Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 16 % (37)
Jan Pařízek: 17 % (97)
Helena Grégrová: 18 % (100)
Lukáš Dubský: 18 % (68)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 15.5.2019)
Buď dost možná zajímavý text doplatil na nesprávné režijní uchopení, nebo je chyba v textu samotném. Každopádně mi vadilo, že se hned od začátku hraje velmi dramaticky, čímž atmosféra nemohla houstnout a herecké výkony gradovat. Přesto jsou však herci světlým bodem v jinak co do kvality kolísavé inscenaci, obzvláště ústřední dvojice D. Barešová a F. Březina jsou těmi, kdo inscenaci pozvedávají. Inscenace nabízí zajímavé myšlenky, metafory, a především mysteriózno, které určitě stojí za pozornost, jen to možná chtělo uchopit více dějově než obrazově. Velmi zvláštní zážitek. /13.5.2019-derniéra/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 26.11.2019)
Tohle je ten typ představení, na kterém se vlastně asi nedá mnoho zkazit. Pokud má divadlo dobré herce, režiséra, který ctí text, a dobré podmínky, vznikne profesorsky přesná inscenace, která zaujme a rezonuje v divákovi přesně tak, jak má, a u níž se publikum prostě nemůže nudit. Podotýkám, že nemusí vždy být samozřejmostí dobrý výsledek, ale zde se vše sešlo tak, že jsem se ani na okamžik nenudil, napjatě jsem čekal na vývoj děje a ve výsledku odcházel s pocitem, že jsem viděl dobré poctivé divadlo a přesné herecké výkony. A o to jde především. /25.11.2019 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 24.11.2018)
Dva neuvěřitelně silné monology, které se vryjí hluboko pod kůži a tam zůstanou. Dva silné příběhy, které spolu souvisí. Počáteční humorná stránka příběhu je postupně nahrazena smutkem, zoufalostí, smrtí. Atmosféra houstne. Úsměv na tváři zamrzá. Soucítím. Lituji. Propadám zoufalství. Takhle to nemůže skončit! Bohužel, může! I tohle je život. Ale je to odvrácená stránka života. Miluji obě postavy. Je to tak uvěřitelné. Jan Holík v neskutečném tempu začne, co sympaťák Ondřej Rychlý dokončí. Žádné kulisy, žádné rekvizity. Jen příběh. A ten je nezapomenutelný! /23.11.2018 - Divadlo Ungelt Praha/
(zadáno: 9.4.2017)
Perfektní, dokonalé a herecky výtečně provedené ztvárnění nadčasového textu jednoho z klasických dramatiků pro mě bylo nečekaným a o to příjemnějším zážitkem. Od inscenace jsem absolutně nic nečekal a o to nadšenější jsem byl. Michal Dlouhý byl přesný a přirozený, ale přitom s absolutním nasazením. Ostatní herci byli rovněž výteční a ve výsledku je hra v mých očích jedním velkým a nezapomenutelným zážitkem, který jsem musel odměnit potleskem vestoje. Sehranost všech herců byla fantastická a hra neměla žádné slabé místo. Více na mém blogu. /viděno 4. dubna 2017 v divadle Rokoko/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.12.2018)
Tato inscenace už je kultem, a proto jsem měl před svým úplně prvním setkáním s tímto představením ta nejvyšší očekávání, která nebyla úplně naplněna. Ano, je zde heroický a obdivuhodný výkon Báry Hrzánové, která jde až na dřeň a je dokonalá a přesná. Ano, její kolegové netvoří jen stafáž a jsou plnohodnotnou součástí dění. A ano, téma vyrůstání v socialismu je zde vytěženo na maximum. A všechno to dokáže pobavit. Ale je to zbytečně dlouhé a natahované. Je to mnohdy až příliš estrádní. A nedokázalo to udržet mou plnou pozornost po celou dobu. Ale stálo to za to! /13.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.7.2019)
Inscenace nabízí jak odlehčené, tak i vážnější scény, a mnohdy je zajímavým mišmašem na téma strach z uprchlíků, stesk po starých dobrých komunistických časech, ztráta zaměstnání, náboženství, touha po lepším životě. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, o čem bude psát, tak vměstnal příliš mnoho věcí na příliš malý prostor. Ve výsledku má pak divák pocit, jestli by nebylo lepší zaměřit se na konkrétní téma. Ale protože jsem se bavil a příjemně to uteklo, protože jsem si vychutnal skvělé herecké výkony, a protože ten konec byl tak nádherně smutný a poetický, jsem vcelku spokojený. /25.6.2019/
(zadáno: 27.5.2018)
Klasický text v klasickém provedení bez modernizací. V MDP to umí, a i proto tam rád chodím na klasiku. Zdejší Idiot je srozumitelně převeden z románu na divadelní jeviště, postav je zde tak akorát, scéna jednoduchá a plně funkční, kostýmy perfektní. Prodloužení jevištní plochy až do čtvrté řady hlediště je opodstatněné. A herecké výkony jsou skvělé. A. Bílík se stal opravdovým Myškinem, vynikal rovněž dokonale úlisně působící V. Dvořák. Chválím i P. Tenorovou a N. Horákovou, ve svých rolích byly přesné. Bohužel se ale na mě žádné větší emoce nepřenesly, proto nemohu hodnotit lépe. /25.5.2018/
(zadáno: 27.3.2018)
Vynikající scénické řešení včetně projekčních pláten v lóžích nad jevištěm, minimum moderních prvků, skvělé herecké výkony. Poprvé ve svém životě jsem šel do divadla na antickou hru. Neznalý předlohy ani obsahu hry jsem se do hry od samého začátku snadno ponořil a se zaujetím se nechal unášet příběhem, který byl skvostně ztvárněný. Příjemně mě překvapili K. Brožová a V. Vydra, standardně skvělí byli M. Lambora a O. Vlach. Ať přemýšlím jakkoliv, tahle inscenace asi nemá chybu. A tak není divu, že jsem nakonec tleskal vestoje. Ale k maximálnímu hodnocení cosi nedefinovatelné schází. /24.3.2018/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 22.6.2018)
Ženy a mateřství. To je něco, co se může nám, mužům, zdát jako cosi exotického, ale přitom se to týká i nás. Autorka píšící o ženách a asi primárně pro ženské publikum dává těm pár mužům v publiku možnost pochopit, co žena prožívá v různých stádiích mateřství, od početí, přes porod, až po výchovu starších dětí. Někdy je to odlehčené a vtipné, jindy se hraje na vážnou notu. Vše zde ale dává smysl, vše funguje a je to vlastně skvělé. Vyrovnané herecké výkony, promyšlená choreografie a silný závěr (husí kůže, slzy dojetí) činí z této inscenace překvapivě nadprůměrný zážitek. /20.6.2018/
(zadáno: 5.3.2018)
Soudruh gymnasta Husák, který od sovětského rozhodčího dostal za kladinu 13 bodů z 10 možných bodů, prostě boduje. Tohle byla taková kravina, až to bylo neskutečně zábavné. Líbily se mi nejen komediální okamžiky, ale i vážnější scény. Tomáš Matonoha se se svou rolí popasoval k mému příjemnému překvapení dokonale, a Vladimír Polívka jen potvrdil to, že je skvělý herec, který se popere s každou rolí a výzvou, což jsem o něm už věděl díky inscenacím Manon Lescaut, Zimní pohádka a Hamlet. A párek o přestávce byl nečekaný a příjemný šok. Tohle byl fajn zážitek. /22.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.6.2017)
Od samého začátku na mě inscenace dokázala přenést atmosféru moravské vesnice konce 19. století. Úžasné folklórní scény, dokonale nacvičený přízvuk a mluva, rovněž scénické řešení je skvělé. A vše je podpořeno dokonalými hereckými výkony. Tereza Terberová předvedla skvělý výkon, jenž mi způsoboval husí kůži a slzy dojetí. Totéž platí i na Dagmar Havlovou, jež zde předvedla dokonalý dramatický výkon, který ve mně rovněž vzbuzoval mnoho emocí. Potlesk vestoje zaplněného hlediště, kdy já se postavil jako první, byl rozhodně zasloužený. Tohle chci vidět ještě aspoň jednou! /viděno 17. června 2017/
(zadáno: 28.10.2017)
Opravdu jsem se ocitl na představení Národního divadla? Tahle inscenace působí jako zjevení. A není to jen její kontroverzností. Je to tím, jak je napsaná, jak je zrežírovaná, jak je herecky ztvárněná. Čiší z ní totiž lidství. Uteklo to hodně rychle a zhruba po hodině představení jsem se přistihl, že na představení koukám s otevřenou pusou a usmívám se, aniž bych si to uvědomoval. Bože, tohle bylo tak krásné, tak zábavné, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení. Jana Boušková je zde geniální a nechápu, jak dokázala udržet vážnou tvář. Ale všichni jsou vlastně skvělí! /27.10.2017 - 2. premiéra/
(zadáno: 29.6.2017)
O Franzovi Kafkovi jsem nevěděl nic víc než co jsem znal ze školy z hodin literatury. Ale to mi nepřekáželo v tom, abych se v inscenaci velice dobře orientoval. Představení mi hodně rychle uteklo, ani na okamžik jsem se nenudil, a celou dobu jsem si téměř z prostředku první řady užíval velmi zblízka kvalitní herecké výkony. Dokonalý David Novotný, skvělá Lenka Krobotová, perfektní Václav Neužil a vynikající Martha Issová. A dozvěděl jsem se díky hře i něco více o F. Kafkovi, a to se cení. Děkuji Dejvickému divadlu za další skvělý divadelní zážitek. /viděno 22. června 2017/
(zadáno: 11.5.2017)
Velice těžké představení, do kterého se mi velmi obtížně pronikalo a chvílemi mi i přes svou krátkou délku připadalo dlouhé. Ale jak běží čas od jeho zhlédnutí, představení ve mně doznívá a já zjišťuji, že ve mně něco zajímavého zanechalo. Simona Babčáková zde podává perfektní, koncentrovaný a přesný výkon a ostatní jí zdatně sekundují. Vlastně jsem měl z této hry pocit, že všech šest herců zde vystupujících jsou sehraní a při představení panuje domácká atmosféra. Jsem rád, že jsem se mohl s touto hrou seznámit, byl to nevšední divadelní zážitek. /viděno 10. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 19.11.2018)
Klasický román byl zdramatizován do klasické podoby prost jakýchkoliv modernizací či režijní exhibice. Kdysi by to bylo samozřejmé, dnes to považuji za malý zázrak. Krásně se na mě přenesla stará atmosféra vesnice, čemuž zajisté velmi pomohla skvělá scénografie, kostýmy i dobová mluva všech postav. Bez zdlouhavých odboček se zde odvíjí příběh hlavního hrdiny, který na pozadí manipulace směřuje k hořkému konci. Chválím herecké výkony (obzvláště vyniká M. Mejzlík jako starý Kaliba), chválím hudbu se skvělými folklorními motivy, chválím celkový výsledek! /18.11.2018 - Praha - Divadlo v Dlouhé/
(zadáno: 21.2.2018)
Neznám původní seriálovou předlohu. A možná i to je důvod, proč jsem si to tak užil. Ten britský styl a britský humor je zde viditelný, a o to je mé nadšení větší. Jednotlivé scény jsou skvěle poskládané, přestavby kulis jsou jednoduché, inscenace strašně rychle utíká, a to nejen díky skvěle poskládanému scénáři, ale i díky kvalitním hereckým výkonům. Standardně skvělé výkony podávají V. Fridrich a J. Hána, nezapomenutelný výkon předvedl J. Vlach jako školitel. Líbilo se mi též střídání komediálních a vážnějších scén. Celkově se jedná o skvělou inscenaci. /3.2.2018 - Představení pro nezadané/
(zadáno: 7.5.2018)
Tato milá černá komedie vyniká především dokonalou hereckou souhrou. Nevím, jak se to Ondřeji Sokolovi povedlo, ale žádný z herců nevyčnívá a nekrade si inscenaci pro sebe, všichni táhnou za jeden provaz a já měl tak pocit, že sleduji něco skutečného. Ani na okamžik jsem se nenudil, se zvědavostí jsem očekával vývoj děje a doslova se kochal zajímavými herci a jejich souhrou. A kromě toho jsem objevil dva mně dosud neznámé zajímavé mladé herce - Š. Fingerhutovou a V. Šandu. Za sebe říkám, že mě to bavilo a byl to zajímavý nadprůměrný zážitek plný skvělých hereckých výkonů. /1.5.2018/
(zadáno: 9.4.2017)
Hra o jedné sobotní noci plné tísnivé atmosféry a podivných her, které divákovi přivodí těžkou hlavu, jakoby se to celé týkalo jeho samého. Všichni čtyři herci podali vyrovnané a především kvalitní herecké výkony a byla slast je pozorovat v této konverzační hře, která nabízí velmi těžké téma. Veronika Gajerová mě přiváděla napřed k nepříčetnosti a pak k slzám, Aleš Procházka ve mně vzbuzoval soucit a pochopení, Viktora Dvořáka a Veroniky Khek Kubařové mi bylo líto, do jaké zvrácené hry se to připletli. Tohle byl zážitek, který stálo za to prožít! Více na mém blogu. /viděno 25. března 2017/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.3.2018)
Text, který není z mého pohledu nikterak objevný, nijak zajímavý a je snadno zaměnitelný za celou řadu dalších textů, bohužel nezachrání ani tak skvěle sehraná dvojice, jakou Bára Hrzánová a Radek Holub jsou. Velice zdatně jim sekundují Zdeněk Velen a Klára Cibulková, ale bohužel mám pocit, že kdybych tuhle inscenaci neviděl, o nic bych nepřišel. Z mého pohledu je to snadno zapomenutelná hra, která mi splyne s řadou jiných tuctovek, a u které jsem dokonce před přestávkou usínal. Závěr na vážnější notu byl však zajímavý a silný. I tak ale převládá spíše zklamání. /19.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 28.10.2018)
Poměrně nesnadný text na pochopení je servírován v ucházející formě, byť i s ní jsem měl chvílemi problém. Mám však pocit, že chyba není v samotné adaptaci, jako spíše v textu. Je jasné, na co autor poukazuje a co tím chce říci, ale činí tak zdlouhavě a se smyslem pro zvláštní poetiku. Zatímco první polovina měla z mého pohledu hluchá místa, po přestávce už to bylo téměř dokonalé. Co však ční v této adaptaci nade vše ostatní jsou scény s maškarami. Hrozivé, tísnivé, dokonalé jsou zde chorály maškar! A spolu se zajímavými hereckými výkony tak dotváří mírně nadprůměrný celek. /27.10.2018/
(zadáno: 5.6.2019)
Neznalý předlohy či jakéhokoliv díla pana Topola, avšak znalý tvorby pana režiséra Mikuláška pro Národní divadlo, vydal jsem se na Kouzelnou zemi netuše, co mě čeká. Nuda to nebyla, naopak chvílemi to byl zajímavý a velmi nevšední zážitek. Byť jsem si jistý, že jsem vše nedokázal správně pochopit, byl jsem vtažen do toho zvláštního světa a děje, a užíval si některé režijní nápady i herecké výkony (kromě D. Prachaře zaujala i mladá dvojice O. Hes a J.Dudziaková). Jen škoda, že se většina děje odehrává tak daleko od diváků. Ve výsledku děkuji za takový zážitek a rozšíření obzorů. /3.6.2019/
(zadáno: 28.5.2017)
Miluji vážná témata v divadelní podobě. Tato inscenace na mě v kombinaci s komorním prostorem velmi zapůsobila. Martin Hofmann jako drsnější hrdina byl uvěřitelný a chvílemi bych se ho i bál, Jitka Čvančarová skvěle zahrála zamilovanou novomanželku i ustrašenou ženu, Ondřej Novák rovněž zahrál skvěle, a to i v okamžiku, kdy jeho postava byla schovaná v přítmí (seděl jsem v první řadě, takže jsem i v přítmí viděl zblízka na jeho houpací křeslo a jeho gesta). Rozhodně zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. /viděno 25. května 2017 na kamenné scéně Ungeltu/

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>