Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.5.2017)
Moji první Karamazovi. Zpočátku jsem měl problém do představení proniknout a v dění na jevišti jsem se ztrácel. S postupujícím časem jsem zjistil, že sleduji zajímavé postavy přinášející zajímavé filozofické myšlenky v zajímavé inscenaci, jíž vládne strhující výkon charismatického J. Kukury a neméně kvalitní výkon M. Dadáka. Nápad s filmovou projekcí či rozdávání cukrátek divákům z rukou J. Kukury hodnotím jako velmi originální. Strhující závěr už jen dotvořil výsledný zážitek. Závěrečný potlesk ve stoje byl pak nejlepším měřítkem kvality. /viděno 5. května 2017 - natáčení TV záznamu pro ČT/
(zadáno: 11.5.2017)
Velice těžké představení, do kterého se mi velmi obtížně pronikalo a chvílemi mi i přes svou krátkou délku připadalo dlouhé. Ale jak běží čas od jeho zhlédnutí, představení ve mně doznívá a já zjišťuji, že ve mně něco zajímavého zanechalo. Simona Babčáková zde podává perfektní, koncentrovaný a přesný výkon a ostatní jí zdatně sekundují. Vlastně jsem měl z této hry pocit, že všech šest herců zde vystupujících jsou sehraní a při představení panuje domácká atmosféra. Jsem rád, že jsem se mohl s touto hrou seznámit, byl to nevšední divadelní zážitek. /viděno 10. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 28.5.2017)
Miluji vážná témata v divadelní podobě. Tato inscenace na mě v kombinaci s komorním prostorem velmi zapůsobila. Martin Hofmann jako drsnější hrdina byl uvěřitelný a chvílemi bych se ho i bál, Jitka Čvančarová skvěle zahrála zamilovanou novomanželku i ustrašenou ženu, Ondřej Novák rovněž zahrál skvěle, a to i v okamžiku, kdy jeho postava byla schovaná v přítmí (seděl jsem v první řadě, takže jsem i v přítmí viděl zblízka na jeho houpací křeslo a jeho gesta). Rozhodně zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. /viděno 25. května 2017 na kamenné scéně Ungeltu/
(zadáno: 31.5.2017)
Od inscenace jsem vůbec nic nečekal, ale zároveň jsem vsadil na to, že Ungelt = kvalita. Nespletl jsem se. Obě herečky podávají kvalitní výkon v zajímavé hře, která mě do děje vtáhla natolik, že jsem se bál na svém sedadle byť jen pohnout, abych o něco nepřišel. Vývoj obou postav probíhá pozvolna a tak nějak neočekávaně, až nakonec divák zjistí, že na konci kouká na jiné postavy než na začátku. V tom je tato komedie neobvyklá a troufám si říci, že díky tomu i nezapomenutelná. A abych nezapomněl, na Petru Nesvačilovou se mi jako chlapovi dobře koukalo. /viděno 29. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.6.2017)
Skvělý Michal Dlouhý, který jako prezident Spojených států opanuje Oválnou pracovnu a tím pádem i celé jeviště, znovu dokazuje, jak skvělým tahounem na pódiu umí být a kolik sil a energie vkládá do svých rolí. V jednu chvíli však měl tolik textu, až se do toho zamotal a vypadl mu text, a k údivu a stěží zadržovanému výtlemu svých kolegů odešel do zákulisí se slovy "jdu si dát sváču", po pár vteřinách se vrátil s tím, že "už se nasvačil" a text ze sebe chrlil dál. Rovněž zvládl s bravurou i situaci, kdy místo na židli skončil omylem na zemi. Tohle prostě byl zážitek. /viděno 6. června 2017/
(zadáno: 11.6.2017)
Filmovou předlohu neznám, a možná o to více jsem si užil toto představení. Primárně jsem se šel do divadla podívat na to, jak se dá na jevišti ztvárnit inscenace vyžadující účast herců na vozíčku. Scénografické i pohybové řešení bylo zvládnuto na jedničku. Herci si skvěle poradili s hendikepy svých postav. Michal Dlouhý tentokrát nebyl tak výrazný jako v jiných inscenacích, zde měly všechny postavy zhruba stejný prostor, ale ve svých scénách byl opět výrazný tak, jak to mám rád. Rovněž velmi zaujala Jaroslava Pokorná a Eva Josefíková, která i na tom vozíku byla půvabná. /viděno 8. června 2017/
(zadáno: 20.6.2017)
U černých komedií oceňuji originalitu, ujetost, vážné scény, kvalitní herecké výkony a dobrou režii. Zde je přítomno vše výše zmíněné. Text už snad nemohl být ujetější, až do konce jsem neuměl odhadnout, jak vše dopadne, a herecké výkony byly skvělé. Na začátku představení způsobily dva přeřeky Marka Taclíka odbourání herců (místo baseballová rukavice řekl baseballová ruka, místo střelil jsem mu u hlavy řekl střelil jsem ho do hlavy), ale nijak to nerušilo. Všechny výkony byly vyrovnané, nezapomenutelným zůstává monolog Martina Fingera o opicích a maska Ondřeje Sokola. /viděno 14. června 2017/
(zadáno: 27.6.2017)
Vtipná inscenace s kvalitními hereckými výkony. Režijně velice dobře zvládnuté, vše perfektně vypointované a vygradované, a příjemně to uběhne, že se člověk ani nenaděje a je tu konec. Oceňuji zejména scénu s blitkami, klobouk dolů před jejím pojetím. Rovněž oceňuji herectví všech aktérů, kdy nikdo nevyčníval, ale všechny herecké výkony byly stejně kvalitní. Za mě spokojenost. /viděno 20. června 2017/
(zadáno: 13.8.2017)
Tato zajímavě pojatá inscenace, jak je ostatně u SKUTRu zvykem, ve mně zanechala velký dojem. Hříšně okouzlující Tereze Voříškové jsem věřil její zamilování. Překvapivě mladě působící Jan Sklenář Romea nehrál, on se jím stal. Netypicky pojatý Vavřinec v podání Saši Rašilova pak byl zážitek sám o sobě, stejně jako Jan Cina s Petrem Vančurou. Dojem zanechal i Jiří Vyorálek a Naďa Konvalinková, ale všichni herci byli skvělí. Trochu jsem měl problém s místy až parodickým vyzněním jednotlivých postav, ale vážné scény to spolehlivě vyvážily. Tohle se mi líbilo! /viděno 11.8.2017 na Pražském hradě/
(zadáno: 1.10.2017)
Text samotný mi nepřijde nijak objevný, zajímavý, ani originální. Ale hercům Dejvického divadla dává úžasnou možnost ukázat svou souhru, která zde funguje dokonale. Díky kvalitním hereckým výkonům text získává na atraktivitě, a jsou to právě všichni účinkující pánové, kteří obyčejný text povyšují na kvalitní a zajímavou sondu do prostředí obyčejných lidí podléhajícím hazardu v podobě pokeru. Rozhodně jsem si to užil, i když pokeru vůbec nerozumím. Těžko někoho vyzdvihovat, v mých očích jsou zde k vidění velmi vyrovnané výkony. Bylo to místy vtipné, místy vážné. A to mám rád. /viděno 27.9.2017/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
Skvělý, nepřekonatelný, úžasný Igor Bareš je tím, kdo tuto inscenaci posouvá do nadprůměru a dělá z ní zážitek. Z bezprostřední blízkosti první řady jsem mohl detailně pozorovat herectví i obličejovou mimiku pana Bareše, který byl dokonalý. Ovšem inscenace jako taková se zdá dnes býti minimálně stejně aktuální jako v době svého, a rozhodně stojí za zamyšlení, proč se svět od doby napsání hry zase tolik nezměnil. Z herců vynikají též P. Kostka, O. Vlach a J. Kotrbatá. Problém mám s tím, že pan režisér se zřejmě neuměl rozhodnout, zda děj zasadí do doby vzniku hry či do současnosti. /8.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Konečně mě zase nějaké divadlo upoutalo natolik, že jsem nedokázal spustit oči z jeviště. Byla krása pozorovat nečitelnost hlavní postavy v podání excelentního Tomáše Töpfera, stejně jako byla krása kochat se mladou Terezou Terberovou (teď mám na mysli její herectví), obzvláště se mi líbilo ženské jiskření ve chvílích konfrontace s Dagmar Havlovou. Celkově inscenace nabízí vyrovnané herecké výkony, s citem inscenovanou klasiku prostou jakýchkoliv experimentů a modernizací a zajímavý zážitek, který určitě patří k tomu lepšímu, co lze vidět. Já si to užil. /18.11.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Od začátku do konce to bylo svižné, vtipné, a hlavně jsem měl pocit, že herci několikrát zaimprovizovali. Už jsem viděl tolik představení, že poznám, když to herce baví. A měl jsem pocit, že si to všichni na jevišti vyloženě užívají. To, že si během děkovačky herci udělali selfie s publikem za zády nejlépe svědčí o tom, že jsem to cítil správně. Složení J. Révai, K. Janečková, R. Jašków, P. Pěknic, I. Bareš bylo opravdu skvělé, zábavné, vtipné. Tahle komedie o gayích bez gayů prostě stála za to. Jen škoda mnohdy předvídatelného děje. Jinak by to bylo dokonalé! /28.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 5.3.2018)
Soudruh gymnasta Husák, který od sovětského rozhodčího dostal za kladinu 13 bodů z 10 možných bodů, prostě boduje. Tohle byla taková kravina, až to bylo neskutečně zábavné. Líbily se mi nejen komediální okamžiky, ale i vážnější scény. Tomáš Matonoha se se svou rolí popasoval k mému příjemnému překvapení dokonale, a Vladimír Polívka jen potvrdil to, že je skvělý herec, který se popere s každou rolí a výzvou, což jsem o něm už věděl díky inscenacím Manon Lescaut, Zimní pohádka a Hamlet. A párek o přestávce byl nečekaný a příjemný šok. Tohle byl fajn zážitek. /22.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.4.2018)
Uff, tohle bylo těžce stravitelné sousto, především pro svou tísnivou atmosféru a téma, které nemůže diváka nechat klidným. Byť se na scéně o vraždění Židů jen mluví, i tak to stačí k tomu, aby divákovi nebylo úplně dobře. Skláním se před herci, že tohle dokážou opakovaně a kvalitně odehrát. Vyniká především Jan Teplý ml., jehož přerod od člověka, který odmítá vraždit ženy a děti, až po přesvědčeného nacistu, je uvěřitelný. Zdatně mu sekunduje především Ondřej Veselý. Jednoduchá a účelná scéna stejně jako časté vypouštění kouře inscenaci přidává na depresivním vyznění a autenticitě. /7.4.2018/
(zadáno: 11.4.2018)
Hodnotit jen herecký výkon, bylo by to na sto procent, protože Elizaveta Maximová povyšuje vcelku obyčejný text na vpravdě unikátní zážitek. Jak dokáže střídat zasněný výraz se žárlivostí, zamilovaný pohled s naštváním, chvíli by jí divák miloval a vzápětí se jí bojí, tohle je stoprocentně přesný výkon. V jednu chvíli jsem neměl daleko k slzám. O to více zamrzí průměrnost textu o jedné holce z děcáku naivně zamilované do staršího chlapa, který jakoby vypadl ze stránek časopisu pro teenagery. A mrzí i krátká délka inscenace. Ale je to intenzivních 40 minut plných kvalitního herectví! /9.4.2018/
(zadáno: 7.5.2018)
Tato milá černá komedie vyniká především dokonalou hereckou souhrou. Nevím, jak se to Ondřeji Sokolovi povedlo, ale žádný z herců nevyčnívá a nekrade si inscenaci pro sebe, všichni táhnou za jeden provaz a já měl tak pocit, že sleduji něco skutečného. Ani na okamžik jsem se nenudil, se zvědavostí jsem očekával vývoj děje a doslova se kochal zajímavými herci a jejich souhrou. A kromě toho jsem objevil dva mně dosud neznámé zajímavé mladé herce - Š. Fingerhutovou a V. Šandu. Za sebe říkám, že mě to bavilo a byl to zajímavý nadprůměrný zážitek plný skvělých hereckých výkonů. /1.5.2018/
(zadáno: 14.5.2018)
Nic moc jsem nečekal a zažil jsem osvěžující večer plný nenásilné hravosti, pohody a dobré nálady. Krásné zvučné verše, žádné modernizace, příběh, který funguje, baví a zároveň mě donutil i k nějakému zamyšlení, a především kvalitní herecké výkony. Tomáš Pavelka mě dokázal uchvátit, a to nejen tím, jak zcela s přehledem ovládl celou hru i jeviště, ale i tím, jak reagoval na publikum. Příjemně pobavili Marek Holý se Simonou Postlerovou, u Dominicka Benedikta bych možná trochu ubral na akčnosti, příliš mi ta jeho rozjívenost do inscenace nezapadala. Každopádně tohle se povedlo. /11.5.2018/
(zadáno: 23.5.2018)
Sex a chtíč vládnou světu. Tak proč si nevzít toto téma i jako ústřední motiv pro inscenování jedné z her největšího dramatika historie? V určitých pasážích chce režisér šokovat za každou cenu, a to mi vadilo. Zbytečně natahované obrazy spolu s oděním některých postav (transvestita, záchranář, masky opic), které jsem nepochopil, inscenaci sráží. Ale vše vynahrazuje grandiózní výkon T. Dočkalové, její záchvat v úvodu a statickou scénu v závěru hry budu mít v hlavě do konce života. Celkově ve mně zůstává kladný pocit a přesvědčení, že i takový výklad klasického textu může obstát. /21.5.2018/
(zadáno: 27.5.2018)
Klasický text v klasickém provedení bez modernizací. V MDP to umí, a i proto tam rád chodím na klasiku. Zdejší Idiot je srozumitelně převeden z románu na divadelní jeviště, postav je zde tak akorát, scéna jednoduchá a plně funkční, kostýmy perfektní. Prodloužení jevištní plochy až do čtvrté řady hlediště je opodstatněné. A herecké výkony jsou skvělé. A. Bílík se stal opravdovým Myškinem, vynikal rovněž dokonale úlisně působící V. Dvořák. Chválím i P. Tenorovou a N. Horákovou, ve svých rolích byly přesné. Bohužel se ale na mě žádné větší emoce nepřenesly, proto nemohu hodnotit lépe. /25.5.2018/
(zadáno: 28.5.2018)
Tak trochu jiná činohra ve formě kurzu či show, která je ale vlastně milá, hravá, vtipná a originální. Je zde pár zajímavých situací ze života, trochu snahy pomoci nezadaným divákům uvědomit si, že vše musí začít u jejich sebelásky, a úžasné "improvizované" vyvrcholení celého představení. To vše s perfektním Markem Adamczykem, sympatickou Ninou Horákovou a mně dosud neznámým Janem Vejražkou, jehož Bruno byl prostě neodolatelný :D Já se bavil královsky a možná si i částečně uvědomil, co dělám špatně a proč jsem stále i ve svých 31 letech singl. A to se počítá! /27.5.2018 v Divadle v Celetné/
(zadáno: 9.6.2018)
Dlouho jsem zvažoval návštěvu inscenace. Bál jsem se kompilátu, který nebude držet pohromadě, ale bavil jsem se. Čeština je bohatý jazyk a všechny ty hříčky se slovy v téhle inscenaci jsou milé, hravé, zábavné, stejně jako celá inscenace. Herci si to evidentně užívají a navíc mám pocit, že po delší době Národní divadlo nabídlo klasickou inscenaci prostou jakýchkoliv modernizací, ve které vynikají F. Němec a V. Postránecký, a v kombinaci s F. Rajmontem, D. Matáskem či M. Preissovou předkládají divákovi hravou komedii, která má za cíl pouze pobavit. A to se jí u mě povedlo dokonale! /7.6.2018/