Chybová zpráva

  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).
  • Deprecated function: Function ereg() is deprecated ve funkci include() (řádek: 236 v souboru /www/doc/www.i-divadlo.cz/www/pages/uziv_detail.php).

Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 33 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (38)
Jan Pařízek: 17 % (102)
Helena Grégrová: 18 % (106)
Lukáš Dubský: 18 % (75)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>

(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Velkolepý opus, který má skvěle vyřešenou scénu, a který mě dokázal v těch racionálních částech dojmout a zaujmout. Oč úžasnější byly tyto scény, o to více jsem trpěl u snových a andělských scén, obzvláště v druhé ze tří částí jsem bojoval se spánkem. Což ale nic nemění na tom, že jsem viděl inscenaci plnou skvělých hereckých výkonů (emocionálně se mě dotkl především T. Havlínek a O. Pavelka, dokonalý byl F. Březina). Tahle inscenace mě dokázala oslovit, zaujmout a přesvědčit, že i divadlo může bořit hranice a uvést těžko inscenovatelnou hru. Škoda těch pro mě hluchých scén. /25.10.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Svatba je bezpochyby v životě mladé dívky velkou událostí, ale proč ještě před svým ANO neposbírat zkušenosti s manželstvím od své rodiny a přátel? Na tomto nápadu je založeno toto nápadité a mnohdy trefné monodrama skvělé Šárky Vaculíkové, která zvládá všechny role na výbornou. Je to milé, je to vtipné, je to ze života. Klobouk dolů před tím, co tato mladá sympatická herečka stvořila. Já, byť nejsem a nikdy nebudu nevěsta, si užil její výrazy, její kreace, její zcela vážně míněné rady. Bravo a děkuji! /27.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 18.11.2019)
Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/
(zadáno: 2.12.2019)
Strhující inscenace o životě člověka, s nímž je spojována zkáza carského Ruska, záživnou formou přibližuje tuto osobnost, její život a vliv na carskou rodinu. Autor a režisér v jedné osobě si skvěle poradil s dozajista velkým množstvím informačních zdrojů a vzniklo tak něco, co mě samotného až překvapivě dokázalo zaujmout, strhnout a emočně dojmout, na čemž má zajisté zásluhu především L. Špiner v hlavní roli, který dokázal skvěle vystihnout vnitřní konflikt a pochyby své postavy. Jedná se o poctivou inscenaci s velkým množstvím herců a silnými momenty. /1.12.2019 v Divadle v Dlouhé Praha/
(zadáno: 8.12.2019)
Krásné komorní drama plné lásky, vřelosti, ale i štiplavých urážek vycházejících z potřeby okořenění dlouholetého manželství hlavních hrdinů, je balzámem pro divákovu duši. Je v tom cosi intimního, ale přesto je to velkolepé. Pracuje se zde s klady i zápory stáří a osamělosti, je to proloženo monology z různých divadelních her, a v okamžiku příchodu třetí postavy je zaděláno na překvapivý zvrat. Závěr je pak přenádherný ve své vážnosti a zároveň odlehčenosti. P. Kostka a C. Mayerová jako manželé na jevišti i v reálu jsou skvělí, V. Jílek je skvěle doplňuje. Tohle se povedlo! /4.12.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Na Fidlovačku nám zabrousilo trans téma inspirované příběhem skutečné žijící osoby. V režii J. Čermáka vznikla inscenace s jasným příběhem a poselstvím, ale bohužel i s moderními prvky, které asi úplně do téměř sto let starého příběhu nepatří. Kdyby tam aspoň nebyl zmiňován ten rok 1930, ale inscenace je o průlomu v té konkrétní době, a do toho opravdu disko hudba a selfíčka nepasují a vzájemně si to odporuje. To je ale jediné, co se dá z mého pohledu vytknout. Jinak je inscenace skvostným zážitkem a nabízí silné okamžiky a strhující herecké výkony v čele s famózním D. Krejčíkem. /29.12.2019/
(zadáno: 22.1.2020)
Jeden bazén, čtyři muži a papežův projev jako katalyzátor vztahů. Inscenaci sluší počáteční velmi klidné až znuděné tempo, kdy se téměř nemluví a na vše je dost času. Postupná gradace pak přidává na intenzivním diváckém prožitku. Pódiu vévodí velký bazén plný vody (Na zábradlí asi ví, proč neprodávají vstupenky do první řady) a scénografii pak nahota J. Vyorálka, svačinka J. Žáčka a náboženský zpěv. Zkrátka v každém ohledu originální a neotřelá inscenace, která mě znovu přesvědčuje o tom, jak tvůrčí umějí Na zábradlí být. Trochu humoru, trochu filozofie, a je zaděláno na zážitek. /16.1.2020/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 2.4.2017)
Po určitou dobu emočně ploché, sterilní, bez jiskry a měl jsem problém nechat se vtáhnout do děje, stěžejní scény však byly procítěné a přenesly na mě ty správné emoce. Výborné herecké výkony Jiřího Hány, Petry Tenorové i Aleše Bílíka, úžasná hra se světlem a nasvícením jednotlivých scén, překvapivě originální hudba. Herci se zdatně poprali i s tím, že hra je hrána ve verších. Časté přestavování scény působilo mnohdy rušivě. Celkově ve mně převládá kladný dojem, inscenace jako taková má své opodstatnění a určitě stojí za navštívení. Více na mém blogu. /Viděno 29. března 2017 v divadle ABC/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.5.2017)
Má očekávání asi byla příliš velká. Nevadila mi sprostá slova. Nevadilo mi ani pojetí inscenace. Jen mi vadilo, že zde nebyla ani jedna postava, u níž bych chápal její chování, její pohnutky, či která by mi dokonce byla sympatická. To byl pro mě ten hlavní problém. Nepopírám, že to byl zajímavý divadelní zážitek. Navíc se zajímavými hereckými výkony s dominancí Ivana Trojana. Ale teprve v druhé polovině při zvážnění inscenace jsem měl pocit, že ze mě proudí nějaké emoce. A přiznávám, že to velmi rychle uteklo, což je v divadle vždy dobré znamení. /viděno 9. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 20.6.2017)
Mé první divadelní setkání s Goethem pro mě zůstane zajímavým zážitkem. Dejvické divadlo ho uchopilo se ctí a podpořilo ho kvalitními hereckými výkony, perfektními přechody z mluvených do zpívaných částí, perfektní scénografií, hrou s nasvícením a celkově to je velmi promyšlená inscenace. Například scéna odehrávající se v absolutní tmě, do které mluví jen Martin Myšička, byla nevšedním zážitkem. Jen škoda té délky. Ke konci inscenace už jsem pociťoval únavu a bojoval se spánkem. Ale rozhodně stálo za to vidět tuto inscenaci, už jen kvůli dokonalým hereckým výkonům. /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
Ucházející, i když z různých adaptací Shakespearových her, které jsem v poslední době v Praze viděl, je tohle pro mě spíše průměr. Většinu času jsem měl pocit, že inscenace je taková nemastná neslaná, ale druhá polovina už byla přece jen zajímavější. Kdo jednoznačně vyniká, to je Marek Němec, kterého jsem viděl poprvé v životě a udělal na mě dojem. Celkově mě námluvy Benedika a Beatricie (skvělá H. Dvořáková) bavily. A koneckonců, modernizace této hře pomohla přiblížit jí dnešnímu publiku a osobně si myslím, že to bylo uchopeno zajímavě. I takhle je možno Shakespeara inscenovat. /10.11.2017/
(zadáno: 26.11.2017)
Na inscenaci neshledávám nic výjimečného, co by jí mělo opravňovat k zařazení na repertoár českých divadel. Nicméně pominu-li tento fakt, jedná se o vcelku zajímavý vhled do života jedné britské rodiny. Kupodivu pan Špinar se tentokrát krotil a nabídl nám téměř normální činoherní představení. O to více mrzí, že když je to tak málo špinarovské, tak se část děje ztrácí mezi kinosedačkami. To je z mého pohledu velmi špatné řešení adaptace textu a ubírá to zážitek i procenta. Ale herectví a vynikající výkon paní Jany Preissové ční nad všemi nedostatky! /24.11.2017/
(zadáno: 27.3.2018)
Svižná, vtipná, nenáročná komedie, která nesklouzává k lacinostem a podbízivosti, a je založená především na dialogu V. Kratiny a V. Freimanové. Oddechová záležitost na jeden večer, která diváka pobaví, ale pravděpodobně z ní časem utkví v paměti jen střípky, což je ale asi úděl většiny komedií. Myslím, že diváci setrvávající v dlouhodobém manželství se možná i v této hře najdou, pro nás ostatní to je milá exkurze do dobrodružství zvaného manželství. Rozhodně je to jedna z těch lepších (zájezdových) komedií. /26.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.3.2018)
Ve světě, kde je láska čímsi, co se od člověka tak nějak automaticky očekává a singl člověk musí stále narážet na šťastné zamilované páry a reagovat na otázky okolí jestli někoho má, není lehké žít. A o to zajímavější je, přijde-li láska během pár dnů. Jitka Ježková exceluje, Ondřej Kavan jí zdatně sekunduje a výsledkem je takové milé cosi, co divákovi dodá energii a přesvědčí ho, že život vlastně může být fajn. Jednoduchá a funkční scéna představení velmi pomáhá, hudba a zpěv sem perfektně zapadají a inscenace krásně střídá humor s vážnějšími okamžiky. Za mě spokojenost. /28.3.2018/
(zadáno: 23.4.2018)
Mé první seznámení s tímto textem dopadlo dobře. Od začátku do konce jsem visel očima na pódiu a čekal, co bude dál. Inscenace velice rychle odsýpá, text samotný pak krásně ukazuje hry lásky šálivé v praxi. Láska si s námi pohrává, chtíč nad námi přebírá nadvládu, ztrácíme lidi, kteří nás skutečně milují proto, že neumíme být spokojení s tím, co máme. Byť se režie spokojila s prvoplánovým ztvárněním textu a klouzá jen po povrchu a v určitých chvílích bych uvítal větší procítění postav, líbilo se mi to. Herecky ucházející, příjemně překvapila A. Stropnická, kterou jsem dosud neznal. /22.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Je to zvláštní, je to sterilní, je to chladné, ale přesto je to fascinující. Do divadla jsem šel nezatížen znalostí díla (film ani jinou verzi jsem neviděl a knihu nečetl). Teprve z programu, který jsem si po představení přečetl, jsem pochopil některé scény. V tomto směru tedy režie nezabodovala. Na druhou stranu to bylo fascinující a nemohl jsem spustit oči z jeviště. Velmi chválím herce. M. Pechlát, V. Javorský, P. Beretová předvádějí dokonalé a přesné výkony. Závěr je krásně mrazivý a využití točny v úplném závěru i beze slov geniálním způsobem ilustrovalo zmar a beznaděj války. /26.4.2018/

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>