Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (38)
Jan Pařízek: 17 % (101)
Helena Grégrová: 18 % (105)
Lukáš Dubský: 18 % (72)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>

(zadáno: 23.5.2018)
Sex a chtíč vládnou světu. Tak proč si nevzít toto téma i jako ústřední motiv pro inscenování jedné z her největšího dramatika historie? V určitých pasážích chce režisér šokovat za každou cenu, a to mi vadilo. Zbytečně natahované obrazy spolu s oděním některých postav (transvestita, záchranář, masky opic), které jsem nepochopil, inscenaci sráží. Ale vše vynahrazuje grandiózní výkon T. Dočkalové, její záchvat v úvodu a statickou scénu v závěru hry budu mít v hlavě do konce života. Celkově ve mně zůstává kladný pocit a přesvědčení, že i takový výklad klasického textu může obstát. /21.5.2018/
(zadáno: 21.5.2018)
Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace příliš tlačí na pilu a bohužel v těch humornějších částech diváky ke smíchu doslova nutí. A to je škoda, protože kdyby inscenace nesklouzávala k laciné podbízivosti, ale i kdyby se trochu krátilo v textu, jednalo by se o příjemně nadprůměrné představení. Potenciál to má, a to nejen díky zajímavému a až groteskně dokonale vtipnému závěru, ale i díky hereckým výkonům, kterým vévodí skvělý A. Bílík a dokonale s kamennou tváří hrající E. Holubová. Ale pokud se u komedie pořádně zasměji až v závěru, nemohu ji označit jinak než za průměrnou. /18.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.5.2018)
Chválím zajímavou scénu (díra s vodou, židle symbolizující zmařené životy), chválím kostýmy (obzvláště pojetí čarodějnic jako atraktivních mladých žen byla pastva pro mé oko), chválím celkové pojetí. Z herců vynikají A. Bílík, D Šoltýsová a v malých, ale důležitých rolích E. Pacoláková a K. Špiner. Bohužel ale M. Kačmarčík pro mě není Macbeth. Jeho měkká mluva v kombinaci s nulovým charismatem mu nedovolují působit tak, jak by Macbeth působit měl. Kdyby režisér sáhl třeba po A. Procházkovi, J. Hánovi nebo M. Dlouhém, bylo by to o něčem jiném. Ale jinak jsem spokojen. /17.5.2018 - derniéra/
(zadáno: 21.5.2018)
Jak hodnotit představení, které je částečně improvizované a pokaždé asi trochu jiné? Asi podle pocitů, které jsem při jeho sledování měl. A to byly pocity příjemně stráveného večera ve společnosti osazenstva, které umí většinu času velmi dobře pobavit. Asi dle očekávání večeru vévodila dvojice Lábus a Dejdar. Pobavil například čerstvý postřeh M. Dejdara z jeho návštěvy zápasu českého týmu na hokejovém MS v Kodani 2018 nebo historka J. Lábuse o tom, jak si ve Finsku kupoval kabát. Bylo to milé, příjemné, odpočinkové. Potěšil dvojí přídavek J. Lábuse během potlesku. /15.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.5.2018)
Nic moc jsem nečekal a zažil jsem osvěžující večer plný nenásilné hravosti, pohody a dobré nálady. Krásné zvučné verše, žádné modernizace, příběh, který funguje, baví a zároveň mě donutil i k nějakému zamyšlení, a především kvalitní herecké výkony. Tomáš Pavelka mě dokázal uchvátit, a to nejen tím, jak zcela s přehledem ovládl celou hru i jeviště, ale i tím, jak reagoval na publikum. Příjemně pobavili Marek Holý se Simonou Postlerovou, u Dominicka Benedikta bych možná trochu ubral na akčnosti, příliš mi ta jeho rozjívenost do inscenace nezapadala. Každopádně tohle se povedlo. /11.5.2018/
(zadáno: 14.5.2018)
Jsem rozpolcený. Inscenace na mě nepřenesla žádné emoce, jednotlivé postavy byly pro mě sterilní a jejich pohnutky mi zůstaly skryty, a nechápal jsem, čím zrovna tento Dorian Gray uchvacuje své okolí. Byť je Ondřej Kraus zajímavý, jeho postavě (alespoň z mého pohledu) chybělo charisma, které je pro tuto postavu nezbytné. Na druhou stranu, ač neznalý předlohy, v ději jsem se docela orientoval, inscenace mi přece jen evokovala dnešní dobu a donutila mě k nějaké formě zamyšlení. Ve výsledku jsem se vlastně ani příliš nenudil a nebyla to pro mě ztráta času. Nicméně čekal jsem více. /9.5.2018/
(zadáno: 7.5.2018)
Jak se pozná opravdu kvalitní divadlo? Nejlépe asi tak, že má divák chuť vtrhnout na jeviště a vlastnoručně uškrtit herečku, kterou jinak bezvýhradně platonicky miluje (J. Kotrbatá). Tomu říkám dobrá práce. Silný text je zde podpořen kvalitními hereckými výkony, kdy člověka chvílemi až mrazí a je mu špatně z toho, na co musí koukat, protože nespravedlnost a zjevně chybějící selský rozum jsou na jevišti velmi zřetelné. Jednoduchá, ale funkční scéna, pak dotváří výsledný dojem. Silný zážitek, který mi zůstane ve vzpomínkách až do smrti! Potlesk celého hlediště ve stoje byl zasloužený. /4.5.2018/
(zadáno: 7.5.2018)
Tato milá černá komedie vyniká především dokonalou hereckou souhrou. Nevím, jak se to Ondřeji Sokolovi povedlo, ale žádný z herců nevyčnívá a nekrade si inscenaci pro sebe, všichni táhnou za jeden provaz a já měl tak pocit, že sleduji něco skutečného. Ani na okamžik jsem se nenudil, se zvědavostí jsem očekával vývoj děje a doslova se kochal zajímavými herci a jejich souhrou. A kromě toho jsem objevil dva mně dosud neznámé zajímavé mladé herce - Š. Fingerhutovou a V. Šandu. Za sebe říkám, že mě to bavilo a byl to zajímavý nadprůměrný zážitek plný skvělých hereckých výkonů. /1.5.2018/
(zadáno: 7.5.2018)
Tohle je přesně ten druh představení, které nezklame ani nezaujme. Rychle to odsýpá, je to milé, občas i vtipné, divák neznalý předlohy je zvědavý, jak to bude pokračovat, ale po zhlédnutí má člověk pocit, že kdyby to neviděl, o nic by nepřišel. Je to vážně jen taková nenáročná komediální jednohubka. Pochválit musím především perfektně udělanou scénu, která prostě nemá chybu, a některé herecké výkony, především I. Řezáč a L. Příkazký dokázali zaujmout. Až na to, že jsem měl chvílemi pocit, jako bych se koukal spíše na zájezdové představení, jsem celkem spokojený. /30.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Na komedie jsem velmi přísný, ale tohle byla čirá krása. Královsky jsem se bavil od začátku do konce, přičemž velkou zásluhu na tom má můj oblíbený P. Děrgel a neuvěřitelně ohebný L. Příkazký se svými skoro akrobatickými čísly. Při této repríze se navíc hodně věcí pokazilo a schopnost P. Děrgela improvizovat je dokonalá. Na začátku vypadla jedna stěna paravanu, upadla klika u dveří, P. Děrgelovi se na ponožku nalepilo lízátko, v půlce představení se mu odlepil knír a dohrál to bez něj. Zkrátka to byla do slova a do písmene pravá komedie a dvě hodiny čiré zábavy. /28.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.4.2018)
Dokonalé! Zde se sešlo vše ve vzájemné symbióze a celek je tak dokonalý, jak jen může být. Velmi zajímavý text je interpretován na velmi malém prostoru s takovou intenzitou, jednoduchostí a místy i hravostí, že je to až téměř neskutečné. Ale co by byl dobrý text bez dobrého herce? Matyáš Řezníček ovládl celý prostor a věřil jsem mu vše, co řekl nebo udělal. Když seděl přímo vedle mě, dlouze jsme si hleděli do očí a on ke mně mluvil jako ke svému Fredrikovi, já se ztrácel v jeho očích a viděl jsem v nich všechnu Johanovu lásku i bolest. Tohle je dokonalost! Tohle je poctivé divadlo! /27.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Je to zvláštní, je to sterilní, je to chladné, ale přesto je to fascinující. Do divadla jsem šel nezatížen znalostí díla (film ani jinou verzi jsem neviděl a knihu nečetl). Teprve z programu, který jsem si po představení přečetl, jsem pochopil některé scény. V tomto směru tedy režie nezabodovala. Na druhou stranu to bylo fascinující a nemohl jsem spustit oči z jeviště. Velmi chválím herce. M. Pechlát, V. Javorský, P. Beretová předvádějí dokonalé a přesné výkony. Závěr je krásně mrazivý a využití točny v úplném závěru i beze slov geniálním způsobem ilustrovalo zmar a beznaděj války. /26.4.2018/
(zadáno: 23.4.2018)
Mé první seznámení s tímto textem dopadlo dobře. Od začátku do konce jsem visel očima na pódiu a čekal, co bude dál. Inscenace velice rychle odsýpá, text samotný pak krásně ukazuje hry lásky šálivé v praxi. Láska si s námi pohrává, chtíč nad námi přebírá nadvládu, ztrácíme lidi, kteří nás skutečně milují proto, že neumíme být spokojení s tím, co máme. Byť se režie spokojila s prvoplánovým ztvárněním textu a klouzá jen po povrchu a v určitých chvílích bych uvítal větší procítění postav, líbilo se mi to. Herecky ucházející, příjemně překvapila A. Stropnická, kterou jsem dosud neznal. /22.4.2018/
(zadáno: 21.4.2018)
Tak tohle mi sedlo! Dokonalé ztvárnění od začátku do konce. Skvělá souhra herců, komedie, která není trapná či pokleslá, skvělé řešení scény, pohoda a celkové optimistické vyznění, to vše v dokonalém balení. Bylo cítit, že to všechny zúčastněné herce baví a že hrají s chutí. Kamila Trnková mě po skvělém výkonu v Dotěrnostech dokázala znovu okouzlit a Tomáši Dianiškovi role Shakespeara perfektně seděla. Výhradu mám jen k divákům. Jakmile se začalo valit z jeviště trochu více kouře, diváci kolem mě (seděl jsem ve 2. řadě) se rozkašlali a začali být hluční. Jinak dokonalý zážitek! /20.4.2018/
(zadáno: 21.4.2018)
Jak ztvárnit téma Titanic s omezenými možnostmi limitovanými prostorem divadla? Třeba jako scénickou grotesku pro dva herce, kteří netypickými způsoby nenásilnou komediální formou přibližují divákům tuto tragédii. Pánové Vladyka a Blažek předvádějí mnohdy heroický výkon, dokonce to dokáže i pobavit a kupodivu to ani nenudí, ale jakákoliv přidaná hodnota zde chybí. Titanic je tedy milá komediální snadno stravitelná jednohubka ideální pro nenáročné publikum nebo pro rozšíření si obzorů o další zajímavou divadelní formu. /19.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.4.2018)
Jednoduché a účelné provedení antické tragédie v příjemně stravitelné délce s bonusem v podobě sedadel na forbíně, což diváky přibližuje celé té tragédii mnohem blíže a vtahuje je tak nebezpečně blízko konfliktu, jehož pozvolná, ale o to tísnivější gradace se jeví velice reálná, na čemž mají zásluhu především kvalitní herecké výkony. Eva Hacurová, Jan Vondráček, Petra Špalková, dokonale secvičený chór, to je prostě balzám na divákovu duši. Bez přehrávání, zato věrohodně zahraná tragédie. Pěkné na pohled, ale mé nitro zůstalo nezasaženo emocemi. I proto nemohu dát plné hodnocení. /15.4.2018/
(zadáno: 15.4.2018)
Je mi líto, ale tohle prostě nebyl Čechov. Před přestávkou jsem u toho usínal, postavy mi splývaly, nepřenesly se na mě žádné emoce, chyběla mi ta emocionálnost, tíseň, smutek, melancholie a tragikomično, na které jsem u Čechova zvyklý. Nevím, jestli je to jen špatně napsaná hra, nebo špatně zvolený inscenační klíč. Ale nebyl jsem v tom sám, o přestávce řada diváků odešla a sedadla v přízemí prořídla. Druhá polovina pak byla lepší, závěr už mi přišel typicky čechovovský. Z herců zaujali především I. Orozovič a V. Postránecký. Ve výsledku je to zklamání. /14.4.2018/
(zadáno: 14.4.2018)
Gedeonův uzel - v těch dvou slovech se pro mě nyní ukrývá všechna myslitelná bolest, kterou je člověk schopen cítit. Může-li divákovi puknout srdce během divadelního představení, je to právě tady. Umírám, brečím, trpím. Není žádné zítra, protože dnešek mě umrtvil. Nemůžu jít dál, protože stojím na místě neschopen pohybu. Tohle bolelo. Tohle moc bolelo. Přesně to si odnáším. Stálo za to zažít herecký koncert Vilmy Cibulkové, která je dokonale autentická a přesná a neudělá jediné zbytečné gesto či pohyb navíc. K. Hrachovcová pak jen perfektně dotvořila výsledný dojem. Bravo a děkuji! /13.4.2018/
(zadáno: 11.4.2018)
Hodnotit jen herecký výkon, bylo by to na sto procent, protože Elizaveta Maximová povyšuje vcelku obyčejný text na vpravdě unikátní zážitek. Jak dokáže střídat zasněný výraz se žárlivostí, zamilovaný pohled s naštváním, chvíli by jí divák miloval a vzápětí se jí bojí, tohle je stoprocentně přesný výkon. V jednu chvíli jsem neměl daleko k slzám. O to více zamrzí průměrnost textu o jedné holce z děcáku naivně zamilované do staršího chlapa, který jakoby vypadl ze stránek časopisu pro teenagery. A mrzí i krátká délka inscenace. Ale je to intenzivních 40 minut plných kvalitního herectví! /9.4.2018/
(zadáno: 11.4.2018)
Uff, tohle bylo těžce stravitelné sousto, především pro svou tísnivou atmosféru a téma, které nemůže diváka nechat klidným. Byť se na scéně o vraždění Židů jen mluví, i tak to stačí k tomu, aby divákovi nebylo úplně dobře. Skláním se před herci, že tohle dokážou opakovaně a kvalitně odehrát. Vyniká především Jan Teplý ml., jehož přerod od člověka, který odmítá vraždit ženy a děti, až po přesvědčeného nacistu, je uvěřitelný. Zdatně mu sekunduje především Ondřej Veselý. Jednoduchá a účelná scéna stejně jako časté vypouštění kouře inscenaci přidává na depresivním vyznění a autenticitě. /7.4.2018/
(zadáno: 7.4.2018)
Činohra zde dostává na zadek na úkor pantomimy a oživlých obrazů (což je ale u dua SKUTR zvykem). Nejedná se o špatné uchopení, jen je to jiné a do scény útěku Nevěsty s Leonardem nudné a zdlouhavé. Jen díky dramaturgickému úvodu a tomu, že to nebyla má první Krvavá svatba, jsem se relativně snadno orientoval v dění na jevišti. Z herců u mě vyniká T. Medvecká a S. Rašilov. Tvůrci bohužel škrtali v textu natolik, že pohnutky řady postav jsou nejasné, a tak třeba P. Děrgel, který jinak patří k do mé TOP3 herců, zde zapadá do průměru. I přes určité rozpaky jsem ale relativně spokojen, /5.4.2018/
(zadáno: 31.3.2018)
Ve světě, kde je láska čímsi, co se od člověka tak nějak automaticky očekává a singl člověk musí stále narážet na šťastné zamilované páry a reagovat na otázky okolí jestli někoho má, není lehké žít. A o to zajímavější je, přijde-li láska během pár dnů. Jitka Ježková exceluje, Ondřej Kavan jí zdatně sekunduje a výsledkem je takové milé cosi, co divákovi dodá energii a přesvědčí ho, že život vlastně může být fajn. Jednoduchá a funkční scéna představení velmi pomáhá, hudba a zpěv sem perfektně zapadají a inscenace krásně střídá humor s vážnějšími okamžiky. Za mě spokojenost. /28.3.2018/
(zadáno: 31.3.2018)
Sedím, sleduji, přemýšlím, dojímám se, soucítím. CHÁPU! Chápu, o čem se hraje, co se před mýma očima odehrává. Chápu, protože to žiju. Protože žiju v samotě, protože myšlenky hlavní hrdinky jsou i mými myšlenkami. Proč s někým sdílet samotu, když samota je jen moje? Proč žít s někým dalším, když už žít sám se sebou pro mě vydá za život ve dvou? Zhruba uprostřed představení šok. Pochopil jsem, že koukám na SVŮJ ŽIVOT. Že tohle jsem já. A bylo mi do pláče. Skvělý skoro až filozofický a hloubavý text, kvalitní herecké výkony. Kamila Trnková mě dostala! Nezapomenutelný zážitek! /27.3.2018/
(zadáno: 27.3.2018)
Svižná, vtipná, nenáročná komedie, která nesklouzává k lacinostem a podbízivosti, a je založená především na dialogu V. Kratiny a V. Freimanové. Oddechová záležitost na jeden večer, která diváka pobaví, ale pravděpodobně z ní časem utkví v paměti jen střípky, což je ale asi úděl většiny komedií. Myslím, že diváci setrvávající v dlouhodobém manželství se možná i v této hře najdou, pro nás ostatní to je milá exkurze do dobrodružství zvaného manželství. Rozhodně je to jedna z těch lepších (zájezdových) komedií. /26.3.2018 v Č. Budějovicích/

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>