Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.11.2022)
Netušil jsem příliš, co mě čeká, a tak jsem se nechal unášet příběhem fascinovaně hledíc na jeviště, co se to před mými zraky odehrává. Už jen scéna naprosto dokonale imitující nástupiště metra mě dokázala nadchnout. A stejně nadšen jsem byl jak z hereckých výkonů všech pěti pánů, tak z textu, který tak nějak mrazivě přesně ukazuje, jak se dokáží měnit charaktery a postoje člověka opojeného mocí a pocitem nadvlády. Zcela originální děkovačka pak jen dotvořila můj výsledný velice pozitivní dojem. Jistě, možná mohla být upozaděna komediální stránka a mohlo se více pracovat s mrazivou gradací, ale za mě je to takto skvělé! /15.11.2022/
(zadáno: 16.11.2022)
Nestárnoucí klasika o otázce morálky, viny, trestu a právu vzít spravedlnost do vlastních rukou dostala v Hradci Králové důstojnou podobu plně akcentující text, jenž klade na účinkující herce nemalé nároky a v divákovi vyvolává zajímavé a možná i znepokojivé otázky. Pan režisér Nvota šel k mému nemalému nadšení cestou klasického zpracování s mírnými modernizacemi, jež příliš nepřekáží, ale jejichž smysl jsem příliš nechápal. Důležité však je, že inscenace je srozumitelná a nabízí kvalitní herecké výkony a příležitosti především pro dokonalého Vojtěcha Říhu v hlavní roli. Silné a mrazivé tak, jak se na antickou tragédii patří! /16.11.2022/
(zadáno: 2.12.2022)
Sesterské pouto tak silné v dětství mizící s ubíhajícími roky kamsi do ztracena je výborným výchozím bodem pro dramatický text, jenž vyznívá krásně tragikomicky a nostalgicky, protože přesně o tom je život. Pokud je navíc dobrý text inscenován s citem a podpořen kvalitními hereckými výkony, stává se z něj silný zážitek. I. Pazderková a M. Randová jsou ve svých rolích dokonalé, dokážou ale inscenaci i skvěle odlehčit, kdy například flirtování M. Randové s vybraným divákem vyloženě pobavilo. Vyznění textu pomáhá i minimum kulis a rekvizit a komorní prostor jeviště. Takhle nějak si představuji kvalitní zájezdovku! /22.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.12.2022)
Muzikál je pro mě synonymem pro cosi rozjásaného, komerčního, jednoduchého. Vlastně ani nechápu, proč jsem si tu vstupenku koupil. Ale začalo představení, mé pochyby se postupně rozplynuly a zbyl jen zájem, zvědavost a nadšení z toho, že muzikál může být i na vážnou notu a zahraný v jazzovém žánru. Příjemně to plynulo, postupně se přidávaly tíživé pocity a nakonec zůstal smutek z osudů jednotlivých postav. Skvělé herecké výkony (viděno v alternaci R. Havelková, H. Seidlová, J. Carda), kdy hlavním účinkujícím není co vytknout, to vše doplněno skvělou živě hrající kapelou a funkční scénografií. Za mě spokojenost! /14.12.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 10.3.2023)
Je důležité připomínat si velikány české historie, mezi něž Karel Čapek bezesporu patří. Zde se tak děje prostřednictvím života jeho manželky Olgy Scheinpflugové a tento pomník, jenž těmto manželům staví Divadlo na Vinohradech, je pomníkem velkolepým a dokonalým. Od počátku jsem se nechal unášet děním na jevišti a jen se zájmem sledoval vše, co mi je servírováno. Kladně hodnotím nápad nechat na jevišti všechny tři herečky ztvárňující Olgu Scheinpflugovou, jakož i jejich občasné vystoupení z rolí a s tím související polemiky o tom, jak to bylo doopravdy. Herecky naprosto skvěle zvládnuté představení, které mě nadchlo a potěšilo. /7.3.2023/
(zadáno: 29.3.2023)
Láska navzdory zažitým konvencím, nepřinášející ani tolik radost, jako spíš trápení a zmar. Z inscenace úplně dýchá vesnice, folklor, dobovost, a celé je to vlastně krásně tématické tak, jak jsem u pana režiséra Františáka zvyklý a jak to mám rád. Na relativně malém prostoru a s minimem kulis vše funguje přesně, jak má, a je to natolik silné, že mě to dokázalo zasáhnout. Snad jen ke konci už jsem měl pocit, že je to trochu delší, ale to je jediná výtka k jinak dokonalé dramatizaci Vesnického románu. Chválím herecké výkony nejen ústřední čtveřice (Sylva, statkářka, Antoš, jeho matka), ale i celého osazenstva. Skvělé! /21.3.2023 - derniéra/
(zadáno: 17.4.2023)
Silný text nejlépe vynikne v komorním prostoru. Sirotci nejsou z mého pohledu zas tak silný text, aby sám o sobě u mě plně obstál. Proto je potřeba v mém případě tento text podpořit i dalšími aspekty. A to se zde povedlo. Blízkost herců v bytovém divadle sama o sobě velmi pomáhá a umocňuje zážitek, který je ještě dokonalejší díky přesným hereckým výkonům. O kvalitách Jany Kotrbaté a Viktora Javoříka jsem se už přesvědčil mnohokrát a i nyní to bylo z jejich strany dokonalé. Jan Battěk mě pak příjemně překvapil. Co si přát víc než vidět absolutně zblízka každý detail ve výrazu a tváři herců, kteří prožívají, co hrají? /15.4.2023/
(zadáno: 22.4.2023)
Velice atmosférické představení plné strachu a dusivé atmosféry, jež se velmi silně přenáší i do publika dusí divákovo nitro tak silně, že je to téměř k nesnesení. Lidské charaktery tak zkažené, že je divák vděčný aspoň za těch několik málo slušných charakterů, kterých je na jevišti poskrovnu. A perfektně ztvárněné prostředí vesnice za pomoci velkoryse pojatých kulis, jež zabírají celé jeviště, kterého je efektivně využíváno bez rušivého přemisťování kulis mezi jednotlivými scénami. Herecky dominuje D. Bambas, M. Holý či V. Javořík, T. Dastlíkovi by pro tuto roli pomohlo trochu větší charisma. Tohle je zážitek! Tohle je fakt síla! /21.4.2023/
(zadáno: 29.4.2023)
Kombinace klasického a moderního pojetí, ovšem s důrazem na text Čapkovu dramatu pomohla natolik, že mě to překvapilo. Byť příliš nechápu, že část děje je pojatá jako opera zpívaná v latině, stejně tak nechápu, proč muže hraje žena a ženu hraje muž, nechápu ani promluvy či kritiky týkající se samotného Čapka. Překvapivě nic z toho nepůsobilo rušivě, jen nepochopitelně. Méně je někdy více. M. Donutil hraje stále dobře, ale rozlišitelné jeho role příliš nebyly. To však nebrání silnému dojmu, jež jsem si z inscenace odnesl. Ani na vteřinu jsem se nenudil a nechal na sebe působit tu sílu, která z inscenace prýštila. Tohle byl zážitek! /28.4.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Diváci na jevišti jako svědci nepopiratelného plynutí času, kdy zašlá sláva panství a višňového sadu už žije jen ve vzpomínkách těch, kteří toho byli účastni. Děj odehrávající se na forbíně a v prostorách divadelního hlediště pak dokáže zaujmout a ohromit svým neotřelým pojetím. A do toho všeho klasický Čechov bez modernizací, který dokázal naprosto dokonale zachytit pomíjivost okamžiku. Už jen pojetí dětského pokoje mě zaujalo, a jak došlo na prostředí řeky či bálu, jen jsem se utvrdil v tom, že tahle verze Višňového sadu se vydařila. Výborné herecké výkony pak jsou už jen třešničkou na pomyslném dortu. Skvělé a zapamatovatelné! /6.5.2023/
(zadáno: 21.5.2023)
Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.5.2023)
Velký pohádkový melodram dostal v Plzni důslednou a odpovídající péči, kterou si určitě zasloužil, díky čemuž vznikla poctivá inscenace. S minimem kulis se na téměř prázdné scéně za zvuků monumentálního živého hudebního doprovodu odehrává strhující příběh, k jehož dokonalému vyznění pomáhají nejen přesné herecké výkony, ale především důsledný přednes Zeyerova textu. Oba mladí herci si se svými rolemi poradili nad očekávání a podpořili tak své starší a zkušenější kolegy, kdy především dvojice A. Veldová - M. Stránský zanechává silný dojem. Pan režisér Pácl věděl, co dělá, a mě dokázal nadchnout. Chválím rovněž povedené kostýmy. /26.5.2023/
(zadáno: 20.6.2023)
Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/
(zadáno: 3.7.2023)
Text Karla Čapka dokáže rezonovat takřka v každé době, respektive dokud budou na světě války, bude aktuální i tato hra. V Redutě se tak hraje o minulosti, přítomnosti a troufám si tvrdit, že i o budoucnosti a to na velmi zajímavé scéně, která dokáže na první pohled evokovat kladný vztah lidí ke zbraním a zabíjení. Pan režisér Pácl pak posouvá text do současnosti, kdy například místo rozhlasu zní informace o válce z televizoru. Vše je korunováno silnými hereckými výkony všech zúčastněných, kdy výkon Terezy Groszmannové je obdivuhodně strhující. Vynikající týmová práce a velice silný zážitek. Mé první setkání s Matkou se vydařilo. /27.6.2023/
(zadáno: 3.7.2023)
Inscenace o tom, co ještě může být nevinný žert a co už je za hranou je zajímavou studií různých postojů, názorů a charakterů, od přesvědčené aktivistky přes obyčejné postavy jdoucí s davem až po manipulátory a prospěcháře. A právě pestrost postav a postupné pronikání do jejich charakterů činí tento text velmi zajímavým, kdy už diváka možná ani tak nezajímá, jak to dopadne, jako spíš jak se jednotlivé postavy vybarví. Jednoduchá a funkční scéna, střihové až skoro filmové pojetí inscenace a herecké výkony (vynikají především E. Zbranková a T. Groszmannová) pak pomohly k tomu, že jsem se ani na chvilku nenudil. Zajímavý zážitek. /28.6.2023/
(zadáno: 16.11.2023)
Nic jsem nečekal a dostalo se mi překvapivě příjemného zážitku, kdy jsem se ani na chvilku nenudil a jen si užíval, kam a jakým způsobem se děj posouvá. A. Mihulová i J. Smutná své postavy uchopily s porozuměním a můj výsledný dojem byl, že si to užívají a že je to baví. Text sám o sobě asi není úplně geniální, ale v tomto případě velmi pomohlo právě obsazení. A bavilo mě střídání humoru s dramatickými momenty, stejně jako to, že jsem nedokázal odhadovat vývoj děje. Tohle komediální drama o tom, že začít žít lze i po padesátce, se mi zkrátka trefilo do mého rozpoložení. /13.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2024)
Tahle detektivní parodie je pro mě zjevením. Asi jsem dosud netušil, jak hektické může divadlo být, ale když během jednoho večera dva herci a jedna herečka střídají role jak na běžícím pásu, když ten čtvrtý a zároveň hlavní herec nesleze z jeviště a nezastaví se, když v podstatě vše včetně převlékání či zákulisí inscenace probíhá před divákovýma očima, když se děj odehrává i mezi diváky, tak je to svým způsobem zjevení. A přidá-li se k tomu zajímavý děj, je zážitek dokonán. Dokonalý M. Vykus v hlavní roli, skvělé herecké výkony všech zúčastněných a zážitek, na který hned tak nezapomenu. Ztřeštěné, ale skvělé! /17.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Spisovatel Jaroslav Hašek jako bolševik a ochlasta, který si před nikým nebere servítky, s ničím se nepáře a žije si, jak chce. A na pozadí toho všeho vzniká Švejk. Nevím už, jestli nám ve škole vyprávěli o této fázi života slavného literáta, ale byl to pro mě určitě zajímavý divadelní zážitek. Klobouk dolů před J. Kalužou, který Haška ztvárnil naprosto dokonale uvěřitelně a celou inscenaci si tak krade pro sebe. Inscenace mě bavila a umím si představit, že takhle nějak to tehdy klidně mohlo být. Naprosto skvělá práce všech zúčastněných a děkuji za tento exkurz a rozšíření obzorů. /23.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2024)
Velká kumulace postav a především specifické italské nátury na malém prostoru je nečekaně zábavnou sondou do života lidí, kteří nemají na práci nic jiného než řešit své domněnky a drby o jiných lidech. Inscenaci dominuje vydařená scéna včetně terasy, skvěle zvolené kostýmy a především jednotliví herci, kteří jsou jako kolektiv prostě perfektní. Samozřejmě z povahy své role dominuje K. Melíšková, jejíž záměrná afektovanost je dokonalá, ale nezaostávají ani ostatní. Mile překvapila A. Formanová, jíž jsem viděl na divadle poprvé. Pan režisér Vajdička našel skvělý inscenační klíč založený na záměrném přehrávání, který mi sedl! /5.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.3.2024)
Tohle byla docela jízda, a to řádně ulítlá, ale po čertech zábavná! Svět filmu, jeho tvůrců, fanoušků i kritiků je možná velmi specifický, a autoři dokázali perfektně střílet do vlastních řad a zároveň do toho skvěle zakomponovat i problémy se seznamováním a následně i s mateřstvím. Už ani nevím, kdy naposledy jsem se v divadle tak často hlasitě zasmál, jako právě zde. Autenticky skvělé herecké výkony, výborné režijní nápady, souhra s diváky, ideální délka představení. Tohle mě hodně bavilo možná i díky tomu, že k filmu mám v životě docela blízko. Určitě nezapomenutelná záležitost. /13.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.3.2024)
Příběh ženy, jež žila a zemřela proto, aby se zapsala do dějin a stala se nesmrtelnou. Pro účely inscenace si tvůrci vystačí jen s několika málo postavami a důraz je kladen spíše na psychologii postav a na ústřední aktéry, což je plně dostačující a pro postupně houstnoucí děj vlastně i ideální. Celá inscenace vyniká ve všech směrech, ať už svou scénografií, křiklavými kostýmy a parukami a dechberoucí hudbou. Herecky pak naprosto dominuje K. Baranová, která perfektně přechází ze znuděné a marnivé paničky do role vězeňkyně v zemi, jíž vládla. Kdyby se to trochu zkrátilo, bylo by to za mě ideální. I tak perfektní zážitek! /17.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 20.7.2016)
Petr Nárožný byl jednoznačným tahounem a roli má perfektně v malíčku. Ladislav Mrkvička s Janem Čenským mi občas připadali jako kompars k herecké exhibici pana Nárožného, ale kompars velmi zdatně sekundující a kvalitní. Jestliže se hra opravdu hraje od roku 2000, pak klobouk dolů, že to ti herci tak dlouho táhnou, ale bylo vidět, že jsou dokonale sehraní a vzájemně se i docela solidně odbourávali, což představení dodávalo na jiskře. Závěrečný potlesk vestoje od téměř zaplněného sálu (kapacita necelých 600 lidí) byl z mého pohledu zasloužený. /Viděno 18. července 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/