Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (35)
Helena Grégrová: 18 % (97)
Jan Pařízek: 18 % (91)
Lukáš Dubský: 18 % (67)
Anežka Hrebiková: 20 % (42)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 11.11.2019)
S velkou zvědavostí jsem se vydal do pražské Uhříněvsi na tuhle německou sondu do života mladistvých delikventů, které může od vězení zachránit jen antiagresivní kuchařský kurz. Mladí herci mě dokázali svým zaujetím a autenticitou zaujmout a chvílemi i vyděsit, takže jsem skoro i zapomněl, že jsem v divadle. Každý z pěti mladých herců své roli nezůstal nic dlužen a spolu se dvěma zkušenými dospělými hereckými kolegy namíchali zvláštní kombinaci agresivity, vzteku, násilí, vzdoru, ale i nadrženosti a týmové spolupráce. Tohle je pubertální jízda, kterou stojí za to absolvovat. /8.11.2019/
(zadáno: 11.11.2019)
Byl jsem příjemně překvapen, jak rychle to utíká, a že je to dokonce místy i vtipné a zajímavé. Ani vteřina nudy, ani jedno zívnutí, jen příjemný pocit. Žádné velké herecké výkony ani objevný text se nekonají, ale občas stačí ke spokojenosti jen zjištění, že mě to baví. J. Bartoška zde sice má hlavní roli a zvládá ji s bravurou, ale celou inscenaci si pro sebe krade Z. Bydžovská, která nekonvenčním způsobem víří stojaté vody celého příběhu a je vděčným terčem pozornosti publika. Za mě rozhodně v rámci současné divadelní (zájezdové) komediální produkce nadprůměr. /6.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Komedie, která má koule! Inscenace si bere na paškál pražské divadelní prostředí, a jako bonus se strefuje i do Brna. Ušetřeno nezůstane Národní divadlo ani divadelní kritici. A já se v divadle bavil, jako už dlouho ne! Pestrá směsice postav, jež jsou dost možná karikaturami reálných lidí v šíleném večeru, kdy se může stát naprosto všechno, mě dokázala odbourat natolik, že jsem musel dát standing ovation. Vynikající výkony všech zúčastněných, trefná satira a jako vždy skvělý M. Dlouhý mi zpříjemnili večer a pobavili na hodně dlouho dopředu. A příště bych prosil i pana Mrňku osobně! /2.11.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Velice zvláštní inscenace. Je to takové obyčejně působící drama, kde se nic moc neděje a divák pořád čeká na vyvrcholení, nějaký zvrat, který vlastně úplně nepřichází. Ale řekl bych, že právě v té obyčejnosti je ta kvalita a síla textu. Navíc pan František Němec roli otce povyšuje svým výsostně etablovaným herectvím na plnohodnotný divadelní zážitek. L. Hampl a K. Oltová pak zdatně dotvářejí charaktery svých postav a ve výsledku jsem odcházel z divadla s pocitem, že byť z toho nejsem úplně odvařený, ztráta času to rozhodně nebyla. Tohle komediální drama o smůle má své kouzlo. /30.10.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Forma vítězí nad obsahem. Kolikrát už jsem tohle u režie SKUTRu konstatoval? Recitace v pořádku, herecké výkony až na výjimky (I. Janžurová, L. Polišenská) skvělé, folklorní motivy dokonalé. Ale ve chvíli, kdy se režie utrhla ze řetězu, jsem místo Erbena sledoval jen velké prázdné nic. Ploché, bez emocí, dokonce jsem zíval nudou a bojoval se spánkem. Viděl jsem solidní představení s hluchými místy, jež mě nechalo po celou dobu chladným a nedokázalo mě vtáhnout. Ale musím pochválit vynikajícího F. Němce, R. Máchu, J. Preissovou a T. Medveckou. Díky nim to nebyla ztráta času! /29.10.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Svatba je bezpochyby v životě mladé dívky velkou událostí, ale proč ještě před svým ANO neposbírat zkušenosti s manželstvím od své rodiny a přátel? Na tomto nápadu je založeno toto nápadité a mnohdy trefné monodrama skvělé Šárky Vaculíkové, která zvládá všechny role na výbornou. Je to milé, je to vtipné, je to ze života. Klobouk dolů před tím, co tato mladá sympatická herečka stvořila. Já, byť nejsem a nikdy nebudu nevěsta, si užil její výrazy, její kreace, její zcela vážně míněné rady. Bravo a děkuji! /27.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.11.2019)
Velkolepý opus, který má skvěle vyřešenou scénu, a který mě dokázal v těch racionálních částech dojmout a zaujmout. Oč úžasnější byly tyto scény, o to více jsem trpěl u snových a andělských scén, obzvláště v druhé ze tří částí jsem bojoval se spánkem. Což ale nic nemění na tom, že jsem viděl inscenaci plnou skvělých hereckých výkonů (emocionálně se mě dotkl především T. Havlínek a O. Pavelka, dokonalý byl F. Březina). Tahle inscenace mě dokázala oslovit, zaujmout a přesvědčit, že i divadlo může bořit hranice a uvést těžko inscenovatelnou hru. Škoda těch pro mě hluchých scén. /25.10.2019/
(zadáno: 24.10.2019)
Poněkud zvláštní černá komedie o jednom milostném trojúhelníku, nevěře, žárlivosti a pomstě. Zatímco první půle mě nebavila a s výjimkou zajímavého režijního pojetí soulože nenabídla nic jiného než nudu a klišé, druhá půle svižně odsýpala a měla vtip a nápaditost. Navíc závěr byl více než vydařený a napadá mě, že takhle by to klidně mohlo být i v reálném životě. Herecky (napadlo by vás do role milovníka obsadit Otmara Brancuzského?) to bylo dobře zvládnuté a uvěřitelné a celkově jsem i mírně příjemně překvapen. Nenadchne a neurazí, je to takový zájezdový průměr. /20.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2019)
Dva muži, jedna (zesnulá) žena a nevyřčená tajemství. Inscenace sama o sobě by nebyla tak zajímavá nebýt kvalitního hereckého obsazení a skvělé režie, která jde na ruku hercům a nechává je vyniknout. Petr Kostka má svůj part trochu těžší, část inscenace musí uhrát mimikou v obličeji, ale daří se mu to nadmíru skvěle. Mnohdy jedna změna v jeho mimice dokáže vytvořit v publiku adekvátní reakci. František Němec je zase distingovaný gentleman, jehož part je založen právě na jeho vystupování. Výsledkem je hořká komedie, která se díky hereckým výkonům stává nezapomenutelným zážitkem. /19.10.2019/
(zadáno: 19.10.2019)
Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/
(zadáno: 19.10.2019)
Text plný zajímavých myšlenek a silných argumentů na pozadí prázdnoty lidského bytí a zoufalství z bezbřehého směřování kamsi, odkud není návratu, má v Ungeltu silnou oporu v hereckých výkonech pánů Němce a Holuba, kteří se trumfují v tom, kdo vytáhne lepší, větší, silnější argument, proč žít, či proč zemřít. A sledovat tyhle dva pány v tomto slovním boji je podivně znepokojující a strhující zároveň. Pan Holub i pan Němec jsou ve svých rolích naprosto skvělí a uvěřitelní a já jsem si užíval té síly jejich umu, která mě naprosto převálcovala. Škoda té pomalejší první půlky. /11.10.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Paní režisérka Burešová se rozhodla klasickou knižní předlohu pojmout klasicky jako ilustraci ke knize. A díky za to, protože přesně tak vynikne nejlépe hrůznost doby a tísnivost příběhu. Tato inscenace založená na textu a hereckých výkonech bez nějakých výraznějších scénografických hrátek na mě zapůsobila přesně tak, jak měla. Tíseň, temná a dusná atmosféra, strach, obavy, napětí a vědomí, že tohle nedopadne dobře. Vynikající herecké výkony pak pomáhají celkovému vyznění, obzvlášť P. Neškudla a M. Hanuš excelují. Pozitivně hodnotím chór, díky kterému je pocit tísně autentičtější. /9.10.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Dny mého dětství a nekonečné fantazie jsou sice už vzdálené, ale přece jen ve mně trocha dětinskosti zbyla, a možná díky tomu jsem se fascinován vydal spolu s Janem Cinou pln dojetí už od samého začátku na cestu do světa Saint-Exupéryho a Malého prince. S dětským nadšením a dospělým chápáním jsem cítil cosi, co v divadle často nepociťuji. Možná hřejivost, možná hravost, s níž byla inscenace koncipována. Chválím herecký výkon, chválím režii, chválím všechny realizátory, díky nimž je inscenace plná magických okamžiků. Tohle je oživlý sen! Tohle je mé ztracené dětství! Tohle je láska! /24.9.2019/
(zadáno: 21.9.2019)
Jak převést na jeviště silný intenzivně gradující text pro jediného herce? Na Fidlovačce se rozhodli pro výrazně ilustrativní pojetí a pro takové výrazové prostředky, jež sice mohou lahodit oku a vnímání publika, ale mnohdy odvádějí pozornost od síly a vyznění samotného autorova sdělení. Neustálé pobíhání Jana Fanty sem a tam, neustálé převleky, energičnost, to všechno se nehodí do silného textu o nákaze virem HIV. Možná i díky tomu na mě inscenace emocionálně vůbec nezapůsobila a já tak zůstal téměř nedotčen, byť Jan Fanta v jediné roli dělal, co mohl. Ale špatné to taky nebylo. /20.9.2019/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 5.9.2019)
To jako vážně? Po Faustovi je tohle další trapná režijní exhibice. Zůstaly mi skryty motivace v jednání postav, z dění na jevišti jsem nechápal, o čem se vlastně hraje. Jaký smysl třeba mělo, že K. Winterová kopla zhruba po 20 minutách podpatkem do velké obrazovky, kde zůstala díra ve skle a zbylou hodinu tak v popředí zůstala černá rozbitá vypnutá velká televize s dírou, která vzhledem k uspořádání scény akorát zabírala mnoho místa v popředí jeviště? Nechápal jsem zde absolutně nic a jen znechuceně trpěl. Co tohle má společného s Moliérem? Nechápu, nerozumím a lituji času i peněz. /4.9.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Nádherná nostalgie, perfektní zážitek, radost, nadšení. Známé songy, příběh který se neokouká, zkrátka letní venkovní pohoda. Chválím scénu, chválím minimální snahu o modernizaci, chválím herecké i pěvecké výkony. I. Lupták s B. Kohoutovou mi byli v hlavních rolích velmi sympatičtí, neméně skvělí byli i P. Ryšavý, R. Pekárek a L. Adam v těch lehce zápornějších rolích. J. Carda se Z. Adamovskou pak už jen výtečně dotvořili celkový dojem. Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě lákalo, těšil jsem se a odcházel jsem nadšený. Má první návštěva letní scény Vyšehrad dopadla nad očekávání. /13.8.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Tohle je klasický dobový Shakespeare bez modernizací tak, jak to mám rád. Kompaktnosti inscenace však ubližuje osekaný text, kdy alespoň zpočátku není jasné kdo je kdo, nemluvě o obtížnosti pochopení pohnutek a jednání některých postav. Vše však vynahrazují herecké výkony a celková rozvernost a pohoda, které z jeviště sálají. Vynikají především skvělá P. Horváthová a V. Jílek, velice mě zaujal též R. Mácha jako Claudio a doslova mě odboural P. Čtvrtníček, který ukazuje jak vtipná čeština umí být a perfektně balancuje mezi vtipností a trapným přehráváním. Byl to milý zážitek. /12.8.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 14.8.2019)
Skvělý zážitek, nádherná, pohodová, milá, vtipná inscenace s některými originálně vypointovanými scénami. Je to barevné, je to veselé, je to hravé, i nějaká ta písnička se tu najde, a byť to má i s přestávkou cca 165 minut nenudil jsem se. Originální je multifunkční využití ústřední kulisy a celkový koncept divadla na divadle, díky kterému to má náboj a určité kouzlo neokoukanosti. A samozřejmě dominují herecké výkony v čele s K. Leichtovou, která zde je opravdu ženská od rány. V Ostravě vznikla jedna z nejlepších inscenací, které jsem dosud v rámci Slavností viděl. /5.8.2019 v Praze/
(zadáno: 7.7.2019)
Za mě jedna z nejlepších inscenací, ne-li nejlepší z těch, které jsem zatím na Slavnostech viděl. Je to dáno docela jednoduchou, ale funkční scénou, krásně vrstvenými dialogy kladoucí na herce ty nejvyšší nároky, ale především samotnými hereckými výkony. Nevím, jak se s tím popral M. Hofmann, ale M. Isteník mě doslova šokoval svým vyzrálým a bezchybným výkonem, kdy jsem mu v první půli naprosto uvěřil propukající žárlivost a v druhé půli pak zlomeného člověka. Částečné modernizace jsou zde spíše ku prospěchu a stejně jako u Macbetha, i zde mě P. Khek přesvědčil, že Shakespeara umí! /2.7.2019/
(zadáno: 1.7.2019)
Inscenace nabízí jak odlehčené, tak i vážnější scény, a mnohdy je zajímavým mišmašem na téma strach z uprchlíků, stesk po starých dobrých komunistických časech, ztráta zaměstnání, náboženství, touha po lepším životě. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, o čem bude psát, tak vměstnal příliš mnoho věcí na příliš malý prostor. Ve výsledku má pak divák pocit, jestli by nebylo lepší zaměřit se na konkrétní téma. Ale protože jsem se bavil a příjemně to uteklo, protože jsem si vychutnal skvělé herecké výkony, a protože ten konec byl tak nádherně smutný a poetický, jsem vcelku spokojený. /25.6.2019/

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>