Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.5.2019)
Náročnější představení, které mě dokázalo doslova uhranout. Když jsem se přistihl, že fascinovaně zírám s pootevřenou pusou na jeviště, byla už téměř hodina představení odehrána. Zde zřejmě došlo k tomu vzácnému jevu, kterým je souznění tvůrčího týmu s předlohou i s herci, kdy se respektuje autor i text. Výsledkem je poctivé kvalitní divadlo, které nepolevuje ve své naléhavosti předestřít divákovi historii jednoho rodu a prokletí s ním spojené. Pan režisér Františák mi zkrátka sedí! Režijně výborné a nápadité, herecky skvělé. Jako bych otevřel knihu a vše v ní ožilo! /7.5.2019 v Táboře/
(zadáno: 7.4.2018)
Činohra zde dostává na zadek na úkor pantomimy a oživlých obrazů (což je ale u dua SKUTR zvykem). Nejedná se o špatné uchopení, jen je to jiné a do scény útěku Nevěsty s Leonardem nudné a zdlouhavé. Jen díky dramaturgickému úvodu a tomu, že to nebyla má první Krvavá svatba, jsem se relativně snadno orientoval v dění na jevišti. Z herců u mě vyniká T. Medvecká a S. Rašilov. Tvůrci bohužel škrtali v textu natolik, že pohnutky řady postav jsou nejasné, a tak třeba P. Děrgel, který jinak patří k do mé TOP3 herců, zde zapadá do průměru. I přes určité rozpaky jsem ale relativně spokojen, /5.4.2018/
(zadáno: 11.6.2017)
Filmovou předlohu neznám, a možná o to více jsem si užil toto představení. Primárně jsem se šel do divadla podívat na to, jak se dá na jevišti ztvárnit inscenace vyžadující účast herců na vozíčku. Scénografické i pohybové řešení bylo zvládnuto na jedničku. Herci si skvěle poradili s hendikepy svých postav. Michal Dlouhý tentokrát nebyl tak výrazný jako v jiných inscenacích, zde měly všechny postavy zhruba stejný prostor, ale ve svých scénách byl opět výrazný tak, jak to mám rád. Rovněž velmi zaujala Jaroslava Pokorná a Eva Josefíková, která i na tom vozíku byla půvabná. /viděno 8. června 2017/
(zadáno: 28.5.2018)
Tak trochu jiná činohra ve formě kurzu či show, která je ale vlastně milá, hravá, vtipná a originální. Je zde pár zajímavých situací ze života, trochu snahy pomoci nezadaným divákům uvědomit si, že vše musí začít u jejich sebelásky, a úžasné "improvizované" vyvrcholení celého představení. To vše s perfektním Markem Adamczykem, sympatickou Ninou Horákovou a mně dosud neznámým Janem Vejražkou, jehož Bruno byl prostě neodolatelný :D Já se bavil královsky a možná si i částečně uvědomil, co dělám špatně a proč jsem stále i ve svých 31 letech singl. A to se počítá! /27.5.2018 v Divadle v Celetné/
(zadáno: 7.11.2019)
Forma vítězí nad obsahem. Kolikrát už jsem tohle u režie SKUTRu konstatoval? Recitace v pořádku, herecké výkony až na výjimky (I. Janžurová, L. Polišenská) skvělé, folklorní motivy dokonalé. Ale ve chvíli, kdy se režie utrhla ze řetězu, jsem místo Erbena sledoval jen velké prázdné nic. Ploché, bez emocí, dokonce jsem zíval nudou a bojoval se spánkem. Viděl jsem solidní představení s hluchými místy, jež mě nechalo po celou dobu chladným a nedokázalo mě vtáhnout. Ale musím pochválit vynikajícího F. Němce, R. Máchu, J. Preissovou a T. Medveckou. Díky nim to nebyla ztráta času! /29.10.2019/
(zadáno: 6.11.2018)
Jana Paulová vládne na jevišti všemu a všem, a činí tak způsobem natolik přirozeným a energickým, že se divák prostě nemůže nudit a nebavit. Její Lady Oskar je inscenací veselou, hravou, vtipnou a celkově velmi vydařenou. K čemuž zajisté přispívá nejen hlavní hrdinka, ale i ostatní herci, kteří jsou ve svých rolích neméně dobří. Až do konce jsem byl zvědavý, jak vše dopadne, a přitom se u toho bavil. Nicméně některé situace mi přišly až příliš natahované a zdlouhavé. Krácení by neškodilo. I tak je to ale v rámci komediální divadelní produkce nadprůměr. /5.11.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.5.2019)
Dobová scéna, dobové kostýmy, dobová inscenace, a uprostřed toho všeho jeden herec, který z této inscenace dělá výjimečný zážitek. Je úžasné, že v Brně se nebáli nechat všechny vymoženosti a modernizace stranou a uvést Lakomce v původní verzi, které nechybí hravost a jakési zvláštní kouzlo. Pan Polívka jednoznačně dominuje, jeho ztvárnění Harpagona nepostrádalo vtip, originalitu a šarm, ostatní herci s ním drží krok, a já si to vlastně jen užíval. A až na to, že některé scény by snesly trochu krácení, jsem se nadmíru bavil. Zcela zasloužený potlesk vestoje! /26.5.2019 v Divadle na Vinohradech/
(zadáno: 18.11.2019)
Klasika zabloudila do Kalichu a nedopadlo to úplně špatně. P. Zedníček je zajímavým Harpagonem, kdy skvěle zvládá zahrát chamtivost a zároveň působí tak trochu jako ňouma nebo spíš pomatený dobrák. Svou roli zvládá a bylo cítit, že si jí i užívá. Zároveň tahle inscenace úplně nestojí jen na něm, ale srovnatelný prostor dostávají i další herci, díky čemuž má divák pocit, že viděl inscenaci plnou herecké souhry. Na pozadí jednoduché scény se tak odvíjí komediální modernizovaná klasika, která srozumitelnou formou přibližuje pana Moliéra i zájezdovému typu publika. /14.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 18.11.2019)
Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/
(zadáno: 11.4.2018)
Uff, tohle bylo těžce stravitelné sousto, především pro svou tísnivou atmosféru a téma, které nemůže diváka nechat klidným. Byť se na scéně o vraždění Židů jen mluví, i tak to stačí k tomu, aby divákovi nebylo úplně dobře. Skláním se před herci, že tohle dokážou opakovaně a kvalitně odehrát. Vyniká především Jan Teplý ml., jehož přerod od člověka, který odmítá vraždit ženy a děti, až po přesvědčeného nacistu, je uvěřitelný. Zdatně mu sekunduje především Ondřej Veselý. Jednoduchá a účelná scéna stejně jako časté vypouštění kouře inscenaci přidává na depresivním vyznění a autenticitě. /7.4.2018/
(zadáno: 13.10.2017)
I přes svou relativně krátkou délku mi tato inscenace přišla chvílemi až neúnosně dlouhá. Pár zajímavých myšlenek se zde našlo, jsou zde krásně popsané rozdílné světy mužského a ženského pohlaví, a vlastně si umím představit, že takový příběh by se mohl odehrát i v současnosti. Ale můj problém s inscenací je ten, že příběh je vlastně zcela obyčejný a inscenace samotná nepřináší hlubší zážitek, který by mi měl utkvět v hlavě. Ale toto představení má nespornou výhodu v podobě pánů Nárožného a Vetchého, kteří z ní i přes její menší atraktivnost dělají mírně nadprůměrný zážitek. /10.10.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Tahle inscenace má v mém případě tu smůlu, že jsem půl roku před ní viděl hru Les v podání Slovenského komorného divadla Martin, která byla dokonalá, a při které se u nás v Budějcích tleskalo ve stoje. Iva Janžurová v této roli nedosahuje kvalit Jany Oľhové, která ve své roli byla správně odpudivě chamtivá. A velmi mi vadí, že se inscenace odchýlila od svého původního vážnějšího vyznění. Vadilo mi předčítání úryvků ze scénáře, automat na nápoje, mikrofony na jevišti i narážky na prezidenty Havla a Zemana. Možná kdybych neviděl dokonalou slovenskou verzi, byl bych spokojenější. /17.11.2017/
(zadáno: 20.11.2017)
Konečně mě zase nějaké divadlo upoutalo natolik, že jsem nedokázal spustit oči z jeviště. Byla krása pozorovat nečitelnost hlavní postavy v podání excelentního Tomáše Töpfera, stejně jako byla krása kochat se mladou Terezou Terberovou (teď mám na mysli její herectví), obzvláště se mi líbilo ženské jiskření ve chvílích konfrontace s Dagmar Havlovou. Celkově inscenace nabízí vyrovnané herecké výkony, s citem inscenovanou klasiku prostou jakýchkoliv experimentů a modernizací a zajímavý zážitek, který určitě patří k tomu lepšímu, co lze vidět. Já si to užil. /18.11.2017/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 3.7.2023)
Komedie o tom, že lhát je umění. Tvůrci Národního divadla Brno projevili obdivuhodnou dramaturgickou odvahu, když sáhli po neznámé téměř 400 let staré komedii od autora, který se u nás objevuje spíše vzácně. Najít klíč k jejímu inscenování se pokusili v přenesení děje do současného pařížského metra, v zakomponování moderních prvků a současné hudby a v kombinaci současných a dobových kostýmů (které jsou skvělé). A ono to všechno vzájemně dokonale ladí! Těžko bych mohl být nadšenější! Heroický výkon V. Kuzníka, skvělý překlad V. Mikeše, kombinace klasiky a moderny, to vše z tohoto kousku činí nezapomenutelný zážitek. Děkuji! /29.6.2023/
(zadáno: 17.12.2022)
Jaká je daň za úspěch? A lze zůstat na vrcholu i po padesátce? Kateřina Brožová dokazuje, že zvládne perfektně zahrát obyčejnou 55letou ženu, která bojuje o udržení manžela, dcer i vydobyté pracovní pozice, na kterou se dere mladší a dravější kolegyně. Stejně jako u mého hodnocení původní verze inscenace na Vinohradech (viděno 31.5.2019) musím vyzdvihnout Šárku Vaculíkovou, jejíž postava v této inscenaci vybočuje a ona to zvládá zahrát s přehledem. Vlastně mě potěšilo vidět po třech a půl letech tuto inscenaci v téměř původním obsazení a jsem nadšený stejně jako poprvé. Rozhodně nadprůměrně kvalitní zájezdovka! /4.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.6.2017)
Skvělý Michal Dlouhý, který jako prezident Spojených států opanuje Oválnou pracovnu a tím pádem i celé jeviště, znovu dokazuje, jak skvělým tahounem na pódiu umí být a kolik sil a energie vkládá do svých rolí. V jednu chvíli však měl tolik textu, až se do toho zamotal a vypadl mu text, a k údivu a stěží zadržovanému výtlemu svých kolegů odešel do zákulisí se slovy "jdu si dát sváču", po pár vteřinách se vrátil s tím, že "už se nasvačil" a text ze sebe chrlil dál. Rovněž zvládl s bravurou i situaci, kdy místo na židli skončil omylem na zemi. Tohle prostě byl zážitek. /viděno 6. června 2017/
(zadáno: 27.3.2018)
Tak tohle bylo WAU! Čekal jsem crazy zážitek, ale dostal jsem mnohem víc. Na této hře je fajn, že si ji herci můžou krásně přizpůsobit, vkládat do ní aktuální témata (zákaz kouření v restauracích, Andrej Babiš), ale zároveň vést svůj boj o body a černé puntíky za svádění ošklivých žen z aristokratických kruhů. A fakt je těžké, ba přímo nemožné poznat, co je nacvičené a co je improvizace. Pánové Butko, Rajmont a Hofmann si to dávali s naprostým přehledem a bylo vidět, že je to baví. Takové záchvaty smíchu jsem snad v divadle nikdy neměl. Boží, ujeté, geniální! /25.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.11.2017)
Nádhera! Přesně takhle inscenovaná Lucerna mi seděla. Od začátku do konce to byl zážitek. Představení krásně balancovalo mezi parodií a původní myšlenkou textu, scénografie velice vhodně řešená, a herci hráli svoje role skvěle. Těžko někoho vyzdvihovat, protože tahle kolektivní práce je ve výsledku v mých očích dokonalá a absolutně bezchybná. Krásně jsem se pobavil, a v závěru se u mě dostavila i husí kůže a nějaká ta slza dojetí. Konečně jsem se při své čtvrté návštěvě Divadla v Dlouhé dočkal inscenace, která mi seděla. Herci si můj potlesk vestoje po právu zasloužili. /26.11.2017/
(zadáno: 21.5.2018)
Chválím zajímavou scénu (díra s vodou, židle symbolizující zmařené životy), chválím kostýmy (obzvláště pojetí čarodějnic jako atraktivních mladých žen byla pastva pro mé oko), chválím celkové pojetí. Z herců vynikají A. Bílík, D Šoltýsová a v malých, ale důležitých rolích E. Pacoláková a K. Špiner. Bohužel ale M. Kačmarčík pro mě není Macbeth. Jeho měkká mluva v kombinaci s nulovým charismatem mu nedovolují působit tak, jak by Macbeth působit měl. Kdyby režisér sáhl třeba po A. Procházkovi, J. Hánovi nebo M. Dlouhém, bylo by to o něčem jiném. Ale jinak jsem spokojen. /17.5.2018 - derniéra/
(zadáno: 21.8.2023)
Nechá-li režie plně znít autora a dodá-li k tomu jen něco málo navíc, může vzniknout silný divácký zážitek. Jakub Krofta dokázal, že jde na LSS stvořit inscenaci, která dokáže být silná i bez nějakých režijních výmyslů. Tady bylo vše skvělé, od pojetí čarodějnic, přes občasné snahy o odlehčení až po herecké výkony. M. Němec je charismatickým Macbethem, L. Krobotová tou správnou šedou eminencí udávající chod domácnosti. T. Měcháček příjemně překvapil, V. Vodochodský mě pak absolutně nadchnul svým heroickým výkonem. A K. Issová ve své jediné scéně byla absolutně přesná a dokonalá. Tohle byl naprosto nezapomenutelný zážitek! /14.8.2023/
(zadáno: 24.10.2022)
Životopisná inscenace o ženě, jejíž jméno jsem dosud neznal, pro mě byla dobrodružstvím s velmi nejistým výsledkem, kde určitou zárukou pro mě bylo jen jméno režiséra Petra Svojtky a pana Hány v jediné mužské roli. Byl jsem však příjemně překvapen tím, že inscenace je laděná spíše do komediálního tónu a místo suchých životopisných scén je plná odlehčené komediální nadsázky a příjemně bulvárního odéru. Na mém výsledném dojmu se podepisují i herecké výkony obou dam stejně jako pana Hány. Jen škoda, že po čase už mi ten sled vybraných scének, které moc nedrží pohromadě, přišel trochu nudný a únavný. /17.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.9.2019)
Dny mého dětství a nekonečné fantazie jsou sice už vzdálené, ale přece jen ve mně trocha dětinskosti zbyla, a možná díky tomu jsem se fascinován vydal spolu s Janem Cinou pln dojetí už od samého začátku na cestu do světa Saint-Exupéryho a Malého prince. S dětským nadšením a dospělým chápáním jsem cítil cosi, co v divadle často nepociťuji. Možná hřejivost, možná hravost, s níž byla inscenace koncipována. Chválím herecký výkon, chválím režii, chválím všechny realizátory, díky nimž je inscenace plná magických okamžiků. Tohle je oživlý sen! Tohle je mé ztracené dětství! Tohle je láska! /24.9.2019/
(zadáno: 13.9.2017)
Nepoznat Manon, nemiloval bych! Ach ano, pro tohle miluji divadlo. Pro ty vzácné chvíle, kdy na mě z jeviště dýchne pocit, že to všechno je reálné, že se to děje, kdy se na mě z jeviště přenese taková síla a takové emoce, že se chvěji, brečím, cukají mi ruce a nohy a mozek vynechává službu a jen se nechává unášet právě viděným. Tohle chci vidět znovu. A znovu a znovu a znovu! Verze s V. Polívkou a J. Pidrmanovou neměla chybu. Jana Pidrmanová je prostě Manon ve vší hříšnosti, kráse a roztomilosti. Bravo, pane Špinare, tohle se Vám povedlo. Zřejmě jako jediný jsem tleskal vestoje... /12.9.2017/
(zadáno: 30.3.2020)
Jedno manželství, několik etap vztahu, který si prochází určitým vývojem, a pár vtipných scének, to vše s dvojicí Oldřich Navrátil a Zuzana Kronerová. Jako komediální jednohubka na jedno zhlédnutí vcelku stravitelná záležitost, byť vzpomínky na ní brzy lehce zapadnou v množství jiných viděných divadelních komedií, a tak zůstávají především vzpomínky na herecké výkony, které byly výraznější než text samotný. /20.2.2020 v Č. Budějovicích/