Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 16 % (37)
Jan Pařízek: 17 % (97)
Lukáš Dubský: 18 % (68)
Helena Grégrová: 19 % (101)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 19.10.2019)
Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/
(zadáno: 19.10.2019)
Text plný zajímavých myšlenek a silných argumentů na pozadí prázdnoty lidského bytí a zoufalství z bezbřehého směřování kamsi, odkud není návratu, má v Ungeltu silnou oporu v hereckých výkonech pánů Němce a Holuba, kteří se trumfují v tom, kdo vytáhne lepší, větší, silnější argument, proč žít, či proč zemřít. A sledovat tyhle dva pány v tomto slovním boji je podivně znepokojující a strhující zároveň. Pan Holub i pan Němec jsou ve svých rolích naprosto skvělí a uvěřitelní a já jsem si užíval té síly jejich umu, která mě naprosto převálcovala. Škoda té pomalejší první půlky. /11.10.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Paní režisérka Burešová se rozhodla klasickou knižní předlohu pojmout klasicky jako ilustraci ke knize. A díky za to, protože přesně tak vynikne nejlépe hrůznost doby a tísnivost příběhu. Tato inscenace založená na textu a hereckých výkonech bez nějakých výraznějších scénografických hrátek na mě zapůsobila přesně tak, jak měla. Tíseň, temná a dusná atmosféra, strach, obavy, napětí a vědomí, že tohle nedopadne dobře. Vynikající herecké výkony pak pomáhají celkovému vyznění, obzvlášť P. Neškudla a M. Hanuš excelují. Pozitivně hodnotím chór, díky kterému je pocit tísně autentičtější. /9.10.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Dny mého dětství a nekonečné fantazie jsou sice už vzdálené, ale přece jen ve mně trocha dětinskosti zbyla, a možná díky tomu jsem se fascinován vydal spolu s Janem Cinou pln dojetí už od samého začátku na cestu do světa Saint-Exupéryho a Malého prince. S dětským nadšením a dospělým chápáním jsem cítil cosi, co v divadle často nepociťuji. Možná hřejivost, možná hravost, s níž byla inscenace koncipována. Chválím herecký výkon, chválím režii, chválím všechny realizátory, díky nimž je inscenace plná magických okamžiků. Tohle je oživlý sen! Tohle je mé ztracené dětství! Tohle je láska! /24.9.2019/
(zadáno: 21.9.2019)
Jak převést na jeviště silný intenzivně gradující text pro jediného herce? Na Fidlovačce se rozhodli pro výrazně ilustrativní pojetí a pro takové výrazové prostředky, jež sice mohou lahodit oku a vnímání publika, ale mnohdy odvádějí pozornost od síly a vyznění samotného autorova sdělení. Neustálé pobíhání Jana Fanty sem a tam, neustálé převleky, energičnost, to všechno se nehodí do silného textu o nákaze virem HIV. Možná i díky tomu na mě inscenace emocionálně vůbec nezapůsobila a já tak zůstal téměř nedotčen, byť Jan Fanta v jediné roli dělal, co mohl. Ale špatné to taky nebylo. /20.9.2019/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 5.9.2019)
To jako vážně? Po Faustovi je tohle další trapná režijní exhibice. Zůstaly mi skryty motivace v jednání postav, z dění na jevišti jsem nechápal, o čem se vlastně hraje. Jaký smysl třeba mělo, že K. Winterová kopla zhruba po 20 minutách podpatkem do velké obrazovky, kde zůstala díra ve skle a zbylou hodinu tak v popředí zůstala černá rozbitá vypnutá velká televize s dírou, která vzhledem k uspořádání scény akorát zabírala mnoho místa v popředí jeviště? Nechápal jsem zde absolutně nic a jen znechuceně trpěl. Co tohle má společného s Moliérem? Nechápu, nerozumím a lituji času i peněz. /4.9.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Nádherná nostalgie, perfektní zážitek, radost, nadšení. Známé songy, příběh který se neokouká, zkrátka letní venkovní pohoda. Chválím scénu, chválím minimální snahu o modernizaci, chválím herecké i pěvecké výkony. I. Lupták s B. Kohoutovou mi byli v hlavních rolích velmi sympatičtí, neméně skvělí byli i P. Ryšavý, R. Pekárek a L. Adam v těch lehce zápornějších rolích. J. Carda se Z. Adamovskou pak už jen výtečně dotvořili celkový dojem. Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě lákalo, těšil jsem se a odcházel jsem nadšený. Má první návštěva letní scény Vyšehrad dopadla nad očekávání. /13.8.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Tohle je klasický dobový Shakespeare bez modernizací tak, jak to mám rád. Kompaktnosti inscenace však ubližuje osekaný text, kdy alespoň zpočátku není jasné kdo je kdo, nemluvě o obtížnosti pochopení pohnutek a jednání některých postav. Vše však vynahrazují herecké výkony a celková rozvernost a pohoda, které z jeviště sálají. Vynikají především skvělá P. Horváthová a V. Jílek, velice mě zaujal též R. Mácha jako Claudio a doslova mě odboural P. Čtvrtníček, který ukazuje jak vtipná čeština umí být a perfektně balancuje mezi vtipností a trapným přehráváním. Byl to milý zážitek. /12.8.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 14.8.2019)
Skvělý zážitek, nádherná, pohodová, milá, vtipná inscenace s některými originálně vypointovanými scénami. Je to barevné, je to veselé, je to hravé, i nějaká ta písnička se tu najde, a byť to má i s přestávkou cca 165 minut nenudil jsem se. Originální je multifunkční využití ústřední kulisy a celkový koncept divadla na divadle, díky kterému to má náboj a určité kouzlo neokoukanosti. A samozřejmě dominují herecké výkony v čele s K. Leichtovou, která zde je opravdu ženská od rány. V Ostravě vznikla jedna z nejlepších inscenací, které jsem dosud v rámci Slavností viděl. /5.8.2019 v Praze/
(zadáno: 7.7.2019)
Za mě jedna z nejlepších inscenací, ne-li nejlepší z těch, které jsem zatím na Slavnostech viděl. Je to dáno docela jednoduchou, ale funkční scénou, krásně vrstvenými dialogy kladoucí na herce ty nejvyšší nároky, ale především samotnými hereckými výkony. Nevím, jak se s tím popral M. Hofmann, ale M. Isteník mě doslova šokoval svým vyzrálým a bezchybným výkonem, kdy jsem mu v první půli naprosto uvěřil propukající žárlivost a v druhé půli pak zlomeného člověka. Částečné modernizace jsou zde spíše ku prospěchu a stejně jako u Macbetha, i zde mě P. Khek přesvědčil, že Shakespeara umí! /2.7.2019/
(zadáno: 1.7.2019)
Inscenace nabízí jak odlehčené, tak i vážnější scény, a mnohdy je zajímavým mišmašem na téma strach z uprchlíků, stesk po starých dobrých komunistických časech, ztráta zaměstnání, náboženství, touha po lepším životě. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, o čem bude psát, tak vměstnal příliš mnoho věcí na příliš malý prostor. Ve výsledku má pak divák pocit, jestli by nebylo lepší zaměřit se na konkrétní téma. Ale protože jsem se bavil a příjemně to uteklo, protože jsem si vychutnal skvělé herecké výkony, a protože ten konec byl tak nádherně smutný a poetický, jsem vcelku spokojený. /25.6.2019/
(zadáno: 1.7.2019)
Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Neznalý předlohy či jakéhokoliv díla pana Topola, avšak znalý tvorby pana režiséra Mikuláška pro Národní divadlo, vydal jsem se na Kouzelnou zemi netuše, co mě čeká. Nuda to nebyla, naopak chvílemi to byl zajímavý a velmi nevšední zážitek. Byť jsem si jistý, že jsem vše nedokázal správně pochopit, byl jsem vtažen do toho zvláštního světa a děje, a užíval si některé režijní nápady i herecké výkony (kromě D. Prachaře zaujala i mladá dvojice O. Hes a J.Dudziaková). Jen škoda, že se většina děje odehrává tak daleko od diváků. Ve výsledku děkuji za takový zážitek a rozšíření obzorů. /3.6.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Rozhodně se jedná o jedno ze zajímavějších současných dramat, které nese svou nepopiratelnou sílu a naléhavost především v osudu a životě mladé Alice, jíž Šárka Vaculíková svým přesným výkonem vtiskla patřičnou opravdovost a naléhavost, takže z mého pohledu zastiňuje i Lindu v podání Kateřiny Brožové, která hraje ovšem neméně skvěle. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a odcházel jsem příjemně překvapený a rozhodně velmi zamyšlený. Jen si myslím, že této konverzační inscenaci by prospěl k větší naléhavosti komornější prostor, kde by vynikla více. Ale jinak velká spokojenost! /31.5.2019/
(zadáno: 31.5.2019)
Dobová scéna, dobové kostýmy, dobová inscenace, a uprostřed toho všeho jeden herec, který z této inscenace dělá výjimečný zážitek. Je úžasné, že v Brně se nebáli nechat všechny vymoženosti a modernizace stranou a uvést Lakomce v původní verzi, které nechybí hravost a jakési zvláštní kouzlo. Pan Polívka jednoznačně dominuje, jeho ztvárnění Harpagona nepostrádalo vtip, originalitu a šarm, ostatní herci s ním drží krok, a já si to vlastně jen užíval. A až na to, že některé scény by snesly trochu krácení, jsem se nadmíru bavil. Zcela zasloužený potlesk vestoje! /26.5.2019 v Divadle na Vinohradech/
(zadáno: 22.5.2019)
Co se stane na seznamce, na seznamce taky zůstane! Tito pánové se ale rozhodli o své komunikaci a následné schůzce se slečnou ze seznamky udělat divadelní představení. Morálně možná odsouzeníhodné, divadelně však naprosto skvěle zpracované. Já osobně jsem se bavil celou dobu, ať už nad scénou s představením bytu singl ženy, nad kostýmy pánů, ale i nad moderovaným pásmem. Není to žádné velké hlubokomyslné divadlo, ale v rámci komedie je to ultrajízda, která z paměti hned tak nevyvane. Průběžná (pomrkávání do publika) i závěrečná interakce s diváky je skvělá! /21.5.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 15.5.2019)
Buď dost možná zajímavý text doplatil na nesprávné režijní uchopení, nebo je chyba v textu samotném. Každopádně mi vadilo, že se hned od začátku hraje velmi dramaticky, čímž atmosféra nemohla houstnout a herecké výkony gradovat. Přesto jsou však herci světlým bodem v jinak co do kvality kolísavé inscenaci, obzvláště ústřední dvojice D. Barešová a F. Březina jsou těmi, kdo inscenaci pozvedávají. Inscenace nabízí zajímavé myšlenky, metafory, a především mysteriózno, které určitě stojí za pozornost, jen to možná chtělo uchopit více dějově než obrazově. Velmi zvláštní zážitek. /13.5.2019-derniéra/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>