Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.12.2019)
Na Fidlovačku nám zabrousilo trans téma inspirované příběhem skutečné žijící osoby. V režii J. Čermáka vznikla inscenace s jasným příběhem a poselstvím, ale bohužel i s moderními prvky, které asi úplně do téměř sto let starého příběhu nepatří. Kdyby tam aspoň nebyl zmiňován ten rok 1930, ale inscenace je o průlomu v té konkrétní době, a do toho opravdu disko hudba a selfíčka nepasují a vzájemně si to odporuje. To je ale jediné, co se dá z mého pohledu vytknout. Jinak je inscenace skvostným zážitkem a nabízí silné okamžiky a strhující herecké výkony v čele s famózním D. Krejčíkem. /29.12.2019/
(zadáno: 22.1.2020)
Jeden bazén, čtyři muži a papežův projev jako katalyzátor vztahů. Inscenaci sluší počáteční velmi klidné až znuděné tempo, kdy se téměř nemluví a na vše je dost času. Postupná gradace pak přidává na intenzivním diváckém prožitku. Pódiu vévodí velký bazén plný vody (Na zábradlí asi ví, proč neprodávají vstupenky do první řady) a scénografii pak nahota J. Vyorálka, svačinka J. Žáčka a náboženský zpěv. Zkrátka v každém ohledu originální a neotřelá inscenace, která mě znovu přesvědčuje o tom, jak tvůrčí umějí Na zábradlí být. Trochu humoru, trochu filozofie, a je zaděláno na zážitek. /16.1.2020/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 3.6.2022)
Mé první setkání s touto Shakespearovou komedií dopadlo výborně. Od prvního okamžiku jsem si užíval klasiku bez modernizací a režijních výkladů, kdy přesně takové inscenování klasiky je mému srdci blízké. Možná bych čekal výraznější scénografii, ale jinak spokojenost. Chválím hudbu, chválím herecké výkony, vynikal obzvláště D. Bambas a V. Vydra, ale rád jsem se díval i na Š. Vaculíkovou, která byla chvílemi až roztomilá. Díky za to, že na Vinohradech se nehrají modernizované klasiky a já se tak mohu nenásilně seznámit s pro mě dosud neviděnými klasickými tituly. /1.6.2022 - derniéra/
(zadáno: 22.6.2022)
Zajímavé téma, zajímavá inscenace, kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Zpočátku milé, vtipné, skoro až roztomilé se obzvláště v druhé půli mění na vážné a smutné, ale i to je život. Ačkoliv z textu jsem měl chvílemi pocit prvoplánovosti a chvílemi, že je to možná trochu natahované, odcházel jsem z divadla spokojený. Inscenace pro několik málo herců založené na příběhu, to v Činoherním klubu umí skvěle. A přesné režijní vedení už pak jen může dotvořit výsledný dojem, který je z mé strany více než kladný. Navíc bylo poznat, že po těch téměř třech letech jsou herci skvěle sehraní, a že si to užívají. /14.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2022)
Trojice obyčejných mužů z lidu se schází v sauně a řeší všechno možné, aneb každý si myslí, že všechno ví, všemu rozumí, vše viděl a všude byl dvakrát. Netrvá to dlouho (cca 80 minut v kuse), odsýpá to, a je to mnohdy hodně vtipné. Polonahá trojice Hanuš, Macháček, Bumbálek hraje s tím správným zanícením, občas se odbourávají i navzájem a celé to příjemně plyne. Možná až příliš jednoduchá inscenace se mi perfektně strefila do nálady a odcházel jsem s úsměvem na tváři. A probralo se zde opravdu všechno, od autobazarů, přes kysané zelí či inkluzi ve školách až po pravdoláskaře. My Češi zkrátka rozumíme všemu. /13.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.12.2022)
Jaká je daň za úspěch? A lze zůstat na vrcholu i po padesátce? Kateřina Brožová dokazuje, že zvládne perfektně zahrát obyčejnou 55letou ženu, která bojuje o udržení manžela, dcer i vydobyté pracovní pozice, na kterou se dere mladší a dravější kolegyně. Stejně jako u mého hodnocení původní verze inscenace na Vinohradech (viděno 31.5.2019) musím vyzdvihnout Šárku Vaculíkovou, jejíž postava v této inscenaci vybočuje a ona to zvládá zahrát s přehledem. Vlastně mě potěšilo vidět po třech a půl letech tuto inscenaci v téměř původním obsazení a jsem nadšený stejně jako poprvé. Rozhodně nadprůměrně kvalitní zájezdovka! /4.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.2.2023)
Komediální drama o získávání sexuálních zkušeností a uvědomování si sebe sama a toho, co od života chceme, plyne vcelku příjemně a tak nějak nenuceně, takže jsem si to vlastně celou dobu užíval. Zatímco první půlka je vcelku nenáročná, v druhé půli už se dočkáme dramatičtějších scén, což mi přece jen k hereckému naturelu Daniela Krejčíka sedí více. Nicméně je to právě on, kdo celé představení vcelku spolehlivě táhne, a to za vydatné asistence Jitky Schneiderové, kdy spojení těchto dvou herců rozhodně nenudí. Chválím také jednoduchou funkční scénu! Mé první setkání s Absolventem tak dopadlo na výbornou! /24.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2023)
Rozvod je akt, v němž už tak nějak z principu není vítězů, jen poražených, jimiž jsou děti. A s tím pracuje i tato divadelní jednohubka (cca 65 min), jež střídá vtipnější situace s těmi závažnými. Opravdu silná je scéna, v níž terapeut neudrží klid a divák tak tuší, že vše kolem rozvodů je pro tuto postavu citlivá a osobní záležitost. Jen je škoda, že minulost této postavy zůstává během celé inscenace pouze ve fázi divákových domněnek. Možná na mě inscenace zapůsobila i díky tomu, že jsem v 15 letech zažil rozvod rodičů, protože zde jde především o děti a o to, jak rozvod vnímají. Petr Buchta i celý ansámbl na výbornou! /13.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Britská panovnice Alžběta II. získala v Petře Janečkové důstojnou následovnici, jež jí ztvárňuje přesně a velice věrohodně. Je tak zážitek ji sledovat při audiencích s jednotlivými premiéry. Samozřejmě zážitek asi nemůže být stoprocentní, když člověk zná velice dobře známější verzi s Ivou Janžurovou. Tato pardubická verze nenabízí o moc víc jiného, a tak je to vlastně jen o těch hereckých výkonech, které jsou z mého pohledu skvělé. Jako kolektivní dílo se jedná o výraznou inscenaci. Jen mě zamrzelo, že v mé repríze byl zcela vynechán Anthony Eden v podání M. Mejzlíka, aniž by na to byli diváci dopředu upozorněni. /28.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.3.2023)
Pro česká jeviště poněkud netypická inscenace o životě a smrti, kde rybaření je jen symbolem pro kladení si existenciálních otázek a srovnávání se s vlastní smrtelností. To vše s mírnými prvky commedia dell'arte, kdy herci se prostřednictvím svých postav obrací k divákům, s nimiž i komunikují. Dochází tak k odlehčení a celkově to napomáhá příjemnému pocitu, kdy jsem odcházel ze sálu se zvláštně uspokojivým pocitem, a nikoliv obtěžkán těžkou hlavou a mnoha důvody k přemýšlení. Čemuž pomáhá i perfektní obsazení, kdy trojice Liška-Mihulová-Dulava do svých rolí perfektně sedí a rozumí si s nimi. Tohle se rozhodně povedlo! /22.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.3.2023)
Mé úplně první setkání s tímto ikonickým textem s sebou neslo mnohá očekávání, z nichž se povedlo většinu naplnit. Díky kulisám a skvělé hudební složce jsem měl dojem, jako bych se skutečně ocitl kdesi v Americe na farmě, jíž pustoší sucho. Výsledný pozitivní dojem pak také dotváří většinou přesně obsazené postavy, od I. Bareše, přes M. Adamczyka a J. Roskota, až po T. Pavelku a J. Krafku. Dokonce i té jinak půvabné Z. Vejvodové jsem uvěřil, že jí nikdo nechce. M. Lambora pak byl v hlavní roli standardně dobrý. Za mě spokojenost. Jen bych se nebál text trochu zkrátit, v určité pasáži to bylo už zdlouhavé. Jinak skvělé! /25.3.2023/
(zadáno: 29.3.2023)
Kdo je vrah a kdo oběť? To je asi ten primární důvod, proč do divadla na tuto inscenaci přijít a zjistit odpovědi. A jelikož já se s tímto textem setkal poprvé, užíval jsem si tu svou sladkou nevědomost. Perfektně vystavěná scéna, typově skvěle obsazené postavy, kdy exceluje především R. Rázlová, skvělá hudební složka, jež dodává inscenaci na atmosféře, a samozřejmě rozuzlení, které mě překvapilo. To vše jsou nepopiratelné klady, které si zaslouží pochvalu. Kdyby se trochu krátilo v druhé půli, kdy už začalo být pátrání zdlouhavé a já bojoval se spánkem, byl by to dokonalý zážitek. I tak jsem spokojený a chválím všechny herce! /28.3.2023/
(zadáno: 12.4.2023)
Sonda do vzpomínek Édith Piaf před jejím posledním výdechem je strhujícím zážitkem plným květin, vůní, růžové barvy a především písní. Tím nejlepším na celé inscenaci je výkon J. Zenáhlíkové, jež Édith nehraje, ale přímo se jí stala. Samozřejmě za vydatné podpory svých dvou kolegů tak rozehrává příběh života jedné (ne)obyčejné ženy. K čemuž si pomáhá do češtiny skvěle přeloženými a dokonale interpretovanými písněmi, jež krásně dotvářejí příběh samotný. Výsledný dojem pak dotváří všudypřítomná růžová barva a směs vůní, díky kterým je pocit vtáhnutí do děje úplný. Nevím, jestli jsem kdy v divadle viděl voňavější inscenaci. /11.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 22.4.2023)
Pokud režisér věří textu natolik, že nemá potřebu modernizovat a vnucovat divákovi své představy interpretace textu, který je ostatně za těch mnoho let prověřený, pak je to pro mě dobrá zpráva. Před mýma očima se na jevišti odehrál Višňový sad tak, jak jej zřejmě Čechov zamýšlel, a já si to užil. Jevišti dominují skvěle zvolené kulisy skutečně evokující panství, a k tomu se přidávají přesné herecké výkony, kdy R. Klemensová v roli Raněvské dominuje. Skvěle se svých úloh zhostil i M. Dědoch jako Lopachin, S. Šárský jako starý Firs a V. Roleček jako Trofimov. Celkově skvělý zážitek z mé již třetí verze Višňového sadu. /18.4.2023 - derniéra/
(zadáno: 29.4.2023)
Fraška o jednom divokém svatebním dni jednoho ženicha se z mého pohledu vydařila na výbornou. Možná za to mohla má nulová očekávání, možná i fakt, že už jsem viděl mnoho nekvalitních zájezdových komedií, ale tohle mě bavilo. Ani na vteřinu jsem se nenudil, nejednou se zasmál a užíval si to. Excelují především Otakar Brousek a V. Vydra, kteří si to užívají. Chválím též T. Töpfera, který na poslední chvíli zaskakoval za V. Svobodu. Možná je to až příliš podbízivé, některé nápady zbytečné (dort v obličeji diváka - komparsisty), ale jako celek to na mě zafungovalo. Už hodně dlouho jsem se v divadle u komedie takto nepobavil. /25.4.2023/
(zadáno: 21.5.2023)
S velmi minimalistickou scénografií a naopak s velkým množstvím herců a postav se odehrává čistokrevné drama, které jde až na dřeň a text dokáže vytěžit na maximum. Mozaika menších či větších lidských tragédií na jedné vesnici v průběhu jednoho roku je v podání spolku Kašpar přehledná, kvalitní a ani na okamžik nenudí. Možná překvapivě nepůsobí nikterak rušivě současné kostýmy a hudba. Po herecké stránce se jedná o perfektní kolektivní výkon, kdy z povahy své role vyniká Jan Jankovský, který uvěřitelně ztvárňuje všechny polohy a vývoj, jímž postava Rybáře projde. Velice silný a povedený zážitek, který byla radost sledovat. /16.5.2023/
(zadáno: 28.5.2023)
Inscenace s velmi dusivou až hororovou atmosférou, při které mi obzvlášť ke konci nebylo úplně příjemně. Od veselí a rozjařenosti se inscenace posouvá do roviny strachu, hysterie a čehosi nejasného, co postavy na jevišti jakoby tušily. Režijně velmi precizně odvedená práce, kdy inscenace využívá motivy jako z němého filmu, dobově velmi dobře ukotvené, herecky bohužel ne vždy bezchybné (občasné zadrhávání či skákání si herců do řeči) a v jednu chvíli poněkud zdlouhavé. Ale ve výsledku velmi silné. Chválím především bezchybného a věrohodného Jana Sklenáře a rovněž Samuela Tomana, který vše odehraje jen svým výrazem. Nezapomenutelné! /22.5.2023/
(zadáno: 28.5.2023)
Nakolik mohou písně o lásce ovlivňovat náš život, naše chování, vztahy mezi lidmi? Asi především o tom se zde hraje, byť inscenace neoplývá žádným pevně ohraničeným příběhem či dějem, ale je to především multižánrová performance, jejímž leitmotivem jsou právě love songy, přičemž důležitou součástí představení je také improvizace založená na spolupráci s diváky. Z inscenace čiší radost ze života, ze samé podstaty herectví, byla plná nakažlivé energie a nezřídka jsem se přistihl, že se usmívám. Skvělá práce herecké trojice Belianský - Císařová - Čižinská a B. Zmekové jakožto hudebního doprovodu. Fajn zážitek! /24.5.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 9.6.2023)
Antická tragédie upravená do podoby komediálního dramatu, navíc doplněná o motivy z jiných antických her a bájí? Inu, proč ne? Já si to užil, bavilo mě to, a přišlo mi to vlastně hodně zajímavé. Ať už co se týče režijních nápadů (hrouda písku jako hřbitov, převyprávění Oidipova příběhu prostřednictvím jídla), tak samotného pojetí inscenace i postav. Místy to možná bylo trochu překombinované, ale bylo to snadno pochopitelné a nemám pocit, že by to šlo proti původnímu textu. Jsem přesvědčen, že každý divák si zde dokáže najít něco, co ho zaujme. Nic moc jsem od toho nečekal a odcházel jsem s pocitem, že tohle byl fajn večer /5.6.2023 v Táboře/
(zadáno: 20.6.2023)
Jak těžký může být život, když každý miluje toho jiného, než kdo miluje jeho. Čechov ve svých vrcholných hrách krásně pracuje s pomíjivostí života a okamžiku, a jsem rád, že pan režisér Pácl plně ctí text a nechává tak vyniknout autora a herce. Byť mám pocit, že to není úplně ten stoprocentní Racek, pořád je to skvělá inscenace, v níž vynikají především T. Richtrová a V. Kuzník, kteří svým rolím vtiskli vše, co mohli. Naopak za očekáváním u mě zůstala E. Zbranková, jež cosi postrádala, možná charisma, možná jen nedokázala do své postavy vtisknout její útrapy. Ne vždy inscenace držela mou pozornost, ale celkově jsem spokojen. /15.6.2023/
(zadáno: 30.9.2023)
Obyčejný muž se snaží porozumět změně chování své ženy. Během toho má divák možnost užít si vhled do života tohoto muže, který sice možná není intelektuálně založený, ale zase se dokáže uživit rukama. Monodrama, jež je hořkou komedií ze života jednoho stavaře, dává vyniknout Martinu Trnavskému, jenž je ve své roli uvěřitelný a v každé scéně dokáže přesně dávkovat hereckou polohu, jež je zrovna zapotřebí. Divák se směje, když se má smát, soucítí s hlavním hrdinou, když s ním má soucítit, a ve výsledku je to mile strávený večer v příjemné společnosti. Kdyby bylo představení o trochu kratší, neměl bych co vytknout. /19.9.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.9.2023)
Dva znesváření bratři, jedna divadelní šatna a dlouhá divadelní šňůra, při níž se možná vykrystalizují vzájemné vztahy. Velká herecká příležitost pro dva herce, kterou dokázal využít především F. Němec, jenž s přibývajícím věkem zraje jak víno a je ve všech polohách své postavy autentický a bezchybný. M. Hein mu pak zdatně sekunduje a mám pocit, že to jde docela dohromady a zcela správně byl pan Hein obsazen do role toho méně talentovaného bratra, jež mu typově sedí. Dějově se jedná o takovou jednohubku, která nenadchne ani neurazí a má i některé zajímavé momenty. V Ungeltu je to rozhodně jedna z těch lepších inscenací. /20.9.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.10.2023)
Velice halucinogenní záležitost v rytmu punku, která nemá se Shakespearem společného snad téměř nic. A určitě to není určeno pro diváky, kteří se s touto komedií setkávají poprvé. Já mezi ně nepatřím, takže jsem fascinovaně sledoval a snažil se pobrat všechny režijní nápady. A občas jsem si říkal, jaký matroš asi tvůrci při zkouškách užívali. Když řeknu, že tohle je mnohem šílenější než byla Špinarova verze v ND, tak nepřeháním. Ale šla z toho neskutečná energie, dokázalo to udržet mou pozornost a odcházel jsem příjemně naladěný. Koneckonců, je to komedie o snech a mámení, tak proč neomámit divákovy smysly? /5.10.2023 v Praze - Palmovka/