PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 15.5.2019)
Buď dost možná zajímavý text doplatil na nesprávné režijní uchopení, nebo je chyba v textu samotném. Každopádně mi vadilo, že se hned od začátku hraje velmi dramaticky, čímž atmosféra nemohla houstnout a herecké výkony gradovat. Přesto jsou však herci světlým bodem v jinak co do kvality kolísavé inscenaci, obzvláště ústřední dvojice D. Barešová a F. Březina jsou těmi, kdo inscenaci pozvedávají. Inscenace nabízí zajímavé myšlenky, metafory, a především mysteriózno, které určitě stojí za pozornost, jen to možná chtělo uchopit více dějově než obrazově. Velmi zvláštní zážitek. /13.5.2019-derniéra/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/
(zadáno: 8.5.2019)
Náročnější představení, které mě dokázalo doslova uhranout. Když jsem se přistihl, že fascinovaně zírám s pootevřenou pusou na jeviště, byla už téměř hodina představení odehrána. Zde zřejmě došlo k tomu vzácnému jevu, kterým je souznění tvůrčího týmu s předlohou i s herci, kdy se respektuje autor i text. Výsledkem je poctivé kvalitní divadlo, které nepolevuje ve své naléhavosti předestřít divákovi historii jednoho rodu a prokletí s ním spojené. Pan režisér Františák mi zkrátka sedí! Režijně výborné a nápadité, herecky skvělé. Jako bych otevřel knihu a vše v ní ožilo! /7.5.2019 v Táboře/
(zadáno: 8.5.2019)
Velice podbízivé a komerční provedení ruské klasiky bych čekal v soukromém divadle, ale nikoliv v MDP. Bohužel toto je spíše variace na Gogola, kterou ať si tvůrci dělají za své peníze někde jinde. Nechápal jsem úvodní scénu, nechápal jsem postavu černocha, nechápal jsem "muzikálové" pojetí, nechápal jsem snahu o lidovou řachandu za každou cenu. Jestli je tohle nové směřování MDP, tak děkuji, nechci! Proč si tvůrci nevzali příklad z Gogolových Hráčů, kteří se v Rokoku hráli téměř 10 let? Herci si zaslouží pochvalu, obzvláště Pavla Tomicová, ale z režijního výkladu jsem zhnusen. /3.5.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Za mě tedy příjemné překvapení! Tahle partička mladých holek měla něco do sebe, a byť se může zdát děj jen jako jednoduchý sled scének o tom, kterak se pár puberťaček utrhne ze řetězu, ve výsledku je to fajn jízda, kterou jsem si užil bez známek nudy. Žádné hluboké poselství ani přesah se zde nekoná, je to prostě jen crazy záležitost s písničkama, které sice jsou zajímavé, ale narážejí na nevhodnou akustiku prostoru. Nazvučení mikrofonů totiž bylo příšerné, ale bohužel to asi lépe nešlo. Je to zkrátka něco jiného, co bych v Činoherním klubu nečekal, ale možná o to více mě to bavilo. /1.5.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tento ve všech směrech velkolepý opus Vinohradům bezpochyby sluší. Představení pro náročnější diváky, ať už svou délkou, závažností tématu, využitím každého koutu jeviště a nebo co do počtu účinkujících. P. Khek tuto náročnou látku uchopil po režijní stránce skvěle, herecky dominuje především V. Javořík a D. Bambas, který má pro takovou roli správné charizma. Za sebe mohu říct, že se mi dostalo úžasného divadla, které mě zaujalo a nenudilo, které mi přišlo k chuti, a které jsem si užil. Jediné, co mě mrzí, že se u mě nedostavily žádné emoce, proto nižší hodnocení, jinak dokonalost. /26.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tři herci (chválím hlavně L. Hampla) si postupně jeden po druhém kradou pozornost pro sebe, aby na konci došli ke strhujícímu společnému finále, které dává naději na to, že nový začátek je možný. Zoufalost a beznaděj životů zdánlivě obyčejných lidí prolínající se s anděli i ďábly je zde ztvárněna s neuvěřitelným tempem, dokonalostí a bravurou, nad kterou divákovi nezbývá než žasnout. Jednoduchá scéna dává vyniknout dokonalému skvěle přeloženému textu, a výborně vybraná hudba (především ta z Nekonečného příběhu) už jen dotváří výsledný dojem. M. Němec jako divadelní režisér mi sedí! /25.4.2019/
(zadáno: 19.4.2019)
Smutné, emotivní, strhující, úchvatné! Příběh, který zaujme, je ztvárňován velice originální formou, kdy obě herečky hrají totožnou postavu, aby v případě potřeby jedna z nich začala hrát jinou postavu. Spolu s příběhem to klade na diváka určité nároky a nejedná se tak o jednoduché divadlo, a právě proto se mi to tak líbilo. Obdivuji obě herečky, že takovou emoční a depresivní nálož jsou ochotny postupovat vždy jednou za čas osm večerů po sobě. Za mě úžasný zážitek z první řady, který mě donutil k zamyšlení a k soucitu s každým, kdo si musí projít ústavní péčí. Nezapomenutelné! /17.4.2019/
(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace nabízející kvalitní herecké výkony. Zuzana Stivínová bezchybně ztvárňuje vývoj své postavy, kde jsem jí věřil absolutně každé slovo, každé gesto, každý pohyb mimických svalů. A v závěru, kdy tak krásně mluví o tom, co pro ní představuje hudba, se u mě dostavilo i mrazení v zádech a nebylo daleko k slzám. Jan Novotný podává uvěřitelně civilní výkon, kdy působí, že text nemá naučený, a proto jeho postava rovněž vyznívá přirozeně. Celá inscenace pro mě byla, i přes velmi těžké téma, balzámem na mou duši. Takové divadlo má smysl. Vkusná režie, silné téma. Dokonalost! /3.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.3.2019)
"Nejdůležitější je nebát se být lidský!" Tato inscenace nabízí tolik lásky, míru a inspirace, že je těžké jí nemilovat. A to říkám i přesto, že jsem viděl filmovou předlohu. Úžasná Hana Maciuchová, jejíž role přímo svádí k přehrávání, ale ona to zvládla vybalancovat tak úžasně, že jsem jí to všechno věřil. Člověk by se od ní hned nechal inspirovat, vést, učit něco nového. Skvěle jí sekundoval Marek Adamczyk, vynikli též i ostatní herci. Škoda, že inscenace má i svá hluchá místa a občas ztrácí dech, ale je-li výsledkem odchod z divadla se zasněným úsměvem na tváři, dílo se zdařilo! /29.3.2019/
(zadáno: 24.3.2019)
Když se sejde skvělá parta lidí, je zážitkem i životopisná inscenace o chemii. Petr Zelenka jako autor a režisér zde přesně dávkuje odlehčené momenty s těmi vážnějšími, laické vsuvky s odbornými, a výsledkem je i díky vzájemnému hereckému a tvůrčímu souznění dokonalá sloučenina. Těžko někoho vyzdvihnout, protože toto je perfektní kolektivní práce, kde každý jednotlivec přispívá rovným dílem k celkovému výbornému dojmu. Já se bavil, já to prožíval, já to cítil. A nechápu, jak je možné, že mě Dejvické divadlo stále znovu dokáže příjemně překvapovat. Bylo mi ctí tleskat vestoje! /22.3.2019/
(zadáno: 16.3.2019)
Něco málo přes dvě hodiny na téma kdo je tady gay, to vše zabalené do hávu francouzské komedie založené na výrazném komediálním herectví Martina Zounara. Skvělý začátek na plný plyn bohužel degraduje neustálé omílání jednoho a téhož, což se mi brzo omrzelo. Chvílemi jsem měl pocit, že herci na jevišti se baví víc než já, obzvláště Martin Kraus měl problém držet vážnou tvář. Postava Daniely Šinkorové mi pak přišla naprosto zbytečná. Jedná se o zájezdovku určenou pro široké masy nenáročných diváků, a jako taková tato inscenace funguje. Za mě slabší průměr. /12.3.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.3.2019)
Jako divák neznalý předlohy jsem zhruba první hodinu s inscenací bojoval. Hodně postav, spousta jmen a událostí, skoky v čase, celé to bylo zmatené a nesrozumitelné. Ale nerezignoval jsem, a ještě před přestávkou (od scény z dětského domova) jsem se dostal do děje. Pak už to bylo neskutečně silné, velmi dramatické a hodně těžké, ale bylo to rozhodně to, pro co jsem si do divadla přišel. Skvělé herecké výkony, obzvlášť od T. Dočkalové, správně budovaná a gradující atmosféra, silný příběh, to vše činí z této inscenace neobvykle silný zážitek. Škoda jen té zmatečnosti na začátku. /9.3.2019/
(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 8.3.2019)
Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/
(zadáno: 28.2.2019)
Dosti výrazný monolog, jenž naléhavě míří přímo na cíl a po cestě strefuje všechnu (ne)korektnost, na kterou narazí. Zamyšlení, které vnímavému divákovi přináší hrůzný pocit z toho, kam jsme se jako lidstvo dostali s přehnaným respektem a korektností ke všemu a všem. A to vše v sebejisté interpretaci pana Kňažka, který skutečně působí dojmem, že přišel na diskuzi s diváky, kterou vede pouze teď a tady, a která se nebude opakovat. Potěšilo vynechání přestávky, rozhodně je lepší dát si těch zhruba 80 minut v kuse. Tahle inscenace je skvělá a pro mě byla zážitkem! /22.2.2019 v Č. Budějovicích/
