Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (35)
Helena Grégrová: 18 % (97)
Jan Pařízek: 18 % (91)
Lukáš Dubský: 18 % (67)
Anežka Hrebiková: 20 % (42)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 1.11.2019)
Svatba je bezpochyby v životě mladé dívky velkou událostí, ale proč ještě před svým ANO neposbírat zkušenosti s manželstvím od své rodiny a přátel? Na tomto nápadu je založeno toto nápadité a mnohdy trefné monodrama skvělé Šárky Vaculíkové, která zvládá všechny role na výbornou. Je to milé, je to vtipné, je to ze života. Klobouk dolů před tím, co tato mladá sympatická herečka stvořila. Já, byť nejsem a nikdy nebudu nevěsta, si užil její výrazy, její kreace, její zcela vážně míněné rady. Bravo a děkuji! /27.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 13.8.2017)
Tato zajímavě pojatá inscenace, jak je ostatně u SKUTRu zvykem, ve mně zanechala velký dojem. Hříšně okouzlující Tereze Voříškové jsem věřil její zamilování. Překvapivě mladě působící Jan Sklenář Romea nehrál, on se jím stal. Netypicky pojatý Vavřinec v podání Saši Rašilova pak byl zážitek sám o sobě, stejně jako Jan Cina s Petrem Vančurou. Dojem zanechal i Jiří Vyorálek a Naďa Konvalinková, ale všichni herci byli skvělí. Trochu jsem měl problém s místy až parodickým vyzněním jednotlivých postav, ale vážné scény to spolehlivě vyvážily. Tohle se mi líbilo! /viděno 11.8.2017 na Pražském hradě/
(zadáno: 17.11.2018)
Soudit je těžké. Být souzen ještě těžší. Hra na kočku a na myš. Touha po spravedlnosti mířící často za hranu zdravého rozumu a chápání. Kdo je zde oběť? A můžeme si z toho všeho vzít ponaučení? Znepokojivá hra o věcech, které jsou vzdálené časem, a přesto jaksi povědomé a blízké. Pánové Fridrich a Vlasák rozjeli tak zajímavý příběh, že jsem celou dobu nedokázal spustit oči z jeviště a nestihl jsem se ani začít nudit. Tato inscenace je jedna z náročnějších, ale divákovi se odmění zážitkem vpravdě nezapomenutelným. Jen je škoda, že se u mě vnitřně nedostavily žádné emoce. /13.11.2018/
(zadáno: 11.4.2018)
Uff, tohle bylo těžce stravitelné sousto, především pro svou tísnivou atmosféru a téma, které nemůže diváka nechat klidným. Byť se na scéně o vraždění Židů jen mluví, i tak to stačí k tomu, aby divákovi nebylo úplně dobře. Skláním se před herci, že tohle dokážou opakovaně a kvalitně odehrát. Vyniká především Jan Teplý ml., jehož přerod od člověka, který odmítá vraždit ženy a děti, až po přesvědčeného nacistu, je uvěřitelný. Zdatně mu sekunduje především Ondřej Veselý. Jednoduchá a účelná scéna stejně jako časté vypouštění kouře inscenaci přidává na depresivním vyznění a autenticitě. /7.4.2018/
(zadáno: 5.3.2018)
Soudruh gymnasta Husák, který od sovětského rozhodčího dostal za kladinu 13 bodů z 10 možných bodů, prostě boduje. Tohle byla taková kravina, až to bylo neskutečně zábavné. Líbily se mi nejen komediální okamžiky, ale i vážnější scény. Tomáš Matonoha se se svou rolí popasoval k mému příjemnému překvapení dokonale, a Vladimír Polívka jen potvrdil to, že je skvělý herec, který se popere s každou rolí a výzvou, což jsem o něm už věděl díky inscenacím Manon Lescaut, Zimní pohádka a Hamlet. A párek o přestávce byl nečekaný a příjemný šok. Tohle byl fajn zážitek. /22.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 8.10.2018)
Inscenace, která je nejen o dabingu, ale i o chlastu. A paradoxně právě scény o chlastu a s chlastem se mě z osobních důvodů bytostně dotýkaly, kdy Martin Myšička byl naprosto přesný a excelentní ve všech podobách. Ovšem nezaostával zde naprosto nikdo a inscenace samotná perfektně dávkuje humor i vážné scény a přináší rovněž bizarnosti, které v divadle divák běžně neuvidí. Královsky jsem se bavil a zároveň mi bylo smutno. Taková rozpolcenost je u mě v divadle velmi vzácná. Musím rovněž pochválit plně využitou scénu, která je dokonalá. Potenciál tématu byl vytěžen na maximum. /6.10.2018/
(zadáno: 11.6.2017)
Skvělý Michal Dlouhý, který jako prezident Spojených států opanuje Oválnou pracovnu a tím pádem i celé jeviště, znovu dokazuje, jak skvělým tahounem na pódiu umí být a kolik sil a energie vkládá do svých rolí. V jednu chvíli však měl tolik textu, až se do toho zamotal a vypadl mu text, a k údivu a stěží zadržovanému výtlemu svých kolegů odešel do zákulisí se slovy "jdu si dát sváču", po pár vteřinách se vrátil s tím, že "už se nasvačil" a text ze sebe chrlil dál. Rovněž zvládl s bravurou i situaci, kdy místo na židli skončil omylem na zemi. Tohle prostě byl zážitek. /viděno 6. června 2017/
(zadáno: 29.4.2019)
Tento ve všech směrech velkolepý opus Vinohradům bezpochyby sluší. Představení pro náročnější diváky, ať už svou délkou, závažností tématu, využitím každého koutu jeviště a nebo co do počtu účinkujících. P. Khek tuto náročnou látku uchopil po režijní stránce skvěle, herecky dominuje především V. Javořík a D. Bambas, který má pro takovou roli správné charizma. Za sebe mohu říct, že se mi dostalo úžasného divadla, které mě zaujalo a nenudilo, které mi přišlo k chuti, a které jsem si užil. Jediné, co mě mrzí, že se u mě nedostavily žádné emoce, proto nižší hodnocení, jinak dokonalost. /26.4.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Rozhodně se jedná o jedno ze zajímavějších současných dramat, které nese svou nepopiratelnou sílu a naléhavost především v osudu a životě mladé Alice, jíž Šárka Vaculíková svým přesným výkonem vtiskla patřičnou opravdovost a naléhavost, takže z mého pohledu zastiňuje i Lindu v podání Kateřiny Brožové, která hraje ovšem neméně skvěle. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a odcházel jsem příjemně překvapený a rozhodně velmi zamyšlený. Jen si myslím, že této konverzační inscenaci by prospěl k větší naléhavosti komornější prostor, kde by vynikla více. Ale jinak velká spokojenost! /31.5.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 27.1.2019)
Díky za to, že tato inscenace je klasickým poctivým divadlem bez modernizací. Prostá scéna, velké množství herců, hraje se v dobovém nářečí, a to mi naprosto vyhovovalo. Pravda je, že někdo to může vnímat jako starosvětskou nudu bez invencí, já se však ani na vteřinu nenudil a byl jsem ponořen do tohoto dramatu až po okraj. Skvělý kolektivní herecký výkon, kdy nikdo nevybočoval, z této inscenace dělá poctivé divadlo, které by klidně obstálo i v době vzniku románové předlohy. I přes svou délku snesitelné a nenudící divadlo mě přesvědčilo, že klasika má opodstatnění i v dnešní době. /25.1.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Velkolepý opus, který má skvěle vyřešenou scénu, a který mě dokázal v těch racionálních částech dojmout a zaujmout. Oč úžasnější byly tyto scény, o to více jsem trpěl u snových a andělských scén, obzvláště v druhé ze tří částí jsem bojoval se spánkem. Což ale nic nemění na tom, že jsem viděl inscenaci plnou skvělých hereckých výkonů (emocionálně se mě dotkl především T. Havlínek a O. Pavelka, dokonalý byl F. Březina). Tahle inscenace mě dokázala oslovit, zaujmout a přesvědčit, že i divadlo může bořit hranice a uvést těžko inscenovatelnou hru. Škoda těch pro mě hluchých scén. /25.10.2019/
(zadáno: 9.6.2018)
Dlouho jsem zvažoval návštěvu inscenace. Bál jsem se kompilátu, který nebude držet pohromadě, ale bavil jsem se. Čeština je bohatý jazyk a všechny ty hříčky se slovy v téhle inscenaci jsou milé, hravé, zábavné, stejně jako celá inscenace. Herci si to evidentně užívají a navíc mám pocit, že po delší době Národní divadlo nabídlo klasickou inscenaci prostou jakýchkoliv modernizací, ve které vynikají F. Němec a V. Postránecký, a v kombinaci s F. Rajmontem, D. Matáskem či M. Preissovou předkládají divákovi hravou komedii, která má za cíl pouze pobavit. A to se jí u mě povedlo dokonale! /7.6.2018/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 28.5.2018)
Tak trochu jiná činohra ve formě kurzu či show, která je ale vlastně milá, hravá, vtipná a originální. Je zde pár zajímavých situací ze života, trochu snahy pomoci nezadaným divákům uvědomit si, že vše musí začít u jejich sebelásky, a úžasné "improvizované" vyvrcholení celého představení. To vše s perfektním Markem Adamczykem, sympatickou Ninou Horákovou a mně dosud neznámým Janem Vejražkou, jehož Bruno byl prostě neodolatelný :D Já se bavil královsky a možná si i částečně uvědomil, co dělám špatně a proč jsem stále i ve svých 31 letech singl. A to se počítá! /27.5.2018 v Divadle v Celetné/
(zadáno: 11.11.2017)
Skvělý, nepřekonatelný, úžasný Igor Bareš je tím, kdo tuto inscenaci posouvá do nadprůměru a dělá z ní zážitek. Z bezprostřední blízkosti první řady jsem mohl detailně pozorovat herectví i obličejovou mimiku pana Bareše, který byl dokonalý. Ovšem inscenace jako taková se zdá dnes býti minimálně stejně aktuální jako v době svého, a rozhodně stojí za zamyšlení, proč se svět od doby napsání hry zase tolik nezměnil. Z herců vynikají též P. Kostka, O. Vlach a J. Kotrbatá. Problém mám s tím, že pan režisér se zřejmě neuměl rozhodnout, zda děj zasadí do doby vzniku hry či do současnosti. /8.11.2017/
(zadáno: 11.4.2018)
Hodnotit jen herecký výkon, bylo by to na sto procent, protože Elizaveta Maximová povyšuje vcelku obyčejný text na vpravdě unikátní zážitek. Jak dokáže střídat zasněný výraz se žárlivostí, zamilovaný pohled s naštváním, chvíli by jí divák miloval a vzápětí se jí bojí, tohle je stoprocentně přesný výkon. V jednu chvíli jsem neměl daleko k slzám. O to více zamrzí průměrnost textu o jedné holce z děcáku naivně zamilované do staršího chlapa, který jakoby vypadl ze stránek časopisu pro teenagery. A mrzí i krátká délka inscenace. Ale je to intenzivních 40 minut plných kvalitního herectví! /9.4.2018/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 31.5.2017)
Od inscenace jsem vůbec nic nečekal, ale zároveň jsem vsadil na to, že Ungelt = kvalita. Nespletl jsem se. Obě herečky podávají kvalitní výkon v zajímavé hře, která mě do děje vtáhla natolik, že jsem se bál na svém sedadle byť jen pohnout, abych o něco nepřišel. Vývoj obou postav probíhá pozvolna a tak nějak neočekávaně, až nakonec divák zjistí, že na konci kouká na jiné postavy než na začátku. V tom je tato komedie neobvyklá a troufám si říci, že díky tomu i nezapomenutelná. A abych nezapomněl, na Petru Nesvačilovou se mi jako chlapovi dobře koukalo. /viděno 29. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.11.2017)
Od začátku do konce to bylo svižné, vtipné, a hlavně jsem měl pocit, že herci několikrát zaimprovizovali. Už jsem viděl tolik představení, že poznám, když to herce baví. A měl jsem pocit, že si to všichni na jevišti vyloženě užívají. To, že si během děkovačky herci udělali selfie s publikem za zády nejlépe svědčí o tom, že jsem to cítil správně. Složení J. Révai, K. Janečková, R. Jašków, P. Pěknic, I. Bareš bylo opravdu skvělé, zábavné, vtipné. Tahle komedie o gayích bez gayů prostě stála za to. Jen škoda mnohdy předvídatelného děje. Jinak by to bylo dokonalé! /28.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.5.2018)
Tato milá černá komedie vyniká především dokonalou hereckou souhrou. Nevím, jak se to Ondřeji Sokolovi povedlo, ale žádný z herců nevyčnívá a nekrade si inscenaci pro sebe, všichni táhnou za jeden provaz a já měl tak pocit, že sleduji něco skutečného. Ani na okamžik jsem se nenudil, se zvědavostí jsem očekával vývoj děje a doslova se kochal zajímavými herci a jejich souhrou. A kromě toho jsem objevil dva mně dosud neznámé zajímavé mladé herce - Š. Fingerhutovou a V. Šandu. Za sebe říkám, že mě to bavilo a byl to zajímavý nadprůměrný zážitek plný skvělých hereckých výkonů. /1.5.2018/

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>