Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 16 % (37)
Jan Pařízek: 17 % (97)
Helena Grégrová: 18 % (100)
Lukáš Dubský: 18 % (68)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9

(zadáno: 27.8.2018)
Klasika v klasickém provedení. Děkuji za to, že jsem se taky jednou nedočkal další moderní variace. Pan Menzel zvolil jednoduchou scénu a nechal herce odehrát obstojnou klasiku, která umí zaujmout a nenudí. Ostatně režii této komedie si J. Menzel vyzkoušel už v roce 1999 na Otáčivém hledišti v Č. Krumlově, dokonce dvěma hercům z krumlovské verze (Ctirad Götz a Petra Hobzová) svěřil stejné role i zde, a netřeba dodávat, že excelují, když se svými rolemi tráví tolik roků. A když se k nim přidají B. Polívka se S. Stašovou, je o humor a zábavu postaráno. Já se královsky pobavil! /24.8.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Věřím, že ten text sám o sobě je určitě velmi zajímavou částečně odlehčenou psychologickou studií toho, jak snadné je se zbláznit, když člověk prožívá jednu pohromu za druhou. O to více mrzí, jakou estrádu z toho paní Stašová dělá. Méně je někdy více a její postava by potřebovala méně expresivního herectví a více přirozenosti. Kamil Halbich byl věrohodnější, ale vedle paní Stašové spíše upozaděný. A ostatní herci byli jen do počtu. Nejlepší herectví v této inscenaci předvádí Vasil Fridrich, který dal své postavě přesnou dávku přirozenosti a věrohodnosti! /20.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/
(zadáno: 18.6.2018)
Jsem rozpolcen. Na jednu stranu aktuální hra poukazující na politické hry, nesmyslnost válek, naivní představy o míru a naději a hašteření o moc. Navíc ta scéna je do posledního detailu dokonalá. Na druhou stranu jsou tyto myšlenky sdělovány problematickou formou. Předně se zde neustále řve a křičí. Proboha, proč? Kam se v divadlech vytrácí běžná mluva? Problém mám rovněž s tím, že inscenace kolem mě projela jen jakoby z rychlíku. Žádné emoce, žádná síla, s výjimkou pana Štěpničky a krví a mocí posedlého Radúze Máchy zde nejsou ani výrazné herecké výkony. Pan Špinar to umí i lépe! /17.6.2018/
(zadáno: 9.3.2019)
Nečekal jsem nic a dostal jsem všechno! Nevěděl jsem, do čeho jdu, a odcházel jsem naplněný. Na první dobrou by se mohlo zdát, že z humoru se přejde do dramatu. Ale ono se filozofuje téměř celou dobu, divák se dostává hned od začátku pod palbu znepokojivých otázek, na které snad ani nechce znát odpověď, aby to vše dospělo ke strhující rekonstrukci otravy pana Litviněnka. Ani vteřina nudy! Vše zde má svůj smysl. Skvělí herci, skvělé výkony, dokonalý pan Myšička! Tohle je návrat ke kořenům divadla! Tohle je čirá radost! Zde hledejme odpověď na otázku, proč a jaký má divadlo smysl! /8.3.2019/
(zadáno: 17.3.2018)
Číslo jedna až milion na mém seznamu báječných věcí: Jít do divadla na Všechny báječné věci! Ne jednou, ne dvakrát, ale milionkrát! Protože tohle za to stojí. Napodruhé to bylo snad ještě lepší než napoprvé. Dan Krejčík je kvalitní, talentovaný a autentický herec, kterému věříte každé nadechnutí, každé slovo, každé gesto. On ten text povyšuje na opravdový divadelní zážitek a já jsem mu věřil, že dokáže milovat zmrzlinu stejně jako to, když mu odroste melír ve vlasech. Dokonalé, skvělé, autentické! Zážitek do konce života! Tohle je život každého z nás! /viděno 16.3.2018 (premiéra) a 12.5.2018/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2018)
Sprška energie, kterou Pavel Richta v tomto představení vysílá směrem k divákům, je obdivuhodná. Je ho plný prostor, v podstatě se nezastaví a relativně intimní text, který by měl být jakousi osobní výpovědí jednoho mladého muže, povyšuje spíše na show. Což mi trochu vadilo u těch vážnějších scén, kdy mi chybělo přenesení oné naléhavosti sdělení směrem k publiku. V odlehčených scénách a v práci s publikem však exceloval a publikum spolupracovalo nad očekávání skvěle. Divák si ale spíše než zamyšlení nad vážností tématu odnese pocit pohody a pobavení. /4.10.2018 v Divadle v Celetné v Praze/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 4.12.2019)
V první polovině mnoho postav, mluví a odehrává se páté přes deváté, dominuje velká zmatečnost. Chytat jsem se začal až zhruba v půlce, kdy se děj smrskne jen na několik hlavních postav a začíná se rozehrávat ona avizovaná cesta hlavního hrdiny na politické výsluní. Je evidentní, že Jihočeské divadlo inscenaci nastudovalo jako paralelu k současné politické situaci (proč si nekopnout do Babiše?), ale mě zajímá jen kvalita samotné inscenace, a ta je díky druhé půlce ucházející. Chválím rapperské vsuvky, chválím herecké výkony. Ale výsledek je pro mě bohužel rozpačitý. /3.12.2019/
(zadáno: 21.4.2018)
Tak tohle mi sedlo! Dokonalé ztvárnění od začátku do konce. Skvělá souhra herců, komedie, která není trapná či pokleslá, skvělé řešení scény, pohoda a celkové optimistické vyznění, to vše v dokonalém balení. Bylo cítit, že to všechny zúčastněné herce baví a že hrají s chutí. Kamila Trnková mě po skvělém výkonu v Dotěrnostech dokázala znovu okouzlit a Tomáši Dianiškovi role Shakespeara perfektně seděla. Výhradu mám jen k divákům. Jakmile se začalo valit z jeviště trochu více kouře, diváci kolem mě (seděl jsem ve 2. řadě) se rozkašlali a začali být hluční. Jinak dokonalý zážitek! /20.4.2018/
(zadáno: 21.2.2018)
Háta pokračuje v nižší laťce nenáročných ulítaných komedií plných záměn a zmatků. Nechápu, proč pořád dávám této společnosti šanci, když (až na Světáky) jsem vždy zklamán. Někomu asi stačí ke štěstí, že L. Vaculík běhá po jevišti v kostýmu nějakého geparda s umělým penisem a má sexuální narážky, že A. Gondíková pobíhá v uniformě hospodyně a vrtí zadkem, že F. Tomsa střídá svůj mužský vzhled se ženským převlekem a ve výsledku je to jednoduchá anekdota natažená do zhruba dvou hodin (plus přestávka). Nechápu ty záchvaty smíchu z publika. Asi jsem příliš náročný. /2.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2019)
Poněkud zvláštní černá komedie o jednom milostném trojúhelníku, nevěře, žárlivosti a pomstě. Zatímco první půle mě nebavila a s výjimkou zajímavého režijního pojetí soulože nenabídla nic jiného než nudu a klišé, druhá půle svižně odsýpala a měla vtip a nápaditost. Navíc závěr byl více než vydařený a napadá mě, že takhle by to klidně mohlo být i v reálném životě. Herecky (napadlo by vás do role milovníka obsadit Otmara Brancuzského?) to bylo dobře zvládnuté a uvěřitelné a celkově jsem i mírně příjemně překvapen. Nenadchne a neurazí, je to takový zájezdový průměr. /20.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.6.2017)
Jsem nadšený. Inscenace mě ihned vtáhla do děje, hodně rychle to utíkalo, nedokázal jsem odhadnout konec, a bylo mi líto, když konec přišel. Tato inscenace je skvělou žánrovou míchanicí, která si s divákem krásně pohrává. Kromě toho mi bylo ctí poprvé vidět na jevišti Vladimíra Polívku a naopak již posedmé vidět hrát Veroniku Kubařovou. A konečně jsem viděl, jak to vypadá, když se herci Dejvického divadla odbourávají a bojují se smíchem. Toto bylo osmé představení DD, které jsem viděl, ale první, kde herci neudrželi vážnou tvář po celou dobu. O to víc jsem si to užil. /viděno 25. června 2017/
(zadáno: 7.7.2019)
Za mě jedna z nejlepších inscenací, ne-li nejlepší z těch, které jsem zatím na Slavnostech viděl. Je to dáno docela jednoduchou, ale funkční scénou, krásně vrstvenými dialogy kladoucí na herce ty nejvyšší nároky, ale především samotnými hereckými výkony. Nevím, jak se s tím popral M. Hofmann, ale M. Isteník mě doslova šokoval svým vyzrálým a bezchybným výkonem, kdy jsem mu v první půli naprosto uvěřil propukající žárlivost a v druhé půli pak zlomeného člověka. Částečné modernizace jsou zde spíše ku prospěchu a stejně jako u Macbetha, i zde mě P. Khek přesvědčil, že Shakespeara umí! /2.7.2019/
(zadáno: 10.3.2019)
Jako divák neznalý předlohy jsem zhruba první hodinu s inscenací bojoval. Hodně postav, spousta jmen a událostí, skoky v čase, celé to bylo zmatené a nesrozumitelné. Ale nerezignoval jsem, a ještě před přestávkou (od scény z dětského domova) jsem se dostal do děje. Pak už to bylo neskutečně silné, velmi dramatické a hodně těžké, ale bylo to rozhodně to, pro co jsem si do divadla přišel. Skvělé herecké výkony, obzvlášť od T. Dočkalové, správně budovaná a gradující atmosféra, silný příběh, to vše činí z této inscenace neobvykle silný zážitek. Škoda jen té zmatečnosti na začátku. /9.3.2019/
(zadáno: 28.10.2018)
Za mě dokonalý večer plný národní hrdosti. Jako správný vlastenec jsem cítil během první části večera, kdy se napůl četl a napůl hrál Havlův text, husí kůži a dojetí. Hromadný zpěv vlasteneckých písní byl zážitkem do konce života. A palec nahoru za to, jak umně si v Dejvicích poradili se střídáním humornějších a vážnějších pasáží, obzvláště Miroslav Krobot a jeho chvíle slávy byl geniální! Druhá část, kdy se besedovalo, pak už jen dotvořila pozitivní výsledný dojem z právě viděného a zažitého. Byl to krásný slavnostní večer v Dejvickém divadle. Bylo to úžasné a nezapomenutelné! /27.10.2018/
(zadáno: 7.10.2017)
Umím si představit, že tato verze by klidně zapadala do období, kdy byla napsána. Dobové kostýmy, dobová živá hudba, minimum modernizací, prostě klasika v klasickém hávu. A na mě to fungovalo. Pravda, Filip Blažek mohl být trochu méně uřvaný, některé laciné vtípky, především ty se sexuálními náznaky, mohly být vynechány, druhá polovina mi pak už přišla trochu utahaná, ale můj výsledný dojem z inscenace je pozitivní. A bylo mi ctí herce, jako je O. Vlach, M. Novotný či L. Veselý vidět naživo v divadle vůbec poprvé. Tato inscenace pro mě byla velkým zážitkem. /viděno 6.10.2017 - 65. repríza/
(zadáno: 14.8.2019)
Skvělý zážitek, nádherná, pohodová, milá, vtipná inscenace s některými originálně vypointovanými scénami. Je to barevné, je to veselé, je to hravé, i nějaká ta písnička se tu najde, a byť to má i s přestávkou cca 165 minut nenudil jsem se. Originální je multifunkční využití ústřední kulisy a celkový koncept divadla na divadle, díky kterému to má náboj a určité kouzlo neokoukanosti. A samozřejmě dominují herecké výkony v čele s K. Leichtovou, která zde je opravdu ženská od rány. V Ostravě vznikla jedna z nejlepších inscenací, které jsem dosud v rámci Slavností viděl. /5.8.2019 v Praze/

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9