Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (35)
Helena Grégrová: 18 % (97)
Jan Pařízek: 18 % (91)
Lukáš Dubský: 18 % (67)
Anežka Hrebiková: 20 % (42)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.4.2018)
Je to zvláštní, je to sterilní, je to chladné, ale přesto je to fascinující. Do divadla jsem šel nezatížen znalostí díla (film ani jinou verzi jsem neviděl a knihu nečetl). Teprve z programu, který jsem si po představení přečetl, jsem pochopil některé scény. V tomto směru tedy režie nezabodovala. Na druhou stranu to bylo fascinující a nemohl jsem spustit oči z jeviště. Velmi chválím herce. M. Pechlát, V. Javorský, P. Beretová předvádějí dokonalé a přesné výkony. Závěr je krásně mrazivý a využití točny v úplném závěru i beze slov geniálním způsobem ilustrovalo zmar a beznaděj války. /26.4.2018/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 31.3.2018)
Ve světě, kde je láska čímsi, co se od člověka tak nějak automaticky očekává a singl člověk musí stále narážet na šťastné zamilované páry a reagovat na otázky okolí jestli někoho má, není lehké žít. A o to zajímavější je, přijde-li láska během pár dnů. Jitka Ježková exceluje, Ondřej Kavan jí zdatně sekunduje a výsledkem je takové milé cosi, co divákovi dodá energii a přesvědčí ho, že život vlastně může být fajn. Jednoduchá a funkční scéna představení velmi pomáhá, hudba a zpěv sem perfektně zapadají a inscenace krásně střídá humor s vážnějšími okamžiky. Za mě spokojenost. /28.3.2018/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 2.4.2017)
Po určitou dobu emočně ploché, sterilní, bez jiskry a měl jsem problém nechat se vtáhnout do děje, stěžejní scény však byly procítěné a přenesly na mě ty správné emoce. Výborné herecké výkony Jiřího Hány, Petry Tenorové i Aleše Bílíka, úžasná hra se světlem a nasvícením jednotlivých scén, překvapivě originální hudba. Herci se zdatně poprali i s tím, že hra je hrána ve verších. Časté přestavování scény působilo mnohdy rušivě. Celkově ve mně převládá kladný dojem, inscenace jako taková má své opodstatnění a určitě stojí za navštívení. Více na mém blogu. /Viděno 29. března 2017 v divadle ABC/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 11.11.2017)
Ucházející, i když z různých adaptací Shakespearových her, které jsem v poslední době v Praze viděl, je tohle pro mě spíše průměr. Většinu času jsem měl pocit, že inscenace je taková nemastná neslaná, ale druhá polovina už byla přece jen zajímavější. Kdo jednoznačně vyniká, to je Marek Němec, kterého jsem viděl poprvé v životě a udělal na mě dojem. Celkově mě námluvy Benedika a Beatricie (skvělá H. Dvořáková) bavily. A koneckonců, modernizace této hře pomohla přiblížit jí dnešnímu publiku a osobně si myslím, že to bylo uchopeno zajímavě. I takhle je možno Shakespeara inscenovat. /10.11.2017/
(zadáno: 14.8.2019)
Tohle je klasický dobový Shakespeare bez modernizací tak, jak to mám rád. Kompaktnosti inscenace však ubližuje osekaný text, kdy alespoň zpočátku není jasné kdo je kdo, nemluvě o obtížnosti pochopení pohnutek a jednání některých postav. Vše však vynahrazují herecké výkony a celková rozvernost a pohoda, které z jeviště sálají. Vynikají především skvělá P. Horváthová a V. Jílek, velice mě zaujal též R. Mácha jako Claudio a doslova mě odboural P. Čtvrtníček, který ukazuje jak vtipná čeština umí být a perfektně balancuje mezi vtipností a trapným přehráváním. Byl to milý zážitek. /12.8.2019/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/
(zadáno: 21.2.2019)
Pro mě těžko hodnotitelná záležitost. Je to tak trochu geniální, a tak trochu obsahově prázdná inscenace odehrávající se ve zrychleném tempu, plná symbolů a extravagance. Na jednu stranu z postav přímo tryská touha po životě, ta jejich rozpolcenost a chtíč jsou všudypřítomné a tak intenzivní, což je zajisté zásluhou skvělých hereckých výkonů všech zúčastněných i skvělé režie. V tomto směru velmi inspirativní představení je však z mého pohledu pojato až příliš vyzývavě, zkratkovitě a experimentálně. Což však nic nemění na tom, že se jedná o zážitek, jehož konzumace stojí za to. /8.2.2019/
(zadáno: 7.11.2019)
Velice zvláštní inscenace. Je to takové obyčejně působící drama, kde se nic moc neděje a divák pořád čeká na vyvrcholení, nějaký zvrat, který vlastně úplně nepřichází. Ale řekl bych, že právě v té obyčejnosti je ta kvalita a síla textu. Navíc pan František Němec roli otce povyšuje svým výsostně etablovaným herectvím na plnohodnotný divadelní zážitek. L. Hampl a K. Oltová pak zdatně dotvářejí charaktery svých postav a ve výsledku jsem odcházel z divadla s pocitem, že byť z toho nejsem úplně odvařený, ztráta času to rozhodně nebyla. Tohle komediální drama o smůle má své kouzlo. /30.10.2019/
(zadáno: 21.5.2018)
Chválím zajímavou scénu (díra s vodou, židle symbolizující zmařené životy), chválím kostýmy (obzvláště pojetí čarodějnic jako atraktivních mladých žen byla pastva pro mé oko), chválím celkové pojetí. Z herců vynikají A. Bílík, D Šoltýsová a v malých, ale důležitých rolích E. Pacoláková a K. Špiner. Bohužel ale M. Kačmarčík pro mě není Macbeth. Jeho měkká mluva v kombinaci s nulovým charismatem mu nedovolují působit tak, jak by Macbeth působit měl. Kdyby režisér sáhl třeba po A. Procházkovi, J. Hánovi nebo M. Dlouhém, bylo by to o něčem jiném. Ale jinak jsem spokojen. /17.5.2018 - derniéra/
(zadáno: 26.11.2017)
Na inscenaci neshledávám nic výjimečného, co by jí mělo opravňovat k zařazení na repertoár českých divadel. Nicméně pominu-li tento fakt, jedná se o vcelku zajímavý vhled do života jedné britské rodiny. Kupodivu pan Špinar se tentokrát krotil a nabídl nám téměř normální činoherní představení. O to více mrzí, že když je to tak málo špinarovské, tak se část děje ztrácí mezi kinosedačkami. To je z mého pohledu velmi špatné řešení adaptace textu a ubírá to zážitek i procenta. Ale herectví a vynikající výkon paní Jany Preissové ční nad všemi nedostatky! /24.11.2017/
(zadáno: 27.3.2018)
Svižná, vtipná, nenáročná komedie, která nesklouzává k lacinostem a podbízivosti, a je založená především na dialogu V. Kratiny a V. Freimanové. Oddechová záležitost na jeden večer, která diváka pobaví, ale pravděpodobně z ní časem utkví v paměti jen střípky, což je ale asi úděl většiny komedií. Myslím, že diváci setrvávající v dlouhodobém manželství se možná i v této hře najdou, pro nás ostatní to je milá exkurze do dobrodružství zvaného manželství. Rozhodně je to jedna z těch lepších (zájezdových) komedií. /26.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.9.2019)
Jak převést na jeviště silný intenzivně gradující text pro jediného herce? Na Fidlovačce se rozhodli pro výrazně ilustrativní pojetí a pro takové výrazové prostředky, jež sice mohou lahodit oku a vnímání publika, ale mnohdy odvádějí pozornost od síly a vyznění samotného autorova sdělení. Neustálé pobíhání Jana Fanty sem a tam, neustálé převleky, energičnost, to všechno se nehodí do silného textu o nákaze virem HIV. Možná i díky tomu na mě inscenace emocionálně vůbec nezapůsobila a já tak zůstal téměř nedotčen, byť Jan Fanta v jediné roli dělal, co mohl. Ale špatné to taky nebylo. /20.9.2019/
(zadáno: 23.4.2018)
Mé první seznámení s tímto textem dopadlo dobře. Od začátku do konce jsem visel očima na pódiu a čekal, co bude dál. Inscenace velice rychle odsýpá, text samotný pak krásně ukazuje hry lásky šálivé v praxi. Láska si s námi pohrává, chtíč nad námi přebírá nadvládu, ztrácíme lidi, kteří nás skutečně milují proto, že neumíme být spokojení s tím, co máme. Byť se režie spokojila s prvoplánovým ztvárněním textu a klouzá jen po povrchu a v určitých chvílích bych uvítal větší procítění postav, líbilo se mi to. Herecky ucházející, příjemně překvapila A. Stropnická, kterou jsem dosud neznal. /22.4.2018/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 23.7.2018)
Docela příjemná a pohodová komedie, která dokázala pobavit, zaujmout, rozesmát, a u které jsem až do konce nedokázal odhadnout, jak dopadne. K mému překvapení jsem se docela příjemně bavil a ani na okamžik se nenudil. Josef Carda jako Pignon byl docela dobrý, ale převálcovali ho už z povahy svých rolí Jan Šťastný jako kontrolor z berňáku i Miloslav Mejzlík jako nekonvenční miliardář. Určitě se jedná o jednu z těch zajímavějších a kvalitnějších komedií v rámci zájezdových produkcí. Byl to příjemný a pozitivní večer strávený s fajn komedií. /23.7.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.7.2019)
Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že si inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Neznalý předlohy či jakéhokoliv díla pana Topola, avšak znalý tvorby pana režiséra Mikuláška pro Národní divadlo, vydal jsem se na Kouzelnou zemi netuše, co mě čeká. Nuda to nebyla, naopak chvílemi to byl zajímavý a velmi nevšední zážitek. Byť jsem si jistý, že jsem vše nedokázal správně pochopit, byl jsem vtažen do toho zvláštního světa a děje, a užíval si některé režijní nápady i herecké výkony (kromě D. Prachaře zaujala i mladá dvojice O. Hes a J.Dudziaková). Jen škoda, že se většina děje odehrává tak daleko od diváků. Ve výsledku děkuji za takový zážitek a rozšíření obzorů. /3.6.2019/
(zadáno: 28.10.2018)
Poměrně nesnadný text na pochopení je servírován v ucházející formě, byť i s ní jsem měl chvílemi problém. Mám však pocit, že chyba není v samotné adaptaci, jako spíše v textu. Je jasné, na co autor poukazuje a co tím chce říci, ale činí tak zdlouhavě a se smyslem pro zvláštní poetiku. Zatímco první polovina měla z mého pohledu hluchá místa, po přestávce už to bylo téměř dokonalé. Co však ční v této adaptaci nade vše ostatní jsou scény s maškarami. Hrozivé, tísnivé, dokonalé jsou zde chorály maškar! A spolu se zajímavými hereckými výkony tak dotváří mírně nadprůměrný celek. /27.10.2018/
(zadáno: 26.10.2018)
Pět lidí, jedna večeře, houstnoucí atmosféra, eskalace vztahů. Zpočátku milá komedie se postupem času mění v otázku svědomí, v přestřelku názorů, v diskuzi o násilí či rasismu. A jak se mění nálada na jevišti, divák chtě nechtě přemýšlí. Je pokrytecké tvrdit, že názory prezentované zde postavou Matouše Rumla jsou ojedinělé. Rasismus, xenofobie, násilí. I to se zde řeší a je to zajímavý prostředek ke konfrontaci několika obyčejných lidí. Tohle je zajímavá inscenace, která nabízí možná trochu nečekaná témata a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných. /25.10.2018 v Č. Budějovicích/

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>