Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 16 % (37)
Jan Pařízek: 17 % (97)
Helena Grégrová: 18 % (100)
Lukáš Dubský: 18 % (68)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 >

(zadáno: 5.5.2019)
Za mě tedy příjemné překvapení! Tahle partička mladých holek měla něco do sebe, a byť se může zdát děj jen jako jednoduchý sled scének o tom, kterak se pár puberťaček utrhne ze řetězu, ve výsledku je to fajn jízda, kterou jsem si užil bez známek nudy. Žádné hluboké poselství ani přesah se zde nekoná, je to prostě jen crazy záležitost s písničkama, které sice jsou zajímavé, ale narážejí na nevhodnou akustiku prostoru. Nazvučení mikrofonů totiž bylo příšerné, ale bohužel to asi lépe nešlo. Je to zkrátka něco jiného, co bych v Činoherním klubu nečekal, ale možná o to více mě to bavilo. /1.5.2019/
(zadáno: 29.4.2018)
Je to zvláštní, je to sterilní, je to chladné, ale přesto je to fascinující. Do divadla jsem šel nezatížen znalostí díla (film ani jinou verzi jsem neviděl a knihu nečetl). Teprve z programu, který jsem si po představení přečetl, jsem pochopil některé scény. V tomto směru tedy režie nezabodovala. Na druhou stranu to bylo fascinující a nemohl jsem spustit oči z jeviště. Velmi chválím herce. M. Pechlát, V. Javorský, P. Beretová předvádějí dokonalé a přesné výkony. Závěr je krásně mrazivý a využití točny v úplném závěru i beze slov geniálním způsobem ilustrovalo zmar a beznaděj války. /26.4.2018/
(zadáno: 20.6.2017)
Mé první divadelní setkání s Goethem pro mě zůstane zajímavým zážitkem. Dejvické divadlo ho uchopilo se ctí a podpořilo ho kvalitními hereckými výkony, perfektními přechody z mluvených do zpívaných částí, perfektní scénografií, hrou s nasvícením a celkově to je velmi promyšlená inscenace. Například scéna odehrávající se v absolutní tmě, do které mluví jen Martin Myšička, byla nevšedním zážitkem. Jen škoda té délky. Ke konci inscenace už jsem pociťoval únavu a bojoval se spánkem. Ale rozhodně stálo za to vidět tuto inscenaci, už jen kvůli dokonalým hereckým výkonům. /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 30.11.2019)
Inscenace s poselstvím výmluvná a působivá ve své naléhavosti, avšak občas zvláštní a pro mě jako diváka těžce uchopitelná. Nejsem si jist, že jsem úplně přesně pochopil sdělení tvůrců, ale z toho, co jsem viděl, mám pocit, že asi ano. Celá ta koláž odkazů na to, jakou cenu každodenně platíme za náš život, je tíživá a svým způsobem znepokojivá, ale nemohu se zbavit dojmu, že to jaksi nedrží pohromadě. Možná jsem jen nebyl správně naladěný. Každopádně chválím herecké výkony (jako vždy skvělý J. Erftemeijer, ale i ostatní herci) a myslím, že tohle mnou bude ještě chvíli rezonovat. /28.11.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Nádherná nostalgie, perfektní zážitek, radost, nadšení. Známé songy, příběh který se neokouká, zkrátka letní venkovní pohoda. Chválím scénu, chválím minimální snahu o modernizaci, chválím herecké i pěvecké výkony. I. Lupták s B. Kohoutovou mi byli v hlavních rolích velmi sympatičtí, neméně skvělí byli i P. Ryšavý, R. Pekárek a L. Adam v těch lehce zápornějších rolích. J. Carda se Z. Adamovskou pak už jen výtečně dotvořili celkový dojem. Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě lákalo, těšil jsem se a odcházel jsem nadšený. Má první návštěva letní scény Vyšehrad dopadla nad očekávání. /13.8.2019/
(zadáno: 26.10.2018)
Pět lidí, jedna večeře, houstnoucí atmosféra, eskalace vztahů. Zpočátku milá komedie se postupem času mění v otázku svědomí, v přestřelku názorů, v diskuzi o násilí či rasismu. A jak se mění nálada na jevišti, divák chtě nechtě přemýšlí. Je pokrytecké tvrdit, že názory prezentované zde postavou Matouše Rumla jsou ojedinělé. Rasismus, xenofobie, násilí. I to se zde řeší a je to zajímavý prostředek ke konfrontaci několika obyčejných lidí. Tohle je zajímavá inscenace, která nabízí možná trochu nečekaná témata a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných. /25.10.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 8.3.2017)
Úchvatné provedení klasického textu. Při příchodu do hlediště mě zaujala už samotná scéna stylizovaná do barev podzimního listí, a hra samotná můj dojem potom dokonale umocnila. Všichni herci podávají kvalitní až úchvatné výkony, obzvláště Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem předvádějí dokonalé souznění se svými postavami. Celkové pojetí hry plně ctí autora a jakékoliv inovace nebo modernizace se zde k mému příjemnému překvapení nekonají. Představení samotné ve mně rezonovalo ještě pár dní po zhlédnutí. Byl to vynikající zážitek! /Viděno 11. února 2017 v rámci Představení pro nezadané/
(zadáno: 29.4.2019)
Tři herci (chválím hlavně L. Hampla) si postupně jeden po druhém kradou pozornost pro sebe, aby na konci došli ke strhujícímu společnému finále, které dává naději na to, že nový začátek je možný. Zoufalost a beznaděj životů zdánlivě obyčejných lidí prolínající se s anděli i ďábly je zde ztvárněna s neuvěřitelným tempem, dokonalostí a bravurou, nad kterou divákovi nezbývá než žasnout. Jednoduchá scéna dává vyniknout dokonalému skvěle přeloženému textu, a výborně vybraná hudba (především ta z Nekonečného příběhu) už jen dotváří výsledný dojem. M. Němec jako divadelní režisér mi sedí! /25.4.2019/
(zadáno: 21.4.2018)
Jak ztvárnit téma Titanic s omezenými možnostmi limitovanými prostorem divadla? Třeba jako scénickou grotesku pro dva herce, kteří netypickými způsoby nenásilnou komediální formou přibližují divákům tuto tragédii. Pánové Vladyka a Blažek předvádějí mnohdy heroický výkon, dokonce to dokáže i pobavit a kupodivu to ani nenudí, ale jakákoliv přidaná hodnota zde chybí. Titanic je tedy milá komediální snadno stravitelná jednohubka ideální pro nenáročné publikum nebo pro rozšíření si obzorů o další zajímavou divadelní formu. /19.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.11.2019)
Velice zvláštní inscenace. Je to takové obyčejně působící drama, kde se nic moc neděje a divák pořád čeká na vyvrcholení, nějaký zvrat, který vlastně úplně nepřichází. Ale řekl bych, že právě v té obyčejnosti je ta kvalita a síla textu. Navíc pan František Němec roli otce povyšuje svým výsostně etablovaným herectvím na plnohodnotný divadelní zážitek. L. Hampl a K. Oltová pak zdatně dotvářejí charaktery svých postav a ve výsledku jsem odcházel z divadla s pocitem, že byť z toho nejsem úplně odvařený, ztráta času to rozhodně nebyla. Tohle komediální drama o smůle má své kouzlo. /30.10.2019/
(zadáno: 14.5.2017)
Dostalo se mi velkého divadelního zážitku založeném především na precizních hereckých výkonech. Lucie Žáčková jako Blanche byla excelentní, při pohledu na ní jsem ke konci představení zaslzel smutkem nad jejím životem. Jan Hájek byl až děsivě přesný, že jsem z něj měl chvílemi strach i já. Marika Procházková úžasně dotvořila celý příběh, Matěj Dadák jako dobrák Mitch byl rovněž skvělý. Hra ze života založená především na konverzaci se musí opřít o kvalitní herce a citlivý režijní přístup. Obojího se inscenaci dostalo a dlouhá délka vůbec neškodila. /viděno 12. května 2017 v Činoherním klubu/
(zadáno: 15.4.2018)
Je mi líto, ale tohle prostě nebyl Čechov. Před přestávkou jsem u toho usínal, postavy mi splývaly, nepřenesly se na mě žádné emoce, chyběla mi ta emocionálnost, tíseň, smutek, melancholie a tragikomično, na které jsem u Čechova zvyklý. Nevím, jestli je to jen špatně napsaná hra, nebo špatně zvolený inscenační klíč. Ale nebyl jsem v tom sám, o přestávce řada diváků odešla a sedadla v přízemí prořídla. Druhá polovina pak byla lepší, závěr už mi přišel typicky čechovovský. Z herců zaujali především I. Orozovič a V. Postránecký. Ve výsledku je to zklamání. /14.4.2018/
(zadáno: 8.12.2019)
Sžíravá kritika společnosti, nebo jen absurdní komedie? Jak snadné je zmanipulovat lidi, kteří nedokáží rozpoznat manipulaci a udělat si vlastní názor? Nebezpečí číhá všude a lidé jsou manipulovatelní, stejně jako důchodce, který se ze strachu před uprchlíky stane teroristou. B. Hančilová napsala zajímavou sondu do života lidí, kteří jsou snadným cílem dezinformačních webů, a rozehrála příběh, který ve své naléhavosti dráždí divákovu mysl a nutí ho přemýšlet. Skvěle napsáno, dobře zrealizováno a zahráno. Asi to pro mě nebylo úplně tak silné, ale zážitek to rozhodně byl! /6.12.2019/
(zadáno: 11.5.2017)
Má očekávání asi byla příliš velká. Nevadila mi sprostá slova. Nevadilo mi ani pojetí inscenace. Jen mi vadilo, že zde nebyla ani jedna postava, u níž bych chápal její chování, její pohnutky, či která by mi dokonce byla sympatická. To byl pro mě ten hlavní problém. Nepopírám, že to byl zajímavý divadelní zážitek. Navíc se zajímavými hereckými výkony s dominancí Ivana Trojana. Ale teprve v druhé polovině při zvážnění inscenace jsem měl pocit, že ze mě proudí nějaké emoce. A přiznávám, že to velmi rychle uteklo, což je v divadle vždy dobré znamení. /viděno 9. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.6.2017)
U černých komedií oceňuji originalitu, ujetost, vážné scény, kvalitní herecké výkony a dobrou režii. Zde je přítomno vše výše zmíněné. Text už snad nemohl být ujetější, až do konce jsem neuměl odhadnout, jak vše dopadne, a herecké výkony byly skvělé. Na začátku představení způsobily dva přeřeky Marka Taclíka odbourání herců (místo baseballová rukavice řekl baseballová ruka, místo střelil jsem mu u hlavy řekl střelil jsem ho do hlavy), ale nijak to nerušilo. Všechny výkony byly vyrovnané, nezapomenutelným zůstává monolog Martina Fingera o opicích a maska Ondřeje Sokola. /viděno 14. června 2017/
(zadáno: 4.6.2018)
Chce se mi zvolat: Dobrá práce! Tahle inscenace má řadu silných momentů a zajímavých nápadů. Například nechat Luisu celou dobu na jevišti, mnohdy v přítmí jako tichou pozorovatelku toho, jak se její láska Ferdinand brání úkladům svého otce. Tabule s křídou, loutkové divadlo, to jsou také skvělé nápady. A v jednu chvíli rozehrávat na pódiu více dějových linií tak, že jsem fascinovaně těkal očima po celém jevišti, to pro mě bylo nevídaným vzrušením. Dokonce se u mě objevilo zase jednou v divadle mrazení v zádech. Herecky skvělé, režijně nápadité! Rozhodně stálo za to inscenaci vidět! /2.6.2018/
(zadáno: 21.5.2018)
Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/
(zadáno: 21.2.2019)
Pro mě těžko hodnotitelná záležitost. Je to tak trochu geniální, a tak trochu obsahově prázdná inscenace odehrávající se ve zrychleném tempu, plná symbolů a extravagance. Na jednu stranu z postav přímo tryská touha po životě, ta jejich rozpolcenost a chtíč jsou všudypřítomné a tak intenzivní, což je zajisté zásluhou skvělých hereckých výkonů všech zúčastněných i skvělé režie. V tomto směru velmi inspirativní představení je však z mého pohledu pojato až příliš vyzývavě, zkratkovitě a experimentálně. Což však nic nemění na tom, že se jedná o zážitek, jehož konzumace stojí za to. /8.2.2019/
(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 14.10.2019)
Nadšení-spokojenost-zamilování-zklamání-naděje-soužení-opětování-beznaděj-smrt. Vše má svůj vývoj. I příběh páně Werthera jej má a je to vývoj intenzivní a strhující. Netuším, jak a co se to událo, ale tenhle Werther mě bavil, tenhle Werther mě přiměl pocítit radost z milostného vzplanutí, stejně jako trpět pro nedostupnou lásku. Režisér Jakub Čermák zřejmě plně pochopil knižní předlohu a s citem ji převedl do současné moderní doby. Jeho nápady a postupy jsou zde logické a nápadité. A herecké výkony dokonalé. Já neviděl herce, já viděl skutečného Werthera a Lottu. Děkuji a respekt! /9.10.2019/
(zadáno: 17.5.2017)
Herectví Daniela Krejčíka celou inscenaci povyšuje na kvalitní zážitek. Kdyby to tak skvěle nezahrál, nebylo by mi líto jeho postavy během závěrečného monologu Zuzany Bydžovské. Jakmile tento monolog začal, začaly se mi z očí linout slzy jak hrachy ze smutku nad osudem hlavního hrdiny, a nešlo je zastavit. Brečel jsem po celou dobu tohoto monologu a jen jsem se snažil, aby mé vzlykání bylo co nejtišší. Tolik slz jsem v divadle ještě nikdy neuronil. Nechápu a zpracovávám to ještě teď. Bravo pane Krejčíku, bravo paní Bydžovská, bravo paní Horváthová! Tohle za to stálo! /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 20.7.2016)
Přenesení hry do současnosti ději prospělo, scéna perfektní, hudba byla moderní a do tohoto představení velmi dobře se hodící. Z herců zaujala obzvláště Marie Doležalová, která je nejen krásná, ale umí i úžasně hrát. Nezaostávala ani Nela Boudová či Milan Šteindler. Bezkonkurenční byl Petr Stach, v roli Festeho byl úžasný a jeho uždibování pokrmů a upíjení nápojů divákům po cestě na pódium bylo zajímavým zpestřením. A boj s deštěm a větrem herci zvládali naprosto bravurně a dokonce zaznělo i pár vtípků na deštivé počasí. Ve všech směrech zajímavé, perfektní, dokonalé. /Viděno 2. července 2016/
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace příliš tlačí na pilu a bohužel v těch humornějších částech diváky ke smíchu doslova nutí. A to je škoda, protože kdyby inscenace nesklouzávala k laciné podbízivosti, ale i kdyby se trochu krátilo v textu, jednalo by se o příjemně nadprůměrné představení. Potenciál to má, a to nejen díky zajímavému a až groteskně dokonale vtipnému závěru, ale i díky hereckým výkonům, kterým vévodí skvělý A. Bílík a dokonale s kamennou tváří hrající E. Holubová. Ale pokud se u komedie pořádně zasměji až v závěru, nemohu ji označit jinak než za průměrnou. /18.5.2018 v Č. Budějovicích/

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 >