Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 34 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (102)
Helena Grégrová: 18 % (106)
Iva Bryndová: 18 % (47)
Lukáš Dubský: 18 % (77)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.11.2018)
Text nenabízí nic zajímavého a zachraňují to pouze herecké výkony obou protagonistů, zejména Dana Krejčíka, který skvěle a uvěřitelně provází svou postavu postupným vývojem z hodného hocha až k despotickému vládci krytu. A Iva Pazderková mu velmi zdatně sekunduje. Jinak je to ale z mého pohledu zbytečný text, který mě spíše nudil, kterým jsem se prozíval, u kterého jsem se nedokázal napojit na dění na jevišti a nechal mě celou dobu bez emocí. Bylo mi jedno, co a jak se stane dál. Všechna procenta jsou tak jen za herecké výkony. Je to pro mě jedna z těch zapomenutelných inscenací. /20.11.2018/
(zadáno: 26.11.2017)
Typická zájezdová komedie, která je snadno zaměnitelná za mnoho jiných. Chvílemi je to delší, než by mělo být (během prvního dějství jsme u toho já i divák vedle mě usínali), chvílemi je to i lehce vtipné, ale bohužel neutkví v paměti nic jiného než Jan Čenský převlečený za ženu. Ten to nicméně zvládl asi nejlépe, jak to šlo, aniž by sklouzával k laciné parodii. Je to taková jednohubka, která nenáročné diváky potěší, a ty náročnější téměř nerozesměje. Ale stravitelné to s přimhouřením obou očí asi je. /20.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.11.2019)
Poté, co mě studenti absolventského ročníku DAMU nadchli ve vážnějších inscenacích mě stejně dobře dokázali nadchnout, a tentokrát i pobavit, v komediální klasice maestra Goldoniho. Bylo to heroické, bylo to svěží, mělo to spád, a mladí herci si dokázali skvěle poradit ve všech situacích, třeba i s rozbitým zvoncem. Vynikal zejména V. Kuzník se svým (ne)srozumitelným drmolením, ale koneckonců i takové ženské hašteření zde bylo nepopsatelně opojné a mělo to správné grády. Scéna s mečounem jako potencionální zbraní mi pak zůstane v paměti asi hodně dlouho. Za mě spokojenost! /24.11.2019/
(zadáno: 21.2.2018)
Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. A nakonec jsem se docela solidně pobavil, byť uznávám, že tohle je jen taková oddechová jednohubka, jež se divákovi asi časem postupně vykouří z hlavy. Především pobavila situace, kdy pan Hrušínský odehrál scénu, a když měl pak další repliku, tak zase začal odříkávat tu již odehranou scénu, všichni herci byli zmatení, pár vteřin tam jen tiše stáli a nevěděli jak dál. Tohle jsem v divadle opravdu ještě nezažil. Jinak to byla standardní zábava, kdy jsem se docela nasmál a celkově mě to pozitivně nabilo. /22.1.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2017)
Bohužel zde vítězí vizuální hrátky na úkor smysluplnosti příběhu. Kdybych před rokem neviděl Racka v podání Dejvického divadla, asi bych nevěděl, o čem to bylo. Představování si herců z Dejvic mi pomohlo překlenout zmatečnější pasáže. Režiséři zřejmě počítají s tím, že divák text zná, a to je špatně. A zajímalo by mě, proč je na plakátě k inscenaci napsáno "komedie o čtyřech dějstvích", když veškeré komediálno se v této inscenaci kamsi vytratilo. Jinak jsou zde k vidění zajímavé nápady, kvalitní herecké výkony a občas i silné momenty. Bohužel ale převládá zmatečnost. /viděno 2. června 2017/
(zadáno: 2.12.2019)
Strhující inscenace o životě člověka, s nímž je spojována zkáza carského Ruska, záživnou formou přibližuje tuto osobnost, její život a vliv na carskou rodinu. Autor a režisér v jedné osobě si skvěle poradil s dozajista velkým množstvím informačních zdrojů a vzniklo tak něco, co mě samotného až překvapivě dokázalo zaujmout, strhnout a emočně dojmout, na čemž má zajisté zásluhu především L. Špiner v hlavní roli, který dokázal skvěle vystihnout vnitřní konflikt a pochyby své postavy. Jedná se o poctivou inscenaci s velkým množstvím herců a silnými momenty. /1.12.2019 v Divadle v Dlouhé Praha/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 27.1.2019)
Tak tohle opravu ne! Snad v životě jsem neviděl tolik hereckého přehrávání na jednom místě. Možná bylo snahou autora i režie udělat z hrdinů karikatury lidských charakterů, ale je to příliš okaté a když je něčeho moc, může se to i znechutit. V určitých pasážích předlouhé a nudné představení, Ondřej Brousek hraje Chlestakova podobně jako Peera Gynta, a zatímco jako Peer byl dokonalý, zde mě dokázal v první půli asi na půl hodiny uspat. Jediný, kdo snese přísnější srovnání, je Aleš Procházka, který byl přesný, ale v takto roztahaném kusu to ani on nezachrání. Velké zklamání. /26.1.2019/
(zadáno: 8.5.2019)
Velice podbízivé a komerční provedení ruské klasiky bych čekal v soukromém divadle, ale nikoliv v MDP. Bohužel toto je spíše variace na Gogola, kterou ať si tvůrci dělají za své peníze někde jinde. Nechápal jsem úvodní scénu, nechápal jsem postavu černocha, nechápal jsem "muzikálové" pojetí, nechápal jsem snahu o lidovou řachandu za každou cenu. Jestli je tohle nové směřování MDP, tak děkuji, nechci! Proč si tvůrci nevzali příklad z Gogolových Hráčů, kteří se v Rokoku hráli téměř 10 let? Herci si zaslouží pochvalu, obzvláště Pavla Tomicová, ale z režijního výkladu jsem zhnusen. /3.5.2019/
(zadáno: 27.1.2019)
Díky za to, že tato inscenace je klasickým poctivým divadlem bez modernizací. Prostá scéna, velké množství herců, hraje se v dobovém nářečí, a to mi naprosto vyhovovalo. Pravda je, že někdo to může vnímat jako starosvětskou nudu bez invencí, já se však ani na vteřinu nenudil a byl jsem ponořen do tohoto dramatu až po okraj. Skvělý kolektivní herecký výkon, kdy nikdo nevybočoval, z této inscenace dělá poctivé divadlo, které by klidně obstálo i v době vzniku románové předlohy. I přes svou délku snesitelné a nenudící divadlo mě přesvědčilo, že klasika má opodstatnění i v dnešní době. /25.1.2019/
(zadáno: 23.4.2017)
Marek Lambora jako Romeo byl dokonalý, zatímco Sabině Rojkové jako Julii chybělo charisma. Inscenace nepostrádala světlé body, jako šermířské souboje, balkonovou scénu a vyběhnutí Romea do hlediště, či scénografické řešení. S výhradami jsem přijal exhibování chůvy, či mluvící hlavu Tomáše Töpfera. Celkově pro mě inscenace vyznívá do mírného nadprůměru především kvůli perfektně zahranému Romeovi, kterému jsem věřil každé slovo, každé gesto, každý pohyb i jeho zamilovanost. Rozhodně ale věřím, že tuto klasiku lze inscenovat i lépe. Více můj blog. /viděno 8. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.8.2017)
Tato zajímavě pojatá inscenace, jak je ostatně u SKUTRu zvykem, ve mně zanechala velký dojem. Hříšně okouzlující Tereze Voříškové jsem věřil její zamilování. Překvapivě mladě působící Jan Sklenář Romea nehrál, on se jím stal. Netypicky pojatý Vavřinec v podání Saši Rašilova pak byl zážitek sám o sobě, stejně jako Jan Cina s Petrem Vančurou. Dojem zanechal i Jiří Vyorálek a Naďa Konvalinková, ale všichni herci byli skvělí. Trochu jsem měl problém s místy až parodickým vyzněním jednotlivých postav, ale vážné scény to spolehlivě vyvážily. Tohle se mi líbilo! /viděno 11.8.2017 na Pražském hradě/
(zadáno: 31.12.2019)
Přiblížení klasiky moderním pojetím pro zřejmě především pubertální publikum bohužel z mého pohledu není úplně ideální. Byť inscenace obsahovala mnohdy zajímavé nápady, byly tam i chvíle velmi zdlouhavé, kdy jsem bojoval se spánkem, především tedy při scénách s Julií. Čímž se dostávám k hlavnímu nedostatku. Pojetí Julie, ať už po vzhledové stránce či stran jejího projevu, bylo pro mě bohužel utrpením. Netvrdím, že za to může její představitelka, nevím, jaký byl režijní záměr, ale bohužel se díky tomu pro mě stává tato inscenace jen stěží průměrnou. Ale cením snahu o nové pojetí. /20.12.2019/
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 14.10.2019)
Paní režisérka Burešová se rozhodla klasickou knižní předlohu pojmout klasicky jako ilustraci ke knize. A díky za to, protože přesně tak vynikne nejlépe hrůznost doby a tísnivost příběhu. Tato inscenace založená na textu a hereckých výkonech bez nějakých výraznějších scénografických hrátek na mě zapůsobila přesně tak, jak měla. Tíseň, temná a dusná atmosféra, strach, obavy, napětí a vědomí, že tohle nedopadne dobře. Vynikající herecké výkony pak pomáhají celkovému vyznění, obzvlášť P. Neškudla a M. Hanuš excelují. Pozitivně hodnotím chór, díky kterému je pocit tísně autentičtější. /9.10.2019/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/
(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/