém s místy až parodickým vyzněním jednotlivých postav, ale vážné scény to spolehlivě vyvážily. Tohle se mi líbilo! /viděno 11.8.2017 na Pražském hradě/
(zadáno: 1.10.2017)
Text samotný mi nepřijde nijak objevný, zajímavý, ani originální. Ale hercům Dejvického divadla dává úžasnou možnost ukázat svou souhru, která zde funguje dokonale. Díky kvalitním hereckým výkonům text získává na atraktivitě, a jsou to právě všichni účinkující pánové, kteří obyčejný text povyšují na kvalitní a zajímavou sondu do prostředí obyčejných lidí podléhajícím hazardu v podobě pokeru. Rozhodně jsem si to užil, i když pokeru vůbec nerozumím. Těžko někoho vyzdvihovat, v mých očích jsou zde k vidění velmi vyrovnané výkony. Bylo to místy vtipné, místy vážné. A to mám rád. /viděno 27.9.2017/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
Skvělý, nepřekonatelný, úžasný Igor Bareš je tím, kdo tuto inscenaci posouvá do nadprůměru a dělá z ní zážitek. Z bezprostřední blízkosti první řady jsem mohl detailně pozorovat herectví i obličejovou mimiku pana Bareše, který byl dokonalý. Ovšem inscenace jako taková se zdá dnes býti minimálně stejně aktuální jako v době svého, a rozhodně stojí za zamyšlení, proč se svět od doby napsání hry zase tolik nezměnil. Z herců vynikají též P. Kostka, O. Vlach a J. Kotrbatá. Problém mám s tím, že pan režisér se zřejmě neuměl rozhodnout, zda děj zasadí do doby vzniku hry či do současnosti. /8.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Konečně mě zase nějaké divadlo upoutalo natolik, že jsem nedokázal spustit oči z jeviště. Byla krása pozorovat nečitelnost hlavní postavy v podání excelentního Tomáše Töpfera, stejně jako byla krása kochat se mladou Terezou Terberovou (teď mám na mysli její herectví), obzvláště se mi líbilo ženské jiskření ve chvílích konfrontace s Dagmar Havlovou. Celkově inscenace nabízí vyrovnané herecké výkony, s citem inscenovanou klasiku prostou jakýchkoliv experimentů a modernizací a zajímavý zážitek, který určitě patří k tomu lepšímu, co lze vidět. Já si to užil. /18.11.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Od začátku do konce to bylo svižné, vtipné, a hlavně jsem měl pocit, že herci několikrát zaimprovizovali. Už jsem viděl tolik představení, že poznám, když to herce baví. A měl jsem pocit, že si to všichni na jevišti vyloženě užívají. To, že si během děkovačky herci udělali selfie s publikem za zády nejlépe svědčí o tom, že jsem to cítil správně. Složení J. Révai, K. Janečková, R. Jašków, P. Pěknic, I. Bareš bylo opravdu skvělé, zábavné, vtipné. Tahle komedie o gayích bez gayů prostě stála za to. Jen škoda mnohdy předvídatelného děje. Jinak by to bylo dokonalé! /28.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 5.3.2018)
Soudruh gymnasta Husák, který od sovětského rozhodčího dostal za kladinu 13 bodů z 10 možných bodů, prostě boduje. Tohle byla taková kravina, až to bylo neskutečně zábavné. Líbily se mi nejen komediální okamžiky, ale i vážnější scény. Tomáš Matonoha se se svou rolí popasoval k mému příjemnému překvapení dokonale, a Vladimír Polívka jen potvrdil to, že je skvělý herec, který se popere s každou rolí a výzvou, což jsem o něm už věděl díky inscenacím Manon Lescaut, Zimní pohádka a Hamlet. A párek o přestávce byl nečekaný a příjemný šok. Tohle byl fajn zážitek. /22.2.2018 v Č. Budějovicích/