Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 24.3.2019)
Když se sejde skvělá parta lidí, je zážitkem i životopisná inscenace o chemii. Petr Zelenka jako autor a režisér zde přesně dávkuje odlehčené momenty s těmi vážnějšími, laické vsuvky s odbornými, a výsledkem je i díky vzájemnému hereckému a tvůrčímu souznění dokonalá sloučenina. Těžko někoho vyzdvihnout, protože toto je perfektní kolektivní práce, kde každý jednotlivec přispívá rovným dílem k celkovému výbornému dojmu. Já se bavil, já to prožíval, já to cítil. A nechápu, jak je možné, že mě Dejvické divadlo stále znovu dokáže příjemně překvapovat. Bylo mi ctí tleskat vestoje! /22.3.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Komedie, která má koule! Inscenace si bere na paškál pražské divadelní prostředí, a jako bonus se strefuje i do Brna. Ušetřeno nezůstane Národní divadlo ani divadelní kritici. A já se v divadle bavil, jako už dlouho ne! Pestrá směsice postav, jež jsou dost možná karikaturami reálných lidí v šíleném večeru, kdy se může stát naprosto všechno, mě dokázala odbourat natolik, že jsem musel dát standing ovation. Vynikající výkony všech zúčastněných, trefná satira a jako vždy skvělý M. Dlouhý mi zpříjemnili večer a pobavili na hodně dlouho dopředu. A příště bych prosil i pana Mrňku osobně! /2.11.2019/
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 3.6.2022)
Věra Špinarová vždy šla spíše mimo mě, já mám z ostravské pěvecké líhně jen jednu srdcovku, a tou je Marie Rottrová. I přesto jsem však na tuto inscenaci zavítal a nelituji. Vážně nevážná či nevážně vážná životopisná inscenace je zpracována tak úžasně, že jsem se ani na vteřinu nenudil a mnohdy zíral s otevřenými ústy. Jednou královsky pobaven, jindy posmutnělý a vážný výraz v mé tváři značil, že tohle mě zasáhlo přímo u srdce a prožívám to veškeré dění na jevišti možná až příliš. Vynikající výkon M. Matulové i všech ostatních, vše skvěle poskládané, zkrátka dokonalost! /29.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2022)
Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.10.2022)
Klasika, jež mě absolutně nadchla! Chlad, odtažitost, nedůvěra, závist, žárlivost, pohrdání, nenávist, touha, láska, vzdor, neústupnost. Tohle vše divák zažívá a vidí na hlavní scéně vinohradského divadla v působivém Lorcově dramatu, jež je silnou a naléhavou výpovědí o mentalitě španělského venkova. Čistokrevné herectví všech zúčastněných dam je pak zvýrazněno perfektně načasovanými živě hranými a zpívanými španělskými rytmy v podání skupiny RAZAM, jež jakoby diváka opravdu přenesly na horkou španělskou půdu. Vhodně je zvolena jednoduchá, ale plně dostačující a účelná scéna, stejně jako kostýmy. Dechberoucí a intenzivní zážitek! /26.10.2022/
(zadáno: 15.1.2023)
Zaniklé město, zapomenutí lidé a příběhy, jež se udály už velmi dávno. Příroda si vše bere zpět, ale osudy obyvatel ztraceného města ožívají před divákovým zrakem jako tichý přízrak minulosti, jenž si uzurpuje jeho pozornost a nechává nahlédnout do toho, co bylo. Postavy se objevují a zase mizí, žijí si svými životy a je krása sledovat, co se na jevišti odehrává. Vše je tak podmanivé, strhující, živé a zároveň bolestné, smutné a srdcervoucí. Vše sem perfektně zapadá nejen díky skvělé práci celého týmu, ale i precizním hereckým výkonům. Byla slast sledovat to z první řady. A Barbora Křupková je pro mě velký divadelní objev! /6.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Od začátku do konce strhující a vůbec ne nudná dramatizace klasického románu mě nadchla po všech stránkách. Zajímavé režijní postupy a nápady, a to i modernějšího rázu, ovšem při zachování klasického divadla s důrazem na herecké výkony a text, to vše perfektně vyváženo. Je to atraktivní, je to srozumitelné, a přitom mám pocit, že tam nic nechybí ani není navíc. Funkční účelná scéna, skvělá hudba, perfektní práce se světly. Inscenaci nedochází dech ani po třech hodinách. Z herců chválím především V. Dvořáka, K. M. Fialovou a J. Vlasáka, kteří tak nějak přirozeně vynikají a své role zvládají s přehledem. Za mě absolutní spokojenost! /1.2.2023/
(zadáno: 20.3.2023)
Už jsem nevěřil, že se po éře paní Špinar dočkám v Národním divadlem klasického divadla. A hle, ono nejen, že to jde, ono to ani na vteřinu nenudí a je to skvělé. Můj oblíbený M. Františák připravil Naše furianty založené na hereckých výkonech s minimalistickou scénou a s využitím folkloru a práskání biče. A já se opět přesvědčil, že jeho režie mi sedí na výbornou. Na mém nadšení se ale nemalou měrou podílí i herecký ansámbl, kdy především O. Pavelka s gustem ztvárňuje Buška (bylo zajímavé zavzpomínat, jak před pár lety ztvárňoval Bláhu), ale celkově se jedná o vyrovnaný kolektivní výkon, za který palec nahoru. Děkuji a klaním se. /19.3.2023/
(zadáno: 17.4.2023)
Tleskám ND v Brně za odvahu sáhnout po zapomenutém textu. V mém případě se tato odvaha setkala s mimořádným nadšením a úspěchem, za což zcela jistě patří dík panu režiséru Páclovi, který s autorem zcela souzní a na minimalisticky vystavěné scéně rozehrává boj o český trůn tak živým a strhujícím způsobem, že jsem zapomněl, co je právě za den a byl jsem doslova vtažen do víru doby a mocenských soubojů. Perfektní zážitek to byl i díky přesným hereckým výkonům, skvělé hudbě a scénám, z nichž mrazilo. Zapálení Vlastislavova sídla či závěr celé inscenace ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Téhle inscenaci nemohu strhnout ani procento! /13.4.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Život jednoho spisovatele, jeho rodiny a přátel na pozadí fašistické a komunistické diktatury je bezesporu důstojným pomníkem Otu Pavlovi. Od všeobecně známých scén z knihy a filmu "Smrt krásných srnců" až po závěr spisovatelova života inscenace neztrácí na tempu, zajímavosti ani dramatičnosti. Sledujeme člověka od jeho bezstarostného dětství a po marný boj s nemocí, a díky důmyslné režii P. Svojtky pronikáme do jeho mysli a prožíváme s ním všechnu jeho trýzeň. Skvěle řešená scéna, dokonalá hudba a přesné herecké výkony, to vše je zde sladěno ve výsledný tvar, který ohromí a nenudí. J. Slánský je v hlavní roli vynikající! /10.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.6.2023)
Jedna žena, jeden obyčejný osud, a přece mě to dokázalo uhranout natolik, že jsem z Ljuby Krbové nespouštěl oči a prožíval s ní vše, co se událo od posledních narozenin její postavy. Bylo to silné, bylo to emotivní, bylo to těžké, ale v jejím podání to všechno působilo tak přirozeně, tak smířeně, tak jednoduše, jako by sám život byl jednoduchý. Základem úspěchu pro vyznění textu bylo najít ty správné výrazy v obličeji a ten správný tón hlasu, což se zde podařilo na výbornou. Častý oční kontakt herečky s diváky pak dotváří výsledný zážitek. Ani vteřina nudy, a celé je to vlastně takové kupodivu optimistické. /2.6.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 3.7.2023)
Komedie o tom, že lhát je umění. Tvůrci Národního divadla Brno projevili obdivuhodnou dramaturgickou odvahu, když sáhli po neznámé téměř 400 let staré komedii od autora, který se u nás objevuje spíše vzácně. Najít klíč k jejímu inscenování se pokusili v přenesení děje do současného pařížského metra, v zakomponování moderních prvků a současné hudby a v kombinaci současných a dobových kostýmů (které jsou skvělé). A ono to všechno vzájemně dokonale ladí! Těžko bych mohl být nadšenější! Heroický výkon V. Kuzníka, skvělý překlad V. Mikeše, kombinace klasiky a moderny, to vše z tohoto kousku činí nezapomenutelný zážitek. Děkuji! /29.6.2023/
(zadáno: 7.8.2023)
V prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu se pro mě zrodil klenot a já tak viděl jedno z nejlepších představení v rámci LSS. Duo SKUTR vytvořilo inscenaci, která mě nadchla a nenudila. Chválím herecké výkony, především excelují dokonale filozofující D. Prachař, roztomile pubertální E. Křenková, skvěle divošský a charismatický R. Mácha, kouzelně uhrančivý C. Kassai a sošný pro lásku hořící Z. Piškula. Kostýmy, scénografie, hudba, režijní nápady, všechno si dokonale sedlo a utvořilo celek, který na mě zafungoval. A odlehčení děje v podobě M. Daniela a J. Poláška bylo vítaným zpestřením. Za mě jedno velké BRAVO a děkuji! /26.7.2023/
(zadáno: 21.8.2023)
Nechá-li režie plně znít autora a dodá-li k tomu jen něco málo navíc, může vzniknout silný divácký zážitek. Jakub Krofta dokázal, že jde na LSS stvořit inscenaci, která dokáže být silná i bez nějakých režijních výmyslů. Tady bylo vše skvělé, od pojetí čarodějnic, přes občasné snahy o odlehčení až po herecké výkony. M. Němec je charismatickým Macbethem, L. Krobotová tou správnou šedou eminencí udávající chod domácnosti. T. Měcháček příjemně překvapil, V. Vodochodský mě pak absolutně nadchnul svým heroickým výkonem. A K. Issová ve své jediné scéně byla absolutně přesná a dokonalá. Tohle byl naprosto nezapomenutelný zážitek! /14.8.2023/
(zadáno: 16.10.2023)
Jedna hodina v životě člověka. Je-li tím člověkem osobnost Alfreda Hirsche a je-li viděna optikou J. Nebeského, může se jednat o vskutku silný zážitek. Někdy stačí slova, jindy písně, a kde to nestačí, hraje se beze slov či se symboly. Ale ať už se mi podařilo pochopit všechny myšlenky či nikoliv, zůstává ve mně silný zážitek a zároveň smutek nad osudem jednoho člověka. Chválím bezchybný výkon M. Königa, který mě doslova uchvátil. S. Pöthe mu pak zdatně sekundoval, byť by to chtělo trochu zlepšit artikulaci, ale výsledek byl za mě dokonalý. Prostředí kostela, kde se hrálo, pak dodalo inscenaci na atmosféře. /13.10.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.10.2017)
Měl jsem pocit, jako by ani na jevišti nebyla paní Vilhelmová, ale jako bych koukal na reálnou a živou Boženu Němcovou. Paní Vilhelmová B. Němcovou nehrála, ona se jí stala! Skvěle jí pak doplňoval Aleš Procházka, který svou roli ztvárnil, jak jinak, naprosto perfektně a uvěřitelně. Jediný problém jsem tak měl s občas až kýčovitými výstupy Tomáše Pavelky. Dělal, co mohl, v některých rolích byl skvělý, ale celkově toto řešení v mých očích inscenaci ubralo na kvalitě. Jinak to ale byla silná inscenace o jedné silné ženě a o lásce. A pro mě to byl kvalitní zážitek. /4.10.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Přenesení hry do současnosti ději prospělo, scéna perfektní, hudba byla moderní a do tohoto představení velmi dobře se hodící. Z herců zaujala obzvláště Marie Doležalová, která je nejen krásná, ale umí i úžasně hrát. Nezaostávala ani Nela Boudová či Milan Šteindler. Bezkonkurenční byl Petr Stach, v roli Festeho byl úžasný a jeho uždibování pokrmů a upíjení nápojů divákům po cestě na pódium bylo zajímavým zpestřením. A boj s deštěm a větrem herci zvládali naprosto bravurně a dokonce zaznělo i pár vtípků na deštivé počasí. Ve všech směrech zajímavé, perfektní, dokonalé. /Viděno 2. července 2016/
(zadáno: 8.3.2017)
Úchvatné provedení klasického textu. Při příchodu do hlediště mě zaujala už samotná scéna stylizovaná do barev podzimního listí, a hra samotná můj dojem potom dokonale umocnila. Všichni herci podávají kvalitní až úchvatné výkony, obzvláště Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem předvádějí dokonalé souznění se svými postavami. Celkové pojetí hry plně ctí autora a jakékoliv inovace nebo modernizace se zde k mému příjemnému překvapení nekonají. Představení samotné ve mně rezonovalo ještě pár dní po zhlédnutí. Byl to vynikající zážitek! /Viděno 11. února 2017 v rámci Představení pro nezadané/