Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.3.2019)
Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace nabízející kvalitní herecké výkony. Zuzana Stivínová bezchybně ztvárňuje vývoj své postavy, kde jsem jí věřil absolutně každé slovo, každé gesto, každý pohyb mimických svalů. A v závěru, kdy tak krásně mluví o tom, co pro ní představuje hudba, se u mě dostavilo i mrazení v zádech a nebylo daleko k slzám. Jan Novotný podává uvěřitelně civilní výkon, kdy působí, že text nemá naučený, a proto jeho postava rovněž vyznívá přirozeně. Celá inscenace pro mě byla, i přes velmi těžké téma, balzámem na mou duši. Takové divadlo má smysl. Vkusná režie, silné téma. Dokonalost! /3.4.2019/
(zadáno: 19.4.2019)
Smutné, emotivní, strhující, úchvatné! Příběh, který zaujme, je ztvárňován velice originální formou, kdy obě herečky hrají totožnou postavu, aby v případě potřeby jedna z nich začala hrát jinou postavu. Spolu s příběhem to klade na diváka určité nároky a nejedná se tak o jednoduché divadlo, a právě proto se mi to tak líbilo. Obdivuji obě herečky, že takovou emoční a depresivní nálož jsou ochotny postupovat vždy jednou za čas osm večerů po sobě. Za mě úžasný zážitek z první řady, který mě donutil k zamyšlení a k soucitu s každým, kdo si musí projít ústavní péčí. Nezapomenutelné! /17.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tři herci (chválím hlavně L. Hampla) si postupně jeden po druhém kradou pozornost pro sebe, aby na konci došli ke strhujícímu společnému finále, které dává naději na to, že nový začátek je možný. Zoufalost a beznaděj životů zdánlivě obyčejných lidí prolínající se s anděli i ďábly je zde ztvárněna s neuvěřitelným tempem, dokonalostí a bravurou, nad kterou divákovi nezbývá než žasnout. Jednoduchá scéna dává vyniknout dokonalému skvěle přeloženému textu, a výborně vybraná hudba (především ta z Nekonečného příběhu) už jen dotváří výsledný dojem. M. Němec jako divadelní režisér mi sedí! /25.4.2019/
(zadáno: 8.5.2019)
Náročnější představení, které mě dokázalo doslova uhranout. Když jsem se přistihl, že fascinovaně zírám s pootevřenou pusou na jeviště, byla už téměř hodina představení odehrána. Zde zřejmě došlo k tomu vzácnému jevu, kterým je souznění tvůrčího týmu s předlohou i s herci, kdy se respektuje autor i text. Výsledkem je poctivé kvalitní divadlo, které nepolevuje ve své naléhavosti předestřít divákovi historii jednoho rodu a prokletí s ním spojené. Pan režisér Františák mi zkrátka sedí! Režijně výborné a nápadité, herecky skvělé. Jako bych otevřel knihu a vše v ní ožilo! /7.5.2019 v Táboře/
(zadáno: 7.7.2019)
Za mě jedna z nejlepších inscenací, ne-li nejlepší z těch, které jsem zatím na Slavnostech viděl. Je to dáno docela jednoduchou, ale funkční scénou, krásně vrstvenými dialogy kladoucí na herce ty nejvyšší nároky, ale především samotnými hereckými výkony. Nevím, jak se s tím popral M. Hofmann, ale M. Isteník mě doslova šokoval svým vyzrálým a bezchybným výkonem, kdy jsem mu v první půli naprosto uvěřil propukající žárlivost a v druhé půli pak zlomeného člověka. Částečné modernizace jsou zde spíše ku prospěchu a stejně jako u Macbetha, i zde mě P. Khek přesvědčil, že Shakespeara umí! /2.7.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Skvělý zážitek, nádherná, pohodová, milá, vtipná inscenace s některými originálně vypointovanými scénami. Je to barevné, je to veselé, je to hravé, i nějaká ta písnička se tu najde, a byť to má i s přestávkou cca 165 minut nenudil jsem se. Originální je multifunkční využití ústřední kulisy a celkový koncept divadla na divadle, díky kterému to má náboj a určité kouzlo neokoukanosti. A samozřejmě dominují herecké výkony v čele s K. Leichtovou, která zde je opravdu ženská od rány. V Ostravě vznikla jedna z nejlepších inscenací, které jsem dosud v rámci Slavností viděl. /5.8.2019 v Praze/
(zadáno: 14.8.2019)
Nádherná nostalgie, perfektní zážitek, radost, nadšení. Známé songy, příběh který se neokouká, zkrátka letní venkovní pohoda. Chválím scénu, chválím minimální snahu o modernizaci, chválím herecké i pěvecké výkony. I. Lupták s B. Kohoutovou mi byli v hlavních rolích velmi sympatičtí, neméně skvělí byli i P. Ryšavý, R. Pekárek a L. Adam v těch lehce zápornějších rolích. J. Carda se Z. Adamovskou pak už jen výtečně dotvořili celkový dojem. Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě lákalo, těšil jsem se a odcházel jsem nadšený. Má první návštěva letní scény Vyšehrad dopadla nad očekávání. /13.8.2019/
(zadáno: 30.9.2019)
Dny mého dětství a nekonečné fantazie jsou sice už vzdálené, ale přece jen ve mně trocha dětinskosti zbyla, a možná díky tomu jsem se fascinován vydal spolu s Janem Cinou pln dojetí už od samého začátku na cestu do světa Saint-Exupéryho a Malého prince. S dětským nadšením a dospělým chápáním jsem cítil cosi, co v divadle často nepociťuji. Možná hřejivost, možná hravost, s níž byla inscenace koncipována. Chválím herecký výkon, chválím režii, chválím všechny realizátory, díky nimž je inscenace plná magických okamžiků. Tohle je oživlý sen! Tohle je mé ztracené dětství! Tohle je láska! /24.9.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Paní režisérka Burešová se rozhodla klasickou knižní předlohu pojmout klasicky jako ilustraci ke knize. A díky za to, protože přesně tak vynikne nejlépe hrůznost doby a tísnivost příběhu. Tato inscenace založená na textu a hereckých výkonech bez nějakých výraznějších scénografických hrátek na mě zapůsobila přesně tak, jak měla. Tíseň, temná a dusná atmosféra, strach, obavy, napětí a vědomí, že tohle nedopadne dobře. Vynikající herecké výkony pak pomáhají celkovému vyznění, obzvlášť P. Neškudla a M. Hanuš excelují. Pozitivně hodnotím chór, díky kterému je pocit tísně autentičtější. /9.10.2019/
(zadáno: 19.10.2019)
Text plný zajímavých myšlenek a silných argumentů na pozadí prázdnoty lidského bytí a zoufalství z bezbřehého směřování kamsi, odkud není návratu, má v Ungeltu silnou oporu v hereckých výkonech pánů Němce a Holuba, kteří se trumfují v tom, kdo vytáhne lepší, větší, silnější argument, proč žít, či proč zemřít. A sledovat tyhle dva pány v tomto slovním boji je podivně znepokojující a strhující zároveň. Pan Holub i pan Němec jsou ve svých rolích naprosto skvělí a uvěřitelní a já jsem si užíval té síly jejich umu, která mě naprosto převálcovala. Škoda té pomalejší první půlky. /11.10.2019/
(zadáno: 19.10.2019)
Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/
(zadáno: 24.10.2019)
Dva muži, jedna (zesnulá) žena a nevyřčená tajemství. Inscenace sama o sobě by nebyla tak zajímavá nebýt kvalitního hereckého obsazení a skvělé režie, která jde na ruku hercům a nechává je vyniknout. Petr Kostka má svůj part trochu těžší, část inscenace musí uhrát mimikou v obličeji, ale daří se mu to nadmíru skvěle. Mnohdy jedna změna v jeho mimice dokáže vytvořit v publiku adekvátní reakci. František Němec je zase distingovaný gentleman, jehož part je založen právě na jeho vystupování. Výsledkem je hořká komedie, která se díky hereckým výkonům stává nezapomenutelným zážitkem. /19.10.2019/
(zadáno: 11.11.2019)
S velkou zvědavostí jsem se vydal do pražské Uhříněvsi na tuhle německou sondu do života mladistvých delikventů, které může od vězení zachránit jen antiagresivní kuchařský kurz. Mladí herci mě dokázali svým zaujetím a autenticitou zaujmout a chvílemi i vyděsit, takže jsem skoro i zapomněl, že jsem v divadle. Každý z pěti mladých herců své roli nezůstal nic dlužen a spolu se dvěma zkušenými dospělými hereckými kolegy namíchali zvláštní kombinaci agresivity, vzteku, násilí, vzdoru, ale i nadrženosti a týmové spolupráce. Tohle je pubertální jízda, kterou stojí za to absolvovat. /8.11.2019/
(zadáno: 25.11.2019)
Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/
(zadáno: 25.11.2019)
Poté, co mě studenti absolventského ročníku DAMU nadchli ve vážnějších inscenacích mě stejně dobře dokázali nadchnout, a tentokrát i pobavit, v komediální klasice maestra Goldoniho. Bylo to heroické, bylo to svěží, mělo to spád, a mladí herci si dokázali skvěle poradit ve všech situacích, třeba i s rozbitým zvoncem. Vynikal zejména V. Kuzník se svým (ne)srozumitelným drmolením, ale koneckonců i takové ženské hašteření zde bylo nepopsatelně opojné a mělo to správné grády. Scéna s mečounem jako potencionální zbraní mi pak zůstane v paměti asi hodně dlouho. Za mě spokojenost! /24.11.2019/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Je to krásné, odvíjí-li se na jevišti silný příběh, při němž divák pocítí smutek nad osudy hrdinů. M. Dočekal citlivě přistoupil k inscenování americké klasiky, kdy nechává vyniknout ústřední čtveřici, z níž prim hraje dokonalá Z. Kronerová, která emoce u své postavy dávkuje přesně a sebejistě. Vedle ní pranic nezaostává skvělý Miroslav Donutil, který dává v mžiku zapomenout na své komediální umění a stává se zničeným mužem semletým stářím. V. Dvořák a Martin Donutil pak skvěle přispívají k výslednému dojmu. K tomu jednoduchá, ale plně funkční výprava, a je zaděláno na zážitek! /27.12.2019/
(zadáno: 14.3.2022)
Inscenace se zcela jednoduchou zápletkou, kterou mistr Goldoni v polovině 18. století dokázal skvěle rozehrát a Národní divadlo Brno přenést na současné jeviště s lehkostí a půvabem, jaké se zas tak často nevidí. Na jevišti se krásně mísí dobový děj se současností a inscenace respektuje i žánr, který je přímo založen na přehrávání a herectví dovedeném až do absurdna. A právě z přehrávání zde vzniká řada divácky vděčných humorných situací. Chválím především Petra Bláhu, který podává heroický výkon. Bylo mi ctí se pobavit ve společnosti Mirandolíny! /12.3.2022 v Táboře/
(zadáno: 22.6.2022)
Mé druhé setkání s touto komedií dopadlo na jedničku. Určitě bylo pro mě kladem, že jsem věděl, do čeho jdu. Těšil jsem se hlavně na druhou půlku, a skutečně záchvaty smíchu u mě nebraly konce. Nahlédnout do zákulisí a sledovat všechny ty vtípky, to byl balzám na mou duši diváka, který už je přehlcen lacinými komediemi. Vynikající herecké výkony pomohly výslednému vyznění, a že M. Němec hraje v podstatě sám sebe (divadelní režisér hraje roli divadelního režiséra) je už jen taková třešnička na dortu. Jako asi 13letý capart jsem byl nadšený z Menzelovy verze v Jihočeském divadle. A nyní, po 22 letech, jsem si to užil znovu. /10.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 28.8.2022)
Dirigent a neodbytný obdivovatel. Oběť versus uzurpátor. Ale kdo je zde vlastně tou obětí? Divák mnohdy neví, na čem je, a když už si myslí, že ví, tak se zase vše otáčí. Text si hraje s divákem jako kočka s myší a ve výsledku je to fascinující koncert podepřený přesnými hereckými výkony, kde je zážitek sledovat oba pány, kterak rozkrývají mnoho let starý příběh, jež je ale stále bohužel příliš čerstvý. Za sebe nemám moc co dodat. Až na jednu fázi hry, kdy už mi všechno to vysvětlování přišlo lehce únavné a zdlouhavé je to dokonalý zážitek, který mě jako doplňkový program Noir Film Festivalu nadchl! /19.8.2022 v Kině Sokol Český Šternberk/
(zadáno: 31.10.2022)
Krásná, milá a odlehčená opereta od Oskara Nedbala o takové malé ženské pomstě se v Opavě dočkala důstojného klasického nastudování. Scéna i kostýmy jsou skvělé, režijní vedení je přesné. Role jsou vhodně typově i pěvecky obsazené. Vynikala především Barbora Čechová v hlavní roli Heleny, stejně jako v roli jejího otce Jiří Přibyl. Zdatně jim sekundovali Peter Malý a Vít Šantora v rolích mladých zámožných mužů na ženění. Velkolepost inscenace pak podtrhla i dokonalá souhra všech souborů Slezského divadla. Navíc na mě velmi zapůsobilo, že jsem tuto operetu viděl v divadle stojícím hned naproti rodnému domu Oskara Nedbala. /25.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
V Brně se odhodlali nabídnout divákům poctivou dramatizaci rozsáhlého klasického románu o lásce, touze a nelehkých životních volbách. Nádherná salónní scéna, perfektně vyřešená iluze vlaku a nádraží za pomoci projekce, dokonalé kostýmy, to vše by samo o sobě stačilo k mé spokojenosti. Inscenace však disponuje rovněž skvělými hereckými výkony, kdy exceluje především Ivana Vaňková, ale líbila se mi celá ústřední pětice (Vaňková, Mach, Mazák, Němec, Isteník). Annu Kareninu jsem nikdy nečetl, ale po zhlédnutí inscenace mě to láká, a to je asi nejlepší pochvala. Za mě absolutní spokojenost, jen ke konci už to bylo trochu dlouhé. /5.11.2022/
(zadáno: 15.11.2022)
Mé čtvrté setkání s Furianty, tímto klasickým českým divadelním textem, bylo vpravdě zážitkem. Tvůrci skvěle balancují mezi klasickým a moderním pojetím, kdy tu moderní část zastávají kostýmy či současná mluva a výrazy. Nadšený jsem z proložení textu písničkami, které se sem skvěle hodí. Jinak se v zásadě jedná o obstojně zvládnutou klasiku, která zkušenějším divákům nabízí něco nového a nové diváky snesitelným způsobem seznámí s českou klasikou. Hereckým výkonům nemám co vytknout, scéna je originální, jednoduchá a přitom plně funkční a celkově mě to pozitivně nabudilo, kdy jsem měl po celou dobu nenucený úsměv na tváři. /8.11.2022 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
Ikonický text českého divadla v originálním režijním pojetí. Pan režisér Hába vkládá do více než století starého příběhu současné moderní prvky, jako je elektrická kytara, kávovar či sluneční brýle, a jako leitmotiv mu slouží koně. Ale přitom nezapomíná na příběh, nářečí a samotný děj, který se tak nějak přirozeně posouvá a dává smysl. A dokonce dojde i na kroje. Maryša v podání Anny Peřinové je svéhlavá, vzdorovitá a především dokonalá. Ostatní ale příliš nezaostávají, a tak tu máme svěží, moderní, ale přitom mile klasickou verzi Maryši, která má a dává smysl. A pro mě se jedná o velmi příjemné překvapení a nevšední zážitek. /14.11.2022/