PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 5.3.2018)
Soudruh gymnasta Husák, který od sovětského rozhodčího dostal za kladinu 13 bodů z 10 možných bodů, prostě boduje. Tohle byla taková kravina, až to bylo neskutečně zábavné. Líbily se mi nejen komediální okamžiky, ale i vážnější scény. Tomáš Matonoha se se svou rolí popasoval k mému příjemnému překvapení dokonale, a Vladimír Polívka jen potvrdil to, že je skvělý herec, který se popere s každou rolí a výzvou, což jsem o něm už věděl díky inscenacím Manon Lescaut, Zimní pohádka a Hamlet. A párek o přestávce byl nečekaný a příjemný šok. Tohle byl fajn zážitek. /22.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 3.6.2022)
Mé první setkání s touto Shakespearovou komedií dopadlo výborně. Od prvního okamžiku jsem si užíval klasiku bez modernizací a režijních výkladů, kdy přesně takové inscenování klasiky je mému srdci blízké. Možná bych čekal výraznější scénografii, ale jinak spokojenost. Chválím hudbu, chválím herecké výkony, vynikal obzvláště D. Bambas a V. Vydra, ale rád jsem se díval i na Š. Vaculíkovou, která byla chvílemi až roztomilá. Díky za to, že na Vinohradech se nehrají modernizované klasiky a já se tak mohu nenásilně seznámit s pro mě dosud neviděnými klasickými tituly. /1.6.2022 - derniéra/
(zadáno: 23.7.2023)
Jelikož jsem se s touto komedií setkal již před rokem na Vinohradech, kde jsem byl spokojen, byl jsem zvědavý na venkovní verzi na Pražském hradě. A bohužel musím říct, že tato novější verze z mého srovnání vychází v mnoha ohledech hůře. Nesedělo mi zvláštní pojetí postav žijících v lese (hippies?), prapodivné pitvoření a hrátky s basou (sebeukájení?) či poněkud zvláštně pojatý evidentně emočně nevyrovnaný vévoda. A to, že oba vévody ztvárnil jeden herec mi taky úplně nesedlo, byť závěr naznačil, co chtěl režisér tímto sdělit. Herecky mě nadchli snad jen V. Matějovský, P. Tomicová a J. Nosek. Zvláštní spíše průměrný zážitek. /12.7.2023/
(zadáno: 22.4.2023)
Velice atmosférické představení plné strachu a dusivé atmosféry, jež se velmi silně přenáší i do publika dusí divákovo nitro tak silně, že je to téměř k nesnesení. Lidské charaktery tak zkažené, že je divák vděčný aspoň za těch několik málo slušných charakterů, kterých je na jevišti poskrovnu. A perfektně ztvárněné prostředí vesnice za pomoci velkoryse pojatých kulis, jež zabírají celé jeviště, kterého je efektivně využíváno bez rušivého přemisťování kulis mezi jednotlivými scénami. Herecky dominuje D. Bambas, M. Holý či V. Javořík, T. Dastlíkovi by pro tuto roli pomohlo trochu větší charisma. Tohle je zážitek! Tohle je fakt síla! /21.4.2023/
(zadáno: 20.6.2017)
Od samého začátku na mě inscenace dokázala přenést atmosféru moravské vesnice konce 19. století. Úžasné folklórní scény, dokonale nacvičený přízvuk a mluva, rovněž scénické řešení je skvělé. A vše je podpořeno dokonalými hereckými výkony. Tereza Terberová předvedla skvělý výkon, jenž mi způsoboval husí kůži a slzy dojetí. Totéž platí i na Dagmar Havlovou, jež zde předvedla dokonalý dramatický výkon, který ve mně rovněž vzbuzoval mnoho emocí. Potlesk vestoje zaplněného hlediště, kdy já se postavil jako první, byl rozhodně zasloužený. Tohle chci vidět ještě aspoň jednou! /viděno 17. června 2017/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro někoho jako jsem já, kdo za většinou divadelních zážitků jezdí vlakem a po skončení představení jím odjíždí, je tohle představení svým způsobem splněný sen. Byť nejsem z Ústí, ale z Č. Budějovic, dokázal jsem si to užít a pobavit se. Pozitivně hodnotím originální nápad, projekci krajiny, ale i snahu obsáhnout řadu nejrůznějších charakterů, s nimiž se lze při cestách vlakem potkat. Některé scénky mi přišly méně zajímavé, jiné mě naopak dokázaly nadchnout, a tomu všemu vévodí výkon J. Plouhara a hlas V. Knopa, který vhodně doplňoval děj. Tuhle jízdu jsem si užil a je to jeden z mých nejzajímavějších divadelních zážitků. /8.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 28.10.2017)
Opravdu jsem se ocitl na představení Národního divadla? Tahle inscenace působí jako zjevení. A není to jen její kontroverzností. Je to tím, jak je napsaná, jak je zrežírovaná, jak je herecky ztvárněná. Čiší z ní totiž lidství. Uteklo to hodně rychle a zhruba po hodině představení jsem se přistihl, že na představení koukám s otevřenou pusou a usmívám se, aniž bych si to uvědomoval. Bože, tohle bylo tak krásné, tak zábavné, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení. Jana Boušková je zde geniální a nechápu, jak dokázala udržet vážnou tvář. Ale všichni jsou vlastně skvělí! /27.10.2017 - 2. premiéra/
(zadáno: 22.6.2022)
Zajímavé téma, zajímavá inscenace, kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Zpočátku milé, vtipné, skoro až roztomilé se obzvláště v druhé půli mění na vážné a smutné, ale i to je život. Ačkoliv z textu jsem měl chvílemi pocit prvoplánovosti a chvílemi, že je to možná trochu natahované, odcházel jsem z divadla spokojený. Inscenace pro několik málo herců založené na příběhu, to v Činoherním klubu umí skvěle. A přesné režijní vedení už pak jen může dotvořit výsledný dojem, který je z mé strany více než kladný. Navíc bylo poznat, že po těch téměř třech letech jsou herci skvěle sehraní, a že si to užívají. /14.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 29.6.2017)
O Franzovi Kafkovi jsem nevěděl nic víc než co jsem znal ze školy z hodin literatury. Ale to mi nepřekáželo v tom, abych se v inscenaci velice dobře orientoval. Představení mi hodně rychle uteklo, ani na okamžik jsem se nenudil, a celou dobu jsem si téměř z prostředku první řady užíval velmi zblízka kvalitní herecké výkony. Dokonalý David Novotný, skvělá Lenka Krobotová, perfektní Václav Neužil a vynikající Martha Issová. A dozvěděl jsem se díky hře i něco více o F. Kafkovi, a to se cení. Děkuji Dejvickému divadlu za další skvělý divadelní zážitek. /viděno 22. června 2017/
(zadáno: 11.5.2017)
Velice těžké představení, do kterého se mi velmi obtížně pronikalo a chvílemi mi i přes svou krátkou délku připadalo dlouhé. Ale jak běží čas od jeho zhlédnutí, představení ve mně doznívá a já zjišťuji, že ve mně něco zajímavého zanechalo. Simona Babčáková zde podává perfektní, koncentrovaný a přesný výkon a ostatní jí zdatně sekundují. Vlastně jsem měl z této hry pocit, že všech šest herců zde vystupujících jsou sehraní a při představení panuje domácká atmosféra. Jsem rád, že jsem se mohl s touto hrou seznámit, byl to nevšední divadelní zážitek. /viděno 10. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Jednoduchá komedie o tom, kterak se na jednu lež nabalují další a divák jen čeká, až se to vše rozmotá. Což o to, místy to i bylo vtipné a na to, že se jedná o zájezdovou produkci společnosti Háta, se zde ani moc nepřehrávalo. Ale ta délka inscenace je prostě neúměrně dlouhá. Tohle se mělo seškrtat a zkrátit, aby to odsýpalo. Bohužel téměř tři hodiny (vč. přestávky) jsou na jednoduchou komedii fakt hodně a unavovalo mě to. Ale musím uznat, že než jsem u toho začal usínat, bylo to obstojně milé. Jen to po čase začalo být monotónní. Viděno v alternaci Vaculík, Želenská, Stanková, Jiráček, Štolpa, Andrlová. /10.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 19.11.2018)
Klasický román byl zdramatizován do klasické podoby prost jakýchkoliv modernizací či režijní exhibice. Kdysi by to bylo samozřejmé, dnes to považuji za malý zázrak. Krásně se na mě přenesla stará atmosféra vesnice, čemuž zajisté velmi pomohla skvělá scénografie, kostýmy i dobová mluva všech postav. Bez zdlouhavých odboček se zde odvíjí příběh hlavního hrdiny, který na pozadí manipulace směřuje k hořkému konci. Chválím herecké výkony (obzvláště vyniká M. Mejzlík jako starý Kaliba), chválím hudbu se skvělými folklorními motivy, chválím celkový výsledek! /18.11.2018 - Praha - Divadlo v Dlouhé/
(zadáno: 21.2.2018)
Neznám původní seriálovou předlohu. A možná i to je důvod, proč jsem si to tak užil. Ten britský styl a britský humor je zde viditelný, a o to je mé nadšení větší. Jednotlivé scény jsou skvěle poskládané, přestavby kulis jsou jednoduché, inscenace strašně rychle utíká, a to nejen díky skvěle poskládanému scénáři, ale i díky kvalitním hereckým výkonům. Standardně skvělé výkony podávají V. Fridrich a J. Hána, nezapomenutelný výkon předvedl J. Vlach jako školitel. Líbilo se mi též střídání komediálních a vážnějších scén. Celkově se jedná o skvělou inscenaci. /3.2.2018 - Představení pro nezadané/
(zadáno: 7.5.2018)
Tato milá černá komedie vyniká především dokonalou hereckou souhrou. Nevím, jak se to Ondřeji Sokolovi povedlo, ale žádný z herců nevyčnívá a nekrade si inscenaci pro sebe, všichni táhnou za jeden provaz a já měl tak pocit, že sleduji něco skutečného. Ani na okamžik jsem se nenudil, se zvědavostí jsem očekával vývoj děje a doslova se kochal zajímavými herci a jejich souhrou. A kromě toho jsem objevil dva mně dosud neznámé zajímavé mladé herce - Š. Fingerhutovou a V. Šandu. Za sebe říkám, že mě to bavilo a byl to zajímavý nadprůměrný zážitek plný skvělých hereckých výkonů. /1.5.2018/
(zadáno: 25.2.2024)
Velká kumulace postav a především specifické italské nátury na malém prostoru je nečekaně zábavnou sondou do života lidí, kteří nemají na práci nic jiného než řešit své domněnky a drby o jiných lidech. Inscenaci dominuje vydařená scéna včetně terasy, skvěle zvolené kostýmy a především jednotliví herci, kteří jsou jako kolektiv prostě perfektní. Samozřejmě z povahy své role dominuje K. Melíšková, jejíž záměrná afektovanost je dokonalá, ale nezaostávají ani ostatní. Mile překvapila A. Formanová, jíž jsem viděl na divadle poprvé. Pan režisér Vajdička našel skvělý inscenační klíč založený na záměrném přehrávání, který mi sedl! /5.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 9.4.2017)
Hra o jedné sobotní noci plné tísnivé atmosféry a podivných her, které divákovi přivodí těžkou hlavu, jakoby se to celé týkalo jeho samého. Všichni čtyři herci podali vyrovnané a především kvalitní herecké výkony a byla slast je pozorovat v této konverzační hře, která nabízí velmi těžké téma. Veronika Gajerová mě přiváděla napřed k nepříčetnosti a pak k slzám, Aleš Procházka ve mně vzbuzoval soucit a pochopení, Viktora Dvořáka a Veroniky Khek Kubařové mi bylo líto, do jaké zvrácené hry se to připletli. Tohle byl zážitek, který stálo za to prožít! Více na mém blogu. /viděno 25. března 2017/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.10.2022)
Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.3.2018)
Text, který není z mého pohledu nikterak objevný, nijak zajímavý a je snadno zaměnitelný za celou řadu dalších textů, bohužel nezachrání ani tak skvěle sehraná dvojice, jakou Bára Hrzánová a Radek Holub jsou. Velice zdatně jim sekundují Zdeněk Velen a Klára Cibulková, ale bohužel mám pocit, že kdybych tuhle inscenaci neviděl, o nic bych nepřišel. Z mého pohledu je to snadno zapomenutelná hra, která mi splyne s řadou jiných tuctovek, a u které jsem dokonce před přestávkou usínal. Závěr na vážnější notu byl však zajímavý a silný. I tak ale převládá spíše zklamání. /19.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 16.10.2023)
Dva herci, jedna dlouhá kariéra a bilancování, které může skončit jakkoliv. Stejně jako jiné inscenace od Komediografu, i tohle je v podstatě jednoduchá kravinka na odreagování a pobavení. Ač hlavním lákadlem je M. Táborský, který podává standardní výkon, představení si pro sebe krade F. Teller oplývající obdivuhodnou energií a tím správným charismatem pro zvládnutí všech rolí, které zde ztvárňuje. Inscenace sama o sobě spadá spíše do průměru a občas jsem měl pocit, že je to vlastně o ničem. Což neznamená, že by to bylo špatné, jen asi až příliš obyčejné. /10.10.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.10.2018)
Poměrně nesnadný text na pochopení je servírován v ucházející formě, byť i s ní jsem měl chvílemi problém. Mám však pocit, že chyba není v samotné adaptaci, jako spíše v textu. Je jasné, na co autor poukazuje a co tím chce říci, ale činí tak zdlouhavě a se smyslem pro zvláštní poetiku. Zatímco první polovina měla z mého pohledu hluchá místa, po přestávce už to bylo téměř dokonalé. Co však ční v této adaptaci nade vše ostatní jsou scény s maškarami. Hrozivé, tísnivé, dokonalé jsou zde chorály maškar! A spolu se zajímavými hereckými výkony tak dotváří mírně nadprůměrný celek. /27.10.2018/
(zadáno: 21.5.2023)
Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 5.6.2019)
Neznalý předlohy či jakéhokoliv díla pana Topola, avšak znalý tvorby pana režiséra Mikuláška pro Národní divadlo, vydal jsem se na Kouzelnou zemi netuše, co mě čeká. Nuda to nebyla, naopak chvílemi to byl zajímavý a velmi nevšední zážitek. Byť jsem si jistý, že jsem vše nedokázal správně pochopit, byl jsem vtažen do toho zvláštního světa a děje, a užíval si některé režijní nápady i herecké výkony (kromě D. Prachaře zaujala i mladá dvojice O. Hes a J.Dudziaková). Jen škoda, že se většina děje odehrává tak daleko od diváků. Ve výsledku děkuji za takový zážitek a rozšíření obzorů. /3.6.2019/
(zadáno: 15.12.2019)
Po dvou nulách, které ode mne pan Frič dostal (Misantrop, Faust) jsem mu dal poslední šanci. A tentokrát to bylo snesitelné, byť opět zůstává pachuť nepochopeného. Text samotný kupodivu nezaniká, divák ví, o čem se hraje, je zde snaha o herecké výkony, které jsou výborné (J. Preissová v mužské roli je skvělá), řada silných momentů též inscenaci pomáhá (pasáž hraná ve tmě, závěrečný obraz), takže jen škoda travesti scény či třeba forenzních vsuvek nebo vysvětlujících komentářů. Též úlohu M. Preissové jako nápovědky jsem vůbec nepochopil. Za mě slabší průměr, a díky Bohu za to! /14.12.2019/
(zadáno: 28.5.2017)
Miluji vážná témata v divadelní podobě. Tato inscenace na mě v kombinaci s komorním prostorem velmi zapůsobila. Martin Hofmann jako drsnější hrdina byl uvěřitelný a chvílemi bych se ho i bál, Jitka Čvančarová skvěle zahrála zamilovanou novomanželku i ustrašenou ženu, Ondřej Novák rovněž zahrál skvěle, a to i v okamžiku, kdy jeho postava byla schovaná v přítmí (seděl jsem v první řadě, takže jsem i v přítmí viděl zblízka na jeho houpací křeslo a jeho gesta). Rozhodně zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. /viděno 25. května 2017 na kamenné scéně Ungeltu/
