Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.4.2017)
Hra o jedné sobotní noci plné tísnivé atmosféry a podivných her, které divákovi přivodí těžkou hlavu, jakoby se to celé týkalo jeho samého. Všichni čtyři herci podali vyrovnané a především kvalitní herecké výkony a byla slast je pozorovat v této konverzační hře, která nabízí velmi těžké téma. Veronika Gajerová mě přiváděla napřed k nepříčetnosti a pak k slzám, Aleš Procházka ve mně vzbuzoval soucit a pochopení, Viktora Dvořáka a Veroniky Khek Kubařové mi bylo líto, do jaké zvrácené hry se to připletli. Tohle byl zážitek, který stálo za to prožít! Více na mém blogu. /viděno 25. března 2017/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Dostalo se mi velkého divadelního zážitku založeném především na precizních hereckých výkonech. Lucie Žáčková jako Blanche byla excelentní, při pohledu na ní jsem ke konci představení zaslzel smutkem nad jejím životem. Jan Hájek byl až děsivě přesný, že jsem z něj měl chvílemi strach i já. Marika Procházková úžasně dotvořila celý příběh, Matěj Dadák jako dobrák Mitch byl rovněž skvělý. Hra ze života založená především na konverzaci se musí opřít o kvalitní herce a citlivý režijní přístup. Obojího se inscenaci dostalo a dlouhá délka vůbec neškodila. /viděno 12. května 2017 v Činoherním klubu/
(zadáno: 1.6.2017)
Hledání sebe sama na pozadí strachu, manipulace a zmatku. Strach z rozhodnutí, které může obrátit celý život naruby. Boj s vlastními pocity, s vlastním nitrem, sám se sebou. Nepochopení, odmítání, přijímání, přešlapování na místě. Láska. Touha. Cit. Smutek. To vše na mě dokázal přenést vynikající Daniel Krejčík, který se tímto stává jedním z mých nejoblíbenějších divadelních herců. Stejně jako u "V hodině rysa", i zde je nesporným tahounem a opanuje jeviště. Ostatní herci jsou rovněž skvělí a ve výsledku je tohle zajímavá hra o životě a pro mě velký divácký zážitek. /viděno 30. května 2017/
(zadáno: 29.6.2017)
O Franzovi Kafkovi jsem nevěděl nic víc než co jsem znal ze školy z hodin literatury. Ale to mi nepřekáželo v tom, abych se v inscenaci velice dobře orientoval. Představení mi hodně rychle uteklo, ani na okamžik jsem se nenudil, a celou dobu jsem si téměř z prostředku první řady užíval velmi zblízka kvalitní herecké výkony. Dokonalý David Novotný, skvělá Lenka Krobotová, perfektní Václav Neužil a vynikající Martha Issová. A dozvěděl jsem se díky hře i něco více o F. Kafkovi, a to se cení. Děkuji Dejvickému divadlu za další skvělý divadelní zážitek. /viděno 22. června 2017/
(zadáno: 29.6.2017)
Jsem nadšený. Inscenace mě ihned vtáhla do děje, hodně rychle to utíkalo, nedokázal jsem odhadnout konec, a bylo mi líto, když konec přišel. Tato inscenace je skvělou žánrovou míchanicí, která si s divákem krásně pohrává. Kromě toho mi bylo ctí poprvé vidět na jevišti Vladimíra Polívku a naopak již posedmé vidět hrát Veroniku Kubařovou. A konečně jsem viděl, jak to vypadá, když se herci Dejvického divadla odbourávají a bojují se smíchem. Toto bylo osmé představení DD, které jsem viděl, ale první, kde herci neudrželi vážnou tvář po celou dobu. O to víc jsem si to užil. /viděno 25. června 2017/
(zadáno: 31.8.2017)
Zajímavě pojatá klasika. I přes krácení a úpravu textu jsem se perfektně orientoval v ději a užíval si komorní psychologické drama, které si vystačilo jen se šesti židlemi na originálně pojaté scéně uprostřed publika. Ta síla, ty emoce, to bylo něco neuvěřitelného. Vynikající J. Vajda, skvělá (jak jinak) V. Kubařová a L. Kostelný jako Jago, to je asi ten největší záporák, jakého jsem zatím na jevišti viděl, už mu chyběly jen čertovské rohy. Toto je inscenace postavená především na hercích, kteří to musí uhrát sami bez rekvizit, a daří se jim to znamenitě! /30.8.2017 - Lichtenštejnský palác/
(zadáno: 6.9.2017)
Tato inscenace dopadla asi nejlépe, jak mohla. Richard Krajčo mě naprosto šokoval svým kvalitním herectvím a tím, jak střídal jednotlivé emoční polohy a vždy dokázal perfektně vystihnout tu správnou emoci. David Švehlík proti němu neměl šanci příliš vyniknout, ale i on předvádí perfektní výkon. Oceňuji interakci s diváky, která se sem perfektně hodila. Nicméně myslím, že inscenaci by prospělo trochu ji zkrátit (délka 2:20 s přestávkou mi přišla dlouhá) a vést ji spíše komornějším směrem bez častého korzování po celé délce jeviště. Jinak to bylo skvělé! /viděno 3.9.2017 v Divadle ABC/
(zadáno: 11.9.2017)
Od vynikající scény, přes úžasně distingovanou režii až po kvalitní herecké výkony mě tato inscenace přesvědčila o své smysluplnosti a o svém výsostném právu být uváděna na scéně takového svatostánku, jakým Stavovské divadlo je. Paní Janžurová byla bezchybná a za její kostýmy si tvůrci zaslouží jedno velké WAU. I. Bareš, T. Medvecká a V. Postránecký byli rovněž skvostní. Ale především exceloval Jan Hartl. Je to kvalitativně vyvážená inscenace, kde nic nechybí ani nepřebývá. Bohužel ale ve mně neprobudila žádné vnitřní emoce, a proto nehodnotím plným počtem. /10.9.2017 ve Stavovském divadle/
(zadáno: 24.10.2017)
M. Dlouhého jsem viděl již v jeho páté divadelní roli. A musím konstatovat, že ačkoliv jeho herecký výraz je vždy totožný, je to pokaždé jiné, a pokaždé skvělé. A ani Válka Roseových není výjimkou. Originální režijní pojetí (archivní fotky, nemocnice, schodiště) spolu s perfektní úpravou scénáře a vynikajícími hereckými výkony (Roman Štabrňák boduje), kdy Michal Dlouhý je tím hlavním tahákem celé inscenace, zaručuje tu pravou zábavu, která se ale odlišuje od všech laciných komedií právě tím, že něco takového v divadle hned tak neuvidíte. Fakt super úlet! /23.10.2017 v Divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/
(zadáno: 21.2.2018)
Tohle bylo nádherně tragikomicky dojemné. A jsem přesvědčený, že v tomto případě na mě více zapůsobil samotný text než herecké výkony. Někoho, jako jsem já, kdo měl možnost poznat v dětství všechny čtyři prarodiče, aby mu pak během puberty tři z nich zemřeli, tohle musí chytit za srdce. Tohle představení jsem chápal srdcem a rozuměl pohnutkám všech postav. I po třech měsících od zhlédnutí cítím tu hřejivou lidskost a lásku, která z této inscenace vycházela. Tohle je úžasná inscenace, kdy brilantní text všichni herci zvládli zahrát skutečně obstojně. /11.12.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Neznám původní seriálovou předlohu. A možná i to je důvod, proč jsem si to tak užil. Ten britský styl a britský humor je zde viditelný, a o to je mé nadšení větší. Jednotlivé scény jsou skvěle poskládané, přestavby kulis jsou jednoduché, inscenace strašně rychle utíká, a to nejen díky skvěle poskládanému scénáři, ale i díky kvalitním hereckým výkonům. Standardně skvělé výkony podávají V. Fridrich a J. Hána, nezapomenutelný výkon předvedl J. Vlach jako školitel. Líbilo se mi též střídání komediálních a vážnějších scén. Celkově se jedná o skvělou inscenaci. /3.2.2018 - Představení pro nezadané/
(zadáno: 21.2.2018)
Viděno v alternaci: A. Daňková- F. Cíl -Z. Piškula. Tak tohle byla krása! Ano, paní Stašová v této inscenaci hraje výrazně a neznalý divák by to mohl považovat za přehrávání. Ale podle mě to byl režijní záměr takto roli matky stylizovat, aby nám byla stejně protivná jako hlavnímu hrdinovi. Ta hra totiž není lacinou komedií, je to autobiografická tragikomedie, která má hloubku. Naprosto skvěle zde zahrála A. Daňková, která působila tak nevinně a zranitelně, že se mi při pohledu na ní chtělo brečet dojetím. Tahle inscenace je skvělá! /8.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.3.2018)
Vynikající scénické řešení včetně projekčních pláten v lóžích nad jevištěm, minimum moderních prvků, skvělé herecké výkony. Poprvé ve svém životě jsem šel do divadla na antickou hru. Neznalý předlohy ani obsahu hry jsem se do hry od samého začátku snadno ponořil a se zaujetím se nechal unášet příběhem, který byl skvostně ztvárněný. Příjemně mě překvapili K. Brožová a V. Vydra, standardně skvělí byli M. Lambora a O. Vlach. Ať přemýšlím jakkoliv, tahle inscenace asi nemá chybu. A tak není divu, že jsem nakonec tleskal vestoje. Ale k maximálnímu hodnocení cosi nedefinovatelné schází. /24.3.2018/
(zadáno: 27.3.2018)
Tak tohle bylo WAU! Čekal jsem crazy zážitek, ale dostal jsem mnohem víc. Na této hře je fajn, že si ji herci můžou krásně přizpůsobit, vkládat do ní aktuální témata (zákaz kouření v restauracích, Andrej Babiš), ale zároveň vést svůj boj o body a černé puntíky za svádění ošklivých žen z aristokratických kruhů. A fakt je těžké, ba přímo nemožné poznat, co je nacvičené a co je improvizace. Pánové Butko, Rajmont a Hofmann si to dávali s naprostým přehledem a bylo vidět, že je to baví. Takové záchvaty smíchu jsem snad v divadle nikdy neměl. Boží, ujeté, geniální! /25.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.4.2018)
Jednoduché a účelné provedení antické tragédie v příjemně stravitelné délce s bonusem v podobě sedadel na forbíně, což diváky přibližuje celé té tragédii mnohem blíže a vtahuje je tak nebezpečně blízko konfliktu, jehož pozvolná, ale o to tísnivější gradace se jeví velice reálná, na čemž mají zásluhu především kvalitní herecké výkony. Eva Hacurová, Jan Vondráček, Petra Špalková, dokonale secvičený chór, to je prostě balzám na divákovu duši. Bez přehrávání, zato věrohodně zahraná tragédie. Pěkné na pohled, ale mé nitro zůstalo nezasaženo emocemi. I proto nemohu dát plné hodnocení. /15.4.2018/
(zadáno: 4.6.2018)
Chce se mi zvolat: Dobrá práce! Tahle inscenace má řadu silných momentů a zajímavých nápadů. Například nechat Luisu celou dobu na jevišti, mnohdy v přítmí jako tichou pozorovatelku toho, jak se její láska Ferdinand brání úkladům svého otce. Tabule s křídou, loutkové divadlo, to jsou také skvělé nápady. A v jednu chvíli rozehrávat na pódiu více dějových linií tak, že jsem fascinovaně těkal očima po celém jevišti, to pro mě bylo nevídaným vzrušením. Dokonce se u mě objevilo zase jednou v divadle mrazení v zádech. Herecky skvělé, režijně nápadité! Rozhodně stálo za to inscenaci vidět! /2.6.2018/
(zadáno: 22.6.2018)
Ženy a mateřství. To je něco, co se může nám, mužům, zdát jako cosi exotického, ale přitom se to týká i nás. Autorka píšící o ženách a asi primárně pro ženské publikum dává těm pár mužům v publiku možnost pochopit, co žena prožívá v různých stádiích mateřství, od početí, přes porod, až po výchovu starších dětí. Někdy je to odlehčené a vtipné, jindy se hraje na vážnou notu. Vše zde ale dává smysl, vše funguje a je to vlastně skvělé. Vyrovnané herecké výkony, promyšlená choreografie a silný závěr (husí kůže, slzy dojetí) činí z této inscenace překvapivě nadprůměrný zážitek. /20.6.2018/
(zadáno: 23.9.2018)
Za mě super! Je to jedna z těch mála inscenací z činohry ND, které nejsou exhibicí režiséra, ale dávají prostor příběhu, autorově poetice, a hercům. Příběh o modrém ptáku jsem dosud neznal, a o to více jsem byl zvědavý a ve výsledku mile překvapený výsledkem. Bál jsem se, že jako dospělý divák si to neužiju, ale ono to celé bylo tak působivé, že jsem jen fascinovaně sledoval dění a nechal se unášet na křídlech fantazie a zároveň jsem zpracovával myšlenky, které ke mně z jeviště pronikaly. Vždyť to celé bylo tak krásné a snové! A všichni herci byli skvělí! /21.9.2018 - večerní představení/
(zadáno: 5.11.2018)
Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/
(zadáno: 18.11.2018)
Poslední operace, která mohla desetiletému Oskarovi zachránit život, se nezdařila. Jeho pečovatelka mu poslední dny života zpříjemní hrou. Každý den bude Oskar brát jako 10 let života. A třeba ho navštíví i Bůh... J. Sklenář je v dětské roli velice uvěřitelný a klobouk dolů před jeho výkonem. M. Eliášová mu pak velice zdatně sekunduje, a zdánlivě nesourodý pár si s minimálními prostředky dokáže zcela podmanit divákovo srdce. Zajímavý text se dočkal kvalitního ztvárnění. Jediná výtka směřuje k délce inscenace. Chvílemi je to zdlouhavé, krácení by neškodilo. /14.11.2018 v Praze v Divadle Ungelt/
(zadáno: 19.11.2018)
Klasický román byl zdramatizován do klasické podoby prost jakýchkoliv modernizací či režijní exhibice. Kdysi by to bylo samozřejmé, dnes to považuji za malý zázrak. Krásně se na mě přenesla stará atmosféra vesnice, čemuž zajisté velmi pomohla skvělá scénografie, kostýmy i dobová mluva všech postav. Bez zdlouhavých odboček se zde odvíjí příběh hlavního hrdiny, který na pozadí manipulace směřuje k hořkému konci. Chválím herecké výkony (obzvláště vyniká M. Mejzlík jako starý Kaliba), chválím hudbu se skvělými folklorními motivy, chválím celkový výsledek! /18.11.2018 - Praha - Divadlo v Dlouhé/
(zadáno: 25.12.2018)
Jeden salonek, rakouská (nebo pražská?) smetánka, jedna noc a přehlídka přetvářky, snobismu, malosti, pokrytectví a namyšlenosti. Jan Hájek dominuje celé této zvláštní sešlosti jako kritik všech nešvarů, kterých jsme svědky, ale bez výrazné kolektivní práce všech zúčastněných by to nebylo tak silné, tak zajímavé, tak inspirativní. Jan Mikulášek mi po Maryše, Spalovači mrtvol a Kafkovi´24 předvedl další svou výraznou režii, kterou z hlavy jen tak nedostanu a spolu s dokonalou výpravou Marka Cpina a převedením do českých reálií tak vznikla výrazná inscenace, která nutí k zamyšlení. /21.12.2018/
(zadáno: 1.2.2019)
Tohle bylo tak...zajímavé! Několik opilých nesourodých skupinek, jejichž osudy se protnou. Lidé ztraceni uprostřed světa topící se ve svém životě hledají, ztrácejí, nalézají během jedné noci smysl v něčem, v čem se snad ani najít nedá. Totiž v životě a naší existenci. Velmi vtipné pasáže jsou střídány hlubokými filozofickými myšlenkami a ta bezradnost na konci inscenace z toho všeho je dokonalá! Líbilo se mi celkové režijní pojetí (M. Němec jako režisér u mě znovu boduje) i jednoduchá, ale účelná scéna s měnícími se reklamními bannery. Herecky vyvážené, celkově skvělé! /28.1.2019-derniéra/
(zadáno: 28.2.2019)
Dosti výrazný monolog, jenž naléhavě míří přímo na cíl a po cestě strefuje všechnu (ne)korektnost, na kterou narazí. Zamyšlení, které vnímavému divákovi přináší hrůzný pocit z toho, kam jsme se jako lidstvo dostali s přehnaným respektem a korektností ke všemu a všem. A to vše v sebejisté interpretaci pana Kňažka, který skutečně působí dojmem, že přišel na diskuzi s diváky, kterou vede pouze teď a tady, a která se nebude opakovat. Potěšilo vynechání přestávky, rozhodně je lepší dát si těch zhruba 80 minut v kuse. Tahle inscenace je skvělá a pro mě byla zážitkem! /22.2.2019 v Č. Budějovicích/