PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 31.10.2022)
Klasika, jež mě absolutně nadchla! Chlad, odtažitost, nedůvěra, závist, žárlivost, pohrdání, nenávist, touha, láska, vzdor, neústupnost. Tohle vše divák zažívá a vidí na hlavní scéně vinohradského divadla v působivém Lorcově dramatu, jež je silnou a naléhavou výpovědí o mentalitě španělského venkova. Čistokrevné herectví všech zúčastněných dam je pak zvýrazněno perfektně načasovanými živě hranými a zpívanými španělskými rytmy v podání skupiny RAZAM, jež jakoby diváka opravdu přenesly na horkou španělskou půdu. Vhodně je zvolena jednoduchá, ale plně dostačující a účelná scéna, stejně jako kostýmy. Dechberoucí a intenzivní zážitek! /26.10.2022/
(zadáno: 31.10.2022)
Krásná, milá a odlehčená opereta od Oskara Nedbala o takové malé ženské pomstě se v Opavě dočkala důstojného klasického nastudování. Scéna i kostýmy jsou skvělé, režijní vedení je přesné. Role jsou vhodně typově i pěvecky obsazené. Vynikala především Barbora Čechová v hlavní roli Heleny, stejně jako v roli jejího otce Jiří Přibyl. Zdatně jim sekundovali Peter Malý a Vít Šantora v rolích mladých zámožných mužů na ženění. Velkolepost inscenace pak podtrhla i dokonalá souhra všech souborů Slezského divadla. Navíc na mě velmi zapůsobilo, že jsem tuto operetu viděl v divadle stojícím hned naproti rodnému domu Oskara Nedbala. /25.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 24.10.2022)
Komedie o vztazích, o pomstě, ale i o druhých šancích, jejímž středobodem je vztah mezi bývalými manželi Veronikou Freimanovou a Petrem Nárožným. Kdo hledá jednoduchou, možná i předvídatelnou komedii na pohodu a odreagování, tak zde se mu jí dostane. Potěší i příjemná délka (necelé dvě hodinky včetně přestávky), takže se nic nenatahuje a inscenace ani nezačne nudit. Samozřejmě tím hlavním důvodem, proč toto vidět, je zřejmě účast pana Nárožného, který i po osmdesátce srší vitalitou, vtipem a nepopiratelným charismatem. Paní Freimanová mu je rovnocennou partnerkou, stejně jako Vasil Fridrich či Robert Hájek. /20.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Životopisná inscenace o ženě, jejíž jméno jsem dosud neznal, pro mě byla dobrodružstvím s velmi nejistým výsledkem, kde určitou zárukou pro mě bylo jen jméno režiséra Petra Svojtky a pana Hány v jediné mužské roli. Byl jsem však příjemně překvapen tím, že inscenace je laděná spíše do komediálního tónu a místo suchých životopisných scén je plná odlehčené komediální nadsázky a příjemně bulvárního odéru. Na mém výsledném dojmu se podepisují i herecké výkony obou dam stejně jako pana Hány. Jen škoda, že po čase už mi ten sled vybraných scének, které moc nedrží pohromadě, přišel trochu nudný a únavný. /17.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Trojice obyčejných mužů z lidu se schází v sauně a řeší všechno možné, aneb každý si myslí, že všechno ví, všemu rozumí, vše viděl a všude byl dvakrát. Netrvá to dlouho (cca 80 minut v kuse), odsýpá to, a je to mnohdy hodně vtipné. Polonahá trojice Hanuš, Macháček, Bumbálek hraje s tím správným zanícením, občas se odbourávají i navzájem a celé to příjemně plyne. Možná až příliš jednoduchá inscenace se mi perfektně strefila do nálady a odcházel jsem s úsměvem na tváři. A probralo se zde opravdu všechno, od autobazarů, přes kysané zelí či inkluzi ve školách až po pravdoláskaře. My Češi zkrátka rozumíme všemu. /13.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Příběh životních ztroskotanců, kteří se jen tak tak drží nad vodou a snaží si urvat pro sebe trochu toho místa na Slunci, z mého pohledu příliš nevynikal. Je totiž snadno zaměnitelný s mnoha jinými na podobné téma, byť snaha o vtipné vsuvky se cení. Originalita je snad jen ve způsobu, jak přijít k penězům. Inscenaci tak pomáhá především herecké obsazení, byť jsem se nemohl zbavit dojmu, že trojice Langmajer, Liška, Hein je nesehraná a drhne jim to. Což je u takto komorního příběhu zásadní problém. Nejslabší výkon podává pan Hein. Konec mi pak přišel takový nemastný neslaný. Ale i tak je to ucházející zážitek. /12.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.10.2022)
Jednoduchá komedie o tom, kterak se na jednu lež nabalují další a divák jen čeká, až se to vše rozmotá. Což o to, místy to i bylo vtipné a na to, že se jedná o zájezdovou produkci společnosti Háta, se zde ani moc nepřehrávalo. Ale ta délka inscenace je prostě neúměrně dlouhá. Tohle se mělo seškrtat a zkrátit, aby to odsýpalo. Bohužel téměř tři hodiny (vč. přestávky) jsou na jednoduchou komedii fakt hodně a unavovalo mě to. Ale musím uznat, že než jsem u toho začal usínat, bylo to obstojně milé. Jen to po čase začalo být monotónní. Viděno v alternaci Vaculík, Želenská, Stanková, Jiráček, Štolpa, Andrlová. /10.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.10.2022)
Poválečná Praha swingující jakožto nosné téma pro jednodušší, ale zajímavou story o plnění snů, znovushledání otce se synem, ale i připravování půdy pro nástup komunistické strany k moci. Inscenace balancuje mezi komedií, dramatem a hudební revue, přičemž nejsilnější je v odlehčených chvílích, byť například matka v podání M. Zbrožka je evidentně podbízivou karikaturou jak z komedií od Trošky. V mnou viděné repríze pobavil i záskok za J. Štrébla, kterého kvůli covidové indispozici nahradil Jan Szymik hrající s tištěným scénářem v rukách. Má výhoda byla, že jsem nic moc nečekal a ve výsledku to byl příjemně strávený večer. /4.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 28.8.2022)
Dirigent a neodbytný obdivovatel. Oběť versus uzurpátor. Ale kdo je zde vlastně tou obětí? Divák mnohdy neví, na čem je, a když už si myslí, že ví, tak se zase vše otáčí. Text si hraje s divákem jako kočka s myší a ve výsledku je to fascinující koncert podepřený přesnými hereckými výkony, kde je zážitek sledovat oba pány, kterak rozkrývají mnoho let starý příběh, jež je ale stále bohužel příliš čerstvý. Za sebe nemám moc co dodat. Až na jednu fázi hry, kdy už mi všechno to vysvětlování přišlo lehce únavné a zdlouhavé je to dokonalý zážitek, který mě jako doplňkový program Noir Film Festivalu nadchl! /19.8.2022 v Kině Sokol Český Šternberk/
(zadáno: 1.8.2022)
Tři přátelé a jedna horská túra jako rozlučka se svobodou a zároveň zkouška jejich přátelství. A protože se jedná o divadlo Ungelt, nepřekvapí, že inscenace stojí a padá s hereckými výkony a klade důraz na dialogy, které jsou v každé scéně přesně vygradované a zároveň není nouze o humorné situace, při nichž se divák baví. Herecké výkony jsou bez výjimky standardně skvělé, a představení příjemně plyne. Jen mám pocit, že zde chybí nějaké vážnější téma či přidaná hodnota, jež by představení učinila nezapomenutelným. V Ungeltu jsem viděl mnohem zajímavější inscenace. /29.7.2022 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 22.6.2022)
Zajímavé téma, zajímavá inscenace, kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Zpočátku milé, vtipné, skoro až roztomilé se obzvláště v druhé půli mění na vážné a smutné, ale i to je život. Ačkoliv z textu jsem měl chvílemi pocit prvoplánovosti a chvílemi, že je to možná trochu natahované, odcházel jsem z divadla spokojený. Inscenace pro několik málo herců založené na příběhu, to v Činoherním klubu umí skvěle. A přesné režijní vedení už pak jen může dotvořit výsledný dojem, který je z mé strany více než kladný. Navíc bylo poznat, že po těch téměř třech letech jsou herci skvěle sehraní, a že si to užívají. /14.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 22.6.2022)
Mé druhé setkání s touto komedií dopadlo na jedničku. Určitě bylo pro mě kladem, že jsem věděl, do čeho jdu. Těšil jsem se hlavně na druhou půlku, a skutečně záchvaty smíchu u mě nebraly konce. Nahlédnout do zákulisí a sledovat všechny ty vtípky, to byl balzám na mou duši diváka, který už je přehlcen lacinými komediemi. Vynikající herecké výkony pomohly výslednému vyznění, a že M. Němec hraje v podstatě sám sebe (divadelní režisér hraje roli divadelního režiséra) je už jen taková třešnička na dortu. Jako asi 13letý capart jsem byl nadšený z Menzelovy verze v Jihočeském divadle. A nyní, po 22 letech, jsem si to užil znovu. /10.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 3.6.2022)
Mé první setkání s touto Shakespearovou komedií dopadlo výborně. Od prvního okamžiku jsem si užíval klasiku bez modernizací a režijních výkladů, kdy přesně takové inscenování klasiky je mému srdci blízké. Možná bych čekal výraznější scénografii, ale jinak spokojenost. Chválím hudbu, chválím herecké výkony, vynikal obzvláště D. Bambas a V. Vydra, ale rád jsem se díval i na Š. Vaculíkovou, která byla chvílemi až roztomilá. Díky za to, že na Vinohradech se nehrají modernizované klasiky a já se tak mohu nenásilně seznámit s pro mě dosud neviděnými klasickými tituly. /1.6.2022 - derniéra/
(zadáno: 3.6.2022)
Věra Špinarová vždy šla spíše mimo mě, já mám z ostravské pěvecké líhně jen jednu srdcovku, a tou je Marie Rottrová. I přesto jsem však na tuto inscenaci zavítal a nelituji. Vážně nevážná či nevážně vážná životopisná inscenace je zpracována tak úžasně, že jsem se ani na vteřinu nenudil a mnohdy zíral s otevřenými ústy. Jednou královsky pobaven, jindy posmutnělý a vážný výraz v mé tváři značil, že tohle mě zasáhlo přímo u srdce a prožívám to veškeré dění na jevišti možná až příliš. Vynikající výkon M. Matulové i všech ostatních, vše skvěle poskládané, zkrátka dokonalost! /29.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 25.5.2022)
Láska jako samozřejmost, o které se nemluví. Inscenace vyniká jednoduchou, ale funkční scénou, a především hereckými výkony. Jan Sklenář je dokonalý v každém detailu, jeho sebejistota a citová vyprázdněnost jsou patrné v každém okamžiku. Sára Venclovská svou postavu prožívá do neskutečné hloubky, ať už trpí nebo se stává chladnou po vzoru svého manžela. A tak se hraje o citech bez citů, o manipulaci, o životě, a je to vlastně téměř dokonalé. Vadil mi však konec. Pokud by nebyl odvyprávěn, ale odehrán, mohla to pro mě být emocionální bomba. Takhle zůstává smutná pachuť. /21.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 27.4.2022)
Klasika v moderním pojetí. Na základě mých zkušeností s tvorbou Jakuba Čermáka jsem byl připraven na cokoliv. Do přestávky to bylo téměř dokonalé. Perfektní mix klasiky a moderny, vše dávkováno s mírou a efektivně. Druhá půle už ale byla překombinovaná s velkým množstvím pro mě nepochopitelných scén, což u mě vedlo k nudě a odvádělo mou pozornost jinam. Dan Kranich je nepopiratelně skvělý Hamlet, ke kterému se hodí i to rapování, zbylí herci rovněž zvládají své role bravurně, úsporná scéna je efektivní, hudební složka perfektní. Jen to, o čem se hraje, mohlo být více srozumitelné. /26.4.2022/
(zadáno: 27.4.2022)
Klasika od Čechova, která bohužel postrádá Čechovovu poetiku pomíjivosti života, času, okamžiku. Herci povětšinou deklamují, občas se přiblíží k jádru, ale bohužel ta čechovovská síla z toho neprýští. Přitom režie na to šla dobře, kdy ponechala děj v době, kdy byla hra napsána, ale možná se nešlo dostatečně do hloubky, možná tomu taky vadily sice krátké, leč neopominutelné pokusy o moderní pojetí, kdy sem tam zazní sprosté slovo či kdy se postavy chovají jinak než v Čechovově době. Jsou to krátké segmenty, ale dostatečně rušivé. Za mě solidní inscenace, která měla na víc. /6.4.2022 v Táboře/
(zadáno: 14.3.2022)
Inscenace se zcela jednoduchou zápletkou, kterou mistr Goldoni v polovině 18. století dokázal skvěle rozehrát a Národní divadlo Brno přenést na současné jeviště s lehkostí a půvabem, jaké se zas tak často nevidí. Na jevišti se krásně mísí dobový děj se současností a inscenace respektuje i žánr, který je přímo založen na přehrávání a herectví dovedeném až do absurdna. A právě z přehrávání zde vzniká řada divácky vděčných humorných situací. Chválím především Petra Bláhu, který podává heroický výkon. Bylo mi ctí se pobavit ve společnosti Mirandolíny! /12.3.2022 v Táboře/
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Jedno manželství, několik etap vztahu, který si prochází určitým vývojem, a pár vtipných scének, to vše s dvojicí Oldřich Navrátil a Zuzana Kronerová. Jako komediální jednohubka na jedno zhlédnutí vcelku stravitelná záležitost, byť vzpomínky na ní brzy lehce zapadnou v množství jiných viděných divadelních komedií, a tak zůstávají především vzpomínky na herecké výkony, které byly výraznější než text samotný. /20.2.2020 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 20.2.2020)
Komorní text na rozlehlých prknech a v rozlehlých prostorách Stavovského divadla? Inu, zkusit se má asi vše! Daniel Špinar je výrazným režisérem, ale zde se překvapivě držel zkrátka a vystačil si téměř s holým jevištěm. A najednou tu překvapivě máme po delší době inscenaci, kde prim hrají herecké výkony. A já si užíval obzvláště herectví Saši Rašilova plus velkolepý návrat Zuzany Stivínové do souboru činohry ND. Tenhle zvláštní sedánek mě chvílemi nudil a chvílemi dráždil. A to je vskutku zajímavá divadelní kombinace. Takže za mě nevšední zážitek se skvělými hereckými výkony. /3.2.2020/
(zadáno: 29.1.2020)
S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/
