Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 20.7.2016)
Můj divadelní Olymp! Tohle jsem dosud v divadle nezažil. Jen jsem hypnotizovaně hleděl na jeviště, vciťoval se do té zvláštní ženy a chápal její pocity a myšlenky. Několikrát jsem i zaslzel, a nad scénou s pierotem brečím ještě teď. Neuvěřitelné, bravurní, skvělé. Během hry mi i několikrát zacukalo v bicepsech, při odchodu se mi podlamovaly nohy, mozek mě neposlouchal, emoce mnou cloumaly naplno. Paní Janžurová s panem Hádkem mají mou hlubokou úctu a neskonalý obdiv. Potlesk vestoje, kdy já se zřejmě postavil jako první, byl naprosto zasloužený. /Viděno 14. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 9.4.2017)
Perfektní, dokonalé a herecky výtečně provedené ztvárnění nadčasového textu jednoho z klasických dramatiků pro mě bylo nečekaným a o to příjemnějším zážitkem. Od inscenace jsem absolutně nic nečekal a o to nadšenější jsem byl. Michal Dlouhý byl přesný a přirozený, ale přitom s absolutním nasazením. Ostatní herci byli rovněž výteční a ve výsledku je hra v mých očích jedním velkým a nezapomenutelným zážitkem, který jsem musel odměnit potleskem vestoje. Sehranost všech herců byla fantastická a hra neměla žádné slabé místo. Více na mém blogu. /viděno 4. dubna 2017 v divadle Rokoko/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s Hamletem. Poprvé jsem viděl na jevišti Patrika Děrgela. Poprvé jsem se setkal s režijní tvorbou pana Špinara. A poprvé jsem navštívil Švandovo divadlo. A všechna tato čtyři moje poprvé se proměnila v ryzí divadelní zážitek. Famózní herecký výkon P. Děrgela je umocněn zajímavou úpravou textu, stejně jako zajímavým inscenačním pojetím. Je to moderní, je to líbivé, je to srozumitelné, a přitom vše na jevišti (v jednu chvíli i pod jevištěm) dává smysl. Odnesl jsem si nezapomenutelný zážitek a P. Děrgela chci někdy někde vidět znovu. /viděno 26. dubna 2017 ve Švandově divadle/
(zadáno: 17.5.2017)
Herectví Daniela Krejčíka celou inscenaci povyšuje na kvalitní zážitek. Kdyby to tak skvěle nezahrál, nebylo by mi líto jeho postavy během závěrečného monologu Zuzany Bydžovské. Jakmile tento monolog začal, začaly se mi z očí linout slzy jak hrachy ze smutku nad osudem hlavního hrdiny, a nešlo je zastavit. Brečel jsem po celou dobu tohoto monologu a jen jsem se snažil, aby mé vzlykání bylo co nejtišší. Tolik slz jsem v divadle ještě nikdy neuronil. Nechápu a zpracovávám to ještě teď. Bravo pane Krejčíku, bravo paní Bydžovská, bravo paní Horváthová! Tohle za to stálo! /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 20.6.2017)
Od samého začátku na mě inscenace dokázala přenést atmosféru moravské vesnice konce 19. století. Úžasné folklórní scény, dokonale nacvičený přízvuk a mluva, rovněž scénické řešení je skvělé. A vše je podpořeno dokonalými hereckými výkony. Tereza Terberová předvedla skvělý výkon, jenž mi způsoboval husí kůži a slzy dojetí. Totéž platí i na Dagmar Havlovou, jež zde předvedla dokonalý dramatický výkon, který ve mně rovněž vzbuzoval mnoho emocí. Potlesk vestoje zaplněného hlediště, kdy já se postavil jako první, byl rozhodně zasloužený. Tohle chci vidět ještě aspoň jednou! /viděno 17. června 2017/
(zadáno: 30.8.2017)
Skvělé, báječné! Chvílemi jsem se v tom i trochu poznával (je mi 30 let), obzvlášť v postavě M. Kerna (vážil jsem 190 kg). Bylo vidět, že se zde sešla skvělá parta, která si to užívá, a která to dělá především z čirého nadšení. Všichni zúčastnění podali skvělé a uvěřitelné výkony a při závěrečné scéně jsem měl husí kůži a srdce se mi rozbušilo na maximum, protože jsem měl pocit, jako bych koukal na svůj současný život. A musím pochválit vizuální stránku inscenace. Všechna videa na zadní stěně perfektně dotvořila výsledný dojem. Byl to nezapomenutelný zážitek. /29.8.2017 - Činoherní klub Praha/
(zadáno: 13.9.2017)
Nepoznat Manon, nemiloval bych! Ach ano, pro tohle miluji divadlo. Pro ty vzácné chvíle, kdy na mě z jeviště dýchne pocit, že to všechno je reálné, že se to děje, kdy se na mě z jeviště přenese taková síla a takové emoce, že se chvěji, brečím, cukají mi ruce a nohy a mozek vynechává službu a jen se nechává unášet právě viděným. Tohle chci vidět znovu. A znovu a znovu a znovu! Verze s V. Polívkou a J. Pidrmanovou neměla chybu. Jana Pidrmanová je prostě Manon ve vší hříšnosti, kráse a roztomilosti. Bravo, pane Špinare, tohle se Vám povedlo. Zřejmě jako jediný jsem tleskal vestoje... /12.9.2017/
(zadáno: 28.10.2017)
Opravdu jsem se ocitl na představení Národního divadla? Tahle inscenace působí jako zjevení. A není to jen její kontroverzností. Je to tím, jak je napsaná, jak je zrežírovaná, jak je herecky ztvárněná. Čiší z ní totiž lidství. Uteklo to hodně rychle a zhruba po hodině představení jsem se přistihl, že na představení koukám s otevřenou pusou a usmívám se, aniž bych si to uvědomoval. Bože, tohle bylo tak krásné, tak zábavné, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení. Jana Boušková je zde geniální a nechápu, jak dokázala udržet vážnou tvář. Ale všichni jsou vlastně skvělí! /27.10.2017 - 2. premiéra/
(zadáno: 11.11.2017)
M. Lambora a J. Kotrbatá utvořili tak krásný pár, že jen na ně dva koukat, jak jim to sluší a ladí, by samo o sobě stačilo na to, abych inscenaci označil za zdařilou. Ale oni k tomu přidali i skvostné herecké výkony. M. Lambora krásně ztvárnil postupný psychický přerod od nadšení, že mu zločin prošel, přes pochyby až ke sžírajícímu pocitu viny. J. Kotrbatá nádherně ztvárnila dívku, která je poprvé v životě zamilovaná a je ochotná pro svého chlapce udělat vše. Do toho atmosféra první republiky, nádherná taneční čísla, zajímavě řešená scénografie. Tohle mě nemohlo nechat chladným! /6.11.2017/
(zadáno: 30.11.2017)
Nádhera! Přesně takhle inscenovaná Lucerna mi seděla. Od začátku do konce to byl zážitek. Představení krásně balancovalo mezi parodií a původní myšlenkou textu, scénografie velice vhodně řešená, a herci hráli svoje role skvěle. Těžko někoho vyzdvihovat, protože tahle kolektivní práce je ve výsledku v mých očích dokonalá a absolutně bezchybná. Krásně jsem se pobavil, a v závěru se u mě dostavila i husí kůže a nějaká ta slza dojetí. Konečně jsem se při své čtvrté návštěvě Divadla v Dlouhé dočkal inscenace, která mi seděla. Herci si můj potlesk vestoje po právu zasloužili. /26.11.2017/
(zadáno: 17.3.2018)
Číslo jedna až milion na mém seznamu báječných věcí: Jít do divadla na Všechny báječné věci! Ne jednou, ne dvakrát, ale milionkrát! Protože tohle za to stojí. Napodruhé to bylo snad ještě lepší než napoprvé. Dan Krejčík je kvalitní, talentovaný a autentický herec, kterému věříte každé nadechnutí, každé slovo, každé gesto. On ten text povyšuje na opravdový divadelní zážitek a já jsem mu věřil, že dokáže milovat zmrzlinu stejně jako to, když mu odroste melír ve vlasech. Dokonalé, skvělé, autentické! Zážitek do konce života! Tohle je život každého z nás! /viděno 16.3.2018 (premiéra) a 12.5.2018/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.3.2018)
Sedím, sleduji, přemýšlím, dojímám se, soucítím. CHÁPU! Chápu, o čem se hraje, co se před mýma očima odehrává. Chápu, protože to žiju. Protože žiju v samotě, protože myšlenky hlavní hrdinky jsou i mými myšlenkami. Proč s někým sdílet samotu, když samota je jen moje? Proč žít s někým dalším, když už žít sám se sebou pro mě vydá za život ve dvou? Zhruba uprostřed představení šok. Pochopil jsem, že koukám na SVŮJ ŽIVOT. Že tohle jsem já. A bylo mi do pláče. Skvělý skoro až filozofický a hloubavý text, kvalitní herecké výkony. Kamila Trnková mě dostala! Nezapomenutelný zážitek! /27.3.2018/
(zadáno: 14.4.2018)
Gedeonův uzel - v těch dvou slovech se pro mě nyní ukrývá všechna myslitelná bolest, kterou je člověk schopen cítit. Může-li divákovi puknout srdce během divadelního představení, je to právě tady. Umírám, brečím, trpím. Není žádné zítra, protože dnešek mě umrtvil. Nemůžu jít dál, protože stojím na místě neschopen pohybu. Tohle bolelo. Tohle moc bolelo. Přesně to si odnáším. Stálo za to zažít herecký koncert Vilmy Cibulkové, která je dokonale autentická a přesná a neudělá jediné zbytečné gesto či pohyb navíc. K. Hrachovcová pak jen perfektně dotvořila výsledný dojem. Bravo a děkuji! /13.4.2018/
(zadáno: 21.4.2018)
Tak tohle mi sedlo! Dokonalé ztvárnění od začátku do konce. Skvělá souhra herců, komedie, která není trapná či pokleslá, skvělé řešení scény, pohoda a celkové optimistické vyznění, to vše v dokonalém balení. Bylo cítit, že to všechny zúčastněné herce baví a že hrají s chutí. Kamila Trnková mě po skvělém výkonu v Dotěrnostech dokázala znovu okouzlit a Tomáši Dianiškovi role Shakespeara perfektně seděla. Výhradu mám jen k divákům. Jakmile se začalo valit z jeviště trochu více kouře, diváci kolem mě (seděl jsem ve 2. řadě) se rozkašlali a začali být hluční. Jinak dokonalý zážitek! /20.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Dokonalé! Zde se sešlo vše ve vzájemné symbióze a celek je tak dokonalý, jak jen může být. Velmi zajímavý text je interpretován na velmi malém prostoru s takovou intenzitou, jednoduchostí a místy i hravostí, že je to až téměř neskutečné. Ale co by byl dobrý text bez dobrého herce? Matyáš Řezníček ovládl celý prostor a věřil jsem mu vše, co řekl nebo udělal. Když seděl přímo vedle mě, dlouze jsme si hleděli do očí a on ke mně mluvil jako ke svému Fredrikovi, já se ztrácel v jeho očích a viděl jsem v nich všechnu Johanovu lásku i bolest. Tohle je dokonalost! Tohle je poctivé divadlo! /27.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Na komedie jsem velmi přísný, ale tohle byla čirá krása. Královsky jsem se bavil od začátku do konce, přičemž velkou zásluhu na tom má můj oblíbený P. Děrgel a neuvěřitelně ohebný L. Příkazký se svými skoro akrobatickými čísly. Při této repríze se navíc hodně věcí pokazilo a schopnost P. Děrgela improvizovat je dokonalá. Na začátku vypadla jedna stěna paravanu, upadla klika u dveří, P. Děrgelovi se na ponožku nalepilo lízátko, v půlce představení se mu odlepil knír a dohrál to bez něj. Zkrátka to byla do slova a do písmene pravá komedie a dvě hodiny čiré zábavy. /28.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.5.2018)
Jak se pozná opravdu kvalitní divadlo? Nejlépe asi tak, že má divák chuť vtrhnout na jeviště a vlastnoručně uškrtit herečku, kterou jinak bezvýhradně platonicky miluje (J. Kotrbatá). Tomu říkám dobrá práce. Silný text je zde podpořen kvalitními hereckými výkony, kdy člověka chvílemi až mrazí a je mu špatně z toho, na co musí koukat, protože nespravedlnost a zjevně chybějící selský rozum jsou na jevišti velmi zřetelné. Jednoduchá, ale funkční scéna, pak dotváří výsledný dojem. Silný zážitek, který mi zůstane ve vzpomínkách až do smrti! Potlesk celého hlediště ve stoje byl zasloužený. /4.5.2018/
(zadáno: 9.6.2018)
Nejsem velkým zastáncem modernizací. Ale občas je z takové moderní verze klasického příběhu vybroušen vzácný klenot, který mě svým leskem očaruje. Maryša v tomto podání je čisté drama sdělující vše podstatné v přijatelné délce tak jednoduše a pochopitelně, že je to geniální. Opírajíc se o jednoduchou a přitom symbolicky perfektně vymyšlenou scénu, o úchvatné scénické nápady (především posun židlí a zavěšená místnost) a vynikající herecké výkony, kdy především Pavla Beretová dominuje a pozorovat jí z prostředka první řady byla divácká slast, je tato Maryša pokladem nejvzácnějším! /6.6.2018/
(zadáno: 18.6.2018)
Velké jeviště, úchvatně řešená scéna, inscenace založená pouze na textu. Osm žen na jevišti, účast každé z nich je opodstatněná, a k tomu náhled do pro nás exotického prostředí. Nad tím vší bdí violoncello se svým fascinujícím zvukem a doprovází všechny dámy až ke gradaci celého příběhu. Příběhu, který se pozvolna rozjíždí, aby mě postupně vtáhl do svých osidel, pozřel, rozžvýkal a emocionálně zničeného vyplivl zpět. Dokonale napsáno, dokonale ztvárněno. Všechny herečky excelovaly. Nahota je zde opodstatněná. Tyhle lázně se pro mě staly nezapomenutelnými. Děkuji! /16.6.2018 - derniéra/
(zadáno: 27.6.2018)
Uff. Na závěr sezóny neskutečně silná a ve všech směrech dokonalá inscenace! Nic jsem nečekal, inscenaci jsem si vybral víceméně náhodou, ale co jsem viděl, na tom jsem nemohl být jakkoliv připraven. Velká osobnost pronáší velké myšlenky a přenáší na diváka všechnu tíseň, zmar, strach a zoufalost doby, kdy Československo, Evropa a celý svět stáli před velkým zlem. Jiří Hána je ztělesněná dokonalost! Mnoho silných momentů! Celou dobu mi bylo smutno, bojoval jsem se slzami a pociťoval jsem strach a tíseň. Dokonce i ty cigarety jsem jako nekuřák sedící v první řadě přetrpěl. Děkuji!!! /25.6.2018/
(zadáno: 30.9.2018)
Dokonalé herectví velkých osobností umocněno malým komorním prostorem a vážným tématem pro mě bylo zážitkem, po jakém jsem toužil. Paní Štěpánková i pan Němec byli dokonalí ve své mluvě a gestech a pan Novák jim zdatně sekundoval. Závěrečná pointa mě hodně překvapila, a tak by to asi mělo být. Já jsem nadšený, ani na okamžik jsem se nenudil, naopak jsem si každou vteřinu užíval a uteklo to až neskutečně rychle. Ano, i tohle je život. Ztráta paměti, strach, bezmoc, samota, nemoc. Stáří! Touhy, přání, sny. Tak blízko, a zároveň tak daleko. Dokonalý divadelní zážitek! /24.9.2018/
(zadáno: 28.10.2018)
Za mě dokonalý večer plný národní hrdosti. Jako správný vlastenec jsem cítil během první části večera, kdy se napůl četl a napůl hrál Havlův text, husí kůži a dojetí. Hromadný zpěv vlasteneckých písní byl zážitkem do konce života. A palec nahoru za to, jak umně si v Dejvicích poradili se střídáním humornějších a vážnějších pasáží, obzvláště Miroslav Krobot a jeho chvíle slávy byl geniální! Druhá část, kdy se besedovalo, pak už jen dotvořila pozitivní výsledný dojem z právě viděného a zažitého. Byl to krásný slavnostní večer v Dejvickém divadle. Bylo to úžasné a nezapomenutelné! /27.10.2018/
(zadáno: 11.11.2018)
Ota Pavel, Miroslav Donutil a Divadlo Viola. Pan Donutil je mistr slova a je lhostejno, vypráví-li zábavné historky nebo předčítá-li poetické povídky plné nostalgie vyprávěné nevinnýma dětskýma očima. Troufám si tvrdit, že povídky Oty Pavla v panu Donutilovi našly interpreta z nejlepších, a ta atmosféra nesoucí se sálem, kdy dychtivé oči divákovy spočívají na jediném aktérovi dychtíc po mimořádném zážitku, je nepřenositelná. Ponořit se do právě slyšeného, představovat si to a do toho zakoušet přednes páně Donutila, to je mimořádné. To je dokonalé! To je večer z nejvzácnějších! /9.11.2018/
(zadáno: 24.11.2018)
Dva neuvěřitelně silné monology, které se vryjí hluboko pod kůži a tam zůstanou. Dva silné příběhy, které spolu souvisí. Počáteční humorná stránka příběhu je postupně nahrazena smutkem, zoufalostí, smrtí. Atmosféra houstne. Úsměv na tváři zamrzá. Soucítím. Lituji. Propadám zoufalství. Takhle to nemůže skončit! Bohužel, může! I tohle je život. Ale je to odvrácená stránka života. Miluji obě postavy. Je to tak uvěřitelné. Jan Holík v neskutečném tempu začne, co sympaťák Ondřej Rychlý dokončí. Žádné kulisy, žádné rekvizity. Jen příběh. A ten je nezapomenutelný! /23.11.2018 - Divadlo Ungelt Praha/
(zadáno: 30.12.2018)
Emoce. Síla. Láska. Cit. Čistá duše toužící, trpící, zmatená, bojující se sebou sama i s okolím neuznávajícím její odlišnosti. Trápení. Soužení. Genialita promarněná ve spirále nepochopení a lidského nešvaru vše vymykající se normálu odsuzovat a ničit. A já se rozbrečel a nechal kanout slzy bezmoci a smutku pro tu čistou a nevinnou duši. Inscenace zkrápěná mými slzami, a to aniž bych znal předlohu. Skvělá dramatizace, vynikající až geniální režie, srdcervoucí herecké výkony J. Erftemeijera a J. Novotného. A můj potlesk ve stoje. Nezapomenutelné, dokonalé, skvělé! Srdečně děkuji! /29.12.2018/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>